HITOMI: U mě je dobrý "test časem." Měsíční zahrady jsem četl někdy před dvěma třemi roky - a POŘÁD si pamatuju plno pasáží. Z ostatních knih jakbysmet. To je dost...

Nemusím si proplachovat oči jen nad cibulí. :)

HITOMI: Já si myslím, že když si člověk občas zaslzí, tak se vůbec nemá za co stydět, taky se mi to děje. Netvrdím, že to musí být u každé knihy nebo filmu, ale čas od času je to naprosto v pořádku.

IDLE: to me pak taky napadlo, muselo by se to striktne oddelovat :) nebo si jeste leda nechat monitorovat mozek.

BORGDOG: no ja si teda opravdu i parkrat pobrecela, jsem strasna citlivka, kdyz dojde na knizky a animovany filmy. Ale povetsinou je mi z toho spis jen hodne ouzko. Az si nekdy rikam, jestli to mam vubec zapotrebi, pac taky nemam nejveselejsi zivotni obdobi :)) Ale kniha, co nema silny emocialni dopad, pro me neni dostatecne dobra :)

HITOMI: Hele, to je dobrá metoda, něco podobného bych mohla zvážit. I když konkrétně kapesníčky asi ne, ty by pravděpodobně změřily spíš roční období. :)

tak byly nejaky, ktery me bavily o neco vic,ale presne uz to takhle nereknu, ale vzpominky byly hodne dobry a midnight tides taky

BORGDOG: Já to pořádně nevěděla ani předtím.

IDLE: Protože my to právě ještě podruhé nečetli. :-) Pak nejspíše taky vyvstanou komplikace se žebříčkem.

Jak to děláte, že víte, který díl se vám líbí víc? Já čim víc to čtu, tím míň mám v tomhle jasno. :)

pro samy chlastani, hyreni a praci nemam ted cas vubec, ale uz bych se na tu devitku mohl vrhnout :)

HITOMI: U mě zatím vedou "Vzpomínky ledu" a "Vichr smrti," ale jak říkáš, to bude chtít druhé čtení. Do devítky jsem zatím jen nakoukl zkraje (není čas§, ale K´Chain Che´Malle vypadají hodně zajímavě - o těch jsem chtěl vždycky vědět víc. :-)

BORGDOG: ja si myslim, ze tam ty bocni linie smysl mely :)

co se jinak nejoblibenejsi knihy tyce, vaham...Dan pro ohare mi opravdu sedla, i kdyz to i predchozi dil :))
budu to muset dat cele znovu, az vyjde desitka a pak se rozhodnu :)
momentalne jsem za 1/4 devitky (zas to ctu jen v mhd, protoze swtor :)) a zacina se to opravdu zajimave rozjizdet. fakt se nemuzu dockat zaveru, jsem zvedava, jak se autorovi podari vse poskladat

v pauze mezi osmickou a devitkou jsem aspon precetla mmj Cernou legii, ta inspirace z ni je opravdu markantni :) a vubec je to taky skvela serie, spis odpocinkova (narozdil od SE, ackoliv to je asi tak nejak vsecko), ale potesi :)

ULRIK: Druhé přečtení určitě bude - a změnu názoru nevylučuji. :-) Jinak, moje nejoblíbenější je zatím 3 a 7.

A - pozor, spoiler! - u Nimandera ano, i když leccos z toho mohlo být kratší, podstatná celkově mi přišla jen linie z Černého Korálu. Ale Harllo mi přišel vážně navíc, zápletka s Gorlanem Vidikasem, Muriliem a Řezníkem šla realizovat mnoha jinými způsoby.

BORGDOG: Jesus!

"že některé boční linie (Harllo, Nimanderovo putování) tentokrát nezapadají do celku stejně jako v minulých dílech a kdyby v knize vůbec nebyly, nic zvláštního by se nestalo" - stalo, staloooooo! :) RAFO :)

Já doporučuju druhé přečtení...za nějaký čas...původně jsem měl občas vatovitý dojem...teď je to moje nejoblíbenější kniha od SE:)

Tak, osmý díl úspěšně pokořen. :-) Pár dnů na nádech a jde se na devítku.

Steven Erikson evidentně nechce ustrnout na místě, snaží se opět mírně změnit nebo aspoň vyzkoušet jiný styl. Způsob vyprávění částečně z pohledu Kruppeho, což je asi nejvýraznější změna, funguje překvapivě dobře, jeho vsuvky a osobní postřehy jsou mnohdy precizní a jeho postavu autor myslím od prvního dílu, kde byl Kruppe občas dost otravný, „dotáhl“ takřka k dokonalosti. Také oceňuji snahu nenuceně připomenout, co bylo dřív, jenže to už dle mého tak docela nefunguje. U hlavních postav jako Karsa je to zbytečné, pamatoval jsem si je a jejich činy dost dobře, zatímco tam, kde by to potřebné bylo (dění na Drift Avali, Andarist) žádné pořádné shrnutí není.

Také nutno říct, že na kritice vznesené dříve komentujícími něco je. Daň pro ohaře je výrazně více filozofická, než dřívější díly, tématem je tentokrát převážně morálka, pojmy jako spravedlnost, věrnost, ale také náboženská víra, vykoupení nebo smíření s vlastními činy. Erikson občas uhodí bolestivě přesně, jenže stejně často balancuje na hranici únosnosti. K tomu se navíc přidává fakt, že některé boční linie (Harllo, Nimanderovo putování) tentokrát nezapadají do celku stejně jako v minulých dílech a kdyby v knize vůbec nebyly, nic zvláštního by se nestalo – ne, čtou se příliš dobře na to, aby se daly označit pojmem „vata,“ ale na Eriksonovy standardy je to přesto krok zpět. Také vysvětlení v závěru je o dost komplikovanější než jindy a plno věcí zřejmě dostane smysl až v posledních dvou dílech.

V případě Daně pro ohaře jsem byl poměrně dlouho rozhodnutý poprvé snížit hodnocení na 90%. Nakonec jsem to neudělal – každá kniha, která mě přiměje číst do půl páté do rána a pak si teprve všimnout, že padám nevyspáním, anebo se chvílemi cítit dost mizerně (Erikson opět nemilosrdně pobijí postavy, včetně jedné skutečně hlavní, kterou jsem měl rád) a v další vybuchovat smíchy („souboj“ Iskarala Pusta s Kruppem, „bělovlasá císařovna“), těch 100% prostě dostat musí. Přesto myslím, že Daň pro ohaře je zatím nejslabším dílem cyklu a doufám, že jde jen o nadechnutí před úžasným finále.

HATOR: Zmatenost si úplně nevybavuju, ale to je možná tím, že jsem v Malazu stejně zvyklá nemít úplně ve všem jasno. :) Uvidím, kdy se dostanu k dalším.

HATOR: Jde literárně nahoru... což neznamená, že ROTCG není pořád v mnoha ohledech...nedostatečná...:) Ale Stonewileder je fajn, ne jako SE, ale...:)

IDLE: Mně přišla Night of Knives dost zmatená na to, že to má bratru 200 stránek, tak jsem docela zvědavá na další - konečně snad budu mít čas si to aspoň přečíst.