AOTEAROA: tema navstev v sestinedeli mi radeji ani nepripominej...grrrr!!! prijit si pochovat dobre naladene pidi miminko a pak se divit, ze spi, pak se dlooouze koji, tvarit se pri tom super znudene, jak to kojeni desne trva, mezitim se vykecavat o svych vlastnich naprosto banalnich problemech (kamaradka mi odrekla na vecer domluvene divadlo a ja nemuzu sehnat nahradu! pak odejit na wc, nechat si kabelku v mym pokoji, kde kojim, zacne zvonit mobil, dloooooouze pac ho nikdo neslysi...su do bela jeste ted, jen si na to vzpomenu). (= moje matka :/ )

tak toto priste opravdu NE!!!!!!!

a pak mi napise kamaradka z Izraele, ze kdys se vratila z porodnice, mela vygruntovany cely byt a naplnenou lednici a mrazak k prasknuti domacim jidlem, to vse na svedomi jeji maminka. A jak kazdy den znovili nekteri sousedi, aby prinesli teple jidlo, napecene kolace... holt zidi, no, jina kultura.

KAREN: takhle dalece nedokazu predvidat, zalezi na okolnostech .-)

Hbac dvojcat!!
http://www.birthtakesavillage.com/surprise-twin-vbac-at-home/

AOTEAROA: Jo, moji kamarádi z velké většiny nejsou schopni docházet na nějaké místo včas. Bez dítěte mi to nějak moc nevadilo, protože jsem si prostě čekání na ně krátila vždycky s knihou, ale když jsem měla první dceru, která se kojila většinou co hodinu a půl, já si načasovala kojení tak, abychom mohli s kamarádama vyrazit s čerstvě nakojenou nebo třeba čerstvě uspanou dcerou na kafe, a oni pak měli půl hodiny zpoždění, bylo hrozně obtížný jim vysvětlit, že půlhodina pro bezdětnýho člověka a půlhodina pro člověka, jehož čas řídí do velký míry nekontrolovatelná potřeba dítěte, má poněkud jinou hodnotu, hrozně se divili. Ale naučili se (v naprosté většině) chodit včas! Protože někteří z nich si taky vyzkoušeli, jaký to je, když dorazej v době kojení, a počkaj si za dveřma půl hodinky, no. (Máme dvoupatrovej dům a nějak jsem se nikdy nehecla natolik, abych během kojení absolvovala vycházku ty dvě patra dolů)

INUSHKA: Přesně takhle jsem si návštěvy v šestinedělí představovala. Ale bohužel i přes má vysvětlení to většina lidí nechápala nebo si dokonce mysleli že si zas něco vymejšlim, abych si ulehčila. Kolikrát přijel někdo z rodiny a slíbil třeba jít s kočárkem ven, ale po přebalení a nakojení miminka se furt vykecávali nebo si museli ještě udělat tohle a tamto pro sebe, a tak rázem z mého volna na dvě hodiny, abych si dala třeba sprchu, převlíkla postel, vyspala se nebo najedla, bylo nějakých 30 minut po kterých už mi vraceli plačící dítě. No a po šestinedělí už jsem kojila každé cca 2h a už nemělo ani smysl někoho posílat ven. Já se snažila, abych měla aspoň tu hodinu, časovala jsem kojení tak aby přišli a dítě bylo připravené k odchodu, a on si brácha ještě musel tadyhle cestou vybrat kešku a matka se musela stavit u pumpy na kafíčko a podobně. Když jsem asi 6 dní po porodu čekala návštěvu mámy s bráchou, strašně se divili že jsem si nadiktovala že bez teplého pokrmu se nemají ani ukazovat. Přinesli grilovaného lososa se zeleninou a s dalším miminkem už budou určitě chytřejší :-) K šestinedělce se bez jídla prostě nechodí!

co se týká toho strachu...tady je to hezky popsané...
mě to vlastně pomohlo...se s tím svým strachem z porodu vyrovnat...
POROD BEZ NÁSILÍ - rozhovor s Frederickem Leboyerem
https://www.youtube.com/watch?v=lhEa85zcl78&t=613s


přičemž ale zajímavé je, že po druhém porodu doma....mi vlastně pořád zůstalo trauma z toho prvního...


PROMETHEA: Jinak u nás muž měl týden volno, ale po porodu v ponndělí, jsem už s oběma v pátek byla sama...a objednávala si pizzu k obědu:)...pak mě zachraňuje školka...kam jsem ale dcerku začala dávat už jako těhotná...Každop.myslím že hodně i záleží na ročním období...kdy porodíš...neb co si budem povídat na podzim jsem unavená mnohem víc, než v šestinedělí, které bylo v létě....takže asi tak"

ANDELICEK_ANDY: jasny:)), ja jsem si prave temer jista, ze dom.porody zpravidla probihaji mnohem setrneji a "lepe", je to asi take i mentalitou zen, ktere se rozhodnou rodit prave doma..., jsou na porody jako takove dle meho mnohem lepe pripraveny..., zit v zahranici, nevahala bych vubec...

PROMETHEA: To už mi přijde fakt lepší být doma a dát dítě jeho tatínkovi nebo jiné blízké osobě než cizím sestrám na šestinedělí. Ty ho nebudou, zatímco ty budeš spát, houpat v náručí a zamilovaně mu hledět do tváře ;-)

Spousta žen říká, že v šestinedělí chtějí mít hlavně klid, žádné návštěvy a být samy s miminkem. Já se teda přesně naopak vždycky snažila nebýt v šestinedělí s miminkem sama doma ani den. Čím víc lidí jsem okolo sebe měla, tím jsem byla radši. Akorát ti lidi musí vědět, že si nejdou na návštěvu vypít kafe a poňuchňat voňavé miminko, ale pomoct šestinedělce - čili se může stát, že budou mimino chovat, i když bude mít prdy a bude řvát jak ba lesy, budou vysláni ho přebalit, požádáni, aby mi oškrábali brambory k obědu a že s nimi nepovedu společenskou konverzaci, ale zalezu do postele. Já mám naštěstí z obou stran rodinu, která to takto pochopila, ale všude to tak zřejmě není. A taky samozřejmě záleží na uspořádání bydlení, jestli člověk vůbec má kam si zalézt a spát.