jinak musím trochu něco říct na obranu porodnic ... že jsou různé a nedá se je házet do jednoho pytle..
mně domácí porod nevyšel, malej šel na svět trochu dřív a já měla anemii, tak i když jsem s jinou možností, než s domácím porodem nepočítala, tak jsem tam musela.
byla to porodnice v Litoměřicích a přijela jsme tam s porodním plánem sesmoleným narychlo v ruce na papír.. a všichni ho tam brali vážně
a čím vším mě příjemně potěšili:
- při porodu maximum soukromí, vlastně kromě monitorů nás tam s otcem dítěte nechala tamní pa samotné a přišla až ke konci
- bez nástřihu
- bez epiduralu, umělého oxytocinu, nebo dalších umělých zásahů.. dostala jsem jenom na přivítanou transfuzi, která byla nutná kvůli anemii a bez které by se mi kontrakce asi pořádně nerozjely (porod začal prasknutím vody) .... naopak ke konci jsem se pa zeptala, jestli mi dá něco na bolest, a ta jenom zavrtěla hlavou :)
- podpora, že porod běží normálně a dobře
- porod trval dlouho, přesto na mě nespěchali
- netrvali na tom, abych se převlékla do jejich košile, ale nechala jsem si svoje tričko -- to mi pomohlo necítit se tam cize
- pupečník střihali po dotepání
- okamžitý bonding, dítě mi nikdo kvůli vyšetřením nebral, zvážili a změřili si asi za tři hodiny po narození, kdy jsem se přesouvala na pokoj a volné ruce se mi na chvilku hodily, dítě mi hned vrátili zpět. personál natolik milý a v pohodě, že jsem neměla problém jim děcko na chvilku svěřit
- při pobytu jsem měla děcko pořád u sebe v posteli pod peřinou, mohlo se mnou i takhle spát, u mě na břiše (tím jsem ho zhýčkala ještě víc než kdybychom byli doma, tam bych ho v posteli položila asi vedle sebe .. v porodnici to nešlo, postele pro jednu osobu.. tak byl pořád u mě na břiše a většinou tak spí doteď, je mu jeden měsíc. máme to oba rádi :)
- vykoupat ho mě nenutili, udělali jsme to až den před propuštěním, sama jsem si o to řekla, aby mě to naučili
- s kojením nebyl problém, tak mě nenutili vážit a zapisovat do tabulek. doporučený tříhodinový interval jsme ani při dobré vůli neuměli a nikdo neprudil
a nepotěšili mě
- nedali mi placentu
- průběžné monitory během porodu přecijen rušily, v kontrakcích jsem se s ním nemohla moc hýbat a to bylo nepříjemný. naštěstí jich nebylo moc
- pobyt v porodnici v šestinedělí byl dobrej i špatnej ... kromě výše zmíněného, mě naučili dítě přebalovat, oblékat, koupat, zvedat a nosit, řekli mi spoustu informací
- ale zbytečně moc kontrol, dětská doktorka, ženská doktorka, děstká sestra, ženská sestra, měření teploty, kontrola po změně směny ... byl to program na celé dopoledne a večer taky. tak jsem byla fakt moc ráda, že jsem šli brzy domů
- nedokázala jsem jim odmítnout vyšetření miminka (otázka, jestli chci ohrozit děťátko .. no samozřejmě že ne, žejo) .. tak i když byl synek naprosto zdravej, prověřili to všemi možnými způsoby, že je to fakt... což je zase dobrý vědět, aspoň
- jídlo hrozný, měla jsem raději svoje
píšu to hlavně pro ty ženy, kterým by třeba taky domácí porod jako mě nevyšel ... byla jsem z toho hodně paf, že do porodnice musím a byla jsem z toho dost nervozní. ... vyslechla jsem si předtím toho o porodnicích hodně špatného, tak jsem z toho měla obavy .. které ale byly zbytečné.
na druhou stranu, kvůli těm obavám jsem vzala k porodu otce děcka (nejsme spolu) a to bylo dobře. tak to asi proběhlo všechno nejlíp, jak mohlo.
porodnici jsem si vybírala spíš jen pro jistotu, ale vybrala jsem ji důsledně, aby byla dobrá, podporující přirozené porody.
díky zájmu o tematiku přirozených porodů jsem věděla, co všechno do porodního plánu psát a na nic důležitého jsem nezapomněla. být si jistá v tom, co chci a co nechci, je v porodnici důležitá, v průběhu porodu už se nic rozmýšlet nedá :)