• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    Děkuji, to mám ted spoustu matertiálů ke studiu.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    DIABOLUS: tady poměrně obecný popis krkonošského kroje s bohužel naprosto tragickými obrázky - rekonstrukcí http://www.krkonosskyhoral.ic.cz/krojeCZ.html
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    DIABOLUS: aspoň co jsem našla na netu:

    malá zmínka http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=11257&Itemid=37

    doudlebsko jsou jižní Čechy, ale také chudý kraj http://www.43.oblast.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=114760 a zde http://www.muzeumcb.cz/cz/?clanek=164

    soubor Hořeňák (podkrkonoší) - Lázně Bělohrad - http://www.lazne-belohrad.cz/kultura/horenak/3-cast-1999-2009/ možná by o krojích které nosí věděli víc (ne vždy je to pravda)

    orlické hory - paní co šije české kroje (asi jediná - o nikom jiném moc nevím až na pár švadlen co šijí pouze taneční kroje - velice zjednodušená verze) http://www.regionalni-znacky.cz/.../cs/certifikovane-produkty/detail/119/lidove-kroje-a-dobove-odevy

    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    PASTEL: Všeobecně i v chudých krajích se nosil trojí kroj - tedy kroj pracovní/všední, sváteční kroj/hodobóžový a svatební kroj. O posledním z uvedených toho je psáno a zaznamenáno asi nejméně, neboť ve chvíli kdy kroje začaly mizet z české krajiny, tyto se do truhlic času uložily jako první, neboť většina mladých děvčat chtěla jít s dobou a vdávat se v kroji na důkaz úcty ke svým (zejména) ženským předkům nepovažovala za důležité.

    Pracovní kroj byl hodně podobný po celém českém území: skládal se z košilky s rukávy, sukně, zástěry a někde jedné spodnice a šátku. V různých oblastech se pak šátek vázal různými způsoby, ale v podhůří většinou na babku. Též mezi krajové odlišnosti patří to, co se běžně oblékalo přes košilku a jak měla košilka dlouhé rukávy.

    V oblasti Krkonoš to byl většinou špenzr - kabátek s baňatými dole úzkými rukávy dlouhý pouze do pasu bez límce nebo velice úzkým stojáčkem, zapínaným až ke krku, ušitý ze sukna a košilka měla dlouhé úzké rukávy. Přes košilku se nosila sukně se zvýšeným pasem asi 5cm vysokým a přes ni opět zástěra.
    Na Písecku to byl pro zajímavost kanduš - život bez rukávů s kulatým výstřihem, šněrovaným v předu, a do něj všitá hustě řasená sukně. Přes něj se pak nosila zástěra. Košilka měla krátké naprané rukávy.

    Na těchto dvou ukázkách je vidět, že se kroj úzce pojí s krajem, přírodními podmínka a lidovou náturou, kde vznikl. Logicky v horách má dlouhé rukávy, zatímco v jižních Čechách krátké. I když i v jižních Čechách se nosil špenzr nebo jupka, ale pouze v chladném počasí.


    Společným jmenovatelem jak vypadal kroj v horských oblastech je to, čím se tam lidé zejména živili. V Krkonoších je to jednoznačně krom pastvy dobytka, tkaní látek a to látek vlněných a lněných, neboť len je rostlina odolná a v horách se pěstoval.
    Takže kroje byly vyráběny převážně z lněných látek - na práci z většinou z hrubšího kanafasu (pruhy červená/bílá modrá/bílá) a hrubšího bílého plátna, na svátek pak z umně tkaných jemňoučkých a pevných bílých lněných pláten. Některé součásti kroje byly z vlněného sukna (špenzr). Ty co měly hluboko do kapsy nosily sukni jednu jak na práci, tak do kostela a to vlněnou, přes kterou oblékaly místo kanafasové zástěry pěknou bílou vyšívanou. (pod vlněnou sukni se zřejmě nosila spodnička, aby sukně nekousala – ale to ještě nemám dohledané).
    Barevnost a zdobení úzce souvisí s danou oblastí a to konkrétní vesnicí, neboť blízké vesnice sice na první pohled mohli mít kroj stejný, ale ta ten druhý najdeme mnoho rozdílů v detailech – většinou jiná výšivka, jiné zdobení, jiné barvy.

