Masopustní neděle (taneční) – 7. února 2016

Jak jsem již zmiňovala u tučného čtvrtku, sobota je plná příprav na slavnou neděli. Škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje, připravují se masky na úterý a slavnostní šaty na zábavu.


Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.


K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem.

Této neděli se také říká taneční, a to proto, že už po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se a hlavně tančilo kolikráte až do časných pondělních hodin.

I my v dnešní době bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.

Tučný čtvrtek - 4. února 2016

Tučný čtvrtek nebo-li "tučák" předznamenává konec masopustu s velkými tanečními zábavami a počátek střídmého postního období před Velikonocemi.

Na Tučný čtvrtek by každý měl být doma s rodinou a užívat si dobrého jídla a piva.
Tradičně každá hospodyně připraví k obědu vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím. Před jídlem se pomodlíme a poděkujeme vepříkovi, za to že jeho život nebyl marný.
K tomuto českému lahodnému pokrmu podáváme pivo jako úctu čtyřem živlům.


A protože se tento den netancuje, měl by každý pojíst tolik vepřového, co snese a pak si dá šlofíka.

Pokud nemůžeme býti doma na tučný oběd, uděláme slavnostní večeři.

V pátek se tráví a v sobotu se připravujeme na slavnou Masopustní neděli, pondělí a úterý plné radovánek, tance a masek. Hospodyně v sobotu nakládají hovězí maso na neděli, kdy se vaří tradiční svíčková.

V některých krajích se dnes přesunulo masopustní veselí jen na sobotu a neděli, ale přípravná sobota zaplněná škrobením a žehlením krojů a krásných masek, přípravou ozdob a dobrého jídla pak chybí a masopust se stává poněkud hektický.

Doporučuji však se i o víkendu za masopustními taškařicemi vypravit třeba do blízké vesnice a popít a pojíst něco masopustních dobrot..


Recepis - tučný čtvrtek

Dovolím si připojit recepis na výtečné nadýchané a poměrně rychlé bramborové knedlíky.

Bramborové knedle z horkých brambor

3/4 kg vařených brambor
10g soli
50g krupice
250g hrubé mouky
1 vejce - pokud je hodně malé přidáme jeden žloutek

Brambory uvaříme a ještě horké je na válu rozmačkáme válečkem či šťouchadlem na brambory. Osolíme, přidáme krupici, mouku a spojíme s vejcem.
Z těsta tvoříme menší knedlíky. Já dělám 4 válečky, lze udělat 2 větší knedlíky nebo menší kuličky.
Vkládáme je do vroucí dobře osolené vody. Pokud jsou menší asi 13min, pokud větší cca na 15min.
Jestli je knedlík dobře uvaření zjistíme rozkrojením v půli.

-> Těsto zpracováváme co nejrychleji - řídne
-> stejné těsto můžeme použít i na plněné knedlíky uzeným či zelím, ale přidáme do těsta vejce na víc (místo žloutku)

Jistě v každé rodině se předávají osvědčené recepty na knedlo zelo vepřo a tedy chcete-li se podělit o ty své, velice rádi je uvítáme ..

Zde ještě připojuji link na zpracování tématu Masopustu Českou televizí: http://www.ceskatelevize.cz/…/212562260400009-masopu…/video/

Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
Ladislava Sůvová - Naše tradice (tradice s platností dnešního času)
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
archiv České televize
Rodinná kuchařka

Hromnice - 2. února

Hromnice byly a jsou důležitým dnem. Je to den pro první přivolání jara.

Tomu naši předkové věnovali mnoho sil a vzniklo tak mnoho rituálů a zvyků. Jedním z nich je svěcení bílých svící - hromniček. Prvně se hromnička zapaluje při první jarní bouřce. Zapálením tak prosíme o ochranu sebe, domu i úrody před bouřkou, blesky a krupobitím. Je zvykem dávat zapálenou hromničku do okna. Okna se při bouřkách vždy zavírala, aby lidé nepřivolávali hromy a blesky. Hromničky se také dávali do ruky nebožtíkům, aby měla duše světlo při cestě do nebe.

