Využiju rozjeté konverzace a přidám se, taky by se mi hodily asi nějaké rady nebo slova podpory nebo tak něco :) Snad do měsíce mě čeká druhý porod a tentokrát bych opravdu nerada do porodnice (první byl plánovaný taky doma, ale nakonec jsem byla jednou z těch 30 procent, co se přesunou). PA mám dvě, protože takhle prostě jezdí, mně samotné by bohatě stačila jedna, a to ještě ideálně jako co nejvíc tichá pozorovatelka. No a problém je, že mi ta druhá PA taky moc nesedí – žádné konflikty nebo tak jsme neměly a vlastně vidím, že je fajn, jenom prostě ne pro mě. Připadá mi (z jedné poradny), že mě trochu tlačí do některých věcí, které já dělat nechci, a úplně se právě jako ta tichá pozorovatelka necítí. A já se trochu bojím, aby mi pak svým příjezdem a zásahama (typu návrhy jiných poloh a tak, nic invazivního, ale stejně) porod neblokla – vlastně si říkám, jestli to takhle nebylo i u toho prvního porodu (se stejnýma PA). A mám problém se proti ní nějak vymezit, teda aspoň jako nerodící, při porodu jsem asi schopná být ráznější než normálně. Ale není to úplně situace, kterou by člověk chtěl, že. V mých ideálních představách porodím bez problému sama a PA přijedou až po porodu, ale po předchozí zkušenosti s dlouhým porodem vím, že to tak taky vůbec být nemusí. Tak nevím no, uvažuju, jak se k tomu postavit, jak si to v hlavě nastavit, během těhotenství se to ještě navíc všelijak mění...