Věděla jsem, že na střeše někdo bude, a věděl to i Kay, bohužel pro ostřelovače byl z nás dvou ten rychlejší. No, vlastně byl nejrychlejší z nás tří a to znamená díru v hlavě policajta a pro nás kontroly na výjezdu z Prahy. Zachmuřeně se rozhlížím kolem, Kay zatím nešťastníka zbavil vysílačky a popíjí.
„Musíš pořád chlastat?“
Zazubí se jako dítě, přistižené s lízátkem před večeří a pak najde řešení.
„Hodím ho do světlíku, ja?“
Přikývnu, co taky jiného. Není čas na hrdinství, do rána bychom měli mít aspoň auto, nebo se někam zašít.
Aneb Tina znova na scéně :D