Tento den je také významný tím, že se děkuje za budoucí úrodu zemi. Poděkovat by měli opravdu všichni, nejen ti, co vlastní polnosti. Jíme přeci všichni.

Od tohoto dne vyčkáváme první jarní zahřmění, prvního posla jara.

Muži by při prvním zahřmění neměli zapomenout nadzvednout ženu, aby se jich celý rok držela mužská síla.


Na Hromnice o hodinu více - Proč? Protože opravdu na tento den vychází prodloužení dne od slunovratu o celou hodinu.
Také se ale říká - na hromnice půl krajíce a půl píce - lidé si dobře uvědomovali, že zima bude ještě dlouhá a že musí šetrně zacházet s potravinami i s krmivem pro zvířata.
Praví se, že je-li na Hromnice krásné jasné počasí a svítí-li sluníčko bude zima trvat ještě minimálně 6 neděl. Je-li sychravo, mlha, sněží, či je jinak ošklivo jaro přijde dříve.
Pranostik je pro tento den povícero...


A ještě pár starých zvyků od našich předků:

Na Hromnice se nemá nic šít, protože jehly přitahovali "posly boží" - blesky.
Nemělo by se tančit - člověk by pak zemřel bez světla.
Také se dříve na hromnice už přivolávalo jaro první slavnostní orbou, kdy se pentlemi ozdobil pluh i tažné zvíře a prý se i políval/"křtil" pálenkou (tedy už jen ten pluh nikoli zvíře).


V křesťanské liturgii připadá na den 2.2. Očištění panny Marie nebo najdete tento den také jako Uvedení Páně do chrámu.

Uctívání dne Hromnic ale sahá až ke starým Slovanům a četla jsem zmínky, že je to ještě starší záležitost Keltská, ale že se ten den nazýval jinak a slavil se 1.2., nicméně se týkal oslavy ohně a bohyně Brighit. Ta byla bohyní slunce a ohně a na její počest a také na ochranu domu se tento den zapalovali malé ohníčky před domem. Tento zvyk prý v některých krajích přetrval až do 19.století. Křesťanství přirozeně navázalo na tuto bohyni sv. Brigitou Irskou, která je patronkou Irska.

GGG: nakonec mi pomohl pan Dochtor z folkorního souboru Haná Přerov - www.hanaprerov.cz .
A dal mi tip na paní Barboříkovou která o tom vi vse....

Do neděle máme možnost si dotřídit myšlenky a předsevzetí, plán na tento rok. Potom už se naplno oddáme Masopustu....

Tři králové - 6. ledna

Důležitý to den pro hospodyňky - uklízíme vánoční výzdobu. Vánoce nám nedělí po Třech králích definitivně končí a tak musíme poctivě sklidit veškerou vánoční výzdobu, jen betlém si můžeme nechat až do Hromnic.

Odstrojíme stromeček a spálíme jej. Pokud nemáme možnost, můžeme jej věnovat do útulku či zoologické zahradě pro zvířátka. Ovšem pro zvířátka musí být stromek opravdu důkladně odstrojený, aby si zvířata neublížila a nesežrala třeba kus staniolu nebo háček.

Jediné co necháme viset je jmelí, bude nám přinášet štěstí do domu po celý rok, až jej na Štědrý den opět vyměníme za darované z lásky či od přátel a staré do Tří králů spálíme.

I konec vánoční doby bychom měli prožít v kruhu rodinném a naplánovat si společný oběd je-li víkend, či večeři jako třeba letos, kdy Tříkrálový den vyšel na den pracovní. Měli bychom si popovídat o tom jak jsme prožili celé vánoční svátky a třeba se něco zajímavého dozvědět nebo probrat věci, které se nám nelíbili a příští rok je vylepšit. Je dobré si tyto poznatky zároveň zapsat, neboť rok je dlouhý a většinu zapomeneme.

