AZA_: Tak on ne každý chce, aby jeho dopisy byly čteny někým jiným než adresátem, podobně deníky.

AZA_: Nikoho na frontě momentálně nemám.

PASTEL: Jestli tvoje korespondence je tuna makulatury, potom chápu, že to vyhodíš. Měla jsem na mysli dopisy s obsahem :)

AZA_: Ano, nemíním tahat životem tunu makulatury, i s rizikem, že život mých potomků bude ochuzen o 97% mých pubertálních výlevů a dětských čmáranic. Snad se s tím dokážou vyrovnat a nezanevřou na mě.

TAPINA: "provazy krátké nijak neupotřebitelné"

Tyjo, vy vyhazujete svoje starý dopisy atd???
Naše prababička spálila podstatnou část svojí korespondence z mládí (převážně pohledy od přátel a taky dopisy ze Světový války pro její negramotnou mámu od táty, kterej byl na frontě) prej s tím, že už to přeci nemůže nikoho zajímat.
Mojí mámu to mrzí ještě teď po víc než třiceti letech. To, co zbylo, je poklad. Život mejch předků, kterýho si tak cením, doklad doby....

Tak vyhazování věci, jo? Abyste věděli, my máme kde dneška doma pytel mincí s popiskem "mince neplatné". Můj muž se vyhazovat věci už nenaučí.

MAR_TINA: jestli umíš střílet z pušky i z luku a jezdit na koni, můžeš prodat i Vinnetoua :)

Vyhazovat věci umím, ručníky složit taky, s roubíkem a svázaná jsem šukala i před 50 odstíny, já si snad nemusím kupovat vůbec žádné knihy!

TAMARIX: ne ze bych se chtel Blondyny zastavat chran buh. Ale bestseller celosvetove bylo i 50 odstinu :) ;)

BLONDYNKA: Nojono, a to si vem, že to byla pár měsíců po sobě nejprodávanější knížka a celkově je to světový bestseller! Podobných zoufalců, jako jsem já, je, zdá se víc než dost.. A pokud nám to pomůže stát se plnohodnotnými bytostmi, tak jen dobře, ne?! ;-) A pokud to tedy funguje, a já mám na sobě vyzkoušeno, že ano, tak tím pádem ta kniha přece nemůže být zcela zbytečná, přece.

TAMARIX: Po tomnle postu ti už rozumím. Ty jsi prostě potřebovala návod na věci, které normální dospělý člověk tak nějak vytuší jednoho dne sám (třeba že děravý fusekle se vyhazují). To není teda zrovna dobrá reference pro tu knihu a ani to nevypobídá nic moc lichotivého o tvé inteligenci, ale aspoň vím, že ta kniha je zcela zbytečná, takže jedna užitečná informace tu přece jen padla.

TAMARIX: Pálení a vyhazování deníčků je další z věcí, který po letech hodně lituju. Jako ještě to třeba předtím zdigitalizovat, ale chybu, abych se těhlech věcí zbavovala úplně už snad neudělám. I když kdo ví, co se mnou udělá ta kniha, asi si ji přečtu. :-)

WERKA: To bylo jediný, co mě na tý knížce trochu mrzelo, že snad jen v jediný větě tam zmiňuje, že se ty věci dají poslat někam dál.. Myslím, že to moc nevidí jako řešení toho problému nebo už to vnímá dost bokem (prostě důležitý je mít čisto a uklizeno ve vlastním bytě. Tečka.). Nebo v tom podvědomě cítí takový to, aby si tím lidi třeba potom neobhajovali další zbytečný nákupy (to tričko ani tak moc nepotřebuju, ale je vcelku pěkný, kdyžtak ho dám na charitu, aby svědomí neřvalo) a neskončili zase tam, kde byli.

Já jsem taky samozřejmě nejela podle doporučení připravit si spoustu obrovských černých igeliťáků a valit to do toho - třeba zrovna knížky byly vesměs odborný, tak jsme to navezli do knihovny u nás v práci, spousta banánovek s různýma kravinkama a nechtěnýma dárkama skončila na charitativním blešáku v divadle Semafor. Fyzicky jsem vyhodila, jakože vyhodila, opravdu jen zlomek věcí (děravý fusekle a spodní prádlo, různý nepotřebný papíry, který ale šly samozřejmě do papíru).

Nejkrásnější na tom všem byl ale závěr, kdy se třídí takový ty nejosobnější věci - dopisy, deníčky, fotky apod. K tomu jsem si jeden večer pěkně otevřela láhev jahodovýho vína a už to lítalo. Toho byla pořádná papírová taška, ze který jsem to pak rituálně házela do ohně. Původně jsem u toho chtěla být sama a tak nějak si ještě užít ty vzpomínky, ale vzhledem k tomu, že už jsem to měla vytřízený, u vína probraný, a v mysli jsem to považovala za už vyhozený, tak jsem u ohně ztrpěla bráchu i muže. Ve výsledku to byla i velká legrace, kdy jsme se společně smáli různým mým výkresům ještě ze základky nebo různým nepovedeným fotkám. :-) Takže takový důstojně nedůstojný rozloučení s minulostí (co jiného si taky zaslouží deníčkové záznamy typu: Dneska se na mě podíval už podruhý! Určitě mě miluje!! /Ale jo, jeden deníček jsem si nechala ;-)/) a vstříct novým, jistě lepším zítřkům. Ten pocit potom! K nezaplacení! Zpětně moc nechápu, že jsem si některý věci vůbec tak dlouho nechávala.

A už končím! :-) Postě jsem z toho pořád nadšená, to mě snad omlouvá.. ;-)

JANISKA: návod pro lidi, co neumí psát, případně fotit nebo kopírovat?

ALONSY: Tak to já jsem právě vyházela knihy, u kterých jsem si naprosto jistá, že bych je už nikdy nečetla, nelituji ani jediné.
Já tam viděla jen, že si máš nechat věci, které "promlouvají k tvé duši"