23. prosinec

To je další veledůležitý den pro hospodyňky. Připravujeme rybí polévku.

Každá hospodyně má jistě zaručený rodinný recept jak na rybí polévku.

Zde jeden typ od mé maminky, aby polévka byla výtečná a nebyla cítit rybinou. Kdysi jej vyzvěděla od rybáře.

Kapra stáhneme z kůže a zpracujeme na filety - odřežeme maso od páteře a žeber, ty uložíme nenasolené do lednice.
Kosti vložíme do studené vody. Nevkládáme ploutve, kůži ani hlavu. Pokud má někdo hlavu rád, důkladně z ní vyjme žábry a dobře umyje.
Na základ polévky pak osmahneme kořenovou zeleninu na másle, přidáme obrané maso z kostí a čistou vodu. Tím že nepoužijeme vývar, polévka zaručeně nebude cítit po rybině, přitom díky masu má jemnou rybí příchuť.

Betlém

Další věc na kterou bychom neměli zapomenout je betlém. Betlém je nejtypičtější věc českých vánoc, nikde jinde v takovém počtu jak v historii tak v současnosti betlémy nenajdete. Betlém je připomenutím víry a je vyjádřením a zhmotněním zrození Ježíše Krista, od něhož máme odvozený název pro Ježíška. Tak i my vzdáme úctu tím, že si betlém postavíme.

Betlém se staví postupně. Nejprve vytáhneme samotné jesličky, které pěkně oprášíme a nachytáme, po té přichází Josef s Marií a před půlnoční přidáme Ježíška. Nenašla jsem časovou osu, ale když to vezmeme podle Bible, tak vytáhneme jesličky, odpoledne na Štědrý den přidáme Josefa s Marií a před odchodem na půlnoční Ježíška. Další dny pak přidáváme příchozí postavy, které se jsou klanět Ježíškovi a až 6. ledna přidáme Tři krále.

6. ledna na Tři krále se sklízí vánoční výzdoba, jen betlém může zůstat do Hromnic.

A něco historie

Betlém má u nás velice dlouhou tradici zprvu se vyvinul z představení která se hrála v kostelech, která byla později zakázána, a tak místo živých příběhů se počali vyřezávat figury v životních velikostech, se kterými se každý den hýbalo a přidávali se další figury, dle betlémského příběhu.

Jesle se pak poprvé v domácích podmínkách objevili počátkem 18. století, kdy si je do svých soukromých kaplí nechala zřídit šlechta. Už během první poloviny 18. století se rozšířili mezi měšťanstvo. A protože se to moc líbilo i lidem na vsích, tak si začali vyřezávat betlémy ze dřeva, vyrábět ze šustí a ze slámy a do konce 18. století byli betlémy prakticky všude. Často se objevovaly i betlémy z vosku, z hlíny, pro majetnější zákazníky z porcelánu a jiných materiálů. Tento postup byl pomalejší na Moravě. Někomu se stalo betlémářství životním koníčkem a láskou a vyřezával postavičky a za několik let vznikly betlémy zabírající půl světnice, na které se chodili koukat lidé ze širokého okolí a za podívání betlémáři přinesli tu jablíčko, tu kus mouky a někdo i groš. Stáli ve světnici od počátku adventu až do Hromnic a to bylo nějakého času.
V 19.století se začaly objevovat betlémy z kartonového papíru, tištěné.

Vánočka

22. prosinec je velice důležitý den zejména pro všechny hospodyňky – pečeme Vánočku!

Vánočka se peče vždy dva dny před štědrým dnem, tedy 22. prosince ani dříve ni později, je pro to nevhodnější čas a naše konání bude nejúspěšnější neboť nad námi bdí nebesa.

Vánočka je symbolem řetězu, pospolitosti a soudržnosti rodiny, sebeúcty.

Při přípravě těsta se hospodyně soustředí pouze na vánočku a vkládá do ní vánoční náladu, soudržnost a lásku k rodině.
Vánoček hospodyně upeče tolik, kolik je členů rodiny. Menší pro každého člena rodiny a sobě jednu větší, která bude zároveň zdobit štědrovečerní stůl a ze které členové rodiny rádi ujídají.

Splétání vánočky
To opět veledůležitá věc, kterou bychom měli dodržet.
Splétáme základ ze čtyř copů, tím uctíme čtyři roční období, čtyři živly a světové strany.
Splétáme prostřední část ze tří copů, tím uctíme svatou trojici.
Vrchol pak splétáme ze dvou copů, tím vyjádříme úctu k dualitě tohoto světa.
Vánočky splétáme postupně. Při splétání vánočky myslíme na toho konkrétního člena rodiny, pro kterého je vánočka určena a vkládáme do ní to nejlepší ze sebe. Je jedno jak se nám podaří vánočku zaplést, důležité je co do ní vložíme. Proto se láskyplné a oddané mamince vánočka vždy povede. A proto také nám takovou vánočku nenahradí žádná kupovaná, strojově vyrobená.
Je dobré si vánočky označit, já si do nich zapichuji mandličky, abych věděla komu je která.

A kdy a jak vánočku sníst?

Vánočka se poprvé jí na Štědrý den. Nakrojí se slavnostně po dojedení posledního chodu, než se všichni rozejdou od štědrovečerního stolu. Vánočku nenakrajují děti. Po tomto nakrojení se vánočka nejí.
Jí se až dlouho po večeři, když se vrátíme z půlnoční mše a vyhládne nám ze zpívání koled. To se podává s horkým domácím punčem. Tak praví tradice.

Vánočku pak můžeme snídat. Nezapomene si však jednu porci schovat k snídani na Nový rok, abychom měli v novém roce štěstí a lásku. Když ji dáme do čisté utěrky a pytlíku za okno nebo na balkon do Nového roku nám pěkně vydrží a neztvrdne. Každý člen rodiny by si měl sám pečovat o svou vánočku, velmi malým dětem pečuje maminka.

Zdroj: Ladislavy Sůvová - přednášky a semináře

Vřele doporučuji zakoupit si pod stromeček knihu Naše tradice - od Ladislavy Sůvové, kterou momentálně seženete v obchůdku v Praze u Džoudyho na I.P.Pavlova, obsahuje krom tradice vánoc i tradice celého roku.

4. Adventní neděle – letos 22. prosince 2013 zvaná zlatá

A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli. Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátelé, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, anděli a všechny neviditelné bytosti, které svět obývají.

Je to den a následující týden o víře. Letos nám vyšel z tohoto týdne víry pouze jeden den, neboť Štědrý den máme již v úterý a tak se budeme snažit. Den o tom v co věříme, k čemu vzhlížíme, jaké jsou naše hodnoty, co uznáváme a jaká máme tajná přání a co děláme pro to, abychom jich dosáhli.

Je pravý čas na to, vyslat Bohu modlitbu díků.

I koledy vznikli jako oslavné a děkovné písně. A my si je pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli na Štědrý den tu správnou atmosféru. Koledy mohou zaznít až vyjde první hvězda na Štědrý den a doprovází nás až do tří králů.

Večer tedy zapálíme svíci za domov a národ, druhou za rodinu a přátele, třetí s úctou sami k sobě a poslední čtvrtou s úctou k Bohu a bytostem které nám pomáhají každým dnem.

A protože 22. prosince se vždy dle tradice peče vánočka, zpestří si hospodyně den pečením vánoček. Pozor vánoček má být tolik, kolik je členů rodiny! Ovšem o tom v samostatném článku.

Než nastane štědrý den..

Než se dostaneme ke čtvrté neděli adventní, která letos vychází na 22. prosince, je třeba si říci něco o zvycích, které předcházejí toto datum.

21. prosince nás čeká Zimní slunovrat.

Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.

Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to velice mrzet.

Autorka knihy Naše tradice Ladislava Sůvová dala rozhovor aktualne.cz

Je úplně úžasný, zde malý úryvek: "Advent je období, kdy se vracíme sami k sobě a nahlížíme do svého srdce. Kdy jsme v sobě schopni vidět temnotu proto, aby se v nás mohlo zrodit světlo. Moc nám všem přeji, abychom prošli svými bolestmi a spočinuli v míru a lásce ve svém srdci. Abychom poznali nejenom svoji bolest ale i svoji krásu a velikost."

Zapalujeme druhou adventní svíci. Na co u ní pomyslet? - Aktuálně.cz
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=796628

ANYSA: Tak jsem zjistila, že kniha Naše Vánoce je již rozebraná, ale vyšla od autorky druhá, obsahující celý rok tradic včetně vánoc a ta je právě v prodeji.

K adventnímu období jsme dostali nádherný dárek. Právě vyšla knížka od paní Sůvové pojednávající o Tradici České země, kde naleznete nejen tradici Vánoc, ale také celého roku.

Kniha se jmenuje Naše tradice

Rozhodně stojí za pořízení. Mám ji doma a je úžasná. Všem, kdo mají rádi českou tradici a chtějí se dozvědět něco o její podstatě, tak vřele doporučuji.

http://www.iprosperita.cz/...-sluzby/4050-na-cesky-trh-prichazi-dlouho-ocekavana-kniha-nase-tradice-

Kniha je zatím k zakoupení v obchůdku U Džoudyho - I.P. Pavlova, Praha a v meště Tanvald v infocentru.

DIABOLUS: ta knížka naše Vánoce vyšla asi v maximálním utajení nebo co. Moc by se mi líbila, ale nemůžu ji nikde najít, google se taky moc netváří, knihovna ji nevlastní snad žádná...kdes ji koupila prosímtě ?

Třetí neděle adventní - letos 15. prosince 2013

Tento den nás čeká veliký a pro hodně z nás těžký úkol, vzdát úctu sám sobě.

Po východu první hvězdy s úctou zapálíme první svíci za domov a národ, druhou za vztahy a přátele a třetí s největším soustředěním s úctou k nám samým.

Sami nad sebou se zamyslíme a pochválíme se, co všechno jsme za rok zvládli a dokázali.

"Je důležité si jednou v roce připomenout, jaké hodnoty vyznáváme a jak se chováme sami k sobě, za co si sami sebe vážíme." (z knihy Naše Vánoce - L. Sůvová)

Celý následující týden se pak nese ve stejném duchu a k tomu nám naši předkové připravili úžasný zvyk, který nám dopomáhá být sami ze sebou v myšlenkách a rozjímání, abychom správně mohli tento čas uchopit.

Budeme vyrábět ozdoby na stromeček a na štědrovečerní stůl.

Naši předkové i tuto činnost měli rozdělenou dle mužského a ženského elementu a naprosto přirozeně jej naplňovali.

Muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, pletli a vytvářeli ozdoby ze slámy nebo papíru.
Také si tento týden mají muži vyhlédnout stromeček, který na Štědrý den ozdobí.

Ženy vyšívaly slavnostní ubrus nebo alespoň prostírání, paličkovaly či háčkovaly dečky i ozdoby. Také vyráběly ozdoby pečené z těsta. Zdobily tento týden perníčky a vytvářely ozdoby z vizovického těsta.

Máme-li děti zapojíme je také a dle věku mohou kupříkladu vyrábět papírový řetěz na stromeček.

Je čistě na vás do čeho se vám bude chtít tento rok pustit, ale vřele doporučuji tuto krásnou tradici naplnit i podle toho jste-li muž či žena.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Dopis Ježíškovi

Máme-li děti nesmíme zapomenout na dopis kreslený či psaný Ježíškovi.
Je to krásný obyčej, který vtahuje děti do očekávání příchodu Ježíška a zapojuje je přirozeně do příprav na Vánoce.

Moje moudrá maminka, když jsme byli malé, nechávala dopis za oknem skoro celý týden, abychom byly trpělivé a říkala nám, že Ježíšek má mnoho práce se sbíráním dopisů a že si pro něj jistě brzy přijde . Jaká to pak byla o to větší radost, když dopis za oknem zmizel.

Dárky pod stromeček

Jak jsem se již zmínila v textu u druhé adventní neděle tradicí je určen čas k výběru dárků právě mezi druhou a třetí adventní nedělí, kdy nejvíce myslíme (nebo máme myslet) na naše blízké a jsou nám blízko srdci neboť právě za úctu k nim jsme zapalovali druhou adventní svíci.

Tradice krásná česká nám velí dávat dárky z lásky a od srdce, neboť jen takový dar je nám blízký a vyvolá v obdarovávajícím i v obdarovaném radost. Tam kde se dávají dary z povinnosti neb dle toho kolik stály jsou vánoce smutné a falešné.

Dárek má vyjadřovat nás, ale stejně tak se musí líbit i tomu, kdo jej dostává. Tak budeme mít jistotu, že dárek se nestane zapomenutým pracholapem nebo putovním dárkem, který nikdo nechce.
Peníze v obálce pod stromečkem nejsou vhodné, neboť říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

Takže sedněme si na napišme si ještě do zapálení třetí adventní svíce komu co dáme. Krásným dárkem od srce může být z lásky a s úctou psaný dopis. Kdo nevládne slovem může něco vyrobit, upéct či dokonce z lásky zatančit.

Naši předkové si nejvíce vážili dárků vlastnoručně vyrobených a když každý v rodině něco vyrobí či vymyslí o to víc si ostatní jeho práce váží.

Tak tedy neleňme máme ještě do štědrého dne necelých 11 dní!

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Na svatého Ambrože, který se slaví 7. 12., bylo zvykem, že sv. Ambrož honil děti okolo kostela při čemž mu sem tam vypadl nějaký pamlsek. Tento zvyk již prakticky zanikl, stejně tak jako zanikla pochůzka svaté Lucie, která má svátek 13. prosince.

Druhá adventní neděle – letos 9.12.

Tento den se nese v duchu soucítění a poděkování všem svým blízkým, které máme rádi, a jsou nám oporou v našem životě. Celý čas druhého adventního týdnu bychom měli rozjímat o vztazích, které máme.

Na druhou adventní neděli bychom měli být s rodinou nebo blízkými přáteli a strávit spolu oběd či večeři a při této příležitosti povyprávět o tradicích Adventu případně vánoc. Neboť tato neděle je zasvěcena vztahům a úctě k nim.
Avšak ne každý chce trávit druhou adventní neděli ve společnosti a i na ty, kteří chtějí zůstat sami tradice pamatovala. Druhá adventní neděle nám totiž otevírá čas pečení cukroví a aby se naplnila i podstata pečeme jej nejen pro sebe, ale i na výměnu s rodinou :).

Tradice pečení cukroví je krásná, oblíbená a voňavá.

Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu devět druhů cukroví. Devět druhů je tradicí, hospodyňka tak vzdá správně úctu tomuto počínání a času. Hospodyňka, která je pilná může upéct druhů dvanáct a tím uctít ještě dvanáct měsíců v roce, každému měsíci věnuje jeden druh.
Perníčky, vanilkové rohlíčky a pracičky patří mezi ty základní a pak to co má celá rodina nejraději. U nás jsou to třeba vosí hnízda :). Není nic kouzelnějšího než provoněný dům vanilkou, anýzem a čerstvým chvojím. Neboť v tradici je myšleno i na naše smysly a ty nás vtahují do onoho kouzla vánoc.

V tomto týdnu, kdy je hospodyně zaměstnána pečením cukroví, by neměl hospodář zapomenout napsat přání těm přátelům, se kterými se o svátcích rodina neuvidí. Dáme tím najevo, že na ně myslíme, že je máme rádi a jsou stále v našich srdcích. Poslání vánočního přání či pohledu je osobnější, uctivější a určitě víc potěší než plochá sms, neřku-li e-mail.
Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům.

Duhou adventní nedělí se nám ještě otevírá tradiční čas pro výběr správných dárků pro naše blízké který bude trvat ještě příští neděli a její týden..
O dárcích a jejich tradici, ale až později.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

moc se omlouvám, že se zpožděním vkládám sv. Barboru, sv. Mikuláše a dnešní adventní neděli. Já se vdávala a byl kdo by vložil..

Svatá Barbora – 4. 12.

Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat.

Vyjdeme si v tento den na procházku a zamíříme k třešňovému stromu. Tam s úctou v srdci a poděkováním na rtech tomuto krásnému stromu utrhneme pár větviček. Ty pak doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den čeká nás v příštím roce samá radost. Tam kde je svobodné děvče, tak se v příštím roce zadá. Tato tradice nás vede k ještě blíže k očekávání a my sledujíce jestli větvičky vykvetou či nikoliv naplňujeme advent.

Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měli vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, lučením na okno nebo jen tiše vstoupili do světnice a křesťansky pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům. Kdyby někdo chtěl, mám i znění oné písně.

Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovali nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce.

Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi

Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Toť o svaté Barboře..

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica



Svatý Mikuláš – 6.12.

Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5.12., je ve znamení víry v bohatství. Je to den, který se skutečně zachoval ve své podobě. Ovšem už málo kdo ví, proč jej slavíme.

"Večer nás čekají obchůzky Mikuláše čerta a anděla. Mikuláš jako představitel dobra a štědrosti obdarovává děti, které jsou hodné, pevné ve své víře k dobrému konání, jsou slušné, mají úctu k rodičům a starším lidem. Žádné jiné dítě by dárek nemělo dostat, aby si uvědomilo své konání. Aby Mikuláš takové děti rozpoznal, má s sebou anděla, který vše vidí v pravdě a čerta, který děti, jež zlobí a nemají před ničím respekt, bere do pekla.
Děti anděla pozdraví modlitbičkou „Andělíčku můj strážníčku“. Je to den víry, a taky slíbí-li takový zlobivec, že se polepší, je čertem propuštěn a dostane na místo sladkosti brambory s uhlím. A za rok si ho čert přijde zkontrolovat, jestli svůj slib splnil. Síla bohatství, která svatého Mikuláše provází je tu zastoupena formou obdarování, proto také vznikly mikulášské vánoční trhy a na jejich pultech sladkosti ve formě figurek, proto se lidé tento den obdarovávají sladkostmi. " Úryvek z knihy Naše Vánoce - L. Sůvová

A během čekání na Mikuláše se děti naučí modlitbičku pro anděla:

Andělíčku můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci,
ochraňuj ji od zlé moci,
tělo, duši opatruj,
Andělíčku strážce můj.

Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“. Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je bázni Boží a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perník. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů ze sušených švestek a špejlí.

Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem. Někde časem seženu obrázek.

A malá rada na konec. Rodičové, pokud vaše dětičky k vám nemají respekt a úctu, nenechte se obměkčit a nadělte svým ratolestem brambory a uhlí, tak jak je to popsáno výše. Děti si to budou moc dobře pamatovat.
Nějakou sladkou pozorností by se měli večer obdarovat i dospělí.

Svatý Mikuláš je patronem cestujících, dětí, hasičů, hostitelů, lékárníků, lihovarníků, lodníků, kameníků, knihařů, ministrantů, mlynářů, námořníků, nevinně odsouzených, novomanželů, obchodníků, osob s hypotečními úvěry, pekařů, pracovníků parfumerie, právníků, přadlen, řezníků, rybářů, soudců, studentů, tkalců, vědců, výrobců svíček, zajatců, zemědělců; vzýván za šťastný sňatek, jako ochránce na cestách, proti vodním pohromám, proti strachu, kvůli znovuzískání odcizených věcí a na ochranu před zloději, ale také Apulie, Lotrinska, Ruska, Řecka, Sicílie;

Jeho atributy jsou berla, biskupská mitra, kniha evangelií, tři zlaté koule nebo jablka, chleby, kostel, kotva, křtitelnice, loď, měšec; tři chlapci v kádi.

Zde velmi stručný životopis:
Měl dobré srdce a stal se biskupem v městě Myra v maloasijské Lykii (na území dnešního Turecka). V době pronásledování, za vlády císaře Diokleciána, byl poslán do vyhnanství. Vrátil se a roku 325 se zúčastnil koncilu v Niceji. Pak navštívil v Římě papeže. Zemřel ve vysokém věku s pověstí svatosti. Je nejznámější pro ctnost milosrdné lásky.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

Vánoční svátky – Advent

Tentokráte začnu trochu ze široka.
Vánoce, nebo chcete-li svátky slunovratu, jsou dle tradice rozděleny do třech částí. Je to Advent, Vánoce a doba povánoční. Každá z nich má své místo a opodstatnění a jedna bez druhé ztrácí svůj význam. Proto je důležité dodržení tradice jako celku, tedy Adventu, Vánoc i doby povánoční, abychom mohli tradici procítit v celé její šíři a prožít si tento čas ne v běhu a shonu, ale v plynutí času tradice.

Vánoce tedy včetně adventu a doby povánoční trvají šest neděl. Čtyři týdny advent, jeden týden Vánoce a jeden týden doba povánoční. Toto období je plné mnoha obyčejů, zvyků a budeme činit úkony, jež nám pomohou být v přítomnosti a tradici si krásně vychutnat a pokud budeme poctivý, pak můžeme prožít pravé kouzlo vánoc.

Slovo Advent znamená příchod.

Adventní období je čas očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, příchodu spasitele, vítezství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování svého svědomí, ale také doba určité střídmosti.
Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se nesly ve střídmém duchu. V mnoha krajích, se ale už tehdy půst ne zcela dodržoval. Nemusíme tedy jíst jen ryby a zeleninu, jak je tomu před Velikonocemi, ale určitou střídmostí bychom se měli řídit, abychom kvalitně prožili tento čas a také následně více ocenili hojnost Štědrého večera. Tento čas patří domovu a rodině.

Symbolem celého adventu je adventní věnec.
Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem, sama nad sebou.
Jak má vypadat adventní věnec se dozvíte hned v následujícím článku.

K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
Smyslem adventního kalendáře je odpočítávání dní ke štědrému dni. Každý den večer se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček, které skrývá nějaké překvapení. Velice pěkně o tom je pojednáno na www(tečka)ceske-tradice(tečka)cz /tradice/zima/advent/adventni-kalendar

Zdroj: Laďka Sůvová - přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje

LURA: No já to taky nezmáknu všechno, ale většinu jo a to bude pak velká úleva :)

DIABOLUS: Idea pěkná, ale stejně, jak tuším, to nestihnu...