Můj příspěvek k problematice upírství.
Když jsou poháry rozdány a hostitel si upraví hedvábný šátek ve výstřihu županu, můžeme přikročit k jednání.
„Tak Malin…“ Fjodor usrkne trochu rudé tekutiny. „Okouzlující dáma. Jak se má?“
Kay pokrčí rameny. Málokdy se zajímá o to, jak se někdo má a Malin není výjimkou.
„Dobře,“ usoudí. „Nemluvil jsi s ní?“
Hostitel semkne rty. „Snažím se vyhýbat všem těm novým věcem. Dřív…“
Tohle opravdu poslouchat nechci. „Já vím, dřív když jsi chtěl s někým mluvit, tak ses s ním sešel a upíři sáli krev, ne chuje. Doba se holt změnila, můžeme…“
Možná jsem podcenila razanci slova „chuj“ v ruštině, možná je Fjodor opravdu staromódní, protože se svou krví zakucká.
Povytáhnu obočí a pokračuju dál. „Můžeme začít mluvit k věci?“
Fjodor sepne ruce, jako by se chtěl modlit.
„ I dřív upíři a zvlášť upírky sáli…“ začne Kay s německým smyslem pro přesnost řešit problematiku. Fjodor vypadá, že se rozpláče.