ZUZKAOU: na tohle „pricetnej projekt“ skoro udelat nejde. Jako architekt bych to nemel rikat, ale naprojektovat jde jenom spojnice mezi tim, co povazuju za soucasnej stav, a tim co chci mit. Problem je, ze ten opravdovej soucasnej stav zjistim az pri stavbe a ta spojnice u takovyho objektu je vsechno jenom ne primka. Nekdo jako jsem ja, nebo jako jsou ti dva, se projektu drzi vicemene priblizne a reaguje na to co pri stavbe objevi s prioritou ktera se od te prumerneho stavare dost lisi. Tim nechci rict, ze projekt je neco zbytecnyho, samozrejme. Tim mam na mysli, ze kdyby se muj barak renovoval podle mejch vlastnich planu z doby nez jsem s renovaci zacal, tak by nejspis uz budto spadl nebo by to byla napul novostavba pomerne tristniho charakteru. A to jsem to ponevadz to je muj projekt vzal opravdu dukladne a jenom vypracovani dokumentace puvodniho stavu mi u spis malyho statku trvalo ctvrt roku, neco co by zadnej stavebnik nikdy nezaplatil. Krivy zdi promenny tloustky a sklonu, krivy tramy, krivy kamenny klenby - ty se daji zamerit az kdyz se nahore odkryji - atd. Pri odkryvani konstrukci se dejou prekvapeni prakticky pokazdy, nekdy pozitivni, vetsinou negativni. Pro kazdej kousek se kreslej novy plany a stejne se obcas stane ze je potreba se rozhodnout a udelat to jinak. Napriklad: v patre nekdo prede mnou udelal hnusny stropy z nabilo natreny drevotrisky. Ty sly samozrejme ven, a bylo nutny na miru mezi krivy stary tramy utruhlarit novy - ale ze staryho dreva. To jsem nekde sehnal, jedna deska mi trvala asi tri hodiny a v urcitym momente jsem zjistil ze dva tramy jsou tak krivy, ze jejich odstup je o 2cm vetsi nez jsou moje zbyvajici desky dlouhy, takze se kreslily plany na layout jedny mistnosti znovu (a nakonec jsem to na stavbe zavrhl a udelal to jeste jinak).

Projekt hodne pomuze vytycit nejakej konecnej cil, je to pomoc hlavne pro site a podobny veci, ale komu zalezi na tom aby vysledek nepozbyl po ceste urcitej charakter, ten halt radsi jde koupit porcelanovy vypinace i kdyz to znamena ze mu to ten budget rozhodi :)

Kdybych ten barak nechal prestavet na klic stavebni firmou podle mych puvodnich planu, tak by me to stalo min, bylo by to uz dva roky hotovy a bylo by to takovy bezpohlavni. Sice by bylo vsechno „spravne“ ale vysledek by byl rozpacitej. Vsude by byl fermacel s rollputzem, vsechno by bylo rovny, ten barak by to vykastrovalo. S mym pomocnikem restauratorem tu restaurujeme piskovcovy zdi, on dela omitky z vapna a jilu tak aby nebyly rovny, trva to vecnost oproti tomu kdyz se udelaj rovny. Atd, tak je to se vsim. Ja jim drzim palce :)

TOOMIX: to je bezvadny, jsem fakt fanousek :)

(Me nechal delnik nezavrenej kohout k hadici ktera praskla v noci a zacala vytapet sklep :) nastesti je u me absolutni ticho a bylo to slyset v trubkach jak ta voda tece, vzbudilo nas to a sesli jsme to dolu zastavit.)

PISTA1: to je ale něco úplně jiného, než si vzít dvě hypotéky a prodat zavedený byznys kvůli baráku, na kterém šetřím při savební konrole před koupí a na příčetném projetku a nebo na stavebním dozoru a obecně leju peníze do volovin a nechávám být klíčové průsery.

PISTA1: stačí vědět, že máš shodit jistič vodárny :)

Když vezmu jak bydlíme my, tak by to pro spoustu lidí bude taky slušný peklo :D

Skoro 100 let stará nezateplitelná částečná dřevostavba izolovaná škvárou, vytápěnejch 74m2, malá kuchyně, ložnicoobývák, děcák 3,3*4*2,2m pro dva sviště, hajzlík 0,60*1,3 pod schodama na půdu, k umyvadu se musí do koupelny přes kuchyň, všude křivý popraskaný stěny a stropy na rákosu. No prostě taková začínající ruina. :D

