• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zelený čtvrtek – 2. dubna 2015


    Zelená barva symbolizuje odpuštění a přijetí a celý cen se nese v tomto duchu. Drží se přísný půst.
    Je to den oslavy života, člověka, jídla a síly.

    Ráno si omyjeme obličej studenou vodou nebo nohy rosou, abychom byli zdrávi.

    K obědu se mohou se jíst jen zelené věci.
    Kupříkladu špenát, kopřivy, zelený hrách, pučálka, zelí, první saláty a listy, také můžeme udělat salát s chudobkami (sedmikrásky). Pojíme pokrmů postních a očistných. Samozřejmě nejíme maso a zdržíme se alkoholu.
    Bylo zvykem jíst jen jedno syté jídlo za den (tzv. půst újmy), na zelený čtvrtek to byla většinou večeře a připravovala se bylinková polévka z prvních bylinek.

    Odpoledne pečeme Jidáše a nemělo by se pracovat.
    Jedná se o obřadní kynuté pečivo, které by mělo mít podobu provazu. V různých krajích se tvarem liší, ale symboliku mají všechny stejnou.
    Ty se pak mažou medem a jí se až na Velký pátek k obědu.

    Pivovary vaří zelené pivo.

    Na zelený čtvrtek večer utichnou všechny zvony, říká se, že zvony odlétají do Říma.
    Aby se vědělo kolik je hodin, tak se klekání ráno a večer (místně i v poledne) ohlašovalo řehtačkami, klapačkami a i klapacími trakaři. To hodně bavilo děti, s řehtačkami obcházely celou ves a ráno na bílou sobotu dostávaly od hospodyň bílá syrová vajíčka jako odměnu.
    Zpět zvony přiletí až na Bílou sobotu večer.

    Mezi lidmi se říkalo, že při znění posledních zvonů by měl člověk v kapse zachrastit penězi, aby se ho držely.

    Nejslavnostnější je však večeře. Krásně se ustrojíme, třeba něco zeleného a přichystáme čistý a krásně prostřený, ne však přezdobený stůl. Při prostírání pamatujeme, že je stále půst a máme vnímat pokoru.
    Součástí večeře musí být chléb – symbol 4 živlů a všedního života. Na závěr popijeme pohár červeného vína. Připíjí se na dobré vztahy a pospolitost. Pohár červeného vína je jednak připomínkou poslední večeře Páně a je to symbol života. Tento pohár by měly popít i těhotné ženy, jimž v tento výjimečný den nijak neublíží. Měl by to být pohár pouze jeden, aby se zachovala úcta k tomuto rituálu, půstu a Svatému týdnu.

    Může to být i pohárek medoviny. Ten oslavoval jaro, život a včely jako nositelky medu, dříve prakticky jediného sladidla, které lidé měli.

    Hlouběji o tomto slavném dni nalezne v knize Naše tradice od Ladislavy Sůvové.




    A něco lidové moudrosti a zapomenutých zvyků:

    Na zelený čtvrtek se hospodářům doporučuje zasít len a hrách, protože co na Zelený čtvrtek zasadíme, to dobře prospívá.

    Také se má vykropit svěcenou vodou dům, aby se ochránil před zlými silami a čarodějnicemi. Svěcená voda musí být přinesena v novém nepoužívaném hrnečku.

    V tento den je Sedmikráska zvláštní něžné kvítečko, které podle starých pověr prý přivolává lásku. Může přivolávat i ztraceného milence, ale když je prý sedmikrásek příliš, pak přinášejí utrpení a bolest, protože prý oznamují, že budou umírat děti. Podle starého přísloví našich babiček: „jak je teho moc, to mřu děcka“ .

    Na zelený čtvrtek se mělo před východem slunce zatřást se stromy, aby se urodilo větší množství ovoce.

    Nemělo se nic půjčovat, aby nás nikdo neuhranul.

    Hospodyně vstávaly časně ještě před východem slunce, aby zametli dům, smetí pak museli odnést na křižovatku cest nebo za humna, aby se v domě nedržely blechy a jiná havěť. Někde se tlouklo paličkou o hmoždíř, aby se vyhnaly myši.

    Kdo snědl před východem slunce chléb namazaný medem, ten byl celý rok uchráněn před uštknutím hada a popícháním od včel.
    V Orlických horách se házel krajíc namazaný medem do studny, aby studna byla celý rok zdravá a měla hodně vody.
    Těch zvyků bylo opravdu hodně a myslím, že jsem jich ještě hodně nenašla.

    V poledne a večer se na určitém místě ve vsi shromažďovaly děti, hoši i děvčata. V čele zástupu šel chlapec, který měl řehtačku a představoval Jidáše. V jiných krajích večer děti vybíhaly z kostela a ten kdo vyběhl jako první byl Jidáš, jinde to byl zrzavý chlapec. Běžely nebo procházely vesnicí a
    odříkávali:

    My Jidáše honíme
    a dřevem mu zvoníme.
    Kdo ho viděl, ať nám poví
    o nevěrným Jidášovi.
    Ó Jidáši nevěrný, cos to učinil,
    že jsi Pána Krista židům prozradil?
    Za to musíš v pekle hořit,
    s čertem, ďáblem se tam mořit.
    Až Jidáše chytíme,
    do ohně ho hodíme.

    Když skončili, zvolali: "Cruciferum ďáblum" na znamení, že se již Jidáš smaží v pekle.


    Něco z liturgie:
    Konají se pandělinky - ranní pobožnosti podobné rorátům před Vánoci. Začínají se už před čtvrtou ráno, jinde až po čtvrté odpoledne.
    Tento den je také dnem, kdy lidé mají jít ke svaté zpovědi, aby večer při slavnostní bohoslužbě mohli jít ke svatému přijímání.

    Zelenou barvu najdeme i v liturgii, na tento den si kněží oblékají zelené roucho. Zřejmě pro připomenutí Getsemanské zahrady a také protože zelený čtvrtek je dnem odpuštění a v tento den církev a i dříve v dobách pohanských společenství předků přijímá zpět hříšníky. Říká se, že se uschlé větve zase zazelenají.

