BORGDOG: Tam musí být ještě nějaký brzdný mechanismus, protože jestli stačí znát jméno, tak co brání stínu všude na potkání své jméno vytrubovat?

THOMASMORTA: Nijak, ale to nevadí, dokud ho bude znát "sám." Stín zůstane stínem dokud bude mít jen "jednoho pána," to znamená jedinou osobu, která zná jeho jméno. Ve chvíli, kdy se objeví někdo další, nebo kdy se jméno toho boha opět "rozšíří po zemi," už nastanou komplikace. Kvantitativní hranice, kolik takových lidí musí být, aby se ze "stínu" stal opět člověk nebyla vymezena, ale z příkladů je jasné, že se to už stalo a tenhle "žebřík" funguje obousměrně: Existují bohové, co se ze "stínů" opět vyšvihli mezi "lidi" a dokonce mezi bohy - a poté si začali tvrdě vyřizovat účty s těmi, co je v době jejich "bezmoci" týrali. A naopak existují bohové, které to tak nějak přestalo bavit a chtějí se vrátit mezi lidi dobrovolně (protože drtivá většina bohů tak skutečně začínala, v mytologii Malazu mají převážně "smrtelný" počátek), přičemž občas podnikají i poměrně radikální akce - jeden například využil své moci k povraždění všech svých aktivních vyznavačů. A další kdysi velmi mocný bůh zase našel smysl v tom, že žije jako sluha u jistého poměrně svérázného chlapíka...

BORGDOG: Jenom mi řekni, jak se ten, kdo se zmocní stínu, ubrání tomu, aby ho znal a tedy mu dal sílu být "člověkem".

FRONEMA: Právě kvůli vědomostem. Takový "stín" je velmi cenným informačním zdrojem. Žádnou moc nemá, ale ví, kde je leccos schované, viděl různé události, ví leccos o magii, apod. Ve světě Malazu je dost "starých věcí," které se opravdu vyplatí znát nebo se před nimi mít na pozoru. Pokud se takového "stínu" zmocní někdo dost chytrý a všeho schopný... mohou se dít věci. A rozlišuje se to podle stupně. Bůh, který se pohybuje jako člověk, je ten, kterého lidé znají, jen neuctívají. Známe např. Thora, víme, kdo to je - ale neuctíváme ho, "nevěříme v něj." Takže Thor klidně může být člověk procházející mezi námi. Stínem se stane ve chvíli, kdy zapomeneme i na to, že vůbec někdo toho jména kdy existoval.

ALRAUNE: To s tou emanací to funguje u Feista. Má to hezky vymyšlené. :) I když se evidentně inspiroval u mnoha jiných zdrojů.

BORGDOG: No, podle magických teorií není nic, co by se mohlo stát "opět" člověkem, je to prostě jen emanace. Ale třeba s Ježíšem by to fungovat mohlo.

BORGDOG: a k cemu je mit zotrocen stin? jestli to chapu tak nema zadnou moc...
a jak se rozlisuje jestli nekdo kdo zna jmeno ho drzi ve stavu cloveka nebo zotrocuje?

BORGDOG: A víš, že by to tak mohlo sémioticky doopravdy fungovat? Kolektivní bludy nejsou nijak výjimečné, vůdci sekt jsou schopni díky placebo a nocebo efektům skutečně konat zázraky...

Erikson to ještě vylepšuje. V MKP je to tuším postavené tak, že čím víc věřících tím silnějších bůh, a když věřící nejsou, z boha se stává prakticky opět pouhý člověk, bez božských schopností, ovšem stále se všemi vědomostmi, co jako bůh nasbíral. Nejhorší, co ho pak může potkat je, když lidé úplně zapomenou i jeho jméno - pak se stává pouhým "stínem" a může být ovládnut i zotročen každým, kdo jeho jméno zjistí.

ALRAUNE: tak je to tak pěkná teorie, že by bylo divné, kdyby to nebylo bráno v potaz už dlouho :-)

ZUZKAOU: To nemají jen oni, to je klasická magická teorie égregorů, kde víra vlastně sama generuje božstvo.