Tříkrálový den je také ideální k vytvoření předsevzetí a rozhodování o věcech na tento rok, nebesa jsou nám totiž v tento den výjimečně nakloněna.

A ještě trochu historie, folklóru, lidových zvyků a pár typů:

Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř.

Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před démony. Kadidlo dům vyčistí od zlých sil a svěcená křída a nápis zajistí ochranu.

Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

Tři králové chodívali sami, původně je představovali mladíci, později starší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostými lidmi pro jejich výpravnost.

Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí a je to škoda. I byt v paneláku si zaslouží vyčistit a ochránit.
Nicméně kadidlo a svěcenou křídu lze koupit ve specializovaném obchodě. Kadidlo a myrhu můžeme sehnat i v některých orientálních obchůdcích, či krámech s esoterickými potřebami a křídu si nechat posvětit v kostele a aspoň jednu tříkrálovou píseň zná asi každý.

Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky, podobně jako na štědrý den.
Ráno na Tři krále se dívky omývali sněhem, aby měli bělostnou pleť.
Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
Napití svěcené tříkrálové vody chránilo před nemocemi.

A trocha z historie:
Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

Nový rok - 1. leden


Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. A protože je Nový rok dnem svátečním, tak bychom jej měli prožít svátečně a dle krásné české tradice.


Ráno posnídáme Vánočku, kterou jsme si schovali ze Štědrého dne. Ti co neslaví Silvestra doma, si ji nezapomenou vzít s sebou, aby aspoň symbolicky byli s rodinou.


Na Nový rok celý den vládne krásná čistá jiskřivá nálada a abychom si ji řádně užili, měli bychom míti všude čisto a vyvětráno a na to máme ráno a dopoledne. Hospodyňka nezapomene, že stejně jako na Štědrý den nesmí viset prádlo a nepere se.


Ani tento den neděláme předsevzetí, to uděláme až po Třech králích (6. ledna).


Pěkně se oblékneme, abychom podpořili sváteční náladu.


Tradičně se dělá rodinný oběd.
K obědu se podává čočka s uzeným nebo ovarem, abychom měli hojnost celý rok. Vegetariáni si k čočce dají pouze kyselou okurku. K obědu se nepodává peří - drůbež, aby nám neulétlo štěstí a peníze od rodiny.


Odpoledne strávíme v příjemném rozjímání, můžeme oblažit tělo a jít na procházku.




Zdroj: přednášky a semináře Laďka Sůvová - mnohem více se dozvíte v knize Naše tradice....

svatý Silvestr - 31. prosince

Na svatého Silvestra bychom měli chytnout radostnou a bláznivou náladu, tak nejlépe oslavíme příchod nového roku.

Tradice praví, že zásadně NEDĚLÁME novoroční předsevzetí! Nesplnění jeho by se obrátilo proti nám.
Předsevzetí učiníme nejdříve na Tři krále, kdy již máme čistou mysl a máme celý týden na to, abychom si předsevzetí dobře rozmysleli.

Silvestr je od toho aby se slavilo, takže slavme, pijme, hodujme, o půlnoci na přípitek nezapomeňme a prskavku či ohňostroj zapalme. Pijme tak, abychom na Nový rok (1.1.) mohli hezky a bez bolehlavu prožít sváteční den..

Zdroj:
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře a kniha Naše tradice

Na Štěpána - 26. prosinec

Den kdy se dávají drobné dárečky a chodí se po návštěvách. Obdarováváme ty blízké se kterými jsme nemohli být na Štědrý den.

Je to den obdarovávání.

Dříve to byl čas koledy.
Byla pocta obdarovat. Ten kdo na Štěpána obdaroval, měl radost celý příští rok. Obdarovávalo se mincí nebo sladkostmi.

Nic nešijeme ani nevyšíváme, abychom si nerozpíchali vztahy.

Také se říká na Štěpána není pána. To proto, že vrchnost přijímala všechny kdo je přišel navštívit a i naopak. Byl to den, kdy se smazávaly staré dluhy a zášti.

