ANDELICEK_ANDY: s tim dokumentem jsem tu zrejme prvne zacala ja a ja rodila pred 15 lety a 6 dny a temer pred 20 lety, takze jiste pochopis, ze porod doma tehdy nebyl obvykly:)

HABRENKA: Tak. A co mne aktualne toci na max, je nemoznost zvolit si - tedy pokud nejsi celebrita - PA, kterou budes mit u porodu, prip. doktora. Potom je to o tom, co pises "mela jsem stesti na rozumneho doktora". Potom jsou samozrejme lide, co meli "stesti na Svobodu", a takove nezbyva nez politovat (pokud to ovsem nejsou lidi, co vyzaduji medikalizovany porod a nejmodernejsi vydobytky mediciny; a jsou i takovi, ti museji byt na vrcholu blaha).
Jaka je logika v tom, ze si muzu svobodne zvolit zubare nebo ortopeda, ale nemuzu si zvolit PA, se kterou stravim vic casu, a podstatne intimneji, nez s ORL specialistou? Pomijim fakt, ze jmenovane odborniky navic plati pojistovna...
Jak mam u porodu verit argumentaci lidi, ktere vidim poprve v zivote, a treba mi nejsou vubec sympaticky? Proc mam verit tomu, ze to, co navrhuji, je pro me dobro, kdyz se nijak netaji tim, ze jejich primarni starosti je, aby je pacos nezaloval?

KAIRRA: Tak vis co, ta debata je slozita. Soukromych PA s vlastnim nazorem je jako safranu, nemocnicni PA podporuji (pochopitelne) doktory. Jakakoliv argumentace je slozita, protoze musis nutne pouzit zahranicni zdroje (tuzemske nejsou), a tam, jak je znamo, maji rodicky jine rozmery panve a sanitku pred barakem ;)

HABRENKA: No, až ho několik pacientek odmítne, buď zapškne a půjde od válu nebo svůj přístup změní.
A to, že nějaká prvorodička bude ušetřena a odejde z porodního sálu šťastná a sebevědomá a totéž její partner, je obří bonus navíc...

Nám se tehdy mohl rozpadnout vztah, kdyby nás jednou sestřenice s bratrancem neopili a konečně jsme to probrali...

HABRENKA: Jsem pacientkou Svobody, respektive nechala jsem se u něj přeřadit k jinému lékaři - s úsměvem mne vyšetřil tak, že jsem na přelomu šestého sedmého měsíce týden rozcházela kontrakce. A na jeho "podstoupíte tohle vyšetření" jsem řekla, že ne. Také s úsměvem. Pochopil a nadhodil, že se o tom pobavíme příště.
Je milý, je společenský, ale mne jeho vyšetření bolí.

Takže asi jako se zmiňovaným podolským Bubnem v Porodech - je to kapacita, je to zkušený lékař, ale já rozhoduji o svém těle a svých dětech, jde o naše zdraví. Jak o to fyzické, tak i psychické.

ILLUZE: tak zrovna tenhle opravdu tezko, prave... ten bude naopak jeste vic presvedceny o sve pravde a to je ten problem - ode zdi ke zdi a porad to same dokola, nejvic slyset je "lekari vedi, co delaji, takhle to proste je" (i kdyz to tak velmi casto neni, ze...) a na druhe strane "lekari se chovaji jako arogantni prasata, cpou do zen nasilim drogy, neni zadne soukromi a porod v porodnici je horor". a o tom, jak se opravdu veci k dobremu meni, debatovat o tom, kde prostor pro zlepsovani je a ze se vazne situace velmi zmenila a je potreba, aby to tak bylo dal, hledani moznosti misto osocovani obou stran, to uz proste neni "tema", protoze je to zjevne moc nudne. a to mne fakt mrzi, protoze ja se treba do nejake te porodnice/nemocnice (!) jeste nekdy podivam.
predstav si prvorodicku bez vlastni PA/duly, ktera ten dokument videla. co tak muze cekat? pripravi se? prijde s porodnim planem, napsanym, nauci ho doprovod, kdyby sama "nebyla schopna rozhodovat" a personal se z ni pak muze rovnou rozskocit, protoze wtf? dalsi, co nam rika, jak maji veci byt, bez ohledu na to, ze je tam treba uz delaji dobre. byt v jejich kuzi musi byt hrozne a ja do prvniho porodu sla napul s tim, ze to prece neni zadne drama, je to prirozeny proces, moje telo je na to stavene, ale druha pulka mela takovy strach a vis co? hlavne kvuli "dobre minenym" radam duly, ktera se mnou nesla... mit nastudovano je jedna vec, ale nevis, co te ceka a ve vysledku se muze stat, ze neveris sobe a pak ani personalu. pak je takovy porod fakt desna prdel :(