    Na Zelený čtvrtek si připomínáme poslední večeři Páně, tedy poslední večeři Ježíše Krista s Apoštoly. Byla to chvíle, kdy Kristus ustanovil tajemství eucharistie, tradici svatého přijímaní a myl apoštolům nohy. Poté odešel Ježíš Kristus do Getsemanské zahrady na modlitby, tam byl zajat vojáky a odveden. Jidáš jej za 30 stříbrných zradil, „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ – vytkl Ježíš Jidáši jeho čin v zahradě Getsemanské, když právě polibkem ukázal příchozím vojákům, který z mužů je Ježíš. Ježíše tak vojáci odvedli a zoufalý Jidáš se ještě té noci oběsil.
    Proto se lidé na Zelený čtvrtek chodívají modlit do zahrady a líbají zem na památku Ježíše Krista klečícího a modlícího se v zahradě a na důkaz úcty k matce zemi a k Bohu.


    Pečte jidáše a oslavujte život :).

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.....
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Škaredá středa – 1. dubna 2015

    V tento den si prožijeme, že život má pestrost. Že do něj patří vše, zrada i přátelství. Že vše je jen náš úhel pohledu, jak věci přijímáme, jak se k tomu stavíme.

    Budeme naslouchat a pozorovat.


    Název škaredá dostala od Jidáše, který se na Ježíše Krista škaredil, žaloval a zradil.
    Lidové moudro praví: Kdo se na škaredou středu bude mračit a škaredit, ten se bude mračit každou další středu v roce.

    Také se jí říkalo Sazometná, Černá, Smetná a to proto, že máme vysmýčit komíny. Kdo totiž na škaredou středu dobře komín vymete, vyžene i zlé duchy z domu.

    Jedná se o první nábožensky významný den Svatého týdne, proto se ve většině publikací a spisů objevuje ve svatém týdnu až škaredá středa, i když předchozí dny jsou neméně důležité.



    A ještě něco od našich předků:

    V některých krajích si lidé přinesli do kostela polínko dřeva. Před kostelem je pak opálili na hranici Jidáše. Doma z něho pak nadělali loučky, tedy tenké třísky na zátop. Louček se pak o Velké neděli zapichoval společně se svěcenými kočičkami z květné neděle do rohů polí, aby byla dobrá úroda. Velikost ratolestí a louček měla svá pravidla.

    Pilné hospodyně v tento den stloukaly máslo a pak jej přepuštěné přinesly do kostela na svícení.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu....
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---

    Blíží se nám dny, které budou nejen plné tradic, ale také vaření a pečení.

    Proto jsem se rozhodla udělat krátký seznam toho, co se kdy připravuje, abychom mohli v klidu vše poshánět a naplánovat.


    Škaredá středa:
    Je třeba se nemračit :)

    Zelený čtvrtek:
    Jí se pouze postní zelené pokrmy (kupříkladu špenát, kopřivy, zelený hrách, pučálka, zelí, různé bylinky, první saláty a listy).
    Pečou se jidáše mazané medem (kynuté těsto).
    K večeři nesmí chybět chléb a sklenka červeného vína.
    Pivovary vaří zelené pivo.

    Velký pátek:
    Drží se přísný půst, nejpřísnější z Velikonoc. Můžeme pít jen vodu, nebo držet tzv. půst újmy (dosyta se najíst pouze jednou za den).
    Vaří se bramboračka a pojídají se jidáše ze zeleného čtvrtka.
    Je to nejvhodnější den pro pečení Mazanců (Bochánků).
    Nesmí se hýbat se zemí.
    Jde se do přírody.

    Bílá sobota:
    Poslední den půstu
    Jde se ven ke studánce nebo prameni - naplánujte si výlet.
    Večer se slaví slavnost a svěcení ohně
    Chystá se jehněčí, kůzlečí (skopové) maso na neděli. Je mnoho receptů, u nás se nakládá do bylinek, česneku a červeného vína.

    Boží hod Velikonoční:
    Ráno si můžeme nechat posvětit mazanec, vejce, chléb, víno, či jiné potraviny v kostele.
    Dopoledne pečeme beránka, kterého sníme po obědě ke kávě. Pokud jsme si přinesli oheň ze slavnosti svěcení ohně, můžeme beránka upéct ve svěceném ohni.
    K obědu se podává tradiční velikonoční nádivka se třemi druhy masa, kopřivami a bylinkami.
    Právě v neděli se barví vajíčka a muži pletou pomlázky.
    K večeři se peče skopové.

    Velikonoční pondělí (červené pondělí):
    Den plný tradic
    Muži chodí na pomlázku.
    Ženy přijímají pomlazení a dávají kraslice.
    V poledne Velikonoce končí. (Velikonoční období však trvá až do Letnic).

    Více se dozvíte v postupně přibývajících článcích.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Šedivé úterý – 31. března 2015

    Ráno poděkujeme za to, že věci jsou tak jak jsou a že je takové přijímáme.

    Děkujeme za Smrt.

    Tomuto dni vládne krásná melancholická nálada. Všechno jakoby zešedne a na takovou náladu je nejlepší práce. Proto nám tradice zasvětila šedivé úterý úklidu.

    Hospodyňky mají za úkol odevšad vymést pavučiny a vysmýčit.
    Hospodáři poklidí zahradu, dílnu a zkontrolují dům. (více v knize Naše Tradice)

    Ráno se chodí na mši. 

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a seminářeVlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčejeČeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Modré pondělí - 30. března 2015

    Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti.

    Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly.

    Na stůl dáme zelené osení jako poděkování přírodě. (více v knize Naše tradice od L. Sůvové)

    Děkujeme za Život.

    Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba. Ráno se chodí na mši.

    V některých krajích se mu prý říkalo i žluté, ale nenašla jsem konkrétně ve kterých. Není to zrovna v tom Vašem?

