Šedivé úterý – 15. dubna 2014

Ráno poděkujeme za to, že věci jsou tak jak jsou a že je takové přijímáme.

Děkujeme za Smrt.

Tomuto dni vládne krásná melancholická nálada. Všechno jakoby zešedne a na takovou náladu je nejlepší práce. Proto nám tradice zasvětila šedivé úterý úklidu.

Hospodyňky mají za úkol odevšad vymést pavučiny a vysmýčit.

Hospodáři poklidí zahradu, dílnu a zkontrolují dům. (více v knize Naše Tradice)

Ráno se chodí na mši.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...

Modré pondělí - 14. dubna 2014

Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti.

Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly.

Na stůl dáme zelené osení jako poděkování přírodě. (více v knize Naše tradice od L. Sůvové)

Děkujeme za Život.

Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba. Ráno se chodí na mši.

V některých krajích se mu prý říkalo i žluté, ale nenašla jsem konkrétně, ve kterých. Není to zrovna v tom Vašem?

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...

Svatý týden

Svatým týdnem nebo také Pašijovým či Velkým nastává čas velikonoc.
Můj drahý muž tomuto týdnu říká barvený, neboť téměř každý den v týdnu má nějakou barvu.

Velikonoční období začíná Modrým pondělím a končí v poledne na červené Velikonoční pondělí. Boží hod Velikonoční a Velikonoční pondělí označujeme jako Velikonoce.

Velikonoce se nesou v duchu utrpení a zmrtvýchvstání, jsou plné ženství, plodnosti a života.

Velikonoce nám připomínají ženský cyklus, který trvá sedm a půl dne, stejně jako Velikonoce. Každý den si projdeme jinou náladou, každý den uctíme něco jiného. Můžeme se v tento čas přiblížit svému nitru a to nejen ženy, ale i muži.

Je to poslední týden čtyřicetidenního půstu.

Je to týden, který je vyhrazen velkému úklidu. Bílíme, vymetáme komíny, pucujeme okna, drhneme podlahy, vápnem bílíme chlévy, všude se zametá, natírá, velebí. Uklízí se zahrádky, sází se, seká, hrabe. Připravují se nové šaty.

Až když je vše připraveno ženy barví vajíčka, pečou, muži pletou pomlázky - ale na to tradice pamatuje v konkrétní dny.

V tomto týdnu se nosí bílá barva jako symbol světla, nového života a také křtu.

O celých velikonocích nevyvolávejme žádné konflikty a hádky. Nesváry z nich pak trvají celé roky.

Každý den tohoto týdne má svůj název, své tradice a obyčeje. Postupně budou přibývat jednotlivé dny, abychom mohli Svatý týden krásně prožít s tradicemi, zvyky a rituály.

Pro zajímavost Svatý týden z pohledu křesťanství a historie:
Svatý týden se slaví na památku Kristova utrpení, jeho těžké cesty ke smrti. Slovo pašije pochází ze slova pasus, což v latině znamená utrpení.
Pašijový se mu říká také proto, že na Květnou neděli přijel Ježíš Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, kde spolu se židovským národem slavili Paschu, hebrejsky Pesach – nejdůležitější židovský svátek. Tento svátek má ovšem daleko starší tradici. Dočetla jsem se, že pochází z pradávných dob od nomádských kmenů, kteří při příchodu jara obětovali mladého beránka. Byl to krvavý rituál, při němž se krev používala na ochranu proti zlým duchům. Krví se natíraly k tomuto účelu tyče stanů, v nichž nomádi žili.* Maso pak společně upekli na otevřeném ohni a snědli je. Další zprávy o beránčí krvi souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil všechny prvorozené syny Egypťanů, vyhnul se pouze domům Hebrejců, kteří měli dveře označené krví beránka.
* Toto natírání krví mělo ještě další praktický důvod a to ochranu dřeva před škůdci a trouchnivěním. Dalo by se říci, že to byla ochrana v obou rovinách. V našich krajích se ze stejného důvodu natíraly dřevěné části stavení krví hovězího dobytka.

Před velikonocemi se konávají ranní pobožnosti, kterým se říká pandělinky. Dle kraje se konají v různou dobu. Tam kde již je jaro v plném rozpuku, se konají už ve čtyři ráno, aby lidé mohli pracovat na polnostech a nic nezanedbali. Kupříkladu v Pošumaví touto dobou leží ještě sníh a tak se tyto pobožnosti konají až na čtvrtou hodinu odpolední. Ráz veškerých náboženských obřadů je v tomto týdnu spíše truchlivý.


Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu......

Je nejvyšší čas zasadit osení, pokud si jej chcete vypěstovat sami. Je poděkováním přírodě.


Omlouvám se, úplně jsem na něj zapomněla. Trvá mu řádově 10 dní než vyroste.

Potřebujeme: ječmen, zem, květináč a misku.

Do květináře dáme zem, asi 5-8cm, mírně ji přitlačíme a pečlivě posypeme semínky. Semínka by neměla být na sobě, aby neplesnivěla, pouze hustě vedle sebe. Zasypeme je vrstvou zeminy asi 1-2cm tlustou. Tu opět jemně přitlačíme.

Celé dílo opatrně, ale pečlivě zalijeme.

Dáme na světlé a teplé místo, tak nám bude osení rychle klíčit.

Zem udržujeme stále vlhkou, aby nepřeschla, ale zároveň nepřelíváme - netvoříme bažinku - aby nám semínka neshnila.

Abychom urychlili klíčení, dáme semena před výsadbou na jeden den do teplé vody - ne vařící! Tak nám osení dříve vyroste. S naklíčeným obilím však zacházíme opatrně, abychom mu nepolámali klíčky.
Nebo můžeme klasicky připravený květináč umístit na topení pod oknem, tak nám osení rychleji naklíčí a poroste.

Přeji Vám úspěch v pěstování a krásné osení na velikonočním stole.

Květná neděle - 6. neděle postní - 13. dubna 2014

Poslední postní nedělí je neděle Květná, v Čechách se jí také říká Květnice, na Moravě Květnica, v Jižních Čechách to je neděle Beránková a na Horácku Palmová.

U nás se v tento den světí kočičky – kocánky, bahníře, barušky – větvičky jívy. Svěcení ratolestí je mnohem starší zvyk než je křesťanství. To jej však převzalo a díky tomu se tato krásná pradávná česká tradice uchovala. Křesťanství vnímá svěcení ratolestí jako připomínku Kristova vstoupení do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali palmovými listy a doslova mu jimi stlali cestu, kterou přijížděl na oslu. Pro zajímavost, na tomto popisu se shodují všechna evangelia.

Celá květná neděle se nese ve veselém slavnostním duchu a také uctíme úrodu a zemi.

Pěkně se po ránu ustrojíme do čistých hezkých šatů, ženy si vždy na tuto neděli oblékaly nové šaty nebo nějaký nový kus oblečení, aby celý rok kvetly.
Dáme si brzkou snídani a jdeme na procházku do přírody. Tam s poděkováním a úctou uřízneme větvičky jívy - kočičky.
Ti co chodí do kostela, jdou na ranní mši a nechají si kočičky farářem posvětit. V některých kostelech je zvykem, že větvičky vykvetlé jívy obstará farář, vysvětí je, a pak si je každá rodina odnese z kostela domů. Po navštívení kostela si ještě uděláme procházku kvetoucí přírodou.

Kočičky s úctou zapíchnuté za svatým obrázkem nebo za křížem budou celý rok ochraňovat náš domov i úrodu.

Doma pak připravíme stůl k poslednímu postnímu nedělnímu obědu.

K obědu se podává zeleninová polévka a bezmasé slané postní jídlo. Můžeme si dát malý lehčí desert. (přesněji v Naše tradice - L.Sůvová)

Těšíme se na to, že po květné neděli nám nastává poslední postní tzv. svatý týden plný tradic.



A ještě něco lidového moudra:

Na květnou neděli se nesmí nic péct, aby se nezapekly květy na stromech a bylinách a nebylo by ovoce a úroda.

Hospodář zapíchne dvě větvičky kočiček křížem do pole s poděkováním za dobrou úrodu.

Na květnou neděli by se člověk měl hezky ustrojit do nových šatů, aby celý rok kvetl.

Také se tento den tradičně vymetala obydlí zelenými ratolestmi, aby se vymetla veškerá neřest, nemravnost a zhýralost.

Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela jedovatina.

Také se k tomuto dni vztahuje jeden kouzelný příběh: Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.

Svěceným kočičkám se také přisuzovala zázračná moc k léčení různých nemocí. Říkalo se, že ten kdo spolkne 1-3 kočičky v celku, nebude trpět celý rok bolestmi v krku. Nebo ten kdo si přetře oči kočičkami a řekne: „Kočičky, kočičky aby neboleli vočičky“ nebudou ho bolet oči po dlouhý čas.


Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...

Smrtná neděle - 5. neděle postní - 6. dubna 2014


Na tuto neděli se nesmí pít žádný alkohol a to striktně.

K obědu se podává v mnoha krajích pučálka, jinde hrachová kaše.
Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože máme stále půst, nebudeme kaši mastit sádlem, ale rostlinným tukem, kupříkladu řepkovým, lněným či slunečnicovým. Všechny oleje je ideální sehnat za studena lisované.

Oběd by to měl být střídmý a zároveň sytý - další typy na tradiční oběd najdete v knize Naše tradice.

Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je moc pěkná a plná lidových zvyků i folkloru.
Je to den kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – je to den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přivádí a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto.

Ale abychom to vzali pěkně popořadě.

Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně.

Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.

Mládenci a děvečky se sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu, Moranu. Určitě u toho nesmí chybět děti a zvědavě pokukovat jak se Morana vyrábí. Děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně obléknou tuto loutku. Nazdobí jí také pentlemi a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky, ovšem ty sundávali před vhozením Smrtky do vody.

Když je vše uchystáno jde se na oběd, kterým je ve většině krajích sladká či slaná pučálka, objevuje se i hrachová kaše a jiné typicky postní pokrmy.

Odpoledne se sejdou jinoši s děvčaty a dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je pouze doprovází a zpívají k tomuto určené písně. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, tam se Smrt zakope - pohřbí.

Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto úkonu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře, je to pověra.

Je to úkon, kdy se loučíme s dlouhou zimou. Je ale třeba ještě vnést do vsi jaro. Symbolem jara a přicházejícího slunce a tepla je Líto.
Je to poražený mladý smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami, pouchami či kraslicemi. Poucha jsou vyfouklá bílá vejce. Líto přináší do vsi děvčata za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházejí s ním celou vesnici a koledují. A všichni, děti i dospělí se radují, že zima je pryč a přichází jaro. Při tomto radování, ale nezapomínáme, že je smrtná neděle a že se nesmí pít alkohol.

Celé tyto obřady se neobejdou bez slavnostního odění a krásných slavnostních lidových krojů.

Protože máme v republice poměrně dost skanzenů i vesnic, kde se tato tradice obnovila a některé vesnice, jež ji soustavně dodržují, doporučuji vřele udělati si výlet do některého z těchto míst a účastnit se vynášení Morany. Je to moc krásné a uctivé loučení se se zimou a vítání jara a je se opravdu na co dívat.

A ještě pár místních zvyklostí:
Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..

(protože jsem měla pár dotazů kde knihu Naše tradice sehnat, tak zatím vím o jediném míste:
kniha Naše tradice od L. Sůvové je k dostání v krámku U Džoudyho - Praha I.P. Pavlova)

Družebná neděle – 4.neděle postní - 30. března

Na tento den se mají lidé spolu družit a sdílet spolu čas. Také máme polovinu půstu a tak si můžeme dopřát tučnější pokrm, třeba dobrou rybu. Nejíme maso. Rozhodně si naplánujeme návštěvu - buď mi pozveme někoho na oběd, nebo někdo nás. Může se upéct i něco přiměřeně sladkého, kupříkladu tradiční český jablečný závin jakožto úcta naší zemi. (další přesnější povídání o jídle a další věcech viz Naše tradice - L. Sůvová)

Na družebnou neděli můžeme upéct koláče družbance, jako to dělali v některých krajích naši předkové. Jsou to velké koláče z kynutého těsta, které se mažou světlým i tmavým mazáním a říká se, že se mazání druží.

Tradičně se v některých krajích podával "pálenec" se "suchou kůrkou", rosolkou a pivem. I my si můžeme tento den dopřát jednu sklenku něčeho lehkého, kupříkladu vína, či jedno pivo.
Pálenec je pečený hrách sypaný cukrem a pepřem. Suchou kůrkou se označují na sucho opečené rohlíky. Pálenec na suchou kůrku se nepřipravoval jen doma ale i v hospodách.

Na družebnou neděli se mají lidé družit a tak krom návštěv se za našich prababiček dělalo pár krásných zvyků:

Zejména chasa a dítka tuto možnost plně využívala, neboť celý půst se chodilo jen do školy a domů. Chlapci a děvčata se hromadně sešli, každý přinesl raneček jídla a i koláč a společně jej pojídali a bavili se. Tento zvyk je velice pěkný a zaslouží si praktikovat.

Družebná se nazývá jak od slova družit, tak od slova družba. Tento den je vyhrazen mládencům, jež chtějí na Pomlázku jít žádat o ruku dívky. Budoucí ženich jde s družbou do chalupy budoucí nevěsty a dohadují se námluvy. Tento akt byl spojen s mnoha zvyky. Jedním bylo pohoštění pučálkou ženicha, ta se podávala v talíři s vidličkou. Znalý ženich vyčkal, až mu byla předložena lžíce, pustil-li se do pučálky vidličkou, sklidil smích.

Na Chodsku tento den končili přástky určitou zábavou, které se říkalo Spouštědlo. O spouštědle se dívky a ženy staraly, aby bylo dost rosolky, pálence a „suché kůrky“ a muži a mládenci aby bylo dost piva.

Této neděli se také říká Středopostní, Růžová, Růžebná, Družbadlná.

Středopostní, protože tato neděle byla pomyslným středem postního obdobdobí.

Růžová nebo Růžebná proto, že se tento den v Římě světí Zlatá růže.


Na družebnou neděli se lidé mají družit, tak se družme :)..


Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..

Děkuji, to mám ted spoustu matertiálů ke studiu.

DIABOLUS: Zajímal by mě sever, podhůří Jeseníků a Krkonoš, jestli se dá něco zjistit.

PASTEL: chtěla bys popsat nějaký konkrétní kraj? nebo se mám rozepsat obecně?

Kýchavá neděle – 3. neděle postní - 23. března 2014

Tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za Zdraví a vůbec na podporu našeho vlastního zdraví. Proto je vhodné tento den využít k rozjímání a modlitbám.
Za Uzdravení jiných nemocných se modlíme v jinou neděli.

K obědu se tradičně vaří pórková polévka a šlejžky - bramborové šišky. (viz kniha Naše tradice - L. Sůvová, zde naleznete přesnější popis)

Kýchání je Boží dar, neboť skrze kýchání se nám harmonizuje tělo i mysl a možná se k nám na okamžik přiblíží i duše. Naši předkové říkali, že kdo kýchl třikrát po sobě, toho navštívila svatá trojice - Otec, Syn a Duch svatý. Také se říká že čistí hlavu.
„Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“ říkávali ještě naše prababičky a pradědečkové. Toto sousloví vzniklo zřejmě ve středověku, kdy řádily smrtelné kýchavé mory. Dnes už uslyšíte tuto reakci málo kdy. Zato slýcháváme "Je to pravda!" a díky tomuto sousloví lépe pochopíme proč jsme kýchli.

Naši předci se za zdraví modlili o kýchavou neděli, kdy je pro takové modlitby doba nejvhodnější a dělali spoustu zvyků, které vznikly z dřívějších rituálů na zdraví.

Také se vztahuje k tomuto dni pár starých pověr:
Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali na kýchavou neděli různé bylinky, které podporovali kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák, ale nevím jestli takhle vynucené kýchnutí platí .

Ještě jedna doplňující poznámka: Mor je krásné české slovo označující epidemie.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.

PASTEL: bohužel většinou platí, že čím chudší kraj tím méně záznamů a dochované obrazové dokumentace. Páč ty bohatší kroje hodně přitahovaly pozornost a ty chudší se považovaly za jakousi běžnou věc. Další věc je, jaká forma kroje tě zajímá jestli ta sváteční - do kostela, tedy nejbohatší, či odpolední (někde k muzice nebo všední) - nosil se k muzice, na procházku nebo pracovní (někde všední) který se nosil každý den při práci jak doma tak na poli.

Nicméně pokud bys chtěla něco konkrétního, můžu zjistit.

Já jdu spíš po Českých krojích, protože ty Moravské více méně pořád žijí a tam kde nežijí tak je vesnice rekonstruují a uvádí opět v život. Ale zase tím že žijí tak se dá zjistit docela dobře jak se i ten konkrétní kroj šije, obléká a jak se o něj stará.

Teď konkrétně pátrám prácheňským kroji a mám nějaké podklady k ruzyňskému (dnes Praha). Literaturu právě zkoumám, co má cenu číst/ půjčovat si/ koupit a co ne. Doma nějaké knížky mám, ale spíš obrazové encyklopedie napříč Československem a krom toho jak ten kroj vypadá ze předu a pouze jedna forma, se tam moc jiného člověk nedozví.

DIABOLUS: To by mě určitě zajímalo a taky prosím, kdyžtak odkaz na nějakou literaturu, docela by mě zajímalo jak vypadaly kroje méně známé z chudších krajů.

Černá neděle - 9. března 2014 - první neděle postní

První neděli postní se říkalo černá, pučálka nebo také fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná, která je později).

Tento den se dospělé ženy obléknou do černého smutečního šatu, čímž vyjádří úctu k tomuto dni a celému půstu, zároveň s vědomím toho, že se očekávají Velikonoce – ukřižování Ježíše Krista.
Celý tento den by se měl vést v úctě, spíše tichosti v rozjímání a usebrání. Můžeme jej také strávit v modlitbách nebo manuální prací, při které budeme dbát na to, abychom byli v klidu a v přítomnosti. Dříve většinou hospodyně v tento den pečlivě poklízely a připravovaly postní pokrm pučálku.

Pučálka se připravuje tradičně k obědu. Pučálka je pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se nechává máčet od Popeleční středy.
Připravuje se solí a pepřem pražením v rostlinném oleji. Dříve se používal se nejčastěji lněný olej. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej. Pučálku je také možno připravit i na sladko s medem, což chutná dětičkám.
Pokud někomu nevyhovuje pučálka udělá si jakýkoli pokrm z hrachu, ať je to polévka, či hrachová kaše, ale nezapomene že je půst a že se mastí pouze rostlinnými oleji.

Tento den se také nese ve jménu postních preclíků. Ty se zadělávají z pšeničné mouky, vaří se a pak hustě posypou solí a mákem a dopékají se v peci nebo troubě. Pečou buď v sobotu večer, nebo o neděli.
Osvědčený recepis na preclíky zatím nemám.

S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli - liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděly. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se umýt, pomodlit a hledat preclíky. Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek. Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. postního týdne a na Zbirovsku až na 4. postní neděli.

Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

A proč Samometná? Jak název napovídá se v sobotu i v neděli se velmi smýčilo, takže nelenit a pracovat! .

DOKKTOR: ajaj, sem přehlídnul, že už to tu je :) sem to zrovna dneska chytl v televizi.