Doba postní, nebo-li období 40ti denního půstu
Po období masopustních radovánek, zimních přástek a draček a více méně zimního odpočívání pomalu nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
Půsty se drží od té doby, co moudří lidé vypozorovali cykly a zvyklosti přírody ruku v ruce s tělem a duší. Je tomu už hodně dlouho a sama si netroufám říci jak stará je tato tradice. Nicméně křesťanství toto bezezbytku přejalo.
Je to čas očisty těla. V tomto období naprosto přirozeně tělo nastartuje očistu všech orgánů ovšem s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se očistit, pak je zatíženo toxiny, nestačí odbourávat a chátrá. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit.
Nejedlo se maso a masné výrobky a nepil se žádný alkohol, aby se ulehčilo játrům, která mají na starost krom jiných důležitých věcí také zpracování bílkovin. Aby se tělu pomohlo s očistou, pily se bylinné čaje nebo se podávaly tinktury právě pro očistu jater. Je na to velmi vhodný ostropestřec. Pije se hodně vody, aby dobře pracovaly ledviny.
A co se jíst smělo a mělo? Rozhodně ryby. Ryba je nejen dobře stravitelné maso, ale také symbol pokory, která byla o půstu velmi důležitá. Jedly se luštěniny, obiloviny a našim předkům dostupná zelenina (vše co je zavařené či naložené nebo co se dá uchovat ve sklepě, následně i první jarní zelenina). Typickým postním jídlem byla pučálka, pražma a polévky, zejména kyselice. Také ale různé kaše: jáhlová, krupičná, nastavovaná, pohanková, hrachová, atd. Vařila se trochu jiná forma „muziky“ než o vánocích. Muzika byl pokrm ze svařeného ovoce. Ráno se na mnoha místech podávalo syrové kyselé zelí s chlebem a na večer vařené kyselé zelí s kouskem chleba. O nedělích se pekly koláče a vdolky slazené medem a jiné pečivo, které podléhalo zvykům té které neděle.
O půstu se nesmělo zpívat světské písně, tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání. U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
Poslední neděle půstu se také nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.
Kovové lžíce se vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.
Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo na Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.
Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.
Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo, a tak období půstu dobře ubíhalo.
Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkých koncentracích cukry, soli a jiné, ještě horší toxiny, pak bychom měli ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme. Neměly by se pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, které v žaludku kvasí a opět dají játrům práci.
Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.
Takže maso se vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou a pijme vodu a bylinky.
Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky, opravdu pak postní doba uplyne jako voda a nebudete se trápit s jednotvárností.
A teď už jednotlivé postní dny…