Obalka je krasne pochmurna, libi se mi, zadnej nablblej kyc. (Proda se to kdyz to neni nablblej kyc?)

ZOIDBERG: Obálky :) Já na čtyři verze fakt nemám čas :D

BORGDOG: Ona tam ta čuba nakonec moc nevystupuje, jako rozumný kynolog jsem ji do děje moc nezapojila, už tak tam je chaos :D

Je to v pohodě, myslím, že se k sobě ty knihy budou hodit. Já bych z toho neměl strach. :) A Kýbus je fakt dobrej...

Taky se mi to líbí. Možná leda ten pes mohl ukázat zuby. :-)

V epoše budou mít radost, zatím na ní není žádný vysloveně negativní komentář, to je úspěch.

Hezké, líbí se mi.

ALRAUNE: To je určitě dobrej tah...

ALRAUNE: Fajná, mě se líbí hodně. Rozhodně víc než ta předchozí, ta mi přišla trošku přeplácaná, možná i maličko skoro už do kýče. Tahle má super atmosféru, až se těším až se začtu, obálka působím slibným zážitkem. Moire má takový až sveřepý výraz :)

ALRAUNE: Mně se docela líbí, ale nevím jak pasuje k obálkám ostatních knih. Občas bývá problém v tom, že když se vyskládají vedle sebe knihy, které k sobě patří, tak jinak pěkná obálka je najednou nevýrazná, a viděl jsem i opačné případy, kdy samostatně nevýrazná obálka skvěle vynikne v sadě souvisejících knih.

Obálka na Hon na lišku ve větší verzi. http://www.casopisxb1.cz/wp-content/uploads/2011/10/neomilln-hon-na-lisku.jpg

Zajímají mě vaše názory na ni, s Kýbusem jsme na obálce spolupracovali poprvé.

THOMASMORTA: Něco takového zřejmě je ve "schopnostech" toho stínu. Osobně bych to viděl asi na rozdíl mezi "počítačem" a "umělou inteligencí." Stín je pouhý počítač s uloženými vědomostmi, který dělá jen to, co mu "pán" přikáže. Nic nikde vytrubovat nemůže, třebaže si do jisté míry uvědomuje okolí. Ovšem pokud začnou přibývat "obeznámení lidé," počítač postupně "nabírá šťávu," až nakonec prolomí hranici, osvobodí se. Co udělá pak je jiná věc, někdy je jen "rád, že je rád." Někdy se opravdu naštve a začne být aktivnější. :-)

BORGDOG: Tam musí být ještě nějaký brzdný mechanismus, protože jestli stačí znát jméno, tak co brání stínu všude na potkání své jméno vytrubovat?

THOMASMORTA: Nijak, ale to nevadí, dokud ho bude znát "sám." Stín zůstane stínem dokud bude mít jen "jednoho pána," to znamená jedinou osobu, která zná jeho jméno. Ve chvíli, kdy se objeví někdo další, nebo kdy se jméno toho boha opět "rozšíří po zemi," už nastanou komplikace. Kvantitativní hranice, kolik takových lidí musí být, aby se ze "stínu" stal opět člověk nebyla vymezena, ale z příkladů je jasné, že se to už stalo a tenhle "žebřík" funguje obousměrně: Existují bohové, co se ze "stínů" opět vyšvihli mezi "lidi" a dokonce mezi bohy - a poté si začali tvrdě vyřizovat účty s těmi, co je v době jejich "bezmoci" týrali. A naopak existují bohové, které to tak nějak přestalo bavit a chtějí se vrátit mezi lidi dobrovolně (protože drtivá většina bohů tak skutečně začínala, v mytologii Malazu mají převážně "smrtelný" počátek), přičemž občas podnikají i poměrně radikální akce - jeden například využil své moci k povraždění všech svých aktivních vyznavačů. A další kdysi velmi mocný bůh zase našel smysl v tom, že žije jako sluha u jistého poměrně svérázného chlapíka...

BORGDOG: Jenom mi řekni, jak se ten, kdo se zmocní stínu, ubrání tomu, aby ho znal a tedy mu dal sílu být "člověkem".

FRONEMA: Právě kvůli vědomostem. Takový "stín" je velmi cenným informačním zdrojem. Žádnou moc nemá, ale ví, kde je leccos schované, viděl různé události, ví leccos o magii, apod. Ve světě Malazu je dost "starých věcí," které se opravdu vyplatí znát nebo se před nimi mít na pozoru. Pokud se takového "stínu" zmocní někdo dost chytrý a všeho schopný... mohou se dít věci. A rozlišuje se to podle stupně. Bůh, který se pohybuje jako člověk, je ten, kterého lidé znají, jen neuctívají. Známe např. Thora, víme, kdo to je - ale neuctíváme ho, "nevěříme v něj." Takže Thor klidně může být člověk procházející mezi námi. Stínem se stane ve chvíli, kdy zapomeneme i na to, že vůbec někdo toho jména kdy existoval.