MILAZAJICEK: To by mi ke štěstí úplně stačilo:). Kdepak je?

eBook zřejmě neexistuje, našel jsem jen pdf s nascanovanou knížkou.

DIXIE: Asi oba myslíme tuto knihu, což?
The Complete Japanese Joinery: Hideo Sato, Yasua Nakahara, Koichi Paul Nii: 9780881791211: Amazon.com: Books
http://www.amazon.com/Complete-Japanese-Joinery-Hideo-Sato/dp/0881791210

Zatím jsem ji neobjevil. Ale ještě mrknu doma, v práci mám hodně odkazů blokovaných.

JOSEF_K: kdybys nahodou nekde uspel s tou knihou tak se urcite podel o odkaz.. taky jsem patral po pdf a nevypatral..

IRUX25:
KUTIL:
Njn, holt budu pátrat a dělat hokuspokusy:). Jinak je to japonský spoj, takže v tuzemsku to bude umět jen pár lidí. Je i celá knížka o japonských spojích, ale pdf se mi nedaří najít a posílat si ji z USA je docela pálka. Jinak víc podobných spojů je tady:
http://www.eurus.dti.ne.jp/~k-yazawa/jointwork.html

Ale bez návodu...

JOSEF_K: Ty díval sem se do odborných knížek a nikde nic... Normálně bych nakreslil zhruba jednu stranu to bych vyřízl a vydlabal. Potom bych přiložil k druhé straně a nakreslil na čelo desky pod stejným úhlem jaký je na ploše té první desky. Držím palce ať se ti to podaří :-)

JOSEF_K: no jestli to nedas z tech fotek tak mu zkus napsat. treba to prozradi :)

IRUX25: To už je lepší, ale jde mi hlavně o orýsování těch prken. Že to pak vysekám dlátem a vyříznu pilou, je mi jasné od začátku. Z těch fotek akorát tuším, že se z pomocné čáry vede řez šikmo z bodu 2 do bodu 1 u druhé pomocné čáry, která je polovině tloušťky druhého ze spojovaných prken. Příliš nevím, jak získám umístění první pomocné čáry (možná dvojnásobek tloušťky?). Čím je dána šikmost těch samotných zubů, to už vůbec netuším atd. Budou na to nějaké rýsovací finty, jako jsou na klasické ozuby, svlaky apod., ale bohužel nevím kde.

IRUX25: Dohromady se to dává jakoby úhlopříčně. Jakkoli neuvěřitelně to zní, je to tak. Dokonce jsem ten spoj měl jednou v ruce, ale jen v rámci jakési prezentace.

IRUX25: Jak vzít ten mobil a někomu zavolat:)?
Postup je částečně nafocený tady:
Cesta dřeva - japonské pily, hoblíky, přírodní brusné kameny, přírodní oleje - lněný olej, tungový olej, dřevní dehet (tér), japonské nože
http://www.cestadreva.cz/...uze/viewtopic.php?f=23&t=7&sid=5de0a52c1b412ae153a797b3de0db2b5&start=10

Nicméně moc mi to hlava nebere. O kus výš v tom fóru býval návod s fotkami i popisem, ale fotky jsou fuč.

JOSEF_K: navod jak to vyrobit jsou ty fotky, ale spis jak se to pak dava odhromady by me zajimalo.

JOSEF_K: (a nebo to všecko dělat v ebenu ;-)

ZCR: Halt se to v ploše bude muset dělat cidlinou nebo něčím podobným. On to na tom videu soustruží, tudíž ekvivalent v ploše bude hoblík nebo cidlina. Nedá se svítit:).

A jinak z menších ploch se dá kovový prach relativně úspěšně dostat gumou na gumování. Je to nouzovka, ale docela to jde. Jen to příšerně zdržuje.

JOSEF_K: hm... ono to asi nepomůže úplně, protože kovový prach špiní dřevo dost univerzálně... asi jsem s nápady v koncích :-)

ZCR: Podle toho, co se zrovna nachází výš:). Podobně jako nerovnosti ve spojích nebo klasických dřevěných intarziích prostě přejet pásovkou do hladka a je to. Tady to jde taky, akorát plocha notně zčerná a papír se zalepí pájkou:). K experimentům s různými druhy pájek jsem se zatím ještě nedostal, ale je to jedna z možných cest.

JOSEF_K: a jde ti spíš o zabroušení toho dřeva, nebo toho cínu? ostrou cidlinou a stejnoměrným tahem docílíš na cínu podle mě hezčí povrch než broušením...

Možná tedy některou z cínostříbrných pájek? Dovedu si představit, že za výraznou část té špinící kvality PbSn pájky může to olovo...

Jj, lidové umění je schopné produkovat věci notně děsivé - řemeslná kvalita se s tou estetickou/uměleckou pojí jen velmi volně...

ZCR: JJ, cidlina to částečně řeší, ale holt zabroušení je zabroušení. Olovo obecně není moc přátelský kov a nerad bych dopadl jako Beethowen:). Ale čistý cín na tom s viskozitou není moc slavně:/.

Mno, a lidové umění mi obecně přijde jako věc značně strašidelná:). Vrcholem hrůzy je pro mě staročeský malovaný nábytek. Ale řemeslně je tam dost věcí použitelných i k příčetnějším věcem:).

JOSEF_K: ono by to tu hlavičku právě mohlo obtéct jakoby zvrchu, ale to záleží na tvaru hlavičky a na tom, jak blízko je dna drážky... možná by šlo použít i takové ty poměděné hřebíky.
Pokud by to mělo přijít do kontaktu s potravinami, asi bych volil čistý cín, ten má teplotu tání 232 °C, otázka je, jak by dobře zatékal.
Jj, kovový prach na dřevě je zlo - zkusíl bych to vzít do hladka cidlinou.
(a neodpustím si rouhavou poznámku, že ty kraslice se mi zdají nefalšovaně ošklivé ;-)

ZCR: Smáčivost u železného hřebíku bude prabídná, ale když obteče koukající hlavičku, tak by to mělo být v cajku. A jinak s teplotou problém není. I obyč pájka, co se všude prodává v železářství (poměr cínu a olova neznám, prostě kus kovové slitiny za pár kaček), dřevo těsně po roztátí nespálí. Co jsem koukal, tak dřevo uhelnatí od 300st výš, přičemž většina pájek roztaje do 250st, takže když to člověk nepřehřeje, není to problém.

Spíš při jednom pokusu jsem narazil na problém se zabroušením do hladka. Přečuhující pájka se dá odříznout i dlátem, ale jakmile to zkusím zabrousit smirkem, tak ten šedočerný prach z pájky zaprasí dřevo a dolů to kloudně nejde.

Tady jsem našel něco málo ukazující video, ale moje problémy to moc neřeší. Pán má ornament kolem dokola, takže vypadnout nemá kam, a přebytečný cín osoustruží struhem, takže nic nebrousí.
Obří kraslice - Toulavá kamera – Česká televize
http://www.toulavakamera.cz/article.asp?id=3099