Tradičně se jí něco z české kuchyně, docela se v posledním století na stolech v tento den zabydlela husa. Nicméně ať již pojíme cokoliv, dbáme na to, abychom se nepřejedli a nepřepili, protože jen tak si dle tradice zajistíme zdraví na příští rok...


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

Boží hod Vánoční - 25. prosinec

Ráno vstáváme až za světla a vůbec nic neděláme, ani nesteleme, abychom správně uctili tento den.

Ráno můžeme posnídat vánočku.

Až tento den se jí tradičně cukroví.

Nepřijímáme žádné návštěvy.

K obědu si dáme zbylou krmi od štědrovečerní večeře, protože se tento den nevaří.

Nešije se ani nezachází s jehlami, aby se nerozpíchaly vztahy a nezašila se paměť.

Můžeme jít na procházku nebo do kostela.

Je to den všech hospodyněk neboť mají volno a povinně lenoší.

Ten kdo dobře v tento den odpočívati bude, ten celý rok bude zdráv..


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře (více se dozvíte v knize Naše tradice)..

Štědrý den – 24. prosince

Štědrý den je slavný a velký den.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici, pocítí kouzlo vánoc.

Na štědrý den je přesně dáno co má provádět žena a co muž.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno se probudíme a dni vzdáme úctu tím, že se postíme. Celé dopoledne nejí a drží se přísný půst. Tedy nesnídáme.
Nevstáváme dříve než za světla, abychom nerušili probouzení dne.

Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dcery pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Mezi tím co tatínek instaluje stromek do stojanu za jásotu dětí, maminka upeče štrůdl k obědu. To je tradiční český hlavní a jediný chod k obědu na štědrý den, neboť je plněn jablky, ořechy a ty jsou uctěním českého národa a země. Jablka a ořechy proto nezapomeneme dát i na mísu, která bude zdobit jeden z rohů štědrovečerního stolu. Při obědě nezapomeneme poděkovat zemi za to, že náš živí.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, štrůdlu nepojí a vydrží se postit až do slavnostní večeře. (jak spatřit prasátko naleznete v knize Naše tradice)
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého štědrého dne, nezapomeneme hodně pít vodu.

V poledne hospodyně trpělivě začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese silnou symboliku.

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to předkrm. Symbolizuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou a mastí se sádlem. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den odpočatá, chuťově lepší a hospodyně v kuchyni nevypustí duši.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.

Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později a podával se černý kuba. Zejména v chudších krajích a drsných horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo nemohl mít rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.

Hospodyně také připraví punč, který se horký podává společně s vánočkou po půlnoční mši nebo pozdní procházce.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku.

Když tatínek dozdobí stromek, ováže nohy slavnostního stolu řetězem jako symbol soudržnosti a aby se rodina zase sešla. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize. Proto si na tento čas dáváme pozor! Je velmi jednoduchý recept, na to abychom si nezkazili příjemnou náladu.
Necháme vše ležet a jdeme se projít. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera. Nebo si jde tatínek lehnout, případně ochutnáme punč, který máme připravený až se vrátíme z půlnoční.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla dříve nerozsvěcíme, abychom nerušili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Hospodyně sama prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Je-li lichý počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera:

Chléb a sůl, umisťuje se do jednoho rohu stolu s nožem ostřím ke chlebu. Chléb je Boží dar a nesmí na stole chybět.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka.

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, symbol Božího světla.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl.
Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně k ruce hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. A je to muž, který nakrmí na štědrý den všechna domácí a hospodářská zvířata.
Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo a pití k ruce hospodářově a pod stromečkem dárky (případně dárky nachystané pro dětičky od Ježíška), pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto si odskočíme před večeří.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.

Modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má svůj význam.

Jako aperitiv podáváme víno, abstinenti mají čistou vodu. Můžeme pronést přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a můžeme hodovat.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, ovšem nejíme ji! Jíme ji později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční nebo nám vyhládne zpíváním koled. Kus k snídani si schováme na Nový rok.


