A ještě k tomu argumentu "stovky let copyright nebyl a taky to šlo", co tu někteří odborníci na ekonomii a sociologii vytasili:
Stovky let taky nebyly k dispozici technologie pro pohodlnou replikaci umění. Ve středověku, pokud jsi chtěl mít kopii obrazu, co má tamten obchodník ve svym paláci, musel jsi najmout mistra malíře, který si za to řekl slušnou sumu, a ten ti to udělal. Případně mistra opisovače, který pár měsíců, které si nechal proplatit, strávil nad přepisovaným kodexem. Vytvoření kopie díla tak bylo velice nákladné, cenou klidně i stejné jako vytvoření originálu.
V okamžiku, kdy si můžeš zajít do copycentra, nebo máš doma skener a nebo si jakákoliv cvičená opice může doma naskenovat knihu - neřku-li náročnost deseticentimetrového pohybu rukou se zmáčknutým pravým tlačítkem myši a kliknutím na volbu "kopírovat do...", jsme na úplně jiné náročnosti duplikace díla.
Což je detail, který tito při své analýze vcelku opomíjí.
(A duplikace není to samé, co "půjčení knihy kamarádovi", nebo při půjčení fyzického nosiče jej může zároveň číst jen jeden člověk; při kopii tolik, kolik kopií bylo vytvořeno.