ZOIDBERG: To má Gaiman/Prattchet, ne? Čím víc uctívačů, tím silnější božstvo. Otázkou je, jestli jde o evoluci a nebo marketing.

Třeba i ve světě bohů jako nad-bytosti probíhá nějaká forma evoluce...

ALRAUNE: Evoluce může zafungovat i v případě, že upír je nějakým druhem duchovního parazita - pak je ovšem potřeba promyslet, na jakém principu stojí duchovní svět. Ono si s tím vážně lze neuvěřitelně vyhrát a docela by mě zajímalo, jak by vypadal Dark Romance v podání Umberta Eca, ale obávám se, že by se asi dost změnila cílová skupina.

ZOIDBERG: Evoluce je ve hře v případě konceptu upírů jako je v Lotě, kde jsou rasa. V případě, že vznikají nějakým magickým oživením mrtvoly, tak jsou to prostě lidi :)

Mmch, v souvislosti s tímhle řeším otázku, jestli může mít Lota s Urianem dítě. Zřejmě spíš ne, každý mají asi jiné orgány, minimálně zažívací. Další otázka je, jestli mají vampýři nějakou stolici, ale asi spíš jo.

Zajímavých otázek se nabízí víc - co třeba evoluce vlkodlaků či upírů - odkud se vzali? Jak vypadaly jejich rané formy a kdy se odštěpili od lidské vývojové linie? Tomu říkám námět pro duševní gymnastiku, taková Julianne by o tom mohla něco napsat :-)

Ono u těch vlkodlaků ve vlčí podobě by s tím byl velký problém i technicky, i když by to byli vlci ve váze dospělých lidí, tj. větší než normálně. U vlkodlačic určitě, u fen je sex možný jen v době hárání, a opačně asi taky nic moc, přece jen jsou tam rozdíly v anatomii. Ale nějaké dovádění, to by klidně probíhat mohlo, pokud by zvířa projevilo lidskou inteligenci.

THOMASMORTA: No, to asi podle definice upíra, pokud je to mrtvý, tak technicky vzato je, ale prakticky ne, pokud nějak komunikuje.

ALRAUNE: A ještě mě napadá sociálně-kulturní pohled.
Je dobré si ujanit, jak běžný jev ve společnosti jsou kožoměnci a nakolik je jejich sexuální život tabu.

Pokud totiž jejich sexualita není tabuizovaná a kožoměnci jsou běžně známou skupinou společnost, tak by to mohlo mít dokonce ten efekt, že by se mohla zoofílie být běžným spestření sexu (nejen) znuděných jedinců, podobně jako v naší současné společnosti je lesbický sex mainstreamem vnímám jako běžná heterosexuální praktika (alespoň takový je můj dojem z obrazu, který šíří média).

Ale děkuji, žes tohle téma načala - napadlo mě to už před lety, ale vždy jsem narazil na útlocit těch, se kterými jsem to probíral.

(A poznámka na okraj: Je sex s upírem nekrofilie? Bavím se o světech, kde upíři nejsou běžně schopni projevů života, upíři ze Stmívání nejsou mrtvoly.)

ALRAUNE: K tomuhle zamyšlení vedl už Lewandowského Kočkodlak. Existence kožoměnců rozhodně nutí přehodnotit kategorii zoofilie.

Tehdy to řešila Kočkodlakova manželka a prohlásila něco ve smyslu: "Jsem Tvojí ženou za jakýchkoli okolností, takže je mi jedno, že v určité dny ji obrovský tygr."

A je dobré se nad tím zamyslet i obráceně - pokud je kožnoměnec zvyklý měnit podoby a mít sex s druhy obou svých podob, pak je otázka, nakolik by potřeboval k sexu se zvířetem zvířecí podobu.

Z doslovné definice zoofilie by zoofilií byly oba případy - ale co když je rozdíl v motivaci? Stejně jako když někdo provozuje sex se svým zoahevým partnerem, protože je to prostě jeho partner a hodlá se přihlásit ke slibu "v dobérm i zlém"?