Můj sen byl vždycky baráčak někdě na samotě u lesa. Po seznámení s budoucí manželkou, jsme po 14 dnech šli na rodinnou oslavu aby mě "předvedla". Ta byla v baráčku kde bydlela její teta. Pořád je to součást města, ale přitom poloviční samota, 5 baráků a na druhý straně cesty les, do centra cca 2km. Moc rád jsem tam 3 roky jezdil na návštěvy. Jednou sem přijel z práce a manželka mi říká: "Příbuznej co mu to patří chce baráček prodat protože staví a teta se synem co tam jsou ho koupit nechtějí. V sobotu přijedou máme se rozmyslet." Nebylo co, v sobotu jsme se dohodli na ceně a šli jsme do toho. Během 3 tejdnů sem vyběhal půlmega hypo i přes naprosto debilního bankéře, domluvil zkrácenou výpověď z nájmu a čekali jsme až katastr přepíše barák aby banka převedla peníze.
Mezitím jsme se připravovali na maraton. Měli jsme měsíc na to abych udělal komplet novou elektriku a dali to dokupy, tak aby jsme k 30 předat vyklizenej byt... Za tejden to bude 11 let co tu bydlíme. :)

Jasně mohli jsme dál bydlet v nájmu,připadně v tý době koupit za mega 4+1 byt, za 2 - 3 postavit novostavbu. Ale nikdy jsem se nechtěl zadlužit na 30 let. Mít nervy jestli to zvládnem splatit a pod.
Takhle bydlíme sice ve starým baráku, krej má sice spoustu much, ale je na luxusním místě. Každej kdo k mám přijede na návštěvu říká jak je tady krásně a že by tady taky chtěl bydle.
Ještě nás čekají 4 roky v tulhe dobu směšný 4,3k splátky, pak bude jen náš a my bez dluhů. Jsem spokojený a neměnil bych.

Hlavně že maj klenbu co pamatuje Napoleona

Dnešní příspěvek... mají vodu, ale nemají k ní hlavní uzávěr 🤦‍♂️ ale zase budou mít starý kameny na dlažbu...

Zapomenutá chalupa on Instagram: "Zažíváme-li delší dobu idylu, prokáže nám podle saturninovského doktora Vlacha osud dobrou službu, když nás vyhodí na mráz. My neskončili na mrazu, ale objednali pískování. Sháněli jsme 30 metrů žulový dlažby, kdysi ručně opracovaný pro dláždění náměstí, kostelů nebo perónů. Sehnat už skoro nejde. Několikaměsíční hledání tak přineslo jen dva výsledky. Jeden prodejce zřejmě prodával zlatý cihly a ne žulu, druhej byl rozumnější, ale 200 kilometrů daleko, navíc kameny měly rezavej povlak, protože sloužily právě na tom nádražním perónu. Jak dostat 9 tun kamení odkudsi z Vysočiny? Málokdo má takový auto. Kdo má auto, nemá hydraulickou ruku na složení. A kdo má auto i ruku, ten chce za převoz bambilión. Uff. To se to kamení prodražuje. Nakonec ale žulovej poklad dorazil a můžeme pískovat rez. Jde to rychle, a tak přidáváme klenutej sklep a kamennou zeď tamtéž. Jenže… venku bylo hej, prach odvál vítr. V domě je ale jedno, jak pečlivě všechno zabedníte a utěsníte. Tomu nejjemnějšímu prachu se nejde ubránit. Je všude. Na podlaze, v peřinách, v jídle… prostoupil celej dům a my nutně potřebujem koupel, abysme opláchli aspoň sebe. Před půlnocí ležíme ve vaně a přemítáme, co šlo udělat líp. Něco syčí. Divný. Spustila se samovolně ta prokletá pískovačka? Obcházíme chalupu, ale syčení jde zevnitř. Sklep. Gejzíry vody. Voda stříká na zdi, teče dolů a cestou tvoří spolu s všudypřítomnýma závějema písečnýho prachu mazlavý bahýnko. Nevíme, co se děje, ani jak to zastavit. Žádnej hlavní uzávěr vody tu není, protože studna. Po hodině zoufalství konečně zjišťujeme, co se stalo. Ten mizernej prach se dostal i do ventilu, kterej spouští čerpadlo. Zaplo se čerpání, ale nevyplo. Tlak v trubkách stoupal a stoupal… Už sedmej den tu spoušť uklízíme. Plíce máme jak po třiceti letech v uhelným dole, jsme nevyspalí a stavební vysavač čeká na svýho převozníka přes řeku Styx. Máme ale krásný, ručně opracovaný kameny z 19. století. Máme zrenovovanou klenbu z dob Napoleonských válek. A máme předsevzetí, že pískování never ever. Máte-li starý kameny, važte si jich. Je to poklad. #hory #slowlife #rekonstrukce #svepomoci #chalupa #sumava #npsumava #nasamoteulesa #cestazmesta #nasamote #offgrid"
https://www.instagram.com/p/CipxVDbL0Wz/?igshid=YmMyMTA2M2Y%3D

MAR_TINA: meli tam staticku na prohlidce a pak maj kamarady architekty... Ja to dneska precet cely a asi jim celkem fandim

MAR_TINA: Ja taky nemam projekt, ale jak pisu nize, plus muj otec jako docent na cvut a vlatnik vyhlasek vseho stavebniho vcetne elektro mi dela dozor…

Ja je na instaci taky sleduju, to misto je nadherny, ale ry uf ukany prispevky pani domaci mne dlouhodobe sraly. Az do doby co zverejnili rozpocet. Od ty doby je mi jich uprimne lito. Plus jsem rada za stavebni vzdelani, remeslnikum se nedari mne tolik ojebat a postupy dost znam. Taky delam totalku, strechu, steny, elektro, chlivy, stodola, takze si to zoufalstvi dovedu predstavit. Nikdy nebudu mit tak peknej statek jako oni, protoze ten barak na to proste nema, ale zas mam ctvrtinovej rozpocet.

Schválně jsem to zkouknul celý a mysllím že jsou vpohodě. Někdo chce barák v satelitu, někdo chalupu na samotě.

Místo mají parádní, 4 baráky, 7 km od města, 200m k zastávce na státovce 1 třídy která bude v zimě vždycky prohrnutá. Jinak ale v krásný přírodě, co víc si přát. Jasně starej barák bude pandora takže nevíš co tě čeká. Ale vždycky je něco za něco. Podle těch prvních postů je vidět, že převládlo "chci to" nad nad rozumem, ty začátky byli hodně najivní. Ale zakousli se do toho pěkně, evidentně na to mají a jde jim to.

TOOMIX: ten text by mohl byt od nejakyho myho dalsiho ja ;)

Od ty doby co ziju na kraji lesa u jezera se snazim do mesta nechodit vubec, proste se ta potreba puvodniho obyvatele Prahy odkojenyho Vltavou a znajiciho kazdy mestsky zakouti jak svy boty uplne vysublimovala. Vcera mi treba volali ze si muzu jit vyzvednout vycisteny a zrevidovany hodinky ktery mam moc rad, ale zatim jsem jejich vyzvednuti nenaplanoval, zkusim pockat az se tech duvodu kvuli kterejm do mesta musim jet sejde vic.

ATUARFIK: některý děti jsou všechny stejný

TOOMIX: Ale jo, v tomhle věku s tím souhlasím. Moje dvouleté dítě taky nejradši chytá šneky a žere bláto.

ATUARFIK: nevim, ale zatím má šťastné dětství, protože se koupe v plechové vaně a tahá si tam bordel

Zapomenutá chalupa on Instagram: "Takhle nějak jsme si to rodičovství představovali. Dítě se spokojeně cachtá ve vaničce na zápraží, střídavě vyhazuje gumovou velrybu ven a pak ji obalenou hlínou a kamínkama zase vrací dovnitř do vaničky, větvema starý jívy probleskuje slunce a my sedíme na špalku a kocháme se čirým bytím. I proto jsme se někdy během zimy – paradoxně v tom nejdepresivnějším období roku tady – rozhodli, že město opustíme uplně. "Jen počkejte, až bude větší." Tuhle větu slyšíme od chvíle, co je naše A. na světě, ať už autor komentuje to, že je s A. čím dál větší sranda, nebo hodnotí náš exodus do hor z hlediska budoucnosti jejího sociálního vyžití. Před rokem jsme tu začali v polních podmínkách trávit víkendy a od tý doby je pro nás město pořád těžší. Jsme sice zvyklí dávat pozor, aby se A. nenabodla na větev, nespadla do ohně, nesnědla něco jedovatýho nebo se neskutálela do díry po vířivce původního majitele, ale nebaví nás být ve střehu neustále, aby ji nepřejelo auto nebo elektrokoloběžka. Buď je A. hyperaktivní dítě, nebo my špatný rodiče, nejspíš ale obojí najednou a obdivujeme každýho, kdo dokáže s několika dětma na odrážedlech fungovat bez problémů v centru města. Co na tom, že jedny z jejích prvních slov jsou “hnůj”, “moucha” nebo “houba”. Kamarádi, dědové a babičky jsou taky trochu z ruky a nebude to lepší. Ale každej den, kdy ji sledujeme jak spokojeně skáče v louži, jí maliny a borůvky přímo z keříků, mává vláčku nebo zkoumá les a konstatuje "houby nejsou", říkáme si, že tohle je to ono. To je ten důvod, proč jsme město opustili nadobro. Podstatně jsme omezili i naše pracovní nasazení, protože víme, že žádnej den s dítětem se už nikdy nebude opakovat. Samozřejmě – vybírá si to svou daň, protože se tím vzdáváme i ekonomických jistot, což v kombinaci s rekonstrukcí domu zní jako blbost nejhrubšího zrna. Jestli nás ale rekonstrukce starýho domu něco naučila, tak to, že jistoty jsou relativní a užít si každej přítomnej okamžik je nejrozumnější, co může člověk udělat. Tak užíváme. A zrovna teď máme pocit, že jsme udělali nejlepší rozhodnutí našeho života. #rodina #venkov #countryliving #svepomoci #chalupa #sumava #npsumava #nasamoteulesa #cestazmesta #nasamote #offgrid"
https://www.instagram.com/p/Cg4uwIWLh6Q/?igshid=YmMyMTA2M2Y%3D