• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    ZUZKAOU: je to moc krásný - pro Ty co chtějí vědět jak se vdávaly naše prababičky :)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Požehnání a svatební obřad - tradice České svatby - díl VI.

    Požehnání rodičů

    Doma, při vyzvedávání nevěsty, předává ženichovi nevěstu maminka. Po předání se snoubenci s rodiči nevěsty odeberou na nerušené místo, kupříkladu do prázdného pokoje, kde není nikdo přítomen. Snoubenci pokleknou a maminka s tatínkem jim požehnají.
    Tímto požehnáním se předává tajemství rodu.
    Maminka své dceři předává při tomto požehnání svou plodnost.
    Otec ženichovi předává právo na tajemství rodu a důvěru ženichovi.
    Nikdo u tohoto aktu nesmí být přítomen a rušit jej, neboť je to velice silná a důležitá chvíle.

    Svatební obřad

    V České kotlině je pro svatební obřad určen čas ve středu dne, tedy mezi 11 a 14 hodinou.

    Svatební obřad jako takový máme, dalo by se říci, liturgicky ustálen. Je na každém páru, zda se rozhodne pro obřad úřední či křesťanský. Tradiční je však obřad křesťanský, ve kterém se po staletí uchovaly všechny rituály a náležitosti spojující duše na určitý čas.

    Zaměříme se, ale na ty části obřadu, které jsou tradičně nejvýznamnější.

    Maminka převede ženicha k oltáři, nechá ho u oltáře stát a on očekává, co nastane. Maminka nechá svého syna stát „v životě“ a odpoutává se od něj - přenechává jej nevěstě.
    Pak přivádí tatínek k oltáři nevěstu, tím se dokoná odpoutání od dcery – přenechává ji ženichovi.

    Při oddavkách se doslova ženich i nevěsta oddají sami sobě. Žena se přirozeně oddá muži, ale při svatebním obřadu se ojediněle oddá i muž ženě. Tímto aktem pokládají základní kámen tvoření nové společnosti – rodiny.

    Svazek je dohodou vzájemnou.

    Při obřadu by měla být láska tak veliká, že se slova mlží a srdce promlouvá.

    Předání prstenů a svatební slib
    Předání prstenů je též převelice důležité. Kruh prstenu je symbolem vesmíru, nekonečna a koloběhu života a smrti, se kterým se setkáváme každý den byť jen v našich rozhodnutích.
    Také se při obřadu tvoří rituál kruhu, jednoty a prstenů, do kterého patří předání prstenů a svatební slib.
    Pokud je přesně dodržena staletá liturgie, kterou stále dodržují křesťanské obřady, pak svatební slib přetrvává do dalších životů, dokud se nesplní společný úkol duše. Při takovém obřadu se totiž stváří společný úkol duší, který je velmi příznivý pro rodinný život a také proto, že snoubenci své duše sladí. Protože svátost manželství má takovou sílu přenášet tento slib mezi životy, velmi bedlivě dbáme a vyvarujeme se slov jako navždy, navěky a podobně. Takový slib by ani po splnění úkolu duší nešel rozpojit a stal by se prokletím. Proto i oddávající klade důraz na to, aby rituál šel rozpojit.
    To co se zrodí v hlavě při předání prstenů, by si měli novomanželé pamatovat a zapsat.
    Sňatek na úřadě je sice právně dostačující, ovšem z duchovního hlediska je bezvýznamný.

    Políbení
    Políbení, symbol vdechnutí života do nové společnosti, nového života. Jaké bude políbení, takový bude život. Při polibku se nelíbáme, ale políbíme a tím vyjádříme vdechnutí života. To co se zrodí v hlavě při polibku, by si měli novomanželé taktéž pamatovat a zapsat. Jsou to totiž důležité indicie pro jejich společný život.

    Podpis a podání ruky je symbol stvrzení smlouvy.

    A jen pro doplnění. Pokud manželé společný úkol splní, mají právo volby dané od Boha a rozhodnou se, jestli spolu zůstanou a dožijí společně nebo půjdou od sebe. Ovšem, splnit společný úkol není většinou vůbec jednoduché.

    Zdroj: Laďka Sůvová - přednášky a semináře
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    ohledně cyklu seznámení -> námluvy -> svatba byla minulý týden moc pěkná Historie CS

    Historie.cs — Česká televize
    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/213452801400022/
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Loučení se svobodou - tradice České svatby - díl IV.

    Loučení se svobodou

    Mužská rozlučka

    Ženichovo loučení se svobodou je velice důležité. Cílem není se opít do němoty, ale předat mužskou moudrost.
    Přítomni jsou muži z mužské linie ženicha, kteří mu předávají moudrost manželství, života a rodovou moudrost mužů a ženich se zkušenějších mužů ptá na to, co ještě neví a co ho zajímá ohledně manželství.
    Po tomto aktu se staří zvedají a nechávají ženicha s jeho vrstevníky a kamarády. Ti pak připíjejí ženichovi.

    Rozlučka by se měla konat jeden až dva dny před svatbou, aby nebyl ženich na svatbě unaven a jiným způsobem indisponován. Nicméně není vhodné ji dělat příliš brzy, aby nebyla narušena kontinuita rozlučky a svatby. Délka rozlučky je různá, ale většinou odpoledne je věnováno starým a večer a noc mladým.

    Do mužské rozlučky se svobodou nepatří ženy a v žádném případě do ní nepatří ženy lehké a povětrné. Setkala jsem se dokonce s tím, že sama nevěsta objednala svému nastávajícímu striptérku. Toto není žádné hrdinství, ale nerozum. Tímto aktem se totiž zlikviduje veškerá úcta ve vztahu a následně v manželství. A jak víme, bez úcty láska vymizí.

    Ženská rozlučka

    I dívky mají svou rozlučku. Koná se většinou souvisle s mužskou, ale na jiném místě a za přítomnosti žen. Jak jsem již předeslala, ženská rozlučka se svobodou se nese v růžové barvě. Růžová barva na rozlučce symbolizuje přátelství a přímo loučení se se svobodou.
    Má velice podobný průběh jako ta mužská. Starší ženy z rodu předávají ženskou moudrost, moudrost manželství a většinou přijde i na zaručené recepty jak si udržet šťastného a spokojeného muže. Nevěsta se vyptává starších zkušenějších žen na různé věci, podobně jako ženich zkušených mužů.
    Potom nastává prostor pro nevěstu a její vrstevnice a je veselo a velké loučení. Dříve se při těchto ženských rozlučkách popíjely sladké likéry, rosolky a jiné „babské“ pití. Nevěsta se loučila se svými družkami se slzami v očích, neboť pokud byla přespolní, tak odcházela za ženichem a většinou po svatbě své vrstevnice ze vsi potkávala zřídka kdy, ne-li vůbec.

    Zdroj: Laďka Sůvová - přednášky a semináře
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    a nezapomínat na letnice, které budou 19.května, tedy uto neděli.. viz DIABOLUS
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    SWT: to že se klenoty vystavují takhle krátce je dané tradičním kodexem, který sestavil Karel IV. a který se dodržuje. Obyčejně mi fronty vadí, ale tady mi to nepřišlo, naopak jsem byla šťastná že Český národ jeví zájem o národní poklad. No mě nechali koukat docela dlouho, akorát mě paní pak posunula víc ke kraji aby se mohli koukat ještě další najednou. Fronta byla spořádaná, nikdo se netlačil, ve chvíli kdy jsme vstoupili do sálu nikdo nehulákal, všichni mluvili tiše a atmosfera byla důstojná.
    PASTEL: nechali mě koukat docela dlouho :). většina lidí odchízí docela rychle z vlastní vůle.. ona je to docela síla :)
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    SWT: No to je taky pravda, prý tam projdeš, jak kolem nějaké výlohy, hned musíš zase jít. Ale nemám přesné informace, jak dlouho, tě nechají koukat.
    SWT
    SWT --- ---
    DIABOLUS: Mě to docela mrzí, protože bych to rád viděl, ale nesnáším fronty a davy :( Stát 3,5h ve frontě bych psychicky neunesl. Navíc mi i fronta jako taková přijde nedůstojná a považuji ji za známku organizačního selhání (v obecné rovině, tady je to daný tím, že nejsou ochotný ty klenoty vystavit na dostatečně dlouhou dobu, aby návštěva byla lidsky důstojná).
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    PASTEL: to máš fuk, třeba trochu podnapilý byl....
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    PASTEL: osobně si nemyslím, že to byla opilost co ho v pokladnici skládalo :)...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    SWT: já jsem odstála frontu v neděli, bylo krásně ve frontě jsme si opostály asi 3apůl hodiny. To si myslím že jde a za sebe musím říct že bych klidně stála i dýl - stojí to za to....
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    Klenoty jsou vystaveny u příležitosti inaugurace prezidenta Miloše Zemana, tak pevně doufám, že příští příležitost bude důstojná jejich významu, letos se budu taktně tvářit, že jsem nic neviděla, že se nic nestalo.
    Milena Bartlová » Opilý prezident nad korunovačními klenoty je symptom. Nemoc je třeba hledat jinde.
    http://blog.aktualne.centrum.cz/...her_multiline&action_object_map=%7B%2210201198597113998%22%3A549308755120068%7D&action_type_map=%7B%2210201198597113998%22%3A%22og.recommends%22%7D&action_ref_map=%7B%2210201198597113998%22%3A%22article-bottom%22%7D
    SWT
    SWT --- ---
    DIABOLUS: Klenoty asi dobrý, ale fronta, pro mě no-go :(
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Každý Čech by alspoň jednou v životě měl vidět korunovační klenoty na vlastní oči a pocítit jejich kouzlo na vlastní kůži. Tak neváhejte a hajdy na hrad! .

    Korunovační klenoty, jak víte, se nevystavují stále.
    Je to proto, že Karel IV. sestavil klauzuli o tom, jak má býti s Českými korunovačními klenoty nakládáno.
    Klenoty nesmí býti vystaveny jinde než na Pražském hradě, proto se jinde výstava neskutečniíla a neuskuteční.
    Nesmí býti vystaveny stále, ale pouze při významných příležitostech, jako jsou opravdu významná výročí či závažné státní příležitosti, ke kterým patří i zvolení prezidenta České republiky.
    Je sestaneva i přesná liturgie na svěcení klenotů tak, aby byly Českému národu a České zemi ku prospěchu.

    Korunovační klenoty jsou nádherným odkazem a jsou plny symbolických a významných poselství. Inu jeho milost Karel IV. moc dobře věděl proč našemu národu tento nádherný odkaz a poklad zanechal.

    České korunovační klenoty budou vystaveny do Letnic 19. května 2013 ve Vladislavském sále Pražského hradu.

    Stále je vystavena pouze kopie korunovačních klenotů a to na Pražském hradě v rámci stálé expozice Příběh pražského hradu.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Letnice – letos máme 19. května 2013

    Letnice je tradiční název pro Svatodušní svátky, tedy Sestoupení Ducha Svatého na zem.

    Sestoupení Ducha svatého na zem se slaví vždy sedmou neděli - 50dní po Velikonočním pondělí. Letnice velikonoční období uzavírají. Mezi Velikonocemi a Božím hodem svatodušním je šest nedělí, které mají své názvy a liturgický význam. Zvyky k těmto nedělím jsem zatím neobjevila, nicméně tradice k Letnicím jsou krásné, tak se prosím pohodlně usaďte a čtěte.

    Letnice se neslaví pouze v neděli, nýbrž i v pondělí podobně jak je tomu na Boží hod Velikonoční a Velikonoční pondělí. Letnicemi nám končí období Velikonoc a nastává příchod léta.
    Název Letnice vznikl zřejmě od vítání léta, které po Letnicích přišlo.

    Liturgická barva Božího hodu svatodušního je červená, barva ohně a milosti užívaná o svátcích Seslání Ducha svatého a o svátcích. Liturgická barva má hluboký symbolický význam.
    Symbol Ducha svatého je holubice. Oltáře v kostele se bohatě zdobí květinami, především a zejména růžemi, z čehož zřejmě vznikl i další název pro Letnice - Rozálie, tedy růže.
    Z venku se kostel zdobí zelenými větvičkami bukovými, březovými či lipovými.

    Letnice byly pro naše předky nesmírně důležitým svátkem a jsou jedním z nejdůležitějších svátků i dnes. Podobně jako Vánocemi uctíme zimu, Velikonocemi jaro, uctíme Letnicemi nadcházející léto.

    Sobota před Letnicemi se nese v duchu velkého úklidu a zdobení.

    Začíná se již brzy ráno, aby se vše stihlo. Hospodyně s děvčaty vydrhne podlahy, čistí se nábytek, vysmýčí pavučiny, utírá se prach. Vše se myje, nablýská, uklidí, též nádobí nesmí být ve dřezu, ale pěkně uklizené.
    Prádlo se naškrobí, vyžehlí a uklidí do skříní, chystá se též nejslavnostnější sváteční oblečení – kroj na neděli.
    Mezi tím chlapci s hospodářem uklidí a smýčí zahradu i ploty, stodolu, dílny, kolny, garáž a hospodářská stavení. Když mají hotovo, jdou do lesa s úctou a poděkováním nasbírají bukové, lipové či březové krásně zelené větvičky.
    Hospodyně vyndá sváteční dečky a ubrusy, dá na okna čistě bílé záclonky, děvčata vytáhnou červené a někde i bílé pentle a jdou na zápraží převzít od chlapců větvičky.
    Na zápraží pak z větviček děvčata vytvoří ozdoby do světnice, které se svazují a zdobí červenými pentličkami. Tato ozdoba měla mnoho podob. Nejčastěji to je jedna velká váza s větvičkami na jídelním stole plná větviček s pentličkami nebo větvičky pentlí ovázané, další menší vázičky či hrnečky s menšími větvičkami mohou dozdobit světnici. Velká váza s větvičkami byla nejdůležitější, dávala se do stavení proto, aby se v neděli sestoupivší Duch svatý měl kam usadit. Větvičky se zapichují a dávají i do oken.
    Dům zvenku je také důležité nazdobit větvičkami, aby byl dům krásný a Duch svatý jej nepřehlédl. Větší větévky zapíchneme kolem domu a někde se zapichují také k brance. Aby déle vydržely, můžeme je dát do nádobky s vodou, také se zdobí pentličkami.
    Květy a zelenými větvičkami též vyzdobíme svatý obrázek. Naše babičky jej měly nejčastěji ve světnici v koutě nad stolem. Dodnes můžeme tyto svaté kouty vidět ve starých roubenkách ve skanzenech či v tradičních staveních.

    Protože každá ves má svoji kapličku nebo krom kostela ještě jednoduchý oltář či kříž i tyto se musí nazdobit.


    Velice důležitým a velmi slavnostním úkonem o Letnicích je kácení Májů!
    Různé kraje a vsi kácejí Májku v různý čas v průběhu šesti neděl do Letnic, každopádně o Letnicích musí padnout všechny Májky. Která vesnice tak neučinila, té se ostatní pošklebovali a nejen to. Ves která Májku nechá stát jde proti tradici a je to snad ještě horší, než kdyby žádnou nepostavila. Májka se musí kácet vždy "živá" a zelená.

    Neděle se také nese v duchu liturgie, duchovních a církevních oslav. Lidé se po ránu schází v kostele, kde se konají bohoslužby a slavnostní mše. Někde se konají i nadále průvody. Místy se vypravoují poutě na poutní místa.

    Naši předci měli jeden krádný zvyk, který již zcela vymizel:
    Na mnoha místech se konaly pochůzky mezí a hraničních kamenů patřících k obci, které se kontrolovaly a opravovaly. Hraniční kameny a meze sloužili jako plot, každý věděl kam je co čí a předešlo se tak případným sousedským sporům. Nicméně při těchto obchůzkách se též dříve vzniklé sousedské spory řešily. tak měli naši předkové zajištěnou každoroční obnovu hranic pozemků a sousedských vztahů. Na tyto obchůzky se ovšem netěšila mládež, která se jich musela účastnit. Mnohde totiž bylo zvykem, že u významných mezníků dostávali chlapci výprask, pak prý bylo zaručeno, že si budou přesně pamatovat, kde hranice leží. Dnes by bylo záhodno kdyby mládež šla okouknout hranice a něco se dozvědět :).

    V neděli dá hospodyně pod trám svěcené kočičky o Květné neděli, aby stavení v tento čas chránily před čarodějnicemi, stejně jako to udělala o Filipojakubské noci. Po uplynutí Letnic je opět vrátí v kříž za svatý obrázek.

    V některých krajích též muži vycházeli v podvečer na náves, kde práskali biči o sto šest, aby čarodějnice zahnali, podobně jak tomu bylo v noci před sv. Filipem a Jakubem.

    Oslavuje se Duch svatý a jeho sestoupení na zem.

    Pondělí patří zvykům a velkým zábavám.

    Hospodyně vyměmí vodu u větviček ve váze na stole a zavěsí nad stůl dřevěnou ručně řezanou holubičku jako symbol Ducha svatého.

    Zajímavé je, že jsem v pročítání nenašla nic k tradičnímu jídlu, krom vaječnice ze severní Moravy, která se připravovala vždy venku v přírodě na špeku někdy kolem Svatodušních svátků.
    Většinou se svátky pojí také s konkrétním pokrmem, ale zatím jsem nenašla žádnou konkrétní zmínku pro tyto sváteční dny. Kdo víte, určitě napište.

    K letnicím patří ještě otvírání studánek:
    Uctění studánek je tradice velice prastará, dříve tento den přiházely uctít studánky celé rody a lidé prosili o dostatek vody a o zdraví. Otvírání studánek je velice důlužitý úkon, neboť nepečované prameny a studánky mizí a vysychají.
    Je to dívčí slavnost Letnic. Mohly se jí účastnit pouze dívky svobodné a čisté. Věřilo se, že dívčí nevinnost má očistnou moc. Většinou se tyto dívky oblékaly do bílé barvy a krášlily se vzájemně květinami a květinovými věnečky. Dívky uctivě přistoupí ke studánce, odříkají modlitbu, zazpívají, zaříkávají ji od zlých mocí, při čemž ji očistí od nečistot ve vodě i v okolí a jejich okraj nakonec ozdobily zelenými věnci na znamení své nevinnosti a panenské čistoty. Otevřely ji.
    Takto se obejdou všechny studánky v okolí. Pak si mezi sebou volí královnu. Vybíraly mladé, skromné hodné neposkvrněné děvče. Ostatní děvčata ji patřičně okrášlila kvítím, aby bylo poznat kdo je královnička a šly do vsi. Tam obešly všechny studně, byla to takzvaná Králenská obchůzka. Děvčata vždy dostala za svůj zpěv a zaříkávání studny nějakou výslužku. Jídlo, které takto děvčata získala, se pak snědlo na „královské hostině“ uspořádané na louce nebo u studánky.

    Po tom všem následovala zábava v hospodě, kde se bujaře tancovalo, pilo a hodovalo a přednost před všemi měli svobodní a nezadaní. Naši předkové dbali na to, aby nikdo nezůstal na ocet a tak co se nestihlo spárovat o Velikonocích a Májích, se dohonilo o Letnicích.

    Celé letnice se nesly v duchu soutěží mezi vesnicemi nejen v jízdách na koních, ale také na tržištích. Vesnice se předháněly, kdo z nich má šikovnější řemeslníky a lepší výrobky. O letnicích se totiž konaly první trhy. Každý prodával a předváděl, co stihl vyrobit přes zimu. Výroba přes zimu byla důležitým přivýdělkem, a když práce na polích stála, vyráběly se krásné a užitečné věci.

    Na Moravě věnoují hospodyně úpravě domu značné úsilí a používají se tam dodnes krom pentlí i papírové ozdoby, růže a květy.

    Asi nejznámějším a dodnes živým zvykem je Jízda Králů. My už ji známe jen z Moravy, kde se do dnes drží a je velmi oblíbená i pro zahraniční návštěvníky. Už málo kdo ví, že tento zvyk není jen záležitost Moravy. V Čechách se též odehrávaly jízdy králů a fojtů. Ty ale počali upadat už na konci 18. století, kvůli josefinským úsporným reformám, které tyto jízdy zakazovaly, protože prý výrostci nadělali v lesích mnoho škod. I přesto máme dochovány podrobné popisy Jízd ze vsí jižních i západních Čech. Po válce se na Moravě o obnovu Jízdy králů zasadil jeden sedlák, který obnovil tento zvyk. V Čechách nikdo tak akční asi nebyl.

    Mládež se strojila za krále a jeho družinu a vyjednávala se královská svatba a po celé vsi se hledala pro krále vhodná nevěsta. Král musel být mladý nedotčený hoch. Dali mu nejlepšího koně zkrášleného pentlemi a květy, měl nejkrásnější kroj a musel být ke svému okolí netečný. Vyjednávali za něj starší zkušenější jinoši též na koních. Chlapci, který jel vedle krále, se říkalo královna. Průvod byl různě veliký podle počtu chlapců ve vsi, někde i 20 jezdců. Tohoto průvodu se účastnili jen hoši. Králův průvod byl obvykle rozmanitý, krom praporečníka a biřice, v něm byl v Čechách i kat, kněz, soudce, rybníkář, sluha, žába a další. Součástí obchůzky v Čechách byly často velmi dlouhé proslovy a bohatý sled dramatických scén, v nichž nechyběl soud a kázání, posměšky na konkrétní osoby a srážení žáby či její poprava katem a honba krále vojáky na koních. Průvod navštěvoval i okolní vsi, pokud se dvě družiny potkaly v polích, následovala obvykle „bitva“. Poražená strana musela vydat krále, kterého pak jeho družiníci později museli vykoupit sudem piva.

    Ať už v Čechách nebo na Moravě stát se letničním králem byla obrovská pocta. V některých krajích si jej volila chasa několik dní před jízdou. Obvykle to byl chlapec ve věku 14-15let, syn nějakého váženého souseda.
    Na Chudenickém panství u Klatov se role rozdělovaly podle pořadí, v jakém chlapci vyhnali dobytek na pastvu. První byl král, druhý buřič (biřic), třetí žabař, další čtyři táhli káru, jeden držel opratě a úplně poslední byl žába.
    V různých krajích se král vybíral různě.

    Dalším zvykem byl závod koní pořádaný na Šumavě a zřejmě dříve i jinde v Čechách, kde se chovali koně. Na pastvině se vyznačila dráha a jezdilo se na vyšňořených, ale neosedlaných koních. Vítěz dostal vyšívaný krásný praporec či šátek. Na počest vítěze, hrála také kapela.
    Děvčata mají na starosti krášlení koní, králů a družiny. Ale mají na starost ještě jednu krásnou tradici a to otvírání studánek.


    Zatímco na vsích se konali Jízdy králů, ve městech se konal jiný zvláštní zvyk. Byla to Střelba ku ptáku. Zábava k nám přišla zřejmě z Německa, kde jsou o ní zmínky ze 13. století. V Čechách se velmi rozšířila po husitských válkách a stala se velice oblíbenou. Na opravdu dlouhou dřevěnou tyč se upevnil živý, později dřevěný pták, na něhož se střílelo z kuše nebo z pušky. Kdo sestřelil ptáka první, ten se stal Ptačím králem a směl nosit na krku řád stříbrného ptáka. Koncem 15. století dostali úředníci v Kutné Hoře příkaz vydat střelcům hřivnu stříbra, aby mohli takový odznak nechat zhotovit ze stříbra. O tomto zvyku máme v městských knihách z 16. a 17. století nemálo zápisů.


    A ještě něco z historie:

    Svátek letnic pochází z židovského svátku týdnů (šavuot). Letnice se slavili už v židovství a právě během tohoto svátku Duch svatý sestoupil na apoštoly, na Ježíšovu matku Marii a na další učedníky. Duch svatý tak posvětil církev jako nový Boží lid a zahájil její misijní šíření. Byl to také den, kdy si Izrael připomínal dar Zákona a smlouvy.
    Po ukřižování Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání byl po čtyřiceti dnech vzat do nebe. „Osamělí“ křesťané se báli vycházet do ulic, společně se scházeli k modlitbám na uzavřených místech. Deset dní na to, sestoupil Duch svatý na zem. Tuto událost líčí v Bibli kniha Skutků apoštolů (2. kapitola, 1. – 4. verš).
    Ve starém zákoně se 50. den po Velikonocích vzpomínal jako den, kdy Mojžíš obdržel Desatero.


    Snad jsem na nic nezapomněla :)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    1. Máj – 1. května

    1. den v měsíci květnu je zasvěcen milování a nejčistčí lásce. Je to také den, kdy se slaví svatý Filip a Jakub.

    Tento den se pojí s oslavou staročeských májů. Staročeské máje mají mnoho tradic a zvyků, některé držíme do dnes, jiné pomalu mizí.

    Nejdůležitějším aktem hned po ránu je stavění Májky. Májku staví každá ves. Je to věc prestiže, čím vyšší májka tím lepší. Je ostuda, pokud vesnici krásná májka nezdobí a také o ni nesmí přijít. Chlapci z vesnic jdou v předvečer prvního Máje do lesa, vyberou zdravý ztepilý smrk či borovici, s úctou, modlitbou a popěvky ji porazí, oklestí a větve nechají jen na špici. Pak ji odnesou do vsi, kde ji nazdobí pentlemi, šátky, fáborky, květinami a hlavně věncem, který má velký symbolický význam. Takto nazdobenou Májku hlídají u zapálených ohňů až do rána, kdy ji průvodem jdou vztyčit na náves, kde ji hlídají nadále. Je totiž zvykem, že jinoši ze sousedních vesnic jdou k "sousedům" a chtějí jim Májku ukrást či skácet. Tyto boje mezi vesnicemi si mladí muži velice užívají, hlídají a jdou do jiných vsí porazit tu cizí, přičemž jejich Májka nesmí padnout. Je škoda, že tato krásná tradice se hodně vytrácí, hlavně pro muže si myslím :).
    Mladí muži ji hlídají Májku bedlivě někde do půlnoci jinde do rána a pak každou neděli až do letnic, kdy se Májka slavnostně skácí. Stojí-li některé vesnici májka i po letnicích, strží ostudu a posměch. Taková ves jde naprosto proti tradici, neboť vztyčená májka musí být živá a proto se pak slavnostně kácí, aby vstoje nezemřela.

    Symbolika Májky je nasnadě. Zdravý mladý ztepilý strom představuje mladého svobodného jinocha v plné síle. Věnec kolem špice Májky představuje věneček svobodného děvčete.


    Nejznámejnší a neméně důležitou májovou tradicí je políbení děvčete chlapcem pod rozkvetlou třešní. To má hned několik důvodů, chlapci líbají děvčata, aby neuschla, byla celý rok krásná a usměvavá. Svobodné i manželské páry milenecké se políbí, aby jim vztah vydržel celý další rok. Rozkvetlá třešeň je v České kotlině symbolem lásky.

    Tady si dovolím malou vysvětlivku. Slovo milenec, milenka, milenci pochází od slova milovat, mít z celého srdce rád. Takže když se někdo těmito slovy označí, znamená to, že se ti dva nad míru milují. Postupem času toho nádherné slovo bohužel dostalo jiný význam a to lidí, kteří zanáší nebo těch kteří spolu „něco mají“ na rozdíl od správného významu, který s tělesným aktem neměl vůbec nic společného. Já jsem pro ten původní.

    Dalším krásným zvykem je od prvního máje nosit v kapse pár drobných, aby nás kukačka neokukala. Když zaslechneme první kukání kukačky, tak zachrastíme v kapse penězi, aby se nám peníze nerozkutálely a kukačka nás neokukala.


    A pár zvyků, které již zvesnic prakticky vymizely:

    Důležitým úkolem chlapců na 1. máje bylo postavit malou opentlenou Májku většinou březovou děvčeti svého srdce, které měl rád, před její dům či vrata. Dívky musely být dle zvyku svobodné a neposkvrněné. Někde se tyto malé Májky stavěly všem mladým pannám, byť neměly milence, který by jim májku postavil. Tak se poznalo ve kterém stavení je ještě dívka nezadaná a dokonce i jak je stará, neboť starším dcerám se stavěly Májky větší a těm mladším menší.

    V některých krajích bylo zvykem nad ránem vysypávat Chodníčky lásky. Pěšinky z pilin, vápna, škváry, otrub nebo jiného materiálu spojovali stavení zamilovaných dvojic. Kolikráte se tak ukázalo i to co ostatním nebylo zřejmé.



    Takže políbit a nezapomenout mít v kapse drobné ;).


    Zdroj: Laďka Sůvová - přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Filipojakubská noc – 30. dubna

    Tradice pálení ohňů o Filipojakubské noci je velmi stará a živá do dnes.

    Je to den, kdy mají svobodu bytosti, které umí pracovat s kouzly a věcmi mezi nebem a zemí. Bytosti zasvěcené světlu i temnotě.
    Je to jediný den v roce, kdy si tyto bytosti ze sebe mohou tropit šprťouchlata a volně nakládat se svoji silou. Když chtějí, mohou bez úhony čarovat, dělat si legraci, ale i škodit. Největší moc dostávají temné síly mezi půlnocí a druhou hodinou ranní v noci ze 30.4. na 1.5. .

    Protože vše je na tomto světě dobře zařízeno a tradice se nedrží jen tak pro nic za nic, tak bylo ošetřeno i to, aby se toto řádění nesneslo na zem a neuškodilo lidu. Je to právě oheň, který popálí zlo. Právě proto naši předkové a i my do dnes zapalujeme ohně a velké vatry na každém kopci, v každé vsi a osadě, aby nás oheň ochránil před řádícími silami a zlem.

    Vesnice také soutěžili, která bude mít vatru větší a zářivější. Vatry se staví na kopcích, aby z dalších vesnic byly vidět.

    Ale protože i lidské zlo mělo tento den pré, tak se naši předkové před ním chtěli chránit. Je mnoho předpisů jak nejúčinněji čelit zlým silám a osobám zasvěceným temnotě – čarodějnicím a černokněžníkům. Slovo čarodějnice by naši předkové NIDKY nevyslovili, aby se nerozvířilo lidské zlo a nemělo by se vyslovovat i dnes. Proto se tato noc nazývá Filipojakubská. Je to noc před svatým Filipem a Jakubem, který se slaví na 1. Máje.

    Jeden z neúčinnějších a hodně rozšířených zvyků kterak ochránit sebe i stavení před čarováním a silami, jež tento den vládnou světu, jsou svěcené kočičky vysvěcené o květné neděli. Kočičky se na tento den opatrně sejmou se svatého obrázku a hospodyně je dá s pokorou a modlitbou pod práh domu, aby ochraňovaly dům a rodinu.
    Také jsem četla o zvyku, kdy hospodář dal před vrata domu i chléva narýpané drny. Než mohla čarodějnice vstoupit přes práh, musela všechna stébla trávy spočítat. Než je spočítala, bylo ráno a to její síla pominula.

    Zvyk zapichování do ohně postav vyrobených z klacků a slámy představující čarodějnice a jakési symbolické upalování zla se objevilo v době největších honů na čarodějnice a největší vlády inkvizice. Je to folklorní zvyk, který se v některých krajích vydržel do dnes.

    Všechno to dobro a zlo oslavuje 30.dubna svoji svobodu, to že se může svobodně projevit a čarovat.

    My lidé bychom tento den měli dát těmto všem bytostem a silám úctu.
    Přes den dáváme úctu Božímu dobru, večer s úctou zapálíme oheň na ochranu a mezi půlnocí a druhou hodinou ranní dáváme úctu Božímu zlu.

    V tuto noc bývá první velká jarní bouřka, proto se poprvé zapaluje bílá svíčka hromnička vysvěcená na Hromnice, abych ochránila stavení, nás i úrodu před blesky a kroupami.

    Po takovýchto bojích a bouřích na nebesích se vše vyčistí a 1.5. nastává čas nejčistší lásky a první Máj zasvěcen lásce, líbání, májkám....


    Zdroj: Laďka Sůvová - přednášky a semináře
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Velikonoční pondělí – červené – 1. dubna

    Velikonoční pondělí zná snad každý, ať už pro tradici nebo jako státní svátek.

    Červené se mu zřejmě říkalo podle často červeně barvených kraslic. Krom toho barvy velikonoc jsou žlutá a modrá.

    Z hlediska zvyků českého lidu je velikonoční pondělí nejvýznamnějším dnem velikonočního cyklu, i když liturgicky moc významné není.

    Vstává se časně a mládenci s chlapci chodí od domu k domu za děvčaty s pomlázkami na koledu.
    Za vyšlehání se dostává malované vajíčko. Kraslice musí být pěkně vymalované a dívky se předhánějí, která bude míti hezčí vajíčka. Malované vajíčko je pro muže velká odměna, neboť kolikráte jde o umělecké dílo, jehož výroba trvala i hodiny práce. Hoch si je ale musí vysloužit koledou a dobrým vyšupáním. Chlapci naopak dbají, kdo bude mít hezčí a delší pomlázku s krásnými pentlemi.
    Dříve chlapci na děvčata často číhali ráno, když šla do kostela. Nicméně tento zvyk „číhání u kostela“ ještě nevymizel.

    Pomlázka - od slova pomladit - znamená, že ta dívka či žena, která je pošlehána čerstvými pruty, je obdarována životadárnou mízou stromů, která prošleháním vešla i do jejího těla.

    Mládenci od dívek dostávají krom vajíčka i stuhy na pomlázku. Ráno vyjdou chlapci bez pentlí a večer si počítají, kolik jich od děvčat dostali. Mnohé pentle dříve byly pěkně malované nebo vyšívané a hlavně když dívka vyšívala pentli pro svého mládence, dávala si obzvláště záležet. Mnohde tímto úkonem děvčata naznačovala mládencům svou náklonost, takže ne všichni hoši pentli dostali.

    Mnohde je zvykem podávat mladým mužům na pomlázce domácí pálenku, nu a než obejdou celou vesnici, tak kolikrát na konec ani nedojdou. Proto se začínalo každý rok z jiného konce.
    Na pomlázku se každopádně chodí do dvanácti. Jakmile na kostelních hodinách udeří poledne, už se koledovat nesmí a také by pozbylo účinku. Polednem končí cyklus Velikonoc, velikonoční čas však úplně nekončí, velikonoční neděle máme až do Letnic.

    Výslužka se doma předá hospodyni a ta z ní vyrobí spoustu dobrých pokrmů.

    Pomlázka se vrací zpět přírodě. Odstrojí se z ní pentle a zasadí se. Ideálně ji sázíme tam, co jsme si s úctou a poděkováním brali pruty. Tak je zaručeno, že bude dostatek prutů i na příští rok. Když ji nemůžeme hned zasadit, nezapomeneme dát pomlázku do kyblíku s vodou, aby neuschla.

    Zdobení kraslic a šlehání pomlázkou je zvyk velice prastarý. Dříve šlo o magický rituál, kterého se účastnili pouze dospělí, časem zlidověl a začali se ho účastnit i děti.

    V tento den oslavujeme akt znovuzrození, života, smrti a plodnosti. Měli bychom dát úctu živlům.

    Vejce je symbolem nového života, zrození.

    Pomlázka je symbolem mužské síly, mužského sémě. Proto se také děvčata nenechávala vyšlehat jen tak od někoho. Děvčata také na tento den často pod sukně neoblékala spodní prádlo.

    Celý velikonoční cyklus, Postní období a Svatý týden se nese ve jménu velké očisty těla, aby mohlo býti čisté do nového svého zrození.

    O velikonocích, míněno tím oněch sedm a půl dne Svatého týdne s Velikonočním pondělím NIKDY nevyvoláváme konflikty. Nesváry těchto dnů trvají kolikráte celý život.



    A ještě něco navíc, a neb co bylo dříve a co bychom mohli na velikonoční pondělí praktikovat:

    Původ pomlázky se mimo jiné vztahuje nejen ke starým pohanským zvykům, ale také jako vzpomínka na Kristovo zmrtvýchvstání. Lidé stáli na jeruzalemských ulicích v zástupech a volali: „Vstal z mrtvých! Vstal z mrtvých!“ Těm, kteří Ježíše ukřižovali, se to však nelíbilo a mrskajíce pruty je rozháněli. Na památku tohoto se pak slaví „mrskačka“.

    V mnoha krajích ráno hospodář vyšupal všechny domácí, aby byli celý rok čilý a nezapomněl ani na čeládku.

    Odpoledne děti za vsí hrály různé hry o vajíčka a chlapci si počítali výslužku.
    Hry o vajíčka byly různé kraj od kraje a v některých krajích byli tak oblíbené, že se jich účastnili i dospělí a předháněli se kdo bude lepší.
    Bylo to třeba Sekání do vajec, kdy jeden chlapec uchopil vejce do dlaně. Aby jen špička vykukovala mezi palcem a ukazovákem. Druhý hoch vzal krejcar a mrštil jím proti vejci. Pokud se krejcar zasekl, patřilo vejce házajícímu, pokud ne zůstávalo vejce chlapci, který jej držel.
    Nebo Ťukání , kdy chlapci uchopil každý po jednom vejci a lehce udeřili špicemi o sebe, komu se vejce nerozbilo vyhrál a soupeř mu své vejce musel odevzdat. Někteří chlapci podváděli a přinesli si vejdumek naplněný smolou, když to ostatní zjistili řádně mu naložili.
    Také se hrálo Koulení, které mělo různé krajové varianty.
    A určitě by se našlo dalších spoustu her.

    Večer se mládež veselila při muzice v hospodě.

    V mnoha krajích na oplátku chodila v úterý děvčata na koledu za chlapci. Ale ne s pomlázkou nýbrž s kýblem studené vody, aby byli chlapci celý rok svěží. V některých krajích se po polední polévali spáči, kteří se vrátili nad ránem z muziky.

    Na Valašsku dokonce chodila v úterý děvčata s pomlázkami a volala: „ Dnes je naše!“ přičemž hoši odpovídali: „Dnes je toho, kdo obdrží!“ a šlehali se navzájem.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Boží hod velikonoční – první neděle velikonoční – 31. března

    Velikonoce = Velká noc, kdy Kristus pán vstal z mrtvých.

    Tento den vládne nálada nového života a vzkříšení. Přičemž bychom měli rozjímat nad vděkem smrti. Nad životem a smrtí.

    Ráno můžeme jít do kostela na bohoslužbu a nechat si vysvětit mazanec či chléb.

    Dopoledne pečeme velikonočního beránka, jako symbol Ježíše Krista. Beránek se peče v troubě, kde hoří posvěcený oheň z vigilie.

    K obědu se tradičně jí velikonoční nádivka, protože na Bílou sobotu nám skončil půst, můžeme si ji dopřát s uzeným a kopřivami.

    Odpoledne se ke kávě baští beránek, který se nakrojí se vzdáním úcty a křížovou modlitbou.

    K večeři se peče skopové.

    I výroba kraslic a pletení pomlázky má svůj čas. A ten nastává právě v neděli. Ženy s děvčaty spolu barví vejce a muži s chlapci pletou pomlázky.

    Kraslice se barví všemi možnými veselými barvami a tradičními vzory. Barví se jak plná natvrdo vařená vejce, tak vejdumky – vejce vyfouknutá. V pondělí vařené kraslice slouží jako výslužka a vejdumky se ozdobí strom v zahradě. Vejce je symbol zrození.
    Já letos budu dělat vejce natvrdo vařená barvená přírodními barvami s obtisklými bylinkami a květinkami.
    Na syrové vejce se přitisknou zelené, venku sesbírané, bylinky, lístečky a kytičky a obalí se fáčem. Pak se dají vařit asi na 15min do barevné lázně. Jako barvy nám poslouží cibulové slupky. Já letos zkusím poprvé použít i řepu a šafrán, tak jsem zvědavá jak to dopadne, výsledky nafotím.

    Pomlázka se splétá z 8mi nebo ze 16ti prutů, přičemž i ty mají svou symboliku, jakožto i pomlázka jako taková.


    A jak tento den vypadal za našich prababiček? Jestli chcete začtěte se, mě se tento způsob dodržování tradic moc líbí a tak se je snažím dodržovat postaru.

    V tento velmi významný den ráno nikdo nezůstával ležet a všichni spěchali do kostela, přičemž hospodyňky s sebou braly bílý uzlíček, v němž byly uloženy velikonoční pochutiny, chléb, mazanec, vejce, víno a v některých krajích už i velikonočního beránka pečeného v posvěceném ohni.

    Boží hod velikonoční „To je ten den, který připravil Pán. Jásejme a radujme se z něho!“ zpívá se v kostelích a v chrámech.

    Všichni šli do kostela slavnostně vyšňořeni, ve městě v nejlepších šatech, na venkově v krojích a pan farář po bohoslužbě světil víše zmíněné pochutiny, které si pak ženy odnesly domů. Tam se uložily doprostřed vyzdobeného stolu. Hospodář ještě svěcenému jídlu požehnal křížem a ukrojil před obědem každému po krajíčku mazance a dal každému po vejci.

    Na Chodsku se kus posvěceného jídla jedl v kostele vstoje. Pak kdokoli přišel do stavení, dostal kus z posvěceného jídla, ať to byl žebrák nebo vrchnost.

    Na Šumavě se věřilo, že vzpomeneme-li si na toho, s kým jsme jedli na Boží hod svěceného mazance, vždy najdeme cestu domů.

    Ve východních Čechách obětoval hospodář kus svěceného mazance, vína a vajec zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá a pitná voda.

    Na Kravařsku se konali jízdy na koních s kříži do polí.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam