Autorka knihy Naše tradice Ladislava Sůvová dala rozhovor aktualne.cz

Je úplně úžasný, zde malý úryvek: "Advent je období, kdy se vracíme sami k sobě a nahlížíme do svého srdce. Kdy jsme v sobě schopni vidět temnotu proto, aby se v nás mohlo zrodit světlo. Moc nám všem přeji, abychom prošli svými bolestmi a spočinuli v míru a lásce ve svém srdci. Abychom poznali nejenom svoji bolest ale i svoji krásu a velikost."

Zapalujeme druhou adventní svíci. Na co u ní pomyslet? - Aktuálně.cz
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=796628

ANYSA: Tak jsem zjistila, že kniha Naše Vánoce je již rozebraná, ale vyšla od autorky druhá, obsahující celý rok tradic včetně vánoc a ta je právě v prodeji.

K adventnímu období jsme dostali nádherný dárek. Právě vyšla knížka od paní Sůvové pojednávající o Tradici České země, kde naleznete nejen tradici Vánoc, ale také celého roku.

Kniha se jmenuje Naše tradice

Rozhodně stojí za pořízení. Mám ji doma a je úžasná. Všem, kdo mají rádi českou tradici a chtějí se dozvědět něco o její podstatě, tak vřele doporučuji.

http://www.iprosperita.cz/...-sluzby/4050-na-cesky-trh-prichazi-dlouho-ocekavana-kniha-nase-tradice-

Kniha je zatím k zakoupení v obchůdku U Džoudyho - I.P. Pavlova, Praha a v meště Tanvald v infocentru.

DIABOLUS: ta knížka naše Vánoce vyšla asi v maximálním utajení nebo co. Moc by se mi líbila, ale nemůžu ji nikde najít, google se taky moc netváří, knihovna ji nevlastní snad žádná...kdes ji koupila prosímtě ?

Třetí neděle adventní - letos 15. prosince 2013

Tento den nás čeká veliký a pro hodně z nás těžký úkol, vzdát úctu sám sobě.

Po východu první hvězdy s úctou zapálíme první svíci za domov a národ, druhou za vztahy a přátele a třetí s největším soustředěním s úctou k nám samým.

Sami nad sebou se zamyslíme a pochválíme se, co všechno jsme za rok zvládli a dokázali.

"Je důležité si jednou v roce připomenout, jaké hodnoty vyznáváme a jak se chováme sami k sobě, za co si sami sebe vážíme." (z knihy Naše Vánoce - L. Sůvová)

Celý následující týden se pak nese ve stejném duchu a k tomu nám naši předkové připravili úžasný zvyk, který nám dopomáhá být sami ze sebou v myšlenkách a rozjímání, abychom správně mohli tento čas uchopit.

Budeme vyrábět ozdoby na stromeček a na štědrovečerní stůl.

Naši předkové i tuto činnost měli rozdělenou dle mužského a ženského elementu a naprosto přirozeně jej naplňovali.

Muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, pletli a vytvářeli ozdoby ze slámy nebo papíru.
Také si tento týden mají muži vyhlédnout stromeček, který na Štědrý den ozdobí.

Ženy vyšívaly slavnostní ubrus nebo alespoň prostírání, paličkovaly či háčkovaly dečky i ozdoby. Také vyráběly ozdoby pečené z těsta. Zdobily tento týden perníčky a vytvářely ozdoby z vizovického těsta.

Máme-li děti zapojíme je také a dle věku mohou kupříkladu vyrábět papírový řetěz na stromeček.

Je čistě na vás do čeho se vám bude chtít tento rok pustit, ale vřele doporučuji tuto krásnou tradici naplnit i podle toho jste-li muž či žena.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Dopis Ježíškovi

Máme-li děti nesmíme zapomenout na dopis kreslený či psaný Ježíškovi.
Je to krásný obyčej, který vtahuje děti do očekávání příchodu Ježíška a zapojuje je přirozeně do příprav na Vánoce.

Moje moudrá maminka, když jsme byli malé, nechávala dopis za oknem skoro celý týden, abychom byly trpělivé a říkala nám, že Ježíšek má mnoho práce se sbíráním dopisů a že si pro něj jistě brzy přijde . Jaká to pak byla o to větší radost, když dopis za oknem zmizel.

Dárky pod stromeček

Jak jsem se již zmínila v textu u druhé adventní neděle tradicí je určen čas k výběru dárků právě mezi druhou a třetí adventní nedělí, kdy nejvíce myslíme (nebo máme myslet) na naše blízké a jsou nám blízko srdci neboť právě za úctu k nim jsme zapalovali druhou adventní svíci.

Tradice krásná česká nám velí dávat dárky z lásky a od srdce, neboť jen takový dar je nám blízký a vyvolá v obdarovávajícím i v obdarovaném radost. Tam kde se dávají dary z povinnosti neb dle toho kolik stály jsou vánoce smutné a falešné.

Dárek má vyjadřovat nás, ale stejně tak se musí líbit i tomu, kdo jej dostává. Tak budeme mít jistotu, že dárek se nestane zapomenutým pracholapem nebo putovním dárkem, který nikdo nechce.
Peníze v obálce pod stromečkem nejsou vhodné, neboť říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

Takže sedněme si na napišme si ještě do zapálení třetí adventní svíce komu co dáme. Krásným dárkem od srce může být z lásky a s úctou psaný dopis. Kdo nevládne slovem může něco vyrobit, upéct či dokonce z lásky zatančit.

Naši předkové si nejvíce vážili dárků vlastnoručně vyrobených a když každý v rodině něco vyrobí či vymyslí o to víc si ostatní jeho práce váží.

Tak tedy neleňme máme ještě do štědrého dne necelých 11 dní!

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Na svatého Ambrože, který se slaví 7. 12., bylo zvykem, že sv. Ambrož honil děti okolo kostela při čemž mu sem tam vypadl nějaký pamlsek. Tento zvyk již prakticky zanikl, stejně tak jako zanikla pochůzka svaté Lucie, která má svátek 13. prosince.

Druhá adventní neděle – letos 9.12.

Tento den se nese v duchu soucítění a poděkování všem svým blízkým, které máme rádi, a jsou nám oporou v našem životě. Celý čas druhého adventního týdnu bychom měli rozjímat o vztazích, které máme.

Na druhou adventní neděli bychom měli být s rodinou nebo blízkými přáteli a strávit spolu oběd či večeři a při této příležitosti povyprávět o tradicích Adventu případně vánoc. Neboť tato neděle je zasvěcena vztahům a úctě k nim.
Avšak ne každý chce trávit druhou adventní neděli ve společnosti a i na ty, kteří chtějí zůstat sami tradice pamatovala. Druhá adventní neděle nám totiž otevírá čas pečení cukroví a aby se naplnila i podstata pečeme jej nejen pro sebe, ale i na výměnu s rodinou :).

Tradice pečení cukroví je krásná, oblíbená a voňavá.

Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu devět druhů cukroví. Devět druhů je tradicí, hospodyňka tak vzdá správně úctu tomuto počínání a času. Hospodyňka, která je pilná může upéct druhů dvanáct a tím uctít ještě dvanáct měsíců v roce, každému měsíci věnuje jeden druh.
Perníčky, vanilkové rohlíčky a pracičky patří mezi ty základní a pak to co má celá rodina nejraději. U nás jsou to třeba vosí hnízda :). Není nic kouzelnějšího než provoněný dům vanilkou, anýzem a čerstvým chvojím. Neboť v tradici je myšleno i na naše smysly a ty nás vtahují do onoho kouzla vánoc.

V tomto týdnu, kdy je hospodyně zaměstnána pečením cukroví, by neměl hospodář zapomenout napsat přání těm přátelům, se kterými se o svátcích rodina neuvidí. Dáme tím najevo, že na ně myslíme, že je máme rádi a jsou stále v našich srdcích. Poslání vánočního přání či pohledu je osobnější, uctivější a určitě víc potěší než plochá sms, neřku-li e-mail.
Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům.

Duhou adventní nedělí se nám ještě otevírá tradiční čas pro výběr správných dárků pro naše blízké který bude trvat ještě příští neděli a její týden..
O dárcích a jejich tradici, ale až později.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

moc se omlouvám, že se zpožděním vkládám sv. Barboru, sv. Mikuláše a dnešní adventní neděli. Já se vdávala a byl kdo by vložil..

Svatá Barbora – 4. 12.

Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat.

Vyjdeme si v tento den na procházku a zamíříme k třešňovému stromu. Tam s úctou v srdci a poděkováním na rtech tomuto krásnému stromu utrhneme pár větviček. Ty pak doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den čeká nás v příštím roce samá radost. Tam kde je svobodné děvče, tak se v příštím roce zadá. Tato tradice nás vede k ještě blíže k očekávání a my sledujíce jestli větvičky vykvetou či nikoliv naplňujeme advent.

Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měli vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, lučením na okno nebo jen tiše vstoupili do světnice a křesťansky pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům. Kdyby někdo chtěl, mám i znění oné písně.

Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovali nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce.

Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi

Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Toť o svaté Barboře..

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica



Svatý Mikuláš – 6.12.

Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5.12., je ve znamení víry v bohatství. Je to den, který se skutečně zachoval ve své podobě. Ovšem už málo kdo ví, proč jej slavíme.

"Večer nás čekají obchůzky Mikuláše čerta a anděla. Mikuláš jako představitel dobra a štědrosti obdarovává děti, které jsou hodné, pevné ve své víře k dobrému konání, jsou slušné, mají úctu k rodičům a starším lidem. Žádné jiné dítě by dárek nemělo dostat, aby si uvědomilo své konání. Aby Mikuláš takové děti rozpoznal, má s sebou anděla, který vše vidí v pravdě a čerta, který děti, jež zlobí a nemají před ničím respekt, bere do pekla.
Děti anděla pozdraví modlitbičkou „Andělíčku můj strážníčku“. Je to den víry, a taky slíbí-li takový zlobivec, že se polepší, je čertem propuštěn a dostane na místo sladkosti brambory s uhlím. A za rok si ho čert přijde zkontrolovat, jestli svůj slib splnil. Síla bohatství, která svatého Mikuláše provází je tu zastoupena formou obdarování, proto také vznikly mikulášské vánoční trhy a na jejich pultech sladkosti ve formě figurek, proto se lidé tento den obdarovávají sladkostmi. " Úryvek z knihy Naše Vánoce - L. Sůvová

A během čekání na Mikuláše se děti naučí modlitbičku pro anděla:

Andělíčku můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci,
ochraňuj ji od zlé moci,
tělo, duši opatruj,
Andělíčku strážce můj.

Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“. Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je bázni Boží a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perník. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů ze sušených švestek a špejlí.

Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem. Někde časem seženu obrázek.

A malá rada na konec. Rodičové, pokud vaše dětičky k vám nemají respekt a úctu, nenechte se obměkčit a nadělte svým ratolestem brambory a uhlí, tak jak je to popsáno výše. Děti si to budou moc dobře pamatovat.
Nějakou sladkou pozorností by se měli večer obdarovat i dospělí.

Svatý Mikuláš je patronem cestujících, dětí, hasičů, hostitelů, lékárníků, lihovarníků, lodníků, kameníků, knihařů, ministrantů, mlynářů, námořníků, nevinně odsouzených, novomanželů, obchodníků, osob s hypotečními úvěry, pekařů, pracovníků parfumerie, právníků, přadlen, řezníků, rybářů, soudců, studentů, tkalců, vědců, výrobců svíček, zajatců, zemědělců; vzýván za šťastný sňatek, jako ochránce na cestách, proti vodním pohromám, proti strachu, kvůli znovuzískání odcizených věcí a na ochranu před zloději, ale také Apulie, Lotrinska, Ruska, Řecka, Sicílie;

Jeho atributy jsou berla, biskupská mitra, kniha evangelií, tři zlaté koule nebo jablka, chleby, kostel, kotva, křtitelnice, loď, měšec; tři chlapci v kádi.

Zde velmi stručný životopis:
Měl dobré srdce a stal se biskupem v městě Myra v maloasijské Lykii (na území dnešního Turecka). V době pronásledování, za vlády císaře Diokleciána, byl poslán do vyhnanství. Vrátil se a roku 325 se zúčastnil koncilu v Niceji. Pak navštívil v Římě papeže. Zemřel ve vysokém věku s pověstí svatosti. Je nejznámější pro ctnost milosrdné lásky.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

Vánoční svátky – Advent

Tentokráte začnu trochu ze široka.
Vánoce, nebo chcete-li svátky slunovratu, jsou dle tradice rozděleny do třech částí. Je to Advent, Vánoce a doba povánoční. Každá z nich má své místo a opodstatnění a jedna bez druhé ztrácí svůj význam. Proto je důležité dodržení tradice jako celku, tedy Adventu, Vánoc i doby povánoční, abychom mohli tradici procítit v celé její šíři a prožít si tento čas ne v běhu a shonu, ale v plynutí času tradice.

Vánoce tedy včetně adventu a doby povánoční trvají šest neděl. Čtyři týdny advent, jeden týden Vánoce a jeden týden doba povánoční. Toto období je plné mnoha obyčejů, zvyků a budeme činit úkony, jež nám pomohou být v přítomnosti a tradici si krásně vychutnat a pokud budeme poctivý, pak můžeme prožít pravé kouzlo vánoc.

Slovo Advent znamená příchod.

Adventní období je čas očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, příchodu spasitele, vítezství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování svého svědomí, ale také doba určité střídmosti.
Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se nesly ve střídmém duchu. V mnoha krajích, se ale už tehdy půst ne zcela dodržoval. Nemusíme tedy jíst jen ryby a zeleninu, jak je tomu před Velikonocemi, ale určitou střídmostí bychom se měli řídit, abychom kvalitně prožili tento čas a také následně více ocenili hojnost Štědrého večera. Tento čas patří domovu a rodině.

Symbolem celého adventu je adventní věnec.
Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem, sama nad sebou.
Jak má vypadat adventní věnec se dozvíte hned v následujícím článku.

K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
Smyslem adventního kalendáře je odpočítávání dní ke štědrému dni. Každý den večer se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček, které skrývá nějaké překvapení. Velice pěkně o tom je pojednáno na www(tečka)ceske-tradice(tečka)cz /tradice/zima/advent/adventni-kalendar

Zdroj: Laďka Sůvová - přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje

LURA: No já to taky nezmáknu všechno, ale většinu jo a to bude pak velká úleva :)

DIABOLUS: Idea pěkná, ale stejně, jak tuším, to nestihnu...

Mimochodem víte, že včerejší neděle byla poslední v liturgickém roce? První adventní nedělí totiž začíná rok nový. Letos vyšla krásně na 1. prosince.

Svatý Martin – 11. listopadu


Den svatého Martina byl a je v české republice oslavovaným dnem. Peče se husa a místy je spojen s posvícením.

Svatomartinská tradice se v hodně skromné formě udržela do dnešních dnů.
Každý ví, že se na svatého Martina peče husa, méně pak, že se pečou Martinské rohlíky a málo kdo již, že se svatým Martinem bylo spojeno nejen hodování, ale také mnoho zvyků a důležité úřední a pracovní úkony.

Na svatého Martina ve všech krajích, kde je kostel nebo kaple zasvěceny svatému Martinu se konalo posvícení, s ním spojené svěcení kostela, pouť a hody. Dnes se většinou již vynechává pouť, rozjímavé to putování na svatá místa v průvodech.

K martinskému posvícení neodmyslitelně patří pečená martinská husa a martinské rohlíky, kterým se taktéž říká rohy či podkovy sv. Martina. O „tučnú hus“ žádali žáci již v 15.století. Husa je vždy pečená a podává se k obědu. Její porcování u stolu dříve podléhalo tradici. Kupříkladu křídlo dala hospodyně čeledínovi, aby celý rok „lítal“ a nezahálel.
Proč se peče právě husa má své vysvětlení. Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.
Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči.
Pečení hus právě na Martina má i praktickou stránku. Husy jsou ideálně tučné a vykrmené a mají před nastávající zimou to nejkvalitnější prachové peří, ze kterého jsou ty nejlepší polštáře, peřiny a duchny. Z dlouhých brk pak mašlovačky.

Martinské rohlíky se pečou zahnuté a plněné, což má také dle zvyku svůj důvod. Svatý Martin měl prý nevlastní matku, která ho chtěla otrávit. Tak když pekla rohlíky, dala do jednoho jedu. Aby ho potom poznala, tak ten s jedem zahnula. Když je pak upekla, byly všechny zahnuté. Jiné vysvětlení říká, že jsou to proměněné podkovy koně sv. Martina, který tak pomohl chudým, aby měli co jíst.

Martinské rohlíky se dávaly v některých krajích jako výslužka čeledi, která odcházela ze služby. Jinde byla čeleď obdarována velkými buchtami plněnými povidly nebo mákem.

V některých krajích děvčata udělala jeden martinský rohlík větší, naplnila ho povidly či mákem a obdarovala jím svého milého, někde tuto tradici držely i hospodyně a obdarovaly hospodáře.

Také se ale říká: „Radost Martina je hus a džbán vína!“ K tomuto dni patří i Martinské víno. Jedná se o mladé víno, první, které se může ochutnat po vinobraní. Do té doby víno zraje a říkává, se že kdo jej dříve ochutná, tomu se víno nepovede. Na svatého Marina tedy 11. 11. se víno může ochutnat až v 11 hodin a pak popíjet jak je libo, nejlépe k huse.

Na svatého biskupa Martina
milý hospodář a jeho družina
husy jedí, víno k tomu pijíce
štědrého Martina chválíce
páni, žáci a kněží se radují
neb se jim koledy přibližují.
Pacholci a dívky svobodu mívají
a u jiných pánův se zjednávají.
(Selská pranostika z roku 1710)


V místě kde byl kostelík zasvěcen svatému Martinu, se ráno konala Martinská pouť, také se tento den dělali první velké jarmarky a dobytčí a výroční trhy. Každopádně ve všech krajích se šlo ráno do kostela na Martinskou mši. Ke svatému Martinu také nesměli chybět koledníci, jedna dochovaná koleda je zmíněna níže.

V některých krajích se pak ještě držela o neděli po svatém Martinu takzvané hrubé hody. Bohužel se mi zatím nepodařilo dohledat, co to přesně bylo a jak hrubé hody vypadaly.



A teď něco k těm výše zmiňovaným úředním úkonům:

Den svatého Martina bylo tradiční datum, kdy čeleď opouštěla sjednanou jednoroční službu, dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu s hospodářem stávajícím. (Měli to naši předci ale zařízené, že? Všichni se museli snažit, aby měli dobrou pověst a byli pilní, neboť jinak by si museli hledat jiné místo, na druhou stranu hospodář si musel pilné čeládky hledět, jinak by mu utekla jinam).

Toho dne se velmi slavilo. Existují četné záznamy o rozpustilostech i výtržnostech, prováděných „martiníky“. V řádu města Prahy, vydaném císaře Rudolfem II. roku 1598, se píše: „Strany pak Martinkův, kteří obyčej mají, ze všech krajin při sv. Martině dosloužíce, do Prahy se obraceti a zdeť v zahálce zůstávati: na to taky úředlníci pozor míti budou, aby jich šenkýřové nepřechovávali“.

Ke dni svatého Martina se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi, které obec najímala a platila. Zvláště osoba pastýře se pečlivě zvažovala, protože to musel být muž zkušený, vždyť se mu svěřoval všechen obecní dobytek. Zároveň se od něj požadovalo, aby uměl léčit, někdy trochu čarovat, musel se vyznat v počasí a řadě dalších věcí. Za svou službu dostával pastýř obvykle ubytování v obecní chalupě pastoušce. Kromě toho měl sjednánu mzdu, kterou dostával v penězích i naturáliích, náleželo mu několik strychů obilí, pár věrtelů hrachu a později i brambory. Měl povoleno držet si vlastní kravku na mléko, pro niž dostával píci, či do správy obecní louku, stejně jako k vyživování obecního býka a kance na plemenitbu. Od hospodářů dostával předem dohodnutou odměnu, za každý pasený kus, poplatek za připouštění a měl povoleny koledy.

S přijetím pastýře se spojovala oslava, která se nazývala Bejkova svatba, Martinská sýpka. Bylo obvykle povinností pastýře vystrojit pro hospodáře a radnici hostinu s pečenou husou a pivem. Pokud hospodáři přijali pozvání, bylo to dobré znamení, protože pastýř mohl téměř s jistotou počítat, že s ním smlouvu obnoví i pro další rok. Jinde se hostina připravovala tak, že každý z hospodářů nasypal pastýři dohodnutou míru obilí. Tomu to aktu se neříkalo jinak než Sypání. Protože však byli sedláci furianti, přidal každý něco nad míru, aby sousedům ukázal, že mu na troše nezáleží. Tak se nasypalo mnohem více, než náleželo pastýři. Jeho díl se pečlivě odměřil a ze zbytku se udělala hostina.
Jinde pastýř zabil vepře, nadělal jitrnic a jelit, zabil 2 berany a 4 husy. Ponocný přidal husu, hajný taktéž. Na hostinu mohl přijít každý, kdo Sypal, akorát si musel přinést vlastní lžíci, vidli a nůž.


K tomuto dni ale patřila i koleda a koledníci. Již ze 14. století je dochována česky psaná martinská koleda, s níž chodili koledovat nejen chudí žáci, ale i kanovníci a dokonce i městský kat.

Zde jedna kterou zaznamenal pan Zíbrt ve svých spisech:
Z koled žákovských však nejznámější koleda o sv. Martině jest psána úplně po česku. Poslechneme tedy žákovskou martinskou koledu a martinskou proti-koledu:

1. Svatého Martina
všeliká rodina
dnes ščedrost zpomíná
beze všeho statku
vesele s čeládku.
Tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus jí, vino pie,
beze všeho smutku.

2. Ale my školníci,
podobní pacholíci,
malí i velicí,
v škole když sedíme,
vesele zpieváme,
nebť nás nutie veselé,
toho netajíme.

3. Protož dnes vesele
v dobré ščedré voli,
vědúc vaše mysli,
k vám sme zavítali,
abychom dar vzali,
bychom dusnost chudoby
tudy zapudili.

4. Račtež darovati,
majíc na paměti
svatého štědroty,
abychom v radosti
podle vašie cnosti
tučnú hús upečenu
mohli s vámi jiesti.

5. Ale vy bratří milí,
mějtež na paměti
svatého ščedrotu
Martina rytieře
nynie v této mieře:
nechcete-li husi dáti,
dajte dva penieze.

6. Ač nás darujete,
odplatu vezmete
v království nebeském,
s Bohem tam bydlíce,
s ním se radujíce
a na veky s anjeli
amen zpievajíce.



Něco pranostik:

Na svatého Martina, bývá dobrá peřina
Na svatého Martina, drž se synku komína nebo Na svatého Martina kouřívá se z komína
Martinův led, bude vodou hned
Svatý Martin přijel na bílém koni
Na svatý Martin, ještě se vrátím, ale na svatý Mikuláš , mě tu najisto máš.



A abychom to měli úplné, tak něco málo ještě ke světci:

Svatý Martin je patronem vojáků, jezdců, kovářů, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, chudáků, vězňů, pastýřů, vinařů, abstinentů. Také je patronem koní, hus a Francie.

Jeho atributy jsou meč, plášť, žebrák, husa, biskupská mitra, berla, kniha a je velmi často zobrazován jako voják na koni.

Uvedu jen velmi zkrácený životopis.
Pocházel z území dnešního Maďarska a jako syn důstojníka římské posádky začal v Itálii vojenskou kariéru. Jako voják se dostal do Amiens v Galii, kde se v době svého katechumenátu podělil o svůj důstojnický plášť s chudákem, trpícím nouzí. Po odchodu z armády žil jako poustevník, stal se knězem a v Ligugé poblíž Poitiers založil nejstarší klášter. Konal misie i zázraky. V r. 371 se stal biskupem města Tours a apoštolsky působil v širokém okolí až do 80ti let.
Pokračování povídání a podrobný životopis najdete na catholica . cz

Máme za dveřmi svatého Martina. Už máte koupenou husu nebo zamluvené místo v hospodě? :)

DIABOLUS: jo a určitě masky nechodily po setmění, na tu se to hodně dbalo, aby byla rodina pohromadě doma a vyprávěla si.

MORKANT: našla jsem zatím jen pár zmínek a teď, abych pravdu řekla, si z hlavy nepamatuju kde to bylo.

Konkrétní zmínka byla ze Šumavy. Kdy se 2.listopadu masky vydávají na obchůzku, zřejmě až po bohoslužbách a dostávají dušičkové pečivo. Masky to byly velice podobné těm masopustním, ale nejspíš měli jiné složení. Jaké tam bohužel není.
Zkusím to ale najít.

Těší mne, že se líbí :).