Jak se vlastně stalo, že se očkování proti covidu vnímá jako tak moc jinak, než ostatní očkování? Jako něco tak moc speciálního, tak moc kontroverzního...
Předpokládám, že všichni jsme nějak očkovaní. Jako děti jsme toho dostali hromadu, a mnozí rodiče byli rádi, když nám mohli připlatit za klíšťovku, na nové vakcíny jsme se dívali jako na pokrok a byli jsme rádi, že dostaneme už je, ať už šlo o kombinace místo jednotlivých, nebo když jsem se dostala i k Silgardu (HPV), který byl tehdy dost novinka a který ta rizika na sraženiny má/měl možná i větší než Astra, ale první očkování proti rakovině (jednomu typu, ale..).
Souvisí to s tím, že velká část populace v dvaceti vlastně vypadne z kontaktu se zdravotnickým systémem? Že očkování máme spojené vlastně jen s dětmi? Pak se tam občas zjeví nějaká tetanovka nebo taky ne. A když jsem v mém okolí řekla, že mi doktor ještě "uznal" propadlou klíšťovku, že to jen přeočkujeme, najednou se zvedlo celkem dost lidí, že se báli, že už to mají dávno zahrané, ale pokud projde jedna dávka, tak to tedy chtějí taky.