OSCURO: Hmm, to je častý argument s těmi antigeny. Ale běžné infekce se dostávají do těla přes sliznice, nikoli rovnou do krevního řečiště a za doprovodu různých dalších látek, jako jsou hliník (vždy), sloučeniny rtuťi či jiné látky používané k zabití mikrobů ve vakcíně (v případě usmrcených vakcín), antibiotik, vaječného bílku, virů z kultivačního média... Je rovněž možné, že části virů, které se používají k vakcinaci v těch modernějších vakcínách, mohou pozměňovat DNA očkovaného.
Navíc mimina mají aktivní především buněčnou imunitu, kdežto ta protilátková je potlačená a aktivuje se naplno až později, velmi pozvolna. Předčasná stimulace jinak přirozeně potlačené protilátkové složky imunity může způsobovat vážné autoimunitní poruchy.
Hliník je neurotoxický, jak víme, a dítě má do roka prostupnou hemoencefalickou membránu. Navíc myelinizace nervových vláken probíhá také postupně, hotová je asi kolem 10.roku věku. Takže spíš tyto faktory mluví pro menší počet vakcín a raději v pozdějším věku.
Souvislost s autismem není prokázaná, část poruch autistického spektra je určitě dědičného původu. Ale přesto je opatrnost na místě. Autismus, epilepsie, ADHD a jiné poruchy mohou mít různé příčiny. Ale můžeme vyloučit jako příčinu i poškození mozku v důsledku působení očkovací látky? Myslím, že ne.
Dopady očkovacích látek na organismus totiž dlouhodobě nikdo nesleduje, chybí evidence. Pacient se sleduje obvykle tak několik týdnů po očkování, řeší se horečky, vyrážky a febrilní křeče. Jiné potíže se už neklasifikují jako potíže po očkování.
Dlouhodobé studie očkovacích látek neexistují a neexistuje ani srovnání očkované a neočkované skupiny. Maximálně 2 skupin očkovaných vzkcínami od různého výrobce, když už.