První dojmy z návštěvy "nejmocnější vesnice na světě", jak se občas derogativně označuje Washington, DC. Faktem je že oproti jiným městům USA je Washington jen malá vesnice; jedná se o poměrně malou oblast jen asi 7*5 kilometrů uprostřed konglomerace dalších (mnohdy rozlohou větších) obcí, které ale mají vlastní jméno a vlastní samosprávu. V jedné takové se aktuálně nacházím. Nese jméno McLean a rozprostírá se asi pětadvacet kilometrů od srdce Washingtonu. McLean je zónou velkých korporací, hotelů a zábavních zařízení, a v jednom takovém (Tysons Corner Center) jsem si udělal malou vycházku.
Tahle malá vycházka mě stála na nákupech věcí "které prostě musíte mít" něco přes třista dolarů - můj bankéř mě po návratu do ČR prý bude čekat na letišti, říkal.. taky něco mumlal o nabité pistoli, ale jsem přesvědčen že jen žertoval. Každopádně mě mé nohy nakonec neomylně zavedly ke zdejší interpretaci sushi restaurantu který nese jméno "Wasabi".
Mohlo by se zdát že můj zážitek byl strašlivý a proto to píšu právě do tohoto tématu. Vlastně to nebylo vůbec špatné - sushi bylo čerstvé, jen se obávám že mistr kuchař příliš spěchal s přípravou protože rýžový obal mnohdy nebyl dostatečně spojený. Možná v tom hrála roli nesprávně připravená (čti: vymytá) rýže, protože jsem si všiml že rozpadající se rolky neměly dostatek pojiva, kdo ví. Samotné ryby byly v poměrně dobré kondici, bez pachuti. Bohužel se ale i Wasabi muselo přizpůsobit choulostivým a zmlsaným tlamičkám amerických páprdů, protože "Extra Spicy Tuna Roll" připomínala svou intenzitou možná tak správně naložený pfeffersteak. Abych to srovnal a odpálil si na jazyku očekávanou nálož, byl jsem nucen spravit slušnou dávkou pasty wasabi. Teprve když mi z tváře zmizel slastný výraz po zkonzumování první ohnivé rolky jsem si povšiml rodiny s dvěma dětmi která seděla o stůl dál. Nevinná dítka si hrála s autíčky a panenkou (roztomilá pětiletá holčička s ní právě mlátila tatínka do nohy tak že by to mělo přivolat přinejmenšm pozornost policie), tatínek ale nevnímal brutální útok na svou končetinu a zíral mým směrem. Asi správně rozpoznal množství wasabi kterým jsem "doladil" svůj pokrm, a nejspíš přemýšlel jestli dřív exploduji nebo se budu věnovat samovznícení s ohniskem v ústech. Věnoval jsem mu úsměv a natřel si další rolku šťavnanou dávkou oné zelené pasty. To už vzdal. Já ale nikoliv, a na radu roztomilé korejky (ano, i zde obsluhují v japonských restauracích korejci) jsem vyzkoušel denní "special", BLT Sushi.
Každého milovníka japonských syrových pokrmů před touto věcí varuji z nejhlubšího srdce. Klíčem k rozkódování toho oč se jedná je tento postup:
* Začněte dělat tradiční maki
* Z pracovního stolu si odstraňte všechny přísady které do tradičného maki patří
* Rybu nahraďte osmaženou slaninou
* Tradiční zeleninu (okurku, avokádo...) nahraďte nasekaným salátem (jakobyste dělali burger)
* Zabalte
* Servírujte
* Proneste nějakou moudrost typu "V Überscheisevornergadenu na to stáli fronty."
Nebylo to tak úplně špatné. Bylo to jako.. barbecue s rýží. Ale nebylo.. to zdůrazňuji, NEBYLO to sushi.
Ale to američen nepozná. :)