KAIRRA: tak ke mne se takhle presne chovala doktorka u druheho porodu... zena, ano. a ohradila jsem se, slusne, ale durazne, ale mela jsem stesti, ze jsem byla v pricetnem stavu. Proti tomu jsem tam potkala dva uzasne doktory, slusne, mile, s odstupem a trpelivosti, co se ke mne nechovali jako ke kusu pracovniho materialu, co by mel byt brzy ze stolu. je to o lidech a ty tohle nezmeni, naopak. opravdu mne zajima Sobotkovo vyjadreni k dokumentu, bude-li nejake, hlavne k jeho chovani... trpelivost a respekt a proti tomu chovani burana a sleh sem sleh tam... ale vrha to stin na to mnozstvi doktoru, kteri jsou slusni a kteri ted budou zase v tezsi pozici, nez dosud a na rozdil od arogantniho blbecka si ji trochu vic pripusti k telu. nezavidim jim to, vubec, opravdu mne to mrzi, protoze z toho pak vznika proste krec :-(

HABRENKA: podle mě je to správně. Ten, kdo je v pozici podřízené (vůči hegemonnímu vládci bílému muži), nemá v rozumné umírněné debatě stejně silný hlas. Doktor s tituly v televizi versus zástupy běžných žen s traumaty malými i velkými, přiznanýmj i potlačovanymi. Je to jako s feminismem - muž si může ze své pozice dovolit úplně jinou dikci než žena - ta, aby furt opatrně volila slova, aby si nepohněvala veřejnost. To mě může vzít čert! Jsem pro radikální zobrazení extrému, i kdyby jejím jediným výsledkem byla osina v prdeli pana Svobody. Racionální debaty se tu vedou x let a výsledky vidíme - ilegalita činnosti PA, institucionalizace porodů a všeobecné médií podporované pohrdání alternativami. Považuju jazyk za velkou zbraň a dokud budou ženy Lesany pod smrčkem, ať si klidně chcípnou atd atd, tak takový dokument, kde se hegemon znemožní svým vlastním jazykem, jen vítám. Uvědomuju si nebezpečí svého postoje, ale každý máme svou roli :)

HABRENKA: Takže jestli se důsledkem podobného dokumentu alespoň tento lékař přestane chovat k rodičkám jako prase, svůj účel tento dokument bohatě splní.

HABRENKA: Víš co, když to je fakt tenký led. Když jsem poprvé rodila v Podolí, byla jsem hlavně pyšná, že se to zvládlo. A uznávám, že porodní asistentka byla fajn (jen jaksi přetížená a asi méně zkušená).
Jenže pak se to ve mě mlelo, v muži také - takové "drobnosti", ale pro nás jaksi těžko zpracovatelné.
A když jsem byla těhotná podruhé, najednou to všechno vybublalo a zjistili jsme, že jsme si to jen kamsi zasouvali, protože se "nám děly normální věci a postupy".
Porod a částečně druhé těhotenství, kdy mi přes původně dobrou vůli došlo, že nezbude, než s některými lékaři a zdravotnickým personálem do toho konfliktu jít, pro nás vlastně byla terapií, jak se vyrovnat s tím prvním porodem...
A to se mi nedělo nic drastického. Stát se mi to, co třeba Orice u prvního porodu, složím se

Ano, asi to je o tom, jak kdo věci přijímá. Přesto si nemyslím, že jsem extra psychicky labilní, a když ty věci tak poznamenaly dva normální dospělé jedince, tak co se pak musí dít lidem, kteří tu rutinu a neerudovanost lékařského personálu opravdu odnesli.