INUSHKA: a nebo taky, kdyz mas fajn spolubydlici maminku na pokoji:), to je snad nejvetsi peklo:D, ja mela dve za sebou a s obema jsme hubu nezavrely:D, deti spaly a my krafaly:), porodila jsem v pondeli v 10 rano a usnula ve stredu na dve hodky, uf:)

PETPET: Ještě světlo. Musí tam být rozsvíceno nějaké to nouzové světlo, a když je člověk zvyklý spát potmě, tak je to zlo. (A když si to světlo zhasnes, supící sestra to za půl hodiny zase rozsvítí.) Asi by to vyřešily klapky na oči a spunty do uší, no ale to o odpočinku nemůže byt řeč. ;)

PROMETHEA: V porodnici se vyspíš jedině když se povede ulovit nadstandard. A pokud budeš mít mimino u sebe (což předpokládám, že bys chtěla), tak ani to ne, protože tě ani mezi kojením nikdo nezastoupí. Rodila jsem ambulantně dvakrát, druhý a třetí porod, tudíž v obou případech už doma bylo starší dítě/děti. Osvědčilo se mi mít doma k ruce krom manžela ještě někoho, aby se jeden mohl věnovat dětem a druhý domácnosti a vaření. Tvořit do mrazáku zásoby na zbytek šestinedělí, aby nebylo nutné starším dětem vařit, až s nimi budu doma sama. Posílat děti hodně ven, na hřiště, na procházky (domlouvali jsme se s kamarády, aby je přibrali, když šli se svými dětmi) a aspoň jednou za den dát mimino hned po kojení manželovi/babičce a jít se vyspat do jiné místnosti. Ideál je, když i to mimino vezmou ven, ale to jde až když je trochu ustálený rytmus kojení a dá se odhadnout, jak dlouho vydrží. Tolik moje zkušenost.

PROMETHEA: ja jsem za 4 dny v porodnici nenaspala skoro nic. Ne, ze bych byla tak nakopla po porodu (akutni sc), ale protoze tam byl hluk, furt tam nekdo otravoval nebo brecelo mimino spolubydlici.... Plus teda nemocnicni rezim, kde byl prvni budicek treba 5.30.

PROMETHEA: Co tak sleduju, tak vyspat se v porodnici může být mnohem náročnější než doma s jedním vlastním starším dítětem. :-)
My dávali jedno starší dítě na tři dny k prarodičům, dvě děti na tři dny ke kamarádům, jestli teď někdo vydrží tři děti nevím, možná je zkusíme rozdělit mezi kamarády a prarodiče. :-)
Ale přidávám se k tomu, že přímo po porodu ta nutnost se vyspat není tak velká (a zároveň může vyspání bránit spousta dalších věcí) a mnohem důležitější bylo zajistit zábavu starším později, kdy opadlo prvotní nadšení z miminka a děti se s polehávající matkou nudily - takže nejlepší je domluvit se se kamarádkou nebo sousedkou na braní strašího dítka na hřiště (a tento čas pak využít ke spánku :-))).

PROMETHEA: já teda po domporodu měla energie hned na rozdávání a vydrželo mi to ještě daleko za šestinedělí :)

PROMETHEA: a kdo se postara o starsi a kde, kdyz budes v porodnici? Neslo by totez zaridit ale s tim, ze ty pritom budes doma?

MORGAN: muj by asi taky remcal, kdybych chtela rodit doma..., jsem stastna, ze zvladnul vubec ty v porodnici:), hrozne se bal toho do vody a nakonec byl rad, ze u nej byl, neb ziskal krasne srovnani, jak se mohou pristupy k porodum lisit:) a jak se vyplati si stat za tim, co chces:))

PROMETHEA: Já jsem rodila dvakrát v nemocnici, obojí sine vulnere. Jednou v Brně a jednou v Barceloně. Ale v Brně jsem se fest bála, že udělají epi rutinně. Že prej to určí oni a ne já (čímž mi teda hnuli žlučí). Manžel měl nakázáno mu v tom klidně fyzicky zabránit, ale lékař naštěstí nebyl kokot a nemotal se tam moc a šikovná PA mi hráz aktivně chránila.
V Barceloně mi rovnou řekli, že se epi bát nemusím a že udělají všechno pro to, aby ani natržení nebylo. A jak řekli, tak udělali. Dítě bylo trochu cvalda, tak to byla delikátní operace :) PA mi pořád říkala ať hlavně netlačím, ať se spíš snažím brzdit, aby to šlo hezky pomalu, že máme čas. A měla pravdu. I když jsem sípala: Já se trhám, já se trhám! :) Bez poranění pro mě bylo příjemný překvapení (mimi 3,9kg).

ja: dva domaci porody, zadne poraneni ani u jednoho..vetsi dite mělo 3,6kg, masirovali jsme hraz v tehu

SARKALINA: .. at uz z duvodu strachu / potlacenyho instinktu / neduvery v sebe sama / prilisnyho respektu k 'autoritam' / neduveru v to, jak funguje priroda

TABBY: Ja na tohle nemam odpoved, ale samotnou by me to zajimalo. Co se stalo, ze uz pred prvnim porodem mi neco probliklo hlavou a zacala jsem to resit.
Mozna je to uplne prizemny duvod, ale vzpominam se, ze jsem se bala nastrihu jakl cert krize. Bylo to pro me neco absolutne nepredstavitelneho. A jak jsem hledala informace, tak jsem se dostala k prirozenemu porodu. Informace se ke me dostavaly pomalu, nenasilne. Pak jsem se seznamila s kamaradkou a zjistila jsem, ze je dula. To jsem tehdy ani netusila, co je. Ale libilo se mi to. Hned jsem vedela, ze az budu jednou tehotna, chci ji tam. No a az jsem otehotnela, doporucila mi knihy nase deti, nase svety a orgasmicky porod. Ja si pak po sve osi jeste nasla koncept kontinua a znovuzrozeny porod a po precteni mi to do sebe vsechno krasne zapadlo. :)

Jeste pred par lety jsem byla urcite nazorove poradna mamynka. A jsem strasne pysna, ze ta zmena mysleni prisla jeste pred Mínou. :)

TABBY: prenaseni odpovednosti za svuj porod na nekoho jinyho (doktori me zachranili) vs. pristup "zodpovedna za porod jsem jen ja sama"?

Ja sice nerodila doma, ale v porodnici. V kazdem pripade bez zasahu a svym tempem. Dite 3800 a nemam ani skrabanec.

PROMETHEA: můj soukromej názor je, že tíkm, že se na porod nespěchá a vše se připravuje postupně, svým tempem, tak to taky podle toho vypadá.
Já 2 kosmetické (nebyly nutné) stehy po domporodu dítěte 3,9 kg, v porodnici 5 stehů po nástřihu na 3,4 kg dítě (nástřih imho zbytečnej, protože jedinej argument měli, že dítě je stráááášeně veliký, ehm).