TARRAN: podívej, akčních scén nepochybně bylo dost jinde a jiných. tento příběh - aneb kterak osamělý vlk mstitel zločince dohonil a jeho práci převzal - byl v podstatě detektivně luštitelský. a bylo to skvělé a moc mě to bavilo, včetně *nepříčetně* silného pocitu ke konci "mám pravdu, je to on" dokonale rozporuplně trhaného na kusy "ale výpovědi s ověřenou pravdou a rituály mluvěj opačně, takže COJAKO JAK SE V TOM MÁM VYZNAT?!?!?!", kteréžto proti sobě jdoucí pocity mi udělaly v poslední den honby za pravdou takovej adrenalin, že se divím, že mi neodkapával z uší. "the moment of clarity", kdy jsem vprostřed výslechu vaňka (s doznáním) u vás na štábu "vyskočil" (alegoricky řečeno) a okamžitě volal ragulinovi "eva NIKAM nesmí! a zhaftněte ho!" byl, jako když mi v hlavě zahřmí hrom.
celé očekávání dramatického zásahu v noci (na zárubu) jsme si způsobili sami, skutečně, a trochu nadměrečně. ona by velká bitva nikdy nebyla - pokud se někdo těšil, těšil se zbytečně. záruba nebyl takovej kombatní machr, aby ho nesebral normální trojčlenej výjezd. ten hajp byl skutečně jen v tom "aby někde nestih jinou podříznout dřív, než konečně někdo zatkne" a to až v záběru, protože, jak řekla reinita, do posledních minut jsme tonuli v šílené nejistotě "a neděláme chybu? není tu navzdory všemu někde ten urban a nemarníme my právě čas, který někoho zabije a proces se dokončí?"
věru, komatní potenciál bych tam neviděl. a záruba nebyl blbej - byl jen absolutně drzej a mohlo mu to vyjít. prostě mohl evu odvézt na rande, které by bylo bývalo jejím posledním, protože jsme právě všichni do konce tonuli v krajním rozporu strašlivě+ silného tušení vs. faktické nejistoty a protiřečením si.
absolutně mi nechybí, že jsem si "nemoh po zárubovi skočit" - absolutně jsem si užil totální dark noir mass-murder a olafovi a fionorovi smekám.