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu....
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý týden

    Svatým týdnem nebo také Pašijovým či Velkým nastává čas velikonoc.
    Můj drahý muž tomuto týdnu říká barvený, neboť téměř každý den v týdnu má nějakou barvu.
    Velikonoce začínají Modrým pondělím a končí v poledne na červené Velikonoční pondělí.
    Nesou se v duchu utrpení a zmrtvýchvstání, zároveň jsou plné ženství, plodnosti a života. Připomínají ženský cyklus, který trvá sedm a půl dne, stejně jako Velikonoce. Každý den si projdeme jinou náladou, každý den uctíme něco jiného. Můžeme se v tento čas přiblížit svému nitru a to nejen ženy, ale i muži.
    Je to poslední týden čtyřicetidenního půstu.Je to týden, který je vyhrazen velkému úklidu. Bílíme, vymetáme komíny, pucujeme okna, drhneme podlahy, vápnem bílíme chlévy, všude se zametá, natírá, velebí. Uklízí se zahrádky, sází se, seká, hrabe. Připravují se nové šaty. 
    Až když je vše připraveno ženy barví vajíčka, pečou, muži pletou pomlázky - ale na to tradice pamatuje v konkrétní dny.V tomto týdnu nosíme něco bílého jako symbol světla, nového života a také křtu.
    O celých velikonocích nevyvolávejme žádné konflikty a hádky. Nesváry z nich pak trvají celé roky.

    Každý den tohoto týdne má svůj název, své tradice a obyčeje. Postupně budou přibývat jednotlivé dny, abychom mohli Svatý týden krásně prožít s tradicemi, zvyky a rituály.


    Pro zajímavost Svatý týden z pohledu křesťanství a historie:
    Svatý týden se slaví na památku Kristova utrpení, jeho těžké cesty ke smrti.
    Slovo pašije pochází ze slova pasus, což v latině znamená utrpení.Pašijový se mu říká také proto, že na Květnou neděli přijel Ježíš Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, kde spolu se židovským národem slavili Paschu, hebrejsky Pesach – nejdůležitější židovský svátek.

    Tento svátek má ovšem daleko starší tradici. Dočetla jsem se, že pochází z pradávných dob od nomádských kmenů, kteří při příchodu jara obětovali mladého beránka. Byl to krvavý rituál, při němž se krev používala na ochranu proti zlým duchům. Krví se natíraly k tomuto účelu tyče stanů, v nichž nomádi žili.* Maso pak společně upekli na otevřeném ohni a snědli je. Další zprávy o beránčí krvi souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil všechny prvorozené syny Egypťanů, vyhnul se pouze domům Hebrejců, kteří měli dveře označené krví beránka.
    * Toto natírání krví mělo ještě další praktický důvod a to ochranu dřeva před škůdci a trouchnivěním. Dalo by se říci, že to byla ochrana v obou rovinách.
    V našich krajích se ze stejného důvodu natíraly dřevěné části stavení krví hovězího dobytka.

    Před velikonocemi se konávají ranní pobožnosti, kterým se říká pandělinky. Dle kraje se konají v různou dobu. Tam kde již je jaro v plném rozpuku, se konají už ve čtyři ráno, aby lidé mohli pracovat na polnostech a nic nezanedbali. Kupříkladu v Pošumaví touto dobou leží ještě sníh a tak se tyto pobožnosti konají až na čtvrtou hodinu odpolední.
    Ráz veškerých náboženských obřadů je v tomto týdnu spíše truchlivý.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a seminářeVlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčejeČeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu....
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Květná neděle - 6. neděle postní - 29. března 2015

    Poslední postní neděle nám otevírá poslední postní týden, nazývá se Květná, v Čechách se jí také říká Květnice, na Moravě Květnica, v Jižních Čechách to je neděle Beránková a na Horácku Palmová.

    U nás se v tento den světí kočičky – kocánky, bahníře, barušky – větvičky jívy. Svěcení ratolestí je mnohem starší zvyk než je křesťanství. To jej však převzalo a díky tomu se tato krásná pradávná česká tradice uchovala. Křesťanství vnímá svěcení ratolestí jako připomínku Kristova vstoupení do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali palmovými listy a doslova mu jimi stlali cestu, kterou přijížděl na oslu. Pro zajímavost, na tomto popisu se shodují všechna evangelia.

    Celá květná neděle se nese ve veselém slavnostním duchu a uctíme úrodu a zemi.

    Pěkně se po ránu ustrojíme do čistých hezkých šatů, ženy si vždy na tuto neděli oblékaly nové šaty nebo nějaký nový kus oblečení, aby celý rok kvetly.
    Dáme si brzkou snídani a jdeme na procházku do přírody. Tam s poděkováním a úctou uřízneme větvičky jívy - kočičky.
    Ti co chodí do kostela, jdou na ranní mši a nechají si kočičky farářem posvětit. V některých kostelech je zvykem, že větvičky vykvetlé jívy obstará farář, vysvětí je, a pak si je každá rodina odnese z kostela domů. Po navštívení kostela si ještě uděláme procházku kvetoucí přírodou.

    Kočičky s úctou zapíchnuté za svatým obrázkem nebo za křížem budou celý rok ochraňovat náš domov i úrodu.

    Doma pak připravíme stůl k poslednímu postnímu nedělnímu obědu.

    K obědu se podává zeleninová polévka a bezmasé slané postní jídlo. Můžeme si dát malý lehčí desert. (přesněji v Naše tradice - L.Sůvová)

    Těšíme se na to, že po květné neděli nám nastává poslední postní tzv. svatý týden plný tradic.



    A ještě něco lidového moudra:

    Na květnou neděli se nesmí nic péct, aby se nezapekly květy na stromech a bylinách a nebylo by ovoce a úrody.

    Hospodář zapíchne dvě větvičky kočiček křížem do pole s poděkováním za dobrou úrodu.

    Na květnou neděli by se člověk měl hezky ustrojit do nových šatů, aby celý rok kvetl.

    Také se tento den tradičně vymetala obydlí zelenými ratolestmi, aby se vymetla veškerá neřest, nemravnost a zhýralost.

    Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela jedovatina.

    Také se k tomuto dni vztahuje jeden kouzelný příběh: Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.

    Svěceným kočičkám se také přisuzovala zázračná moc k léčení různých nemocí. Říkalo se, že ten kdo spolkne 1-3 kočičky v celku, nebude trpět celý rok bolestmi v krku. Nebo ten kdo si přetře oči kočičkami a řekne: „Kočičky, kočičky aby neboleli vočičky“ nebudou ho bolet oči po dlouhý čas.


    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Smrtná neděle - 5. neděle postní - 22. března 2015


    Na tuto neděli platí přísný zákaz pít alkohol.

    K obědu se podává v mnoha krajích pučálka, jinde hrachová kaše.
    Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože máme stále půst, nebudeme kaši mastit sádlem, ale rostlinným tukem, kupříkladu řepkovým, lněným či slunečnicovým a nemastíme moc. Všechny oleje je dobré sehnat za studena lisované.

    Oběd by to měl být střídmý a zároveň sytý - další typy na tradiční oběd najdete v knize Naše tradice.

    Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je moc pěkná a plná lidových zvyků i folkloru.

    Je to den kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – je to den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přináší a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto.

    Ale abychom to vzali pěkně popořadě.

    Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně.

    Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.

    Mládenci a děvečky se sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu, Moranu. Určitě u toho nesmí chybět děti a zvědavě pokukovat jak se Morana vyrábí. Děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně obléknou tuto loutku. Nazdobí jí také pentlemi a pouchami a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Pouchy jsou vyfouklá vejce, na Moranu se používala bílá, méně i hnědá. Vyfouklá vejce symbolizují smrt. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky. Oblečení se sundávalo před "usmrcením" Smrtky.

    Když je vše uchystáno jde se na oběd, kterým je ve většině krajích sladká či slaná pučálka, objevuje se i hrachová kaše a jiné typicky postní střídmé pokrmy.

    Odpoledne se sejdou jinoši s děvčaty a dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je pouze doprovází a zpívají k tomuto určené písně. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, tam se Smrt zakope - pohřbí. Před vhozením do vody, či pohřbením se smrtka zapálí.

    Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto úkonu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře, je to pověra.

    Je to úkon, kdy se loučíme s dlouhou zimou. Je ale třeba ještě vnést do vsi jaro. Symbolem jara a přicházejícího slunce a tepla je Líto.
    Je to poražený mladý napučený stromek nebo, když není zeleného stromku, smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami či kraslicemi. Líto přináší do vsi děvčata za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházejí s ním celou vesnici a koledují. A všichni, děti i dospělí se radují, že zima je pryč a přichází jaro. Při tomto radování, ale nezapomínáme, že je smrtná neděle a že se nesmí pít alkohol.

    Celé tyto obřady se neobejdou bez slavnostního odění a krásných slavnostních lidových krojů.

    Protože máme v republice poměrně dost skanzenů i vesnic, kde se tato tradice obnovila a některé vesnice, jež ji soustavně dodržují, doporučuji vřele udělati si výlet do některého z těchto míst a účastnit se vynášení Morany. Je to moc krásné a uctivé loučení se se zimou a vítání jara a je se opravdu na co dívat.

    A ještě pár místních zvyklostí:
    Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
    Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..

    (protože jsem měla pár dotazů kde knihu Naše tradice sehnat, tak zatím vím o jediném míste:
    kniha Naše tradice od L. Sůvové je k dostání v krámku U Džoudyho - Praha I.P. Pavlova)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---

    Družebná neděle – 4.neděle postní - 15. března 2015

    Na tento den se mají lidé spolu družit a sdílet spolu čas. Také máme polovinu půstu a tak si můžeme dopřát tučnější pokrm, třeba dobrou rybu. Stále nejíme maso.
    Rozhodně si naplánujeme návštěvu - buď my pozveme někoho na oběd nebo někdo nás. Může se upéct i něco sladkého, kupříkladu tradiční český jablečný závin jakožto úcta naší zemi. (další přesnější povídání o jídle a další věcech viz Naše tradice - L. Sůvová)


    Na družebnou neděli můžeme upéct koláče družbance, jako to dělali v některých krajích naši předkové. Jsou to velké koláče z kynutého těsta, které se mažou světlým i tmavým mazáním a říká se, že se mazání druží.

    Tradičně se v některých krajích podával "pálenec" se "suchou kůrkou", rosolkou a pivem. I my si můžeme tento den dopřát jednu sklenku něčeho lehkého, kupříkladu vína, či jedno pivo.
    Pálenec je pečený hrách sypaný cukrem a pepřem. Suchou kůrkou se označují na sucho opečené rohlíky. Pálenec na suchou kůrku se nepřipravoval jen doma ale i v hospodách.

    Na družebnou neděli se mají lidé družit a tak krom návštěv se za našich prababiček dělalo pár krásných zvyků:

    Zejména chasa a dítka tuto možnost plně využívala, neboť celý půst se chodilo jen do školy a domů. Chlapci a děvčata se hromadně sešli, každý přinesl raneček jídla a i koláč a společně jej pojídali a bavili se. Tento zvyk je velice pěkný a zaslouží si praktikovat.

    Družebná se nazývá jak od slova družit, tak od slova družba. Tento den je vyhrazen mládencům, jež chtějí na Pomlázku jít žádat o ruku dívky. Budoucí ženich jde s družbou do chalupy budoucí nevěsty a dohadují se námluvy. Tento akt byl spojen s mnoha zvyky. Jedním bylo pohoštění pučálkou ženicha, ta se podávala v talíři s vidličkou. Znalý ženich vyčkal, až mu byla předložena lžíce, pustil-li se do pučálky vidličkou, sklidil smích.

    Na Chodsku tento den končili přástky určitou zábavou, které se říkalo Spouštědlo. O spouštědle se dívky a ženy staraly, aby bylo dost rosolky, pálence a „suché kůrky“ a muži a mládenci aby bylo dost piva.

    Této neděli se také říká Středopostní, Růžová, Růžebná, Družbadlná.

    Středopostní, protože tato neděle byla pomyslným středem postního obdobdobí.

    Růžová nebo Růžebná proto, že se tento den v Římě světí Zlatá růže.

    Na družebnou neděli se lidé mají družit, tak se družme Emotikona smile..

    Recept na koláče je stejný jako u černé neděle. Recept na jablečný závin neboli štrůdl má asi každý svůj rodinný, osvědčený...

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Kýchavá neděle – 3. neděle postní - 8. března 2015

    Tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za Zdraví a vůbec na podporu našeho vlastního zdraví. Proto je vhodné tento den využít k rozjímání a modlitbám.
    Za Uzdravení jiných nemocných se modlíme v jinou neděli.

    K obědu se tradičně vaří pórková polévka a šlejžky - bramborové šišky. (viz kniha Naše tradice - L. Sůvová, zde naleznete přesnější popis)

    Kýchání je Boží dar, neboť skrze kýchání se nám harmonizuje tělo i mysl a možná se k nám na okamžik přiblíží i duše. Naši předkové říkali, že kdo kýchl třikrát po sobě, toho navštívila svatá trojice - Otec, Syn a Duch svatý. Také se říká, že čistí hlavu.
    „Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“ říkávali ještě naše prababičky a pradědečkové. Toto sousloví vzniklo zřejmě ve středověku, kdy řádily smrtelné kýchavé mory. Dnes už uslyšíte tuto reakci málo kdy. Zato slýcháváme "Je to pravda!" a díky tomuto sousloví lépe pochopíme proč jsme kýchli.

    Naši předci se za zdraví modlili o kýchavou neděli, kdy je pro takové modlitby doba nejvhodnější a dělali spoustu zvyků, které vznikly z dřívějších rituálů na zdraví.

    Také se vztahuje k tomuto dni pár starých pověr:
    Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
    Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
    A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali na kýchavou neděli různé bylinky, které podporovali kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák, ale nevím jestli takhle vynucené kýchnutí platí .

    Ještě jedna doplňující poznámka: Mor je krásné české slovo označující epidemie.


    Recept:

    Bramborové šlejšky

    3/4 kg vařených brambor

    10g soli

    2 vejce

    2 lžíce octa

    100g krupice

    podle potřeby asi 150 - 200g hrubé mouky

    na obalení 120g strouhanky

    rostlinný olej nebo máslo (mimo půst je lepší sádlo)

    Na vál rozstrouháme studené brambory, zasypeme solí, krupicí, moukou a rychle zapracujeme s vejci a octem v pevné těsto. Vyválíme delší válečky, z nich odkrajujeme kousky asi 2x4cm, které zakulatíme v šišky. Vaříme je čtyři minuty ve slané vodě, odcedíme drátěným cedníkem a hned dáváme do pekáče, v němž jsme osmažili strouhanku. Potřásáním pekáčem šišky obalíme. Před podáním je ještě zapečeme v troubě.

    Strouhanku je možno přisladit medem. Kdo nemá rád strouhanku podává šišky s mletým mákem, medem a máslem.

    Po staročesku šišky zapečeme nebo osmažíme do křupava a poléváme povidlovou omáčkou.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    J. Břízová - Nová kuchařka
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---

    Pražná neděle - druhá neděle postní - 1. března 2015

    Název dostala od postního pokrmu, který se tento den tradičně připravuje a to je pražma nebo pražmo. Pražma jsou máčená a pražená obilná zrna. Z pražma se také připravuje polévka jménem praženka.

    Tradičně se k obědu připravuje a na stůl pražmo, kterým uctíme úrodu a ryba, která symbolizuje pokoru půstu a připravenost naslouchání.


    Na pražnou neděli se muži sejdou v hospodě a rokují třeba o úrodě a obilí a kolik čeho kdy kdo zasadí, aby bylo dobře nebo probírají byznys či plány do nadcházejícího roku. Nu, a při té příležitosti popíjí režnou, která se pálí z obilí, čímž zároveň vzdají úctu obilí, úrodě a zemi. Úctu zemi by měl dát každý, i když nemá pole, protože všichni jíme chléb a všichni využíváme plody země.

    A ženy, „aby vydržely rokování mužů“, sejdou se v některé chalupě popřípadě bytě a popíjí sladké likéry a rosolky. Na pražnou neděli je to tradičně likér ořechový. Rosolka je sladký alkohol - většinou v alkoholu nakládané lesní ovoce přiměřeně doslazované medem či cukrem. Rosolky byly i trnkové.

    I když se o neděli výjimečně pije alkohol, maso se nejí, proto se připravuje ryba, která je tradičně považována za postní pokrm a ne za maso. K alkoholu můžeme přikusovat méně tučné sýry, či tvarohy nebo jíst rybí pokrmy či luštěniny.

    Takže rokujme, ale počněme rokovati včas, ať se dobře vyspíme na pondělní práci...

    Na Brtnicku se této neděli říkalo černá a pekly se velké koláče slazené medem, které měly dvojí černé mazání – mák a povidla. Také by měli být do této neděle vymeteny všechny komíny.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    Ježek Brtnický - povídání o vsi
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Černá neděle - 22. února 2015 - první neděle postní

    První neděli postní se říkalo černá, pučálka nebo také fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná, která je později).

    Tento den se dospělé ženy obléknou do černého smutečního šatu, čímž vyjádří úctu k tomuto dni a celému půstu, zároveň s vědomím toho, že se očekávají Velikonoce – ukřižování Ježíše Krista.
    Celý tento den by se měl vést v úctě, spíše tichosti v usebrání a rozjímání. Můžeme jej také strávit v modlitbách nebo manuální prací, při které budeme dbát na to, abychom byli v klidu a v přítomnosti. Dříve většinou hospodyně v tento den pečlivě poklízely a připravovaly postní pokrm pučálku.

    Pučálka se připravuje tradičně k obědu. Pučálka je pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se nechává máčet od Popeleční středy.
    Připravuje se solí a pepřem pražením v rostlinném oleji. Dříve se používal se nejčastěji lněný olej. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej. Pučálku je také možno připravit i na sladko s medem, což chutná dětičkám.
    Pokud někomu nevyhovuje pučálka, udělá si jakýkoli pokrm z hrachu, ať už je to polévka, či hrachová kaše, ale nezapomene že je půst a že se mastí pouze rostlinnými oleji.

    Černá neděle se také nese ve jménu postních preclíků. Ty se zadělávají z pšeničné mouky nebo špaldy, vaří se a pak hustě posypou solí a mákem a dopékají se v peci nebo troubě. Pečou buď v sobotu večer, nebo o neděli.
    Osvědčený recepis na preclíky zatím nemám.

    V krajích kde se nepekly preclíky se pekly koláče mazané černým mazáním a to buď makovým nebo povidlovým. Recept najdete níže.

    S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli - liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděly. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se umýt, pomodlit a hledat preclíky. Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek. Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. postního týdne a na Zbirovsku až na 4. postní neděli.

    Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

    A proč Samometná? Jak název napovídá se v sobotu i v neděli se velmi smýčilo, takže nelenit a pracovat! ..


    Recepis na koláče:

    České koláče

    asi 1/4 l mléka
    30g droždí
    80g curku
    500g hladké mouky
    špetka soli
    3 žloutky
    vanilka
    citrónová kůra
    100g másla
    tuk na potření plechu, 2 bílky na potření koláčů
    Nádivka: tvarohová, povidlová, maková, ořechová, apod.

    Z poloviny vlahého mléka, droždí, lžíce cukru a několika lžic mouky připravíme řidší kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem, vlijeme vykynutý kvásek, přidáme ve zbytku vlahého mléka rozmíchané žloutky, vanilku, citrónovou kůru a vlahý tuk. Zaděláme vláčné těsto, nechám je zkynout na teplém místě. Pak rozdělíme na kousky o váze asi 40 - 50g, které zakulatíme v ruce do kuličky a dáme na pomaštěný plech. Do kousku hadříku zabalíme a zavážeme raneček mouky a takto vzniklou kuličkou vytlačíme do každého kousku těsta volný střed, do něho dáme nádivku. Úzké kraje koláčů povlažíme bílkem. Koláče necháme krátce zkynout. Pak je vkládáme do předehřáté trouby a asi za 30minut (dle velikosti) je upečeme. Hotové můžeme pocukrovat.


    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Kuchařská kniha - J. Břízová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Doba postní nebo-li období 40-ti denního půstu

    Půst se drží od té doby, co moudří naši předkové vypozorovali cykly a zvyklosti přírody jdoucí ruku v ruce s naším tělem a duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici bezezbytku přejalo a díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

    Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Květnou nedělí, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a nemůže být postním dnem a to je dobře. Jednak nám půst rychleji uběhne a za druhé je to tak zdravé a tělu prospěšné. I tak se ale o postních nedělích nejí maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
    Neznamená to, ale že se v neděli nafutrujeme k prasknutí, tak bychom tělu moc radosti neudělali.

    Půst držíme tedy 6dní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. Takto půst také mnohem rychleji uteče.

    Předem bych chtěla říci, že půst neznamená hladovění.

    Pro tělo je postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se vyčistit, pak je zatíženo toxiny, které nestačí odbourávat, strádá a celý rok pociťujeme únavu. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit. Když tělo nemá tolik starostí s odbouráváním toxinů z těla (cukru, tuků, velkého množství soli a o "éčkách" nemluvě) dává nám prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).

    Jak to udělat?
    Jak jsem již zmínila, tradice velí nejíst v tomto období maso a nepít žádný alkohol.
    Jde o to, abychom dobře vyčistili játra. Těm nejlépe ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, ideálně i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Vynecháme černý i zelený čaj.

    Maso a masné výrobky můžeme nahradit rybami. Ryba se tradičně nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, zdraví prospěšná. V tradici symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

    Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučina, žervé, tvaroh) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť bsahují neuvěřitelné množství solí a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům se rozhodně vyhneme.

    Jíme hodně luštěnin, vlákniny a vynecháme bílou mouku.

    Také se snažíme vyhnout dovozové zelenině a ovoci. Prospěje nám kořenová zelenina a i další, která je dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Ta, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, takže kořenová zelenina, zelí. Z ovoce pak zejména jablka. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, zamrazit či naložit tu vypěstovanou v Čechách.

    Vynecháme sladké, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené české ovoce (takže papáju nebrat) a další. K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží až více jak 500let a tak tu poměrně zdomácněly. I přesto ale dávejme přednost jablíčkům.

    Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, na Stream.cz je docela pěkné video A Dost! – kysané zelí, které pojednává o výrobcích na českém trhu.

    Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkém množství cukry, soli a jiné, ještě horší toxiny, měli bychom ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme. Krom mouky celozrnné se zaměříme na mouku špaldovou a žitnou. Celožitný (100% žitný) chléb je o půstu dobrá volba.

    Neměly by se v tomto období pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, které v žaludku kvasí a opět dají játrům práci.

    Můžeme se o půstu vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Místo rýže vaříme bulgur – lámanou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, taková česká rýže.

    Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražma a polévky.

    Dříve se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu.

    Našemu tělu můžeme také poskytnout Ostropestřec - bylinku čistící játra velmi vhodnou pro jarní období. Dá se sehnat buď jako čaj nebo tinktura, která se jednou denně kape do vody. Já raději tinkturu, neboť čaj má velmi hořkou chuť.

    Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Na 100kg váhy by se měly vypít 4 litry vody.
    Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.

    Takže maso vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou a pijme vodu a bylinky.

    Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná.

    Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.

    I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje.


    Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl chléb ke kterému ráno přikusoval kysané zelí.
    Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku a kaši a večer vařené zelí s chlebem.
    Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.

    A jak už bylo předesláno, o nedělích se pečou koláče a vdolky i jiné dobroty, tak jak velí tradice k té které neděli.

    Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
    Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu. Když už jsme u modlitby - ,že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?

    V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nebo jestli nás hmotné statky příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými bychom měli v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere a jak letošní půst pojme.

    Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, svého těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.

    Půst trávíme nejen určitou újmou na jídle, ale měli bychom se vzdát i něčeho jiného. Je to dobrý způsob jak se ujistit jestli třeba nejsme na nějaké věci závislí. Kupříkladu nebudeme celý půst hrát počítačové hry, nebo nebudeme třeba trávit celý den na internetu, ale půjdeme ven. Nebo naopak třeba nás nebaví cvičit, tak si to zkusíme pěkně o půstu a třeba zjistíme, že to nic není a že nám je dobře. Jsou to jen příklady. Jen každý z nás ví sám o sobě jaké má nedostatky, na kterých je třeba zapracovat.

    Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu a i četbě knih. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou je potřeba vnímat. Nesmíme zapomínat, že půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.

    Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Takže jedno bez druhého nejde.

    Chtěla bych ještě podotknout, že půst není dieta a obézním lidem pouze 40dní odříkání od jejich kil nepomůže.

    Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

    Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.

    Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky, opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budeme mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.


    Něco málo historie:
    O půstu se nesmějí zpívat světské písně, nesmí se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Jak jsme si už řekli, mělo to vážný důvod. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání stejně jako dnes.
    U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
    V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se během půstu nosila v mnoha krajích černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je „navíc“, zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.

    Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
    Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.

    Kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

    Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

    Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

    Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo. Tak období půstu dobře ubíhá..

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pytlový čtvrtek – 19. února 2015

    Pytlový čtvrtek je druhý den Velikonočního půstu.

    Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
    Tomu co nezbylo nic, drží půst i tento den.

    Takže dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu!.

    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Popeleční středa - 18. února 2015

    Prvním dnem půstu je popeleční středa.
    Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března. Na popeleční středě závisí konec masopustu.

    Letos je to 18. únor, který připadl na Popeleční středu, zahajuje 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

    V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.
    Dnes je pro nás důležité že v tento den a celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol a nápoje s kofeinem, omezuje se cukr. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, bulgurem nebo rybou. Vhodné je také kyselé zelí s chlebem po vzoru našich předků.

    Je to den popelce.
    Spalují se svěcené větvičky jívy, kočičky nebo chcete-li ratolesti, z předešlých Velikonoc, popel z nich se zove popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." a dělali to úplně stejně naši předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob. Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.
    Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

    Říká se, že kdo tento den bude péci chléb, tomu při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.

    Jak jsme si řekli popeleční středa je prvním dnem půstu.
    Půst je od toho, aby jsme odlehčili tělu i duši, abychom měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl. Půst není hladovění, ale prostor pro to, abychom zjistili které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho. Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama.

    A ještě pár lidových zvyků:

    Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

    Ten kdo se tento den napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

    Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.
    Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí...

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Masopustní úterý – 17. února 2015

    Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého masopustu, na Moravě fašanku. To je právě den, kdy do ulic vyjdou maškary s muzikanty a zastavují se po staveních a hrají a zpívají. Dříve to byl den sváteční nikoli pracovní.

    Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje po svém a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.
    Koblihy symbolizují slunce a hojnost. Proto typicky české smažené pečivo ke konci masopustu neodmyslitelně patří – jako vítání slunce. Koblihami také odměňujeme maškary, jež nám do domu přináší veselí a zábavu a poděkujeme jim, než odejdou o dům dál.

    Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem, jinde šašek s bičem, který odhání všechny, kteří nejsou v maskách a chtěli by se k průvodu přidat. Všude se maškary s muzikanty se zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají několik písní a předvedou i nějakou scénku.
    Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti neměl pevné stanovy. Co kdo vymyslel, to se dělo. Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené i jiné dobroty a dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
    V tento den se také dříve sehrávalo masopustní divadlo.

    Každopádně průvod masek se má zastavit u každého domu ve vsi a má být veselý a s muzikanty či alespoň zpěváky a mají rozdávat veselí a zábavu za níž dostanou odměnu.

    Průvod masek nakonec dorazí do hospody, kam se sejdou i ostatní krásně oděni na poslední tancovačku před postním obdobím. Ta trvá, ale pouze do půlnoci! Jakmile hodiny odbijí půlnoc, či ponocný zatroubí (ano je pár míst kde ponocného opět mají), všichni se musí poslušně rozejít domů spát.

    V mnoha krajích se před půlnocí dělal obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojil i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělalo se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdy se nesmělo tančit ani hrát. Basa s černou pentlí šla na 40dní do komory. Sem tam se tento zvyk drží do dnes a je velice krásný.
    O půlnoci totiž začínal první postní den – Popeleční středa.


    Recepis - masopustní úterý

    Nu a protože k masopustnímu úterý neodmyslitelně patří koblihy, tak vám sem napíši vyzkoušený recepis na domácí kobližky.

    Budeme rádi, když se s námi podělíte i o své ozkoušené recepty.

    Domácí koblihy jednoduché

    30g másla
    30g cukru popřípadě medu
    3 žloutky
    asi 1/3 mléka
    30g droždí
    500g hladké nebo polohrubé mouky - můžeme použít i celozrnnou - doporučuji dát 1/2 na 1/2 s bílou moukou, jinak jsou koblihy příliš hrubé
    špetka soli
    citrónová kůra
    2 lžičky rumu (můžeme dát i více)

    Na náplň asi 200g zavařeniny
    Na smažení je v recepisu 1 a 1/2 kostky pokrmového tuku. Můžeme raději použít slunečnicový či řepkový olej. Naši předci používali i bukvicový. Nejlepší jsou ale na sádle.

    Tuk s cukrem utřeme do pěny a postupně přidáváme žloutky. Mezi tím si necháme zkynout kvásek z části vlahého mléka, droždí, trošky cukru a mouky na teplém místě.
    Kvásek přidáme ke žloutkové pěně a střídavě přidáváme mouku a zbylé vlahé mléko. Dále přidáme sůl, nastrouhanou citrónovou kůru a rum.
    Dobře zpracujeme vláčné těsto, zakryjeme je čistou utěrkou a dáme kynout na teplé místo asi na 1/2 až 3/4 hodiny.
    Vykynuté těsto dáme na vál a lehce je válečkem vyválíme na asi 2 cm vysokou placku. Z té vykrajujeme hrníčkem nebo skleničkou (můžeme použít i větší kulatou formičku) kolečka.
    Na polovinu koleček poklademe lžičkou zavařeninu. Dbáme, aby byla zavařenina jen uprostřed kolečka, jinak se nám nebude chtít slepit. Poklademe kolečky bez zavařeniny a dobře prsty spojíme. Znovu vykrojíme a pokládáme na pomoučněnou nahřátou utěrku vrchní stranou dolů. Kobližky pak přikryjeme nahřátou utěrkou a necháme asi 1/2 hodiny kynout. Mezi tím je otočíme.
    Koblihy klademe do nahřátého tuku vykynutou stranou dolů a smažíme po obou stranách do zlatova.
    Z tohoto množství je asi 20-25 koblih.

    Šťastné počínání a dobrou chuť.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    Kuchařka - Břízová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---

    Masopustní pondělí – 16. února 2015

    V pondělí ráno se vyspává po nedělním tancování, ti otrlejší pokračují v tanci i přes pondělí.

    Na mnoha místech naši předci v pondělí odpoledne pořádali mužovský bál. Byla tancovačka pouze pro ženaté a vdané a svobodní do tance nesměli, ti se mohli jen dívat. Bylo to velice praktické, krom toho že manželé měli prostor pro tanec, protože o neděli dávali přednost mladým, to mělo i druhý velice praktický význam - všechna svobodná děvčata a jinoši věděli, kdo již je zadán a kdo ještě ne.


    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---

    Masopustní neděle (taneční) – 15. února 2015

    Jak jsem již zmiňovala u tučného čtvrtku, sobota je plná příprav na slavnou neděli. Škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje, připravují se masky na úterý a slavnostní šaty na zábavu.

    Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.


    K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíčkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem.

    Této neděli se také říká taneční a to proto, že už po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se a hlavně tančilo kolikráte až do časných pondělních hodin.

    I my v dnešní době bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

    Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
    Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý Valentýn – 14. únor

    I oslava svatého Valentýna k naší zemi i historii patří, ale v poněkud jiné formě, než se na nás valí z obchodů či médií.

    Oslavy sv. Valentýna sahají až do Římské říše.
    V naší krásné České kotlině oslavujeme svatého Valentýna minimálně již od 14. století a ve velkém od dob vlády Karla IV.

    Oslavy tohoto světce měly místně různý ráz i zvyklosti. Všechny kraje ale propojoval stejný základ - že žena má být ženou a muž mužem.
    Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě slušní.
    Český sv. Valentýn by měl být den úcty, slušnosti a rytířskosti.

    Žena by měla najít svou ženskost, jež jí byla nadělena a kterou díky dnešním trendům většina žen zanedbává, až ji ztrácí. Bez ženskosti žena není ženou.
    Ke zdárnému nalezení nám jistě dopomůže i vhodné ženskost podtrhující odění, líčení, jemné a vybrané chování a samozřejmě čistota. Takže zahodíme kalhoty a vezmeme si sukni či šaty, necháme doma pohorky a vezmeme na své ladné nožky střevíčky, či jinou elegantní obuv dle počasí. Mladé dívky dbají toho, aby nevypadali jako do větru, neboť tak vypadajíc, by žádného kvalitního jinocha dozajista nezaujaly. Nezapomínáme na vybrané chování a úsměv.
    I muži dnešní výchovou zapomínají na svou mužnost. Muži se taktéž vymydlí a vhodně svátečně ustrojí a snaží se nalézt rytířské cnosti. Zachází se ženou jako s dámou a chová se gentlemansky. Snaží se v sobě najít rytířské kvality, podobně jako se žena snaží v sobě najít ženskost, a lehkost.

    Neodmyslitelně k českému sv. Valentýnu patří květiny, neboť každý muž ví, že ženu nejvíce potěší právě květinou. I kdyby to měla být ta nejmenší kytička.
    Ženy mohou svého vyvoleného potěšit chutným pokrmem.

    Jiné obdarovávání vzájemně malými dárky byl pouze místní zvyk. Většinou kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu, tam se pořádala pouť (průvod a trh), které se účastnili zejména mladí a zamilovaní. Tradičním darem byl perník ve tvaru srdce s věnováním z cukru. Ve vyšších kruzích čokoláda.

    I dnes se pouť pořádá a to na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentýna.

    Jak by bylo pěkné, kdyby aspoň jeden den v roce se všichni lidé na ulicích usmívali a zdravili, byli k sobě slušní a uctivý.

    Setkáváme ale spíše s komerční "masáží", která s myšlenkou slušnosti a rytířskosti nemá už moc společného.
    Tato forma přišla z Ameriky. A jak to v Americe vlastně všechno vzniklo?
    To jeden papírenský továrník začal mít hluboko do kapsy, konkurence rostla, pohledy se málo posílaly a prodávaly, a tak usilovně přemýšlel jak vydělat peníze. Tu dostal báječný nápad – posílání zamilovaných valentinek na sv. Valentýna. Udělal kampaň a lidé na konci 19. století z tohoto nápadu byli tak nadšení, že se téměř okamžitě na americkém kontinentě ujal. Postupně z toho vzniklo to, s čím se setkáváme dnes – přeslazená srdíčka, plyšáčci. Tento pan továrník měl ještě pár dalších nápadů ohledně jiných svátků, ale ty se již neujali a tak je nemáme v povědomí, i tak si přišel na hezkých pár milionů dolarů.

    Ten náš český Valentýn je s poněkud hlubším posláním, nemyslíte?

    Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
    Ladislava Sůvová - přednášky a semináře
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam