Masopustní neděle (taneční) – 26. února 2017

Jak jsem již zmiňovala u tučného čtvrtku, sobota je plná příprav na slavnou neděli. Škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje, připravují se masky na úterý a slavnostní šaty na zábavu.


Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.


K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem a je výtečná.

Této neděli se také říká taneční, a to proto, že už po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se, a hlavně tančilo, kolikráte až do časných pondělních hodin.

I my v dnešní době bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.

Bohužel z technických důvodů nebylo možné přidat příspevěky k Masopustu dříve, a tak o tučném čtvrtku jen dodatečně:

Tučný čtvrtek - 23. února 2017

Tučný čtvrtek nebo-li "tučák" předznamenává konec masopustu s velkými tanečními zábavami a počátek střídmého postního období před Velikonocemi.

Na Tučný čtvrtek by každý měl být doma s rodinou a užívat si dobrého jídla a piva.
Tradičně každá hospodyně připraví k obědu vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím. Před jídlem se pomodlíme a poděkujeme vepříkovi, za to že jeho život nebyl marný.
K tomuto českému lahodnému pokrmu podáváme pivo jako úctu čtyřem živlům.

A protože se tento den netancuje, měl by každý pojíst tolik vepřového, co snese a pak si dá šlofíka.

Pokud nemůžeme býti doma na tučný oběd, uděláme slavnostní večeři.

V pátek se tráví a v sobotu se připravujeme na slavnou masopustní neděli, pondělí a úterý plné radovánek, tance a masek. Hospodyně v sobotu nakládají hovězí maso na neděli, kdy se vaří tradiční svíčková omáčka.

V některých krajích se dnes přesunulo masopustní veselí jen na sobotu a neděli, ale přípravná sobota zaplněná škrobením a žehlením krojů a krásných masek, přípravou ozdob a dobrého jídla pak chybí a masopust se stává poněkud hektický.

Doporučuji však se i o víkendu za masopustními taškařicemi vypravit třeba do blízké vesnice a popít a pojíst něco masopustních dobrot..

Recepis - tučný čtvrtek

Dovolím si připojit recepis na výtečné nadýchané a poměrně rychlé bramborové knedlíky.

Bramborové knedle z horkých brambor

3/4 kg vařených brambor
10g soli
50g krupice
250g hrubé mouky
1 vejce - pokud je hodně malé přidáme jeden žloutek

Brambory uvaříme a ještě horké je na válu rozmačkáme válečkem či šťouchadlem na brambory. Osolíme, přidáme krupici, mouku a spojíme s vejcem.
Z těsta tvoříme menší knedlíky. Já dělám 4 válečky, lze udělat 2 větší knedlíky nebo menší kuličky.
Vkládáme je do vroucí dobře osolené vody. Pokud jsou menší asi 13min, pokud větší cca na 15min.
Jestli je knedlík dobře uvaření zjistíme rozkrojením v půli.

-> Těsto zpracováváme co nejrychleji - řídne
-> stejné těsto můžeme použít i na plněné knedlíky uzeným či zelím, ale přidáme do těsta vejce na víc (místo žloutku)

Jistě v každé rodině se předávají osvědčené recepty na knedlo zelo vepřo a tedy chcete-li se podělit o ty své, velice rádi je uvítáme ..

Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
Ladislava Sůvová - Naše tradice (tradice s platností dnešního času)
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
archiv České televize
Rodinná kuchařka

Svatý Valentýn – 14. únor

Ač se to na první pohled nezdá, i oslava svatého Valentýna k naší zemi a historii patří, byť v jiné formě, než s ní přichází konzum.

V naší krásné české kotlině oslavujeme svatého Valentýna minimálně již od dob vlády Karla IV..

Oslavy měly místně různý ráz i zvyklosti. Všechny kraje ale propojovala základní myšlenka a to, že žena má být ženou ve své ženskosti a křehkosti a muž mužem v mužnosti a rytířskosti.

Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě všichni slušní. A i dnes by to měl být den úcty, slušnosti a rytířskosti.

Žena by měla v tento den najít svou ženskost, jež jí byla nadělena a kterou díky současnému každoděnímu shonu většina žen zanedbává, až ji ztratí. Bez ženskosti žena není ženou.

Ke zdárnému nalezení, nám jistě dopomůže i vhodné ženskost podtrhující odění, líčení, jemné chování a samozřejