MART1NKA: kokotsky

MART1NKA: a chceš to vůbec vědět?

SITH: Ako to asi vonia?

* na základě vašich předchozích nákupů

MART1NKA: svíčka

MART1NKA: začínající mumie penisu.

Facebook mi marketuje toto. Kto uhádne čo to je?

ANNONKA: a ještě jsem vynechala jeden aspekt, plánovanou ostentativnost. V podstatě někam po francouzskou revoluci se slušelo, aby král/císař/starosta/tak někdo vystupoval tak, jak se patří k jeho stavu. Takže ta asociace honorace = dekorativno = mnoho barev, nejlépe výrazných možná taky hraje roli.

ANNONKA: To je na asi tak čtrnáct diplomek.

ANNONKA: Zjednodušeně řečeno.... helejako, dekor byl vždycky, a to jako někdy od australopitéků, luxus, protože barvičky nerostly na stromech. Objev syntézy umělého ultramarínu někdy ve 20. letech 19. století byl alchymistický sen o výrobě zlata, akorát tam byl teda ten mezikrok výměny barvy za peníze. Jako že pohonem průmyslové revoluce byla textilní výroba a její nedílnou a velmi zlatonosnou součástí bylo barvení a barvy z dehtu byla ohromný pokrok, protože najednou si ty pestrobarevné věci, a to i v barvách jásavých, mohla dovolit i střední třída. Tmavé/syté barvy byly preferované taky proto, že si představ šaty z 19. století a jak je pereš v ruce.
Totéž vzory. Vezmi si cokoli vzorovaného - brokát, výšivka, krajka, malované džbánky, vyřezávané nábytky... bylo to pracné, vyžadovalo to šikovnost, takže to nemohl dělat úplně každý jouda, takže zase luxus, zbytečnost, věc čistě pro potěchu oka.
No a lidi to chcou mít hezké - my si tady můžeme teoretizovat o prostotě přírodního a režného, protože se na nás valí barvy odevšad a protože nátěrem lze zamaskovat šlendrián a tak, ale v estetice chléva - na zdi vápno, nábytek ze dřeva, tečka, šmytec, byl ten malovaný džbánek mnohem výraznější, zajímavější, vzácnější.

Kýč je nápodoba, reprodukce, derivát. Ti cukrkandloví andělíčci ze Sixtinské Madony jsou odporní sami o sobě, ale když od toho uřízneš tu Madonu a necháš jenom andělíčky na pohlednice, těžítka, trička, jánevimco... tak už je to samoúčelná cukrkandlovost. A nakonec je fuk, jestli to reprodukuješ tiskem, nebo ti to vomaluje chudý student z prvního ročníku akády (přičemž ten student z akády, pokud je dobrej, z toho udělá aspoň dobré řemeslo.)

Tak nějak.

Co se kýče týče — Česká televize
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10174631512-co-se-kyce-tyce/208542154030001/

ANNONKA: užité řemeslo a kulturní zvyklosti do toho samozřejmě občas hází vidle :)

ANNONKA: zrovna ti trpaslíci jako sériová výroba tvářící se jako ruční práce, osobně chápu kýč jako vyprázdněný i co se týče materiálů a postupů - např. kelímky na kávu, které jsou krásné, ale roztečou se poté, co si do nich poprvé uděláte kávu...
Někdy je umění na hranici kýče - záměrně provokuje - napadá mě třeba Maxim Velčovský a jeho porcelánové gumáky s cibulákovým vzorem - tady to asi můžeme chápat jako designérské umění nebo vtip, ale možná už by to někdo mohl zařadit i mezi kýč...

MOUNTBATTEN: Dobre, nabuduce uz budem vediet a zacnem sa dojimat :o)

FAITH: :-)) když koukneš na stránku virtuální muzeum kýče, zjistíš, že nic z toho nezapadá, jak je to šeredný :-)))
Trpaslík je jakože roztomilý, máš se hned dojmout :-))

MAMBA: jako jo, moc se jit vysrat a pritom moct podlivat kure v troube to byl vzdycky muj sen! nejlepsi je ten anti-smrad sprej vedle hajzlu, to chces rozstrikovat v kuchyni pri vareni :D

ANNONKA: to je na diplomky! :)
Některý estetik to bere jako soubor znaků, kde je dominantní estetická funkce a líbivost (Mukařovský), Ecco si myslí, že kýč je ten mechanismus, co vyvolá v lidech tu líbivost, Kulka si taky myslí, že jde o díla, co v nás maj okamžitě vyvolat emoce ("to je krásné"), ale nic nám to nedá, Kundera blábolí o slzách..... :-D
Před lety jsem o kýči psala bakalářku:)

Kdybych mohla stručně svou definici, tak kýč jsou díla mající schopnost nám vrazit emoci jako facku - pocit, jak je to krásné, že jsi z toho tak rozněžnělý, že si neuvědomuješ, že ti to nic nepřineslo. Ale koukalo se na to hezky:-)