Nevím, zdali by se měli historií ohánět ti, kdo v hlavě nosí jen jakési pochybné zbytky dějepisu z páté třídy a povinné četby Jiráska. Vůbec by mě zajímalo, odkud se bere ta legenda o zástupech trpících umělců, kteří umírali v bídě leč šťastní, že naplnili své poslání. A i kdyby se jich pár takových našlo, copak je umírání v bídě nějaká ctnost?
Na plky lidí jako je Second Guy a KLDR nemá smysl reagovat. Pokud si někdo potřebuje před sebou ospravedlnit, proč konzumovat práci jiných, aniž by za to zaplatil, prosím, jak je ctěná libost, ale vést při tom silácké řeči, jací jsou borci, jak je tvůrčí práce bezcenná a že si okrádaní za své okrádání můžou sami, mi připadá poměrně nevkusné.