Poté někdo nepozorovaně zazvoní, čímž oznámí příchod Ježíška a my můžeme poprvé vstát od stolu. Kolik krásy a radosti a dojetí v nás vyvolá rozsvícený vánoční stromeček s dárky.
Dárky rozdává vždy nejmladší člen rodiny.

Tak dárky máme rozbalené, poděkovali jsme z celého srdce a teď přichází chvíle na věštění budoucnosti.

Jablka rozkrajujeme abychom věděli budeme-li do příštích vánoc zdraví.
Skořápky se svíčkami pouštíme od středu mísy abychom zjistili zdali někam pocestujeme a jak daleko.
Pantoflem u vstupních dveří hází svobodná děvčata, aby zjistila zdali se zadají, vdají nebo zůstanou ve stejných poměrech.
Ještě se zabýváme litím vosku či olova nebo svobodné dívky běháním okolo chalupy...

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci, v tento čas můžeme vyslovit dobře promyšlené přání. Po půlnoci dostává svůj prostor zlo. To už jsme na cestě domů a pak doma a nikam nechodíme a po vypití punče a zakousnutí vánočky se zachumláme a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Ještě více podrobností a zajímavostí se dozvíte v knize Naše tradice od Ladislavy Sůvové, kterou vřele doporučuji.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

Rybí polévka a kapr - 23. prosinec

Den před Štědrým dnem zabíjíme kapra a připravujeme z něj rybí polévku a porce na obalování.

Také je to poslední termín pro přípravu bramborového salátu a je dobré si připravit těsto na štrůdl, který se podává na Štědrý den k obědu - pokud nedržíme úplný půst.

Pokud jsme to již neučinili, přichytáme si výzdobu na štědrovečerní stůl a zkontrolujeme výzdobu vánočního stromku - hlavně světýlka.

Večer si nezapomeneme vyžehlit sváteční šaty a hospodyňky zástěru.

Dříve právě v podvečer Štědrého dne chodívali Lucie po staveních a trestaly ty, jež neměli příbytek jako ze škatulky. (viz článek Zimní slunovrat - 21. prosince 2015 a sv. Lucie).

Mám typ na polévku od rybáře, který nesnáší rybinu stejně jako já.
Kapra vykucháme, já stahuji z kůže, odřežeme všechny ploutve a hlavu. Kapra odřežeme od páteře a žeber. Zbydou nám dva filety a kostra se zbytkem masa. Kostru uvaříme v osolené vodě s kořením, případně kořenovou zeleninou. Vedle v hrnci si na másle zpěníme cibulku a osmahneme pokrájenou zeleninu. Zalijeme čistou vodou, zeleninovým vývarem nebo pokud trochu rybiny nevadí, vývarem z kostry. Osobně dávám zeleninový doma dělaný vývar, pokud máte jen kostku je lepší čistá voda.
Maso z kostry obereme a vložíme do polévky, okořeníme dosolíme a máme hotovo. Pokud máme rádi v polévce vnitřnosti z kapra, ty osmažíme vedle na másle a po té vložíme do polévky.

A ještě typ z jižních Čech na úpravu kapra, aby nebyl cítit po bahně:
Z kapra si vytvoříme porce, které budeme na štědrý den obalovat a smažit. Já mám ráda menší. Porce nasolíme a vložíme do misky. Kapra v misce zalijeme mlékem tak, aby byly všechny porce potopené. Můžeme zatížit talířkem. Takto necháme kapra aspoň přes noc. Před obalováním kapra od mléka opláchneme a osušíme. Již nemusíme solit, pokud jsme zvyklí solit spíše méně.

A poslední typ od Blatenské ryby - kterak upravit kapra tak, aby byl bez kostí? Tady je starší, ale srozumitelný návod jak vykuchat a vykostit kapra: http://www.blatenskaryba.cz/index.php?page=filetovani_kapra (nutno kliknout na jedno z barevných okének s odkazem)
Takto připravený kapr, ale musí mít kůži, neboť pak drží maso po hromadě po prořezání kostí.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice