„On tam kvůli tobě vlezl, nemůžeš se na to jen tak vykašlat,“ řekne z ničeho nic Rabe, který rozsvěcuje svícen. „Aivar by to neudělal, kdyby si nemyslel, že budeš užitečná.“
„Já vím.“
Je tu další dluh, pomyslím si a představím si svůj život jako řadu pastí. Z jedné uteču, do jiné spadnu, a tak to jde pořád dál.
„Rabe, co děláme špatně?“ obrátím se ke starému čaroději. „Myslela jsem, že když budu mít moc a vliv, budu mít aspoň chvíli klidu. Místo toho si nestačím lízat rány.“
„Nahoře fouká, s tím se smiř,“ ušklíbne se. „A jdi si brzo lehnout, vypadáš přešle.“
„Nápodobně.“
Moire jde do finále :) Obálka je už hotová, teď dopsat pár poslední stránek.