Překvapilo mě, že tu toto téma vůbec existuje, i když mrtvé jeví se.
Práce J. Taintera a J. Diamonda znám, tento antropologický pohled je sám o sobě zajímavý.
K tomuto tématu, tj. kolapsu společnosti, mě prvně přivedla studie klimatologie a environmentalistiky, ale souvisí s tím i energetika, ekonomika, přírodní zdroje, konflitky a celkově bych toto zabalil to tzv. systems thinking. Tento termín "kolaps" je mi blízký, i když z několika různých perspektiv - biosferický, společenský, ekonomický, a další.
Zásadní literaturou bylo Limits to Growth z roku 1972 a Overshoot z roku 1980, a společne s tím i hlubší pochopení toho, kam se řítíme, tím bych však zároveň zmínil, že je to samozřejmě něco čemu nefandím.
Pak je tu i druhá strana mince a to jak níže, v r. 2019 někdo zmiňuje G. McPhersona, toto jsou lidé, kteří sice v něčem pravdu mají, ale těží na strachu a nepodloženě šíří myšlenku katastrofy, která nastane za 5 let, každých 5 let. Toto je pro mě ubohé zneužívání lidí a hlavně to musí vést k neaktivitě, což je něco, co nám chybí.
Ve zkratce, myslím si, že je kolaps biosféry, ekonomiky, nebo jiného systému možný, to může vést ke kolapsu společnosti. Zároveň i na zádech práce autorů zmíněných v popisu tohoto tématu považuji vyšší a vyšší stupeň komplexity za problém, který se sám zhoršuje - stačí se podívat na naši závislost na hrstce továren, které dělají polovodiče a čipy, nebo digitalizaci všeho kolem nás, ale šlo by to rozšířit i na nerostné suroviny nebo zdroje energie, které nemáme.
Dle práce antropologie je kolaps přirozený jev každé společnosti, dle práce biologie jsme jako bakterie v Petriho misce nebo jako jakýkoliv organismus, jehož činění nic nekontroluje a nacházíme se v momentě tzv. ekologického overshootu. Pak bychom se člověk musel pídit po samotné definic slov jako je kolaps, ale rozhodně nemůžeme pokračovat (alespoň ne příliš dlouho) tak jak dnes, a máme na výběr ze dvou možností
1) Nic nedělat a pocítit tvrdý náraz
2) Připravovat se, adaptovat se, vzdělávat se, organizovat se a mít tzv. lehké přistání
(Také by to šlo říct jako "bend not break" (ohnout se a nezlomit), které používá můj oblíbený autor a tvůrce podcastu The Great Simplification, Nate Hagens)