    Ad barvy, dočetla jsem se že tím že byl kroj v horách chudý a lidé toužili vyjít z každodenní rutiny, všednosti a šedi, neboť v horách a podhůří moc barevných polí nenajdeme, nosili se kroje velice barevné hlavně pentle se barvily jasnými přírodními barvami a děvčata se jimi zdobila jak se dalo.

    Je ještě hodně toho co nevím a co musím dostudovat, tak to je prozatím vše. Až bud mít nějaké písemné prameny pohromadě, určitě je zde zveřejním.
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    DIABOLUS: Zajímal by mě sever, podhůří Jeseníků a Krkonoš, jestli se dá něco zjistit.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    PASTEL: chtěla bys popsat nějaký konkrétní kraj? nebo se mám rozepsat obecně?
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Kýchavá neděle – 3. neděle postní - 23. března 2014

    Tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za Zdraví a vůbec na podporu našeho vlastního zdraví. Proto je vhodné tento den využít k rozjímání a modlitbám.
    Za Uzdravení jiných nemocných se modlíme v jinou neděli.

    K obědu se tradičně vaří pórková polévka a šlejžky - bramborové šišky. (viz kniha Naše tradice - L. Sůvová, zde naleznete přesnější popis)

    Kýchání je Boží dar, neboť skrze kýchání se nám harmonizuje tělo i mysl a možná se k nám na okamžik přiblíží i duše. Naši předkové říkali, že kdo kýchl třikrát po sobě, toho navštívila svatá trojice - Otec, Syn a Duch svatý. Také se říká že čistí hlavu.
    „Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“ říkávali ještě naše prababičky a pradědečkové. Toto sousloví vzniklo zřejmě ve středověku, kdy řádily smrtelné kýchavé mory. Dnes už uslyšíte tuto reakci málo kdy. Zato slýcháváme "Je to pravda!" a díky tomuto sousloví lépe pochopíme proč jsme kýchli.

    Naši předci se za zdraví modlili o kýchavou neděli, kdy je pro takové modlitby doba nejvhodnější a dělali spoustu zvyků, které vznikly z dřívějších rituálů na zdraví.

    Také se vztahuje k tomuto dni pár starých pověr:
    Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
    Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
    A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali na kýchavou neděli různé bylinky, které podporovali kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák, ale nevím jestli takhle vynucené kýchnutí platí .

    Ještě jedna doplňující poznámka: Mor je krásné české slovo označující epidemie.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pražná neděle - druhá neděle postní - 16. března 2014

    Název dostala od postního pokrmu, který se tento den tradičně připravuje a to je pražma nebo pražmo. Pražma jsou máčená a pražená obilná zrna. Z pražma se také připravuje polévka jménem praženka.

    Na tuto neděli pečeme koláče slazené medem, které mají černé mazání – mák nebo povidla. Proto se v některých krajích říká neděle černá.

    Tradičně se k obědu připravuje a na stůl pražmo, kterým uctíme úrodu a ryba, která symbolizuje pokoru půstu a připravenost naslouchání.

    Na pražnou neděli se muži sejdou v hospodě a rokují třeba o úrodě a obilí a kolik čeho kdy kdo zasadí, aby bylo dobře nebo probírají byznys či plány do nadcházejícího roku. Nu, a při té příležitosti popíjí režnou, která se pálí z obilí, čímž zároveň vzdají úctu obilí, úrodě a zemi. Úctu zemi by měl dát každý, i když nemá pole, protože všichni jíme chléb a všichni využíváme plody země.

    A ženy, „aby vydržely rokování mužů“, sejdou se v některé chalupě popřípadě bytě a popíjí sladké likéry a rosolky. Na pražnou neděli je to tradičně likér ořechový. Rosolka je sladký alkohol - většinou v alkoholu nakládané lesní ovoce přiměřeně doslazované medem či cukrem. Rosolky byly pro zajímavost i trnkové.

    I když se o neděli výjimečně pije alkohol, maso se nejí, proto se připravuje ryba, která je tradičně považována za postní pokrm a ne za maso. K alkoholu můžeme přikusovat méně tučné sýry, či tvarohy nebo jíst rybí pokrmy či luštěniny.

    Takže rokujme, ale počněme rokovati včas, ať se dobře vyspíme na pondělní práci...

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    PASTEL: bohužel většinou platí, že čím chudší kraj tím méně záznamů a dochované obrazové dokumentace. Páč ty bohatší kroje hodně přitahovaly pozornost a ty chudší se považovaly za jakousi běžnou věc. Další věc je, jaká forma kroje tě zajímá jestli ta sváteční - do kostela, tedy nejbohatší, či odpolední (někde k muzice nebo všední) - nosil se k muzice, na procházku nebo pracovní (někde všední) který se nosil každý den při práci jak doma tak na poli.

    Nicméně pokud bys chtěla něco konkrétního, můžu zjistit.

    Já jdu spíš po Českých krojích, protože ty Moravské více méně pořád žijí a tam kde nežijí tak je vesnice rekonstruují a uvádí opět v život. Ale zase tím že žijí tak se dá zjistit docela dobře jak se i ten konkrétní kroj šije, obléká a jak se o něj stará.

    Teď konkrétně pátrám prácheňským kroji a mám nějaké podklady k ruzyňskému (dnes Praha). Literaturu právě zkoumám, co má cenu číst/ půjčovat si/ koupit a co ne. Doma nějaké knížky mám, ale spíš obrazové encyklopedie napříč Československem a krom toho jak ten kroj vypadá ze předu a pouze jedna forma, se tam moc jiného člověk nedozví.
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    DIABOLUS: To by mě určitě zajímalo a taky prosím, kdyžtak odkaz na nějakou literaturu, docela by mě zajímalo jak vypadaly kroje méně známé z chudších krajů.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zajímáte se tu někdo o kroje? Zajímalo by vás, jak se kroj ten který kroj udržuje a obléká?
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Černá neděle - 9. března 2014 - první neděle postní

    První neděli postní se říkalo černá, pučálka nebo také fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná, která je později).

    Tento den se dospělé ženy obléknou do černého smutečního šatu, čímž vyjádří úctu k tomuto dni a celému půstu, zároveň s vědomím toho, že se očekávají Velikonoce – ukřižování Ježíše Krista.
    Celý tento den by se měl vést v úctě, spíše tichosti v rozjímání a usebrání. Můžeme jej také strávit v modlitbách nebo manuální prací, při které budeme dbát na to, abychom byli v klidu a v přítomnosti. Dříve většinou hospodyně v tento den pečlivě poklízely a připravovaly postní pokrm pučálku.

    Pučálka se připravuje tradičně k obědu. Pučálka je pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se nechává máčet od Popeleční středy.
    Připravuje se solí a pepřem pražením v rostlinném oleji. Dříve se používal se nejčastěji lněný olej. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej. Pučálku je také možno připravit i na sladko s medem, což chutná dětičkám.
    Pokud někomu nevyhovuje pučálka udělá si jakýkoli pokrm z hrachu, ať je to polévka, či hrachová kaše, ale nezapomene že je půst a že se mastí pouze rostlinnými oleji.

    Tento den se také nese ve jménu postních preclíků. Ty se zadělávají z pšeničné mouky, vaří se a pak hustě posypou solí a mákem a dopékají se v peci nebo troubě. Pečou buď v sobotu večer, nebo o neděli.
    Osvědčený recepis na preclíky zatím nemám.

    S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli - liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděly. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se umýt, pomodlit a hledat preclíky. Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek. Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. postního týdne a na Zbirovsku až na 4. postní neděli.

    Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

    A proč Samometná? Jak název napovídá se v sobotu i v neděli se velmi smýčilo, takže nelenit a pracovat! .
    DOKKTOR
    DOKKTOR --- ---
    DOKKTOR: ajaj, sem přehlídnul, že už to tu je :) sem to zrovna dneska chytl v televizi.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    DOKKTOR: děkujeme za odkaz na video :)...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Doba postní nebo-li období 40-ti denního půstu + 6 postních neděl

    Půst se drží od té doby, co moudří naši předkové vypozorovali cykly a zvyklosti přírody jdoucí ruku v ruce s naším tělem a duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici bezezbytku přejalo a díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

    Předem bych chtěla říci, že půst neznamená hladovění.

    Také spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Květnou nedělí, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a nemůže být postním dnem a to je dobře. Jednak nám půst rychleji uběhne a za druhé je to tak zdravé a tělu prospěšné. I tak se ale o nedělích nejí maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
    Neznamená to, ale že se v neděli nafutrujeme k prasknutí, tak bychom tělu moc radosti neudělali.

    Půst držíme tedy 6dní a pak máme neděli volnější. Tradičně se celých 46 dní drží půst od masa, ale o nedělích se pečou koláče nebo jiné dobroty, může se mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu.

    Pro tělo je postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se vyčistit, pak je zatíženo toxiny, které nestačí odbourávat, strádá a celý rok pociťujeme únavu. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit. Když tělo nemá tolik starostí s odbouráváním toxinů z těla (cukru, tuků, velkého množství soli a o "éčkách" nemluvě) dává nám prostor pro lepší a snažší rozjímání (české slovo pro meditaci).

    Jak to udělat?
    Jak jsem již zmínila, tradice velí nejíst v tomto období maso a nepít žádný alkohol.
    Jde o to, abychom dobře vyčistili játra. Těm nejlépe ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, ideálně i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Vynecháme tedy i černý a zelený čaj.

    Maso a masné výrobky můžeme nahradit rybami. Ryba je potravina lehce stravitelná, zdraví prospěšná, ale také je to tradiční pokrm, který symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

    Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučina, žervé, tvaroh) a vynecháme sýry tavené, neboť obsahují neuvěřitelné množství solí a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům se rozhodně vyhneme.

    Jíme hodně luštěnin, vlákniny a vynecháme bílou mouku.

    Také se snažíme vyhnout dovozové zelenině a ovoci. Prospěje nám kořenová zelenina a i další, která je dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Ta, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, takže kořenová zelenina, zelí z ovoce zejména jablka. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, zamrazit či naložit tu vypěstovanou v Čechách.
    Vynecháme sladké, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené české ovoce (takže papáju nebrat) a další. K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží až více jak 500let a tak tu poměrně zdomácněly. I přesto ale dávejme přednost jablíčkům.

    Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, na Stream.cz je docela pěkné video A Dost! – kysané zelí, které pojednává o výrobcích na českém trhu.

    Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkém množství cukry, soli a jiné, ještě horší toxiny, měli bychom ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme.

    Neměly by se v tomto období pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, které v žaludku kvasí a opět dají játrům práci.

    Můžeme se o půstu vychýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Místo rýže vaříme bulgur – lámanou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, taková česká rýže.

    Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražma a polévky.

    Dříve se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu.

    Našemu tělu můžeme také poskytnout Ostropestřec - bylinku čistící játra velmi vhodnou pro jarní období. Dá se sehnat buď jako čaj nebo tinktura, která se jednou denně kape do vody. Já raději tinkturu, neboť čaj má velmi hořkou chuť.

    Nezapomínáme ale pít dostatečné množství vody. Na 100kg váhy by se měly vypít 4 litry vody.
    Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.

