COQUINE: Ono je to, hodně zjednodušeně, založeno na principu, že ty věci bereš postupně po jedné do ruky a podle toho, co to v tobě vyvolá si to buď necháš nebo to pošleš pryč. Prostě víš, že jeden konkrétní šperk bys nedala ani za nic, dovedeš si představit, že ho jednou třeba předáš svojí dceři a vedle máš pak třeba řetízek, který máš sice od babičky, ale pocit z toho máš takový nějaký, nic ti to "nedává".
S tím, že v tomhle je pevně daný ověřený systém, kdy se začíná u oblečení (konkrétně ponožek a spodního prádla) a pak se jede dál a dál (knížky, nádobí, cédečka, psací potřeby, ... - pořadí si už přesně nepamatuju, ale postupně prostě úplně všechny kategorie věcí), až se postupně dostaneš k těm osobním věcem, fotkám apod. Kdyby měl člověk začínat fotkama nebo třeba zrovna těma šperkama, tak nevyhodí nikdy nic. V tomhle je ten systém dokonalej, že se postupně učíš vyhazovat na věcech, na kterých záleží míň než na těch následujících. Hodně důležitý přitom je vždycky seskupit všechny věci dané kategorie na jednu hromadu - snést všechny knížky ze všech místností, stejně tak psací potřeby (třeba tužky rozeseté po různých místnostech), oblečení, hračky apod.
Další věc, co pak s tou vyhozenou věcí udělat dál. V případě šperků se nabízí možnost nechat si to přetavit, jak píše Illuze a bude to pak v nějaký materiální podobě fungovat dál nebo jednoduše prodat a za ty peníze si pořídit něco, co ti udělá opravdovou radost. Klidně zase nějaký šperk. :-)
Jinak tady je docela hezké shrnutí té knížky
http://zijememinimalismem.cz/marie-kondo-japonska-kouzelnice-uklidu/ a už bych se v tom asi víc nešťourala.