Markéta
Máma samo sebou zuřila, že jsem přišla domů tak pozdě. Obvolala snad půlku školy a zadělala mi tím pádem na pěknou ostudu, ale já mám stejně pořád plnou hlavu té divné holky a po pravdě řečeno, myslím si, že jsem pěkně nalítla. Duch? Možná nelhala a její máma je fakt zpěvačka, a Amélie má nejspíš spoustu času na to, aby se maškařila do ulítlých šatů jak z Rodina Adamsovy. Poleje mě horko. Doufám, že na to nekoukal ještě někdo jiný. Možná bych opravdu neměla chodit v noci ven, když nalítnu i na takovouhle pitomost.
Na Amelii myslím i ve škole a v důsledku toho dostanu čtverec z angličtiny, což je průšvih, protože máma zas začne s psychologem. Nabízí mi „dobrého psychologa“ od té doby, co se s tátou rozešli, a to jsem chodila do první. Chápejte, máma dělá v redakci a tam je takových lidí spousty, psychologů a tak. Taky píše články o rozpadu rodiny a mládeži, užívající drogy a to zas vždycky přijde, tváří se vážně, a chce po mně, abych jí slíbila, že kdyby něco, tak si o tom promluvíme. Z toho vidíte, jak je mimo. Brát drogy totiž nepotřebuju, chci prostě jen, aby mi dovolila chodit na zpěv, jenže máma tvrdí, že už zaplatila aerobik a plavání a ježdění na koni a já se na všechno vykašlala. No a teď ta čtyřka.