INUSHKA: Přesně takhle jsem si návštěvy v šestinedělí představovala. Ale bohužel i přes má vysvětlení to většina lidí nechápala nebo si dokonce mysleli že si zas něco vymejšlim, abych si ulehčila. Kolikrát přijel někdo z rodiny a slíbil třeba jít s kočárkem ven, ale po přebalení a nakojení miminka se furt vykecávali nebo si museli ještě udělat tohle a tamto pro sebe, a tak rázem z mého volna na dvě hodiny, abych si dala třeba sprchu, převlíkla postel, vyspala se nebo najedla, bylo nějakých 30 minut po kterých už mi vraceli plačící dítě. No a po šestinedělí už jsem kojila každé cca 2h a už nemělo ani smysl někoho posílat ven. Já se snažila, abych měla aspoň tu hodinu, časovala jsem kojení tak aby přišli a dítě bylo připravené k odchodu, a on si brácha ještě musel tadyhle cestou vybrat kešku a matka se musela stavit u pumpy na kafíčko a podobně. Když jsem asi 6 dní po porodu čekala návštěvu mámy s bráchou, strašně se divili že jsem si nadiktovala že bez teplého pokrmu se nemají ani ukazovat. Přinesli grilovaného lososa se zeleninou a s dalším miminkem už budou určitě chytřejší :-) K šestinedělce se bez jídla prostě nechodí!

PROMETHEA: To už mi přijde fakt lepší být doma a dát dítě jeho tatínkovi nebo jiné blízké osobě než cizím sestrám na šestinedělí. Ty ho nebudou, zatímco ty budeš spát, houpat v náručí a zamilovaně mu hledět do tváře ;-)

Spousta žen říká, že v šestinedělí chtějí mít hlavně klid, žádné návštěvy a být samy s miminkem. Já se teda přesně naopak vždycky snažila nebýt v šestinedělí s miminkem sama doma ani den. Čím víc lidí jsem okolo sebe měla, tím jsem byla radši. Akorát ti lidi musí vědět, že si nejdou na návštěvu vypít kafe a poňuchňat voňavé miminko, ale pomoct šestinedělce - čili se může stát, že budou mimino chovat, i když bude mít prdy a bude řvát jak ba lesy, budou vysláni ho přebalit, požádáni, aby mi oškrábali brambory k obědu a že s nimi nepovedu společenskou konverzaci, ale zalezu do postele. Já mám naštěstí z obou stran rodinu, která to takto pochopila, ale všude to tak zřejmě není. A taky samozřejmě záleží na uspořádání bydlení, jestli člověk vůbec má kam si zalézt a spát.

ANDELICEK_ANDY: ted jsem asi trochu mimo:) promin..., muj muz na porody doma moc neni, coz ovsem neznamena, ze ja jim take nejsem naklonena :), naopak:), chtela jsem rict, ze jsem rada, ze semnou vubec byl...a ze hold lepsi rodit v porodnici s nim, nez v porodnici bez nej, kdyz si netroufame na domaci....a teda na oba sve porody vzpominam krasne, byť nebyly doma...

ADD: A v porodnici je hrozny horko navíc, takže se tam fakt špatně spí

INUSHKA: a nebo taky, kdyz mas fajn spolubydlici maminku na pokoji:), to je snad nejvetsi peklo:D, ja mela dve za sebou a s obema jsme hubu nezavrely:D, deti spaly a my krafaly:), porodila jsem v pondeli v 10 rano a usnula ve stredu na dve hodky, uf:)

PETPET: Ještě světlo. Musí tam být rozsvíceno nějaké to nouzové světlo, a když je člověk zvyklý spát potmě, tak je to zlo. (A když si to světlo zhasnes, supící sestra to za půl hodiny zase rozsvítí.) Asi by to vyřešily klapky na oči a spunty do uší, no ale to o odpočinku nemůže byt řeč. ;)

