Tak, osmý díl úspěšně pokořen. :-) Pár dnů na nádech a jde se na devítku.
Steven Erikson evidentně nechce ustrnout na místě, snaží se opět mírně změnit nebo aspoň vyzkoušet jiný styl. Způsob vyprávění částečně z pohledu Kruppeho, což je asi nejvýraznější změna, funguje překvapivě dobře, jeho vsuvky a osobní postřehy jsou mnohdy precizní a jeho postavu autor myslím od prvního dílu, kde byl Kruppe občas dost otravný, „dotáhl“ takřka k dokonalosti. Také oceňuji snahu nenuceně připomenout, co bylo dřív, jenže to už dle mého tak docela nefunguje. U hlavních postav jako Karsa je to zbytečné, pamatoval jsem si je a jejich činy dost dobře, zatímco tam, kde by to potřebné bylo (dění na Drift Avali, Andarist) žádné pořádné shrnutí není.
Také nutno říct, že na kritice vznesené dříve komentujícími něco je. Daň pro ohaře je výrazně více filozofická, než dřívější díly, tématem je tentokrát převážně morálka, pojmy jako spravedlnost, věrnost, ale také náboženská víra, vykoupení nebo smíření s vlastními činy. Erikson občas uhodí bolestivě přesně, jenže stejně často balancuje na hranici únosnosti. K tomu se navíc přidává fakt, že některé boční linie (Harllo, Nimanderovo putování) tentokrát nezapadají do celku stejně jako v minulých dílech a kdyby v knize vůbec nebyly, nic zvláštního by se nestalo – ne, čtou se příliš dobře na to, aby se daly označit pojmem „vata,“ ale na Eriksonovy standardy je to přesto krok zpět. Také vysvětlení v závěru je o dost komplikovanější než jindy a plno věcí zřejmě dostane smysl až v posledních dvou dílech.
V případě Daně pro ohaře jsem byl poměrně dlouho rozhodnutý poprvé snížit hodnocení na 90%. Nakonec jsem to neudělal – každá kniha, která mě přiměje číst do půl páté do rána a pak si teprve všimnout, že padám nevyspáním, anebo se chvílemi cítit dost mizerně (Erikson opět nemilosrdně pobijí postavy, včetně jedné skutečně hlavní, kterou jsem měl rád) a v další vybuchovat smíchy („souboj“ Iskarala Pusta s Kruppem, „bělovlasá císařovna“), těch 100% prostě dostat musí. Přesto myslím, že Daň pro ohaře je zatím nejslabším dílem cyklu a doufám, že jde jen o nadechnutí před úžasným finále.