    Takže maso vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou a pijme vodu a bylinky.

    Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. ¨Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná.

    Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil.

    I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje.


    Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven celých 40 dní pít jen vodu a jíst chléb ke kterému ráno přikusoval kysané zelí.
    Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku a kaši a večer vařené zelí s chlebem.
    Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.

    A jak už bylo předesláno, o nedělích se pečou koláče a vdolky i jiné dobroty, tak jak velí tradice k té které neděli.

    Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
    Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu.

    Jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nebo jestli nás hmotné statky neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými bychom měli v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si vybere a jak letošní půst pojme.

    Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, svého těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.

    Půst trávíme nejen určitou újmou na jídle, ale měli bychom se vzdát i něčeho jiného. Je to dobrý způsob jak se ujistit jestli třeba nejsme na nějaké věci závislí. Kupříkladu nebudeme celý půst hrát počítačové hry, nebo nebudeme třeba trávit celý den na internetu, ale půjdeme ven. Nebo naopak třeba nás nebaví cvičit, tak si to zkusíme pěkně o půstu a třeba zjistíme, že to nic není a že nám je dobře. Jsou to jen příklady. Jen každý z nás ví sám o sobě jaké má nedostatky, na kterých je třeba zapracovat.

    Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu a i četbě knih. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou je potřeba vnímat. Nesmíme zapomínat, že půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího.

    Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Takže jedno bez druhého nejde.

    Chtěla bych ještě podotknout, že půst není dieta a obézním lidem pouze 40dní odříkání od jejich kil nepomůže.

    Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

    Třeba katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.

    Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky, opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budeme mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.


    Něco málo historie:
    O půstu se nesmějí zpívat světské písně, nesmí se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Jak jsme si už řekli, mělo to vážný důvod. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání stejně jako dnes.
    U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
    V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se během půstu nosila v mnoha krajích černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je „navíc“, zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě. A na druhé straně radostný příslib: Bude ke mně volat a já ho vyslyším.
    Pomalu končil čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
    Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.

    Kovové lžíce se vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

    Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo na Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

    Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

    Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo, a tak období půstu dobře ubíhalo.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pytlový čtvrtek – 6. března 2014

    Pytlový čtvrtek je druhý den Velikonočního půstu.

    Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
    Tomu co nezbylo nic, drží půst i tento den.

    Takže dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu!.

    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Popeleční středa - 5. března 2014

    Prvním dnem půstu je popeleční středa, která je posuvná. Ve který den bude určují Velikonoce. Ostatně od Popeleční středy, potažmo Velikonoc se odvíjí i čas konce masopustu - masopustní úterý.
    Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března.

    Letos je to 5. březen, který připadl na Popeleční středu, zahajuje dlouhý 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

    V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.
    Dnes je pro nás důležité že se v tento den a celý půst nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol a nápoje s kofeinem. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, či bulgurem a rybou. Vhodné je také kyselé zelí s chlebem po vzoru našich předků.

    Je to den popelce.
    Spalují se svěcené větvičky jívy, kočičky nebo chcete-li ratolesti, z předešlých Velikonoc, popel z nich je popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!" a dělali to úplně stejně naši předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob. Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na obrovskou úctu, pokoru a poděkování.
    Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

    Ten kdo tento den bude péci chléb, tomu tento den při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.

    Jak jsme si řekli popeleční středa je prvním dnem půstu.
    Půst je od toho aby, jsme odlehčili tělu i duši, abychom měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl. Půst není hladovění, ale prostor pro to, abychom zjistili které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho. Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama.

    A ještě pár lidových zvyků:

    Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

    Ten kdo se tento den napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

    Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.
    Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí..
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    PASTEL: také jsem plna očekávání co to bude :)
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    Na to jsem zvědavá, vypadá to dobře udělané.
    Naše tradice: Hromnice — Česká televize
    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10519120758-nase-tradice/212562260400008-hromnice
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam