„Tak co, vyřídila jsi tu suky mať?“
Aldyn se opírá o auto a čeká, až k němu dojdeme.
„Ne, proč? Mám tu svou práci, nechci se plést do vašich věcí. Zab ji sám.“
„Kdybych mohl, tak už by byla mrtvá,“ otvírá mi Aldyn dveře. „Jak dlouho zůstaneme tady?“
„Den, dva…“
Motor naskočil a Aldyn manévruje v garáži, která je pro jeho potvoru těsná.
„Zdrž se v Moskvě, přijdou.“
„Kdo?“ Mám nepříjemný pocit, že to bude mnohem komplikovanější, než jsem si myslela. Žádná pomoc není zadarmo.
„Leckdo. Jelena se drží pravoslaví, ale jsou tady jiní, kteří toho mají dost.“
„Náboženský rozmíšky nechápu.“
„Nejde jen o náboženství.“
„Soupeřící kliky?“ Kaye to zaujalo, nejspíš to zná z domova.
„Jo.“ Aldyn střihne zatáčku a skoro vytlačí ze silnice protijedoucí auto.
„Mohli jsme mít večeři,“ zaraduje se.
„My snídani,“ usadím ho a pomyslím si, že tady opravdu váží život smrtelníka málo. Ohlédnu se na Kaye. Budu ho muset hlídat, nerada bych, aby začal lovit, navyknout si na teplou krev je tak snadné. Přistihnu se, jak civím Aldynovi na krk, i Kay si toho všiml.
„Je tu zima,“ řekne.
„Zima?“ Aldyna to překvapilo. Upírům většinou chlad nevadí, jenže já ji ráda nemám, mě zima je. Že je zima i Kayovi, to je pro mě novinka.
„Hodně věcí se změnilo,“ podotkne Aldyn.
„Jistě. Od doby, co se objevil Dyre, se pořád něco mění. Je to magor.“
„Přihlásil se k tobě.“
Tohle Aldyn zjevně těžce nese. Jeho jako pancharta vyhnali a na poli pod knutou šafáře strávil celé dětství. Pravda, pak zabil otčíma i matku, ale zřejmě to nestačilo.
„Nikdo po něm nechtěl, aby se hlásil,“ zkřivím rty. „Dělá jen problémy se svými debilními plány na ovládnutí světa. Nechce se mi šaškovat kvůli tomu, že on…“
Ozve dutý zvuk, možná náraz.
„Někoho jsi přejel,“ upozorním Aldyna.