Boží hod velikonoční – první neděle velikonoční – 31. března

Velikonoce = Velká noc, kdy Kristus pán vstal z mrtvých.

Tento den vládne nálada nového života a vzkříšení. Přičemž bychom měli rozjímat nad vděkem smrti. Nad životem a smrtí.

Ráno můžeme jít do kostela na bohoslužbu a nechat si vysvětit mazanec či chléb.

Dopoledne pečeme velikonočního beránka, jako symbol Ježíše Krista. Beránek se peče v troubě, kde hoří posvěcený oheň z vigilie.

K obědu se tradičně jí velikonoční nádivka, protože na Bílou sobotu nám skončil půst, můžeme si ji dopřát s uzeným a kopřivami.

Odpoledne se ke kávě baští beránek, který se nakrojí se vzdáním úcty a křížovou modlitbou.

K večeři se peče skopové.

I výroba kraslic a pletení pomlázky má svůj čas. A ten nastává právě v neděli. Ženy s děvčaty spolu barví vejce a muži s chlapci pletou pomlázky.

Kraslice se barví všemi možnými veselými barvami a tradičními vzory. Barví se jak plná natvrdo vařená vejce, tak vejdumky – vejce vyfouknutá. V pondělí vařené kraslice slouží jako výslužka a vejdumky se ozdobí strom v zahradě. Vejce je symbol zrození.
Já letos budu dělat vejce natvrdo vařená barvená přírodními barvami s obtisklými bylinkami a květinkami.
Na syrové vejce se přitisknou zelené, venku sesbírané, bylinky, lístečky a kytičky a obalí se fáčem. Pak se dají vařit asi na 15min do barevné lázně. Jako barvy nám poslouží cibulové slupky. Já letos zkusím poprvé použít i řepu a šafrán, tak jsem zvědavá jak to dopadne, výsledky nafotím.

Pomlázka se splétá z 8mi nebo ze 16ti prutů, přičemž i ty mají svou symboliku, jakožto i pomlázka jako taková.


A jak tento den vypadal za našich prababiček? Jestli chcete začtěte se, mě se tento způsob dodržování tradic moc líbí a tak se je snažím dodržovat postaru.

V tento velmi významný den ráno nikdo nezůstával ležet a všichni spěchali do kostela, přičemž hospodyňky s sebou braly bílý uzlíček, v němž byly uloženy velikonoční pochutiny, chléb, mazanec, vejce, víno a v některých krajích už i velikonočního beránka pečeného v posvěceném ohni.

Boží hod velikonoční „To je ten den, který připravil Pán. Jásejme a radujme se z něho!“ zpívá se v kostelích a v chrámech.

Všichni šli do kostela slavnostně vyšňořeni, ve městě v nejlepších šatech, na venkově v krojích a pan farář po bohoslužbě světil víše zmíněné pochutiny, které si pak ženy odnesly domů. Tam se uložily doprostřed vyzdobeného stolu. Hospodář ještě svěcenému jídlu požehnal křížem a ukrojil před obědem každému po krajíčku mazance a dal každému po vejci.

Na Chodsku se kus posvěceného jídla jedl v kostele vstoje. Pak kdokoli přišel do stavení, dostal kus z posvěceného jídla, ať to byl žebrák nebo vrchnost.

Na Šumavě se věřilo, že vzpomeneme-li si na toho, s kým jsme jedli na Boží hod svěceného mazance, vždy najdeme cestu domů.

Ve východních Čechách obětoval hospodář kus svěceného mazance, vína a vajec zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá a pitná voda.

Na Kravařsku se konali jízdy na koních s kříži do polí.

V noci z Bílé soboty na Boží hod velikonoční

Dle staré tradice se tuto noc slaví slavnost Vzkříšení. Zapalují se Svíce od posvěceného ohně. Událost se koná v noci z Bílé soboty na neděli, kdy Kristus pán vstal z mrtvých.

Slavnost se většinou odehrává v naprosto zhasnutém kostele, kde stojí lidé očekávající příchod Světla, vnesení Svíce zapálené od svěceného ohně hořícího před kostelem, přičemž se třikrát zpívá Světlo Kristovo. Svíce připomínající Světlo Kristovo, Světlo života přináší do potemnělého kostela farář, který pak předává toto světlo, připalujíce svíce lidem kolem sebe, Ti pak pošlou světlo svým sousedům a tak se za chvíli rozzáří celý kostel plný velikonočních Svící, kterým se říká Paškál. Nebo je zvykem, že lidé stojí před kostelem, a připalují si svíce vcházejíce do kostela. Je to noc proměňující se v den, smrt v život. Je to připomínka toho, kolik se po příchodu Krista změnilo.

Vigilie vzkříšení se slaví v předvečer oslav Božího hodu velikonočního, Kristovo zmrtvýchvstání probíhalo dle tradice za nedělního úsvitu.

Svíce jako taková nese sama osobě velkou symboliku, také proto z našich životů i přes elektřinu nezmizela. Světlo svíce symbolizuje život, bílá svíce pak naději a čistotu, očistu.

Typ kam se vydat za prameny na bílou sobotu (stránky obsahují i informace o jiných pramanech, než jsou pražské)

http://www.putujici.cz/?p=p_78&sName=Prazske-prameny.

Bílá sobota – 30. března

Bílá sobota je posledním dnem půstu, takže ještě vydržte, v neděli na Boží hod velikonoční si dáme jehněčí, či skopové maso.

Ráno na bílou sobotu se umyjeme studenou vodou a zejména ženy polknou studenou vodu, aby byla dobrá komunikace v rodině.

Je to poslední ráno co chodí děti s řechtačkami, protože na Bílou sobotu se vrací zvony z Říma.

Děti ještě místy chodí na koledu a dostávají nemalovaná syrová vajíčka. Z nich pak hospodyně v neděli upeče beránka a z ty co zbydou nazdobí pro koledníky na pondělí. Vajíčka se tradičně barví v neděli, aby byla co nejčerstvější.

Někteří chlapci a muži vyrazí na proutí na pomlázku, jiní až v neděli. Po tom co dojdou domů, upraví proutí a hned spletou pomlázku. Každý muž by měl mít svou, vlastnoručně upletenou.

Na bílou sobotu se chodí ke studánkám a pramenům, je to jediný den v roce, kdy jsou všechny studánky a prameny léčivé. Voda se pak během roku používá na různé neduhy a zejména na teploty u dětí.
Voda, kterou si ten den naberete do čisté skleněné nádoby a budete ji uchovávat v temnu, se celý rok nezkazí a je léčivá. Máme to podloženo i odbornými rozbory udělanými v den sběru vody a po roce.
Pokud vodu z předchozího roku nevyužijete k léčení, můžete ji s poděkováním popíjet při půstu každé ráno nebo s ní zalít květinky. Bylo by neuctivé jí vylít do kanálu.
Zdislavin pramen na Lemberku je léčivý celoročně, ale na bílou sobotu má největší sílu. Lemberskému pramenu sv. Zdislavy se též přezdívá České Lurdy :).

Ať je jakékoli počasí měli bychom jít o přírody a dát úctu studánkám, pramenům a vodě a přát si její dostatek.

Tento počin souvisí s proslulým otvíráním studánek, dříve se pouze čisté a svobodné dívky mohly účastnit tohoto obřadu. Šly ke studánce a za zpěvu písní ji celou vyčistili, vylily a vzdaly jí úctu, přály si dostatek vody. Děvčata byla slavnostně v krojích ustrojena a byla to pro ně veliká čest, jedna z dívek byla královnička s květným věncem na hlavě a pentlemi, při čištění jí ostatní děvčata pentle přidržovala a zpívala radostné písně a říkala říkadla věnovaná jen a jen studánce. Královničkou byla zpravidla nejšikovnější místní dívka. Kdyby někdo chtěl, nějaké texty mám. Pak družice (družičky) královničce sejmuly věneček a vhodili jej do studánky jako obětinu. Nakonec se zpěvem nabraly vodu do džbánu.
Toto otvírání studánek se dělo dle místa v různý čas, vlastně se mi nepodařil najít nějaký celistvý termín, ale tradice vzdání úcty vodě, studánkám a pramenům je na bílou sobotu.
Dnes může takto slavnostně přistoupit ke studánce každý a vzdát jí úctu, ale čistit by ji měly pouze ženy s čistým srdcem. Ovšem když žen není a studánka je ladem myslím, že je lepší když jí vyčistí aspoň někdo. Nepečované studánky velice rychle zanikají a vysychají, a když nevyschnou, nemají pitnou vodu.
Pro zajímavost jen v na území naší matičky Prahy máme evidovaných asi 130 pramenů a studánek, ale z toho pouze nějakých 48 je nějakým způsobem udržovaných a z toho ne všechny jsou v dobrém stavu a jsou pitné.


Tento den si připomínáme vzkříšení.

Na bílou sobotu se neslouží mše ani bohoslužby s výjimkou posledního pomazání a svátosti smíření. Po setmění se slaví vigilie.
Světí se oheň před kostelem, který se zapaluje křemeny.

Všechny hospodyně uhasili ráno oheň a vzali si polínko, které přiložili do ohně před kostelem, který se světil. Posvěcený oheň si pak přinesli domů a roztopili jím pec či kamna. Z tohoto zvyku lze usoudit, že se na bílou sobotu nevařilo, protože svěcení ohně a slavnost vigilie se odehrává až po setmění v noci ze soboty na neděli, kdy Kristus pán vstal z mrtvých. Posvěcený oheň se také nosil domů také tzv. paškálem – velikonoční svící. A také právě proto se pekl velikonoční beránek, symbol beránka Božího až v neděli dopoledne, protože v peci či kamnech hořel svěcený oheň.

V Brtnických starších záznamech se objevuje článek, kdy byl také zachován zvyk „Vynášení Pámbíčka“. Tehdy se nesla soška Panny Marie a kříž z kostela průvodem k na mostě na rynku – bylo to procesí k odehnání moru (epidemií). Proč se tento zvyk jmenoval Vynášení pánbíčka a kdy bylo od něho ustoupeno se nepodařilo zjistit.

Velký pátek – 29. března

Ráno vstáváme časně a po probuzení si omyjeme studenou vodou obličej, abychom byli zdraví. Toto dělali naši předkové a měli bychom to dělat i nadále.

Protože zvony mlčí, tak ráno děti vyběhnou a oznamují ranní klekání řehtačkami a vrkačkami.

Celý den by se měl nést v duchu smutku, mlčení a rozjímání. Nezapomínáme, že smutek je součást života a že nemusí být vždy negativní.

Drží se asi nejpřísnější půst z postního období, podobně jako na popeleční středu a zelený čtvrtek. Ten kdo chce přísný půst dodržet a nemá namáhavou práci, může tento den pouze pít vodu popřípadě k ní přikusovat chléb.

Kdo se nechce postít, připraví si k obědu dobrou bramboračku. Ta se tradičně připravuje na Velký pátek v Čechách a jedí se jidáše pečené na zelený čtvrtek.
Ten kdo jidáše s medem pojí, bude zdráv po celý rok.

Pečou se mazance, nechají se vychladnout a zabalí se do čisté utěrky a uloží se. Mazanec se jí až o neděli na Boží hod velikonoční, kdy se ráno vezme do kostela posvětit a před obědem u slavnostní tabule jej hospodář nakrojí a každému dá po kousku.

Odpoledne přesně ve čtyři hodiny letního času je čas na modlitbu za uzdravení. Můžeme se modlit za uzdravení všeho i naší planety.

Na Velký pátek se otvírá země, takže se v ní nesmí rýt, nesmí se s ní hýbat a to ani v na Bílou sobotu, jinak bychom zneuctili zem a bylo by zle. Nesmí se nic sázet a tak podobně.

Otevírá se hora Blaník na ochranu českého národa, pro tento den vstanou blaničtí rytíři, Ti se však nemají rušit, proto je rušit nebudeme.


Tento den bychom měli jít do přírody a pozdravit bytosti, které v ní žijí. Měli bychom je uctít mlékem a tak si na procházku nezapomeňte vzít misku a mléko a dejte ji na nějaké nerušené místo.

Večer opět děti vyběhly s řehtačkami a oznámily večerní klekání.

Klekání dostalo název od pokleknutí. Když se ráno v poledne a večer rozezněli zvony, tak lidé poklekli a počali se modlit modlitbu Anděl Páně.

Určitě by se nemělo prát prádlo, abychom jej nenamáčeli do krve Ježíše Krista.

Tento den si totiž připomínáme smrt Ježíše Krista. Byl odsouzen, ukřižován i pohřben.
Bible o této události mluví ve čtyřech evangeliích, které se čtou v takzvaných pašijích. Z tohoto čtení vznikly Pašijové hry. Pašijové hry mají dalekou historii, z počátku se hrály s loutkami. Po té začali hrát pašijové hry lidé, lépe řečeno klérus. Představovat Ježíše Krista mohl jen farář a pravděpodobně pro pannu Marii též vybírali duchovní osobu. Dnes pašijové hry hrají nadšenci pro znovu objevení této tradice.
Na připomínku Ježíšovy smrti se konají bohoslužby od tří hodin odpoledne, protože ve čtyři hodiny letního času, tedy ve tři hodiny zimního, byl Ježíš ukřižován. Výzdoba kostela je chudá, bez květin a svící na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a smutek podtrhávají mlčící zvony.


A něco lidových zvyků:

Tam kde se předlo a tkalo, se na Velký pátek spřádaly tzv. pašijové nitě. Těmi se pak pár stehů udělalo na košili a nositel tak byl ochráněn před zlými duchy. Tam kde se tkalo, se vyráběla pašijová látka a ještě ten den se ušila košile, ta prý ochránila majitele před bleskem.

Dříve čeledíni vyháněli za rozbřesku koně do řek a potoků, aby se koním vyhnula nemoc.

Děvčata ráno chodila a stírala rosu, aby byla chráněna před sluncem.

I tento den děti honily Jidáše.

Dokonce prý vycházejí na souš i vodníci, kteří se pak v okolí řek prohánějí na koních. 2 dny před Božím hodem velikonočním.

Byl to prý den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní. Nezasvěcení však nevědí proč.

Na Kladensku se tradičně jedla čočka, aby se lidí drželi peníze.

Na Bydžovsku se nemělo tento den nic půjčovat, protože se věřilo, že s půjčenou věcí se dá čarovat.

DIABOLUS: Je to často bohužel tak.

LURA: já jsem se setkala s spíše s tím, že evangelíkům nevadí katolíci, ale katolíci (jak kteří pravda) se dívají na protestanty jak na kacíře..

LURA: Jasný, Severní Irsko to nejspiš hrotí víc než Češi :)
Možná by to zasloužilo promazat ...

SWT: Tak třeba já jsem pokřtěná evangelička, ale biřmovaná katolička. Asi bych podle regulí měla být katolík, ale protestantům (pokud nejsou Irové a nebo je to možná jen u nás, nevím) nevadí, když je někdo členem evangelické i katolické církve. Proto mám spíš blíž k té evangelické církvi, než katolické. A znám víc lidí, kteří to mají podobně. Takže určitě neplatí, že jsou navzájem vždycky anti.

LURA: Ok, už jen asi jedno upřesnění - je to tak, že když někdo řekne, že věřit mu přijde směšný (popř. že věří, že bůh/bozi není/nejsou), ale ať si lidi do toho kostela/mešity/pagody choděj když je to baví tak není anti-, ale když říká, že by se "to" mělo zakázat a chrámy vypálit tak to je anti- ?
A protestanti jsou antikatolíci nebo nej? Nic o tom nevím, jen mám matnej pocit že se zrovna tyhle dva kluby na severu Irska nějak aktivně pobíjej ... takže jsou protestanti antikatolíci a katolíci antiprotestanti?

SWT: Tak zřejmě to bude myšleno jak psala PASTEL, ale antikatolíci jsou kdokoliv - věřící i nevěřící, kteří jsou proti katolíkům, resp. s nimi v rozporu, ne? Ve stejném smyslu, jako jsou třeba fašisti a antifašisti...

OK, znal jsem jen ateismus a agnosticismus. Beru teda, že antiteista je aktivní odpůrce víry.
Teď už jen co jsou ti antikatolíci :)

SWT: německá wikipedie a google překladač, (samotnou mě to začalo zajímat, protože jaký je přesně rozdíl, jsem taky netušila)
Anti-teismus ("silný ateismus") je filozofický postoj, který vstoupí aktivně proti jakékoli formě theism, které výslovně popírat existenci bohů. Naproti tomu máme na mysli (slabá) ateismus nedostatek víry v bohy. Když slabý ateismus nejsou žádné předpoklady o existenci či neexistenci Boha, a dokonce ani o základních předpokladů dokazatelnosti existence nebo nonexistence bohů.
Teismus je založen na existenci jednoho nebo více božských bytostí, Antitheismus das. Popírá, že on je proti teistické pohledem na svět, ne proti jejich příznivců.

LURA: A antikatolík je kdo? Omlouvám se, že se ptám, ale v otázkách dotýkajících se libovolné víry v cokoliv jsem žalostně nevzdělán ...

LURA: na Velký pátek v 17:00 v kostelíku sv. Jana Křtitele Na prádle na Kampě se bude konat čtení pašijí - Československá církev husitská.

SWT: Já to pochopila ve smyslu jako antikatolíky ...

ANGELINE: děkuji za příspěvek, něco jsem věděla něco ještě ne :)

OT: Co znamená to "anti" v první větě? Pojem ateismus znám, anti znám víceméně pouze jako předponu, tady mi ale není jasný co jsi tím myslela. Předem moc dík za vysvětlení.