A valentýnský vydání - od srdce k srdci :)
Rváčka se chladí na dlažbě v síni a Desmond vyhlíží ven škvírou v přivřených okenicích. Vzduch se chvěje horkem, do schodů těžce dusá Uma… měl bych být vděčný, pomyslí si čaroděj. Za postavení, za klid, za knihovnu a laboratoř, za to, že zase můžu žvanit v Institutu a nikdo mě nepolévá louhem. A nejsem.
Desmond cítí neklid. Není tu Moire, její voňavka a její nadávání, ale chybí mu i černý humor Rabeho a Suntje s přimhouřenýma očima a oplzlými řečmi. Prázdný barák není domov, pomyslí si a pak si vzpomene i na Viera. Byli jsme jako bratři, a teď ani nevím, jestli je naživu. Vstane, přejde ke knihovně a vytáhne z ní tlustý ohmataný foliant. Patří Moire a je v něm věnování, které už mockrát četl. Otevře knihu znova.
„Ale jo, žiju.“
Spojení je tak těsné, že se Desmond málem ohlédne.
„Viero,“ zarazí se, „utekls?“ Není to moc pravděpodobné podezření.
„Ne, vytáhli mě, abych našel Trevora. Urvas mě sebral zubaté na poslední chvíli. Ty…“
Desmond cítí Vierovy rozpaky jako svoje vlastní. „Moire už ti to svým způsobem odpustila.“
„Já vím. A její způsob už je dneska layelský způsob. Leccos mi tu došlo. Nedokázali jsme ji ochránit, tak si našla jiný rytíře. Lepší.“
„Lepší,“ Je úleva popovídat si s někým, kdo opravdu ví, pomyslí si Desmond.
„Nechají tě, aby ses vrátil?“
„Pokud to přežiju.“
„Přežiješ,“ není to přání, jen věcné konstatování faktu. Tohle Desmond opravdu ví, ale vidí taky jiné bolesti a jiná ohrožení.
„Ty jsi jasnozřivej. Mimochodem, je tam někde Moire?“
„Moire je v háji, doslova. Jela se suitou radit druidům. Mě se do Kalleswaldu zrovna moc nechce.“
„Je mrtvej, Desi Máš tam spoustu živých, kteří ti můžou vadit.“
„V tom to není. Laega ještě liška opravdu milovala, tak, jak to uměla dřív. Layelánci jsou kumpáni.“
„Ty, až ji uvidíš, řekni jí, že pro mě byla vždycky jediná. Ve všem.“
„Řekni jí to sám.“
„Nevím, jestli se k tomu dostanu a nevím, jestli to bude chtít slyšet. Vyřídíš jí to?“
Vierova naléhavost Desmondovi připomene, čím musel jeho přítel projít.
„Samozřejmě, bude ráda.“
„Musím, Desi. A doufám, že spolu ještě někdy budeme mluvit.“
Spojení je pryč, kniha zaklapla a Desmond složí hlavu do dlaní. Obrazy teď k němu přicházejí, i když je nechce, i když se brání. Přicházejí a způsobují bolest.
Xxx

Čarodějka semkne rty. Byly doby, kdy jí Rabeho nesmlouvavý přístup imponoval, teď má ale pocit, že by měla dělat drahoty. Dřív je nedělala a má prázdné ruce.
„Počkej,“ zamává dlouhými řasami, „tak dlouho jsme se neviděli.“
„Právě proto,“ Rabe začíná být rozladěný.
„Nechceš mi vyprávět,“ Antje se pozorně naaranžuje do polstrovaného křesla.
„Vyprávět?“ Před očima se jí mihne pahýl uťaté ruky. „Jsem mrzák, stárnu, válka je pořád stejná. Co chceš slyšet víc? Bláto, sračky, mrtvá děcka, Moire s ohořelým obličejem… nevím, děvče, jestli tě moje vyprávění může rozdělat.“ Sáhne do kapsy pláště a vytáhne hedvábný váček. „Tohle ti spíš pomůže,“ vysype ženě do klína blýskavý zlatý řetěz.
„Kořist.“
„Jsi milý,“ usměje se Antje křečovitě.
„Ne, nejsem milej, Antje, jen nechci měnit pravidla. Ty nestojíš o návštěvy bez dárků, já zas nestojím o dlouhý řeči. Pojď,“ vezme ji levačkou za ruku a vytáhne z křesla.
„Ale o ni se staráš,“ zaječí Antje.
„Ona není moje děvka,“ krunýř Rabeho sebeovládání povolí a čaroděj je zas tím, čím býval. Jediným pohybem rozerve Antje živůtek šatů.
„Na novej ti ten šmuk bude stačit určitě,“ zasyčí a povalí ženu na zem.

ALRAUNE: No včera přinesl syn ze školy další nabídku knih "mladého čtenáře" a Amélie je tam jako jediný zástupce "české fantasy":)) Nutno ale dodat, že je tam ještě kategorie "příběhy z jiných světů" a "teens" a pod to se schová všechna ostatní fantasy:)

Je něco, co mi může přinést úlevu a to něco právě nastalo. Rabe mě objal, vynadal mi, že jsem hubená a že ze mě táhne hospoda, vynadal Suntjemu, Desmondovi i Reayovi, jediným pohybem ruky umlčel naše námitky a zhroutil se ke krbu.
„Je tu pěkně, děti,“ mručí a když najdu jeho vědomí, vidím v něm odraz mých spínů. Je to mizérie, ale zdá se, že náš „svazek“ neumíme zrušit. Kde je Rabe, tam je bezpečí a navíc, s ním si nepřipadám stará.
„Co Evald?“ jde Rabe k věci, sotva do sebe nalije další pohár vína.
„Co Viero,“ oplatím mu. „Budu ho potřebovat, lépe řečeno, Reay bude. Jestli má dostat Trevora, je Viero jediný, kdo může poradit.“
„Brečí a kaje se. Teď ty.“
„Evald mlčí a hrdě nás tu trpí. Ve skutečnosti je nejspíš docela rád, hodně věcí se vrátilo do starých kolejí a lidé už neotravují hrad.“
„Starých kolejí?“ povytáhne Rabe obočí. „V Dolním městě je epidemie spály?“
„Ne, tripla,“ informuje ho Suntje. Ví to, protože mě nikdy nespouští z očí, a v Dolním městě si hned vydobyl velký respekt. Už není potřeba s nikým se dohadovat, Suntje zařve, a všichni ohnou hřbet. Vlastně tam ani nemusím být, stačí s ním jen někoho poslat a oni už si poradí. Desmond tohle nemíval rád a nemá ani teď. Bádá. Máme ted každá svou ložnici a ta jeho je vedle příruční laboratoře. Když jdu kolem, vždycky nakouknu dovnitř. Píše, kouše násadku tužky a vdychá. Šťastně a já mám pocit dobře vykonané práce, stejně jako matka, která vidí spokojeně hrající si dítě. Dlužila jsem mu a dlužím kus obyčejné spokojenosti a pohodlí, teplou postel a ochotné uši, když si chce promluvit o svých věštbách a viděních. Poslouchám ho a on mi masíruje záda. Problém je, že tohle všechno je možné jen díky layeláncům. Sama… jaké by to bylo, kdybych tu s ním zůstala sama?

BORGDOG: ja sem asi stastna osoba, kdyz vlastne nevim, co ten bíbr je zac, co?:-))))

MOUNTBATTEN: Fuj :D

http://www.kosmas.cz/bestsellery/2012-12/1x10/422/pro-divky/ :D