FRONEMA: Aby se stal člověk koučem, je potřeba aby absolvoval řádný koučovací výcvik. Pro opravdu dobrý výcvik bych neváhal jet do zahraničí, kde má koučování přeci jen delší tradici než u nás.
Koučovací výcviky trvají od několika týdnů do jednoho roku, neváhal bych volit spíše ty delší s větší časovou kapacitou a pokud možno co největší interakcí naživo. Některé školy nabízejí až polovinu výcviku přes Skype… Pak by mne zajímalo, jaké jsou další možnosti dlouhodobého vzdělávání u dané školy. Marná sláva, základy člověk zvládne během základního výcviku, ale pokud to člověk myslí vážně, musí na sobě pracovat kontinuálně.
Na začátek bych doporučil navštívit informační hodiny, které pořadatelé koučovacích výcviků nabízejí. Promuvil s lidmi, kteří by tě případně školili, absolventy a udělal si názor, jestli zrovna tenhle koučovací přístup je mi blízký. Tak jako v psychoterapii existuje obrovské množství škol, které se liší stylem práce a jsou vhodnější pro některé problémů, tak i v koučování lze vybírat mezi přístupy a školami, které by přinejmenším měly rezonovat s tvým světonázorem.
Stát se koučem? Za sebe říkám ano. S koučovacími výcviky se roztrhl pytel, ale větší část absolventů to má pro interní potřeby svého zaměstnavatele a jen málo směřuje na dráhu samostatného kouče. A pak taky..znám desítky koučů, ale těch kterých si opravdu vážím pro jejich práci je jen několik. Pořád tady citím potenciál pro nástup nové generace, která české koučování posune zase někam dál, než partička lidí s krizí středního věku zvyklé na korporátní prostředí, kteří si říkají koučové ale jsou to spíš „mentoři“.