PROMETHEA: V porodnici se vyspíš jedině když se povede ulovit nadstandard. A pokud budeš mít mimino u sebe (což předpokládám, že bys chtěla), tak ani to ne, protože tě ani mezi kojením nikdo nezastoupí. Rodila jsem ambulantně dvakrát, druhý a třetí porod, tudíž v obou případech už doma bylo starší dítě/děti. Osvědčilo se mi mít doma k ruce krom manžela ještě někoho, aby se jeden mohl věnovat dětem a druhý domácnosti a vaření. Tvořit do mrazáku zásoby na zbytek šestinedělí, aby nebylo nutné starším dětem vařit, až s nimi budu doma sama. Posílat děti hodně ven, na hřiště, na procházky (domlouvali jsme se s kamarády, aby je přibrali, když šli se svými dětmi) a aspoň jednou za den dát mimino hned po kojení manželovi/babičce a jít se vyspat do jiné místnosti. Ideál je, když i to mimino vezmou ven, ale to jde až když je trochu ustálený rytmus kojení a dá se odhadnout, jak dlouho vydrží. Tolik moje zkušenost.

PROMETHEA: ja jsem za 4 dny v porodnici nenaspala skoro nic. Ne, ze bych byla tak nakopla po porodu (akutni sc), ale protoze tam byl hluk, furt tam nekdo otravoval nebo brecelo mimino spolubydlici.... Plus teda nemocnicni rezim, kde byl prvni budicek treba 5.30.

PROMETHEA: Co tak sleduju, tak vyspat se v porodnici může být mnohem náročnější než doma s jedním vlastním starším dítětem. :-)
My dávali jedno starší dítě na tři dny k prarodičům, dvě děti na tři dny ke kamarádům, jestli teď někdo vydrží tři děti nevím, možná je zkusíme rozdělit mezi kamarády a prarodiče. :-)
Ale přidávám se k tomu, že přímo po porodu ta nutnost se vyspat není tak velká (a zároveň může vyspání bránit spousta dalších věcí) a mnohem důležitější bylo zajistit zábavu starším později, kdy opadlo prvotní nadšení z miminka a děti se s polehávající matkou nudily - takže nejlepší je domluvit se se kamarádkou nebo sousedkou na braní strašího dítka na hřiště (a tento čas pak využít ke spánku :-))).

PROMETHEA: já teda po domporodu měla energie hned na rozdávání a vydrželo mi to ještě daleko za šestinedělí :)

PROMETHEA: a kdo se postara o starsi a kde, kdyz budes v porodnici? Neslo by totez zaridit ale s tim, ze ty pritom budes doma?

MORGAN: muj by asi taky remcal, kdybych chtela rodit doma..., jsem stastna, ze zvladnul vubec ty v porodnici:), hrozne se bal toho do vody a nakonec byl rad, ze u nej byl, neb ziskal krasne srovnani, jak se mohou pristupy k porodum lisit:) a jak se vyplati si stat za tim, co chces:))

PROMETHEA: Já jsem rodila dvakrát v nemocnici, obojí sine vulnere. Jednou v Brně a jednou v Barceloně. Ale v Brně jsem se fest bála, že udělají epi rutinně. Že prej to určí oni a ne já (čímž mi teda hnuli žlučí). Manžel měl nakázáno mu v tom klidně fyzicky zabránit, ale lékař naštěstí nebyl kokot a nemotal se tam moc a šikovná PA mi hráz aktivně chránila.
V Barceloně mi rovnou řekli, že se epi bát nemusím a že udělají všechno pro to, aby ani natržení nebylo. A jak řekli, tak udělali. Dítě bylo trochu cvalda, tak to byla delikátní operace :) PA mi pořád říkala ať hlavně netlačím, ať se spíš snažím brzdit, aby to šlo hezky pomalu, že máme čas. A měla pravdu. I když jsem sípala: Já se trhám, já se trhám! :) Bez poranění pro mě bylo příjemný překvapení (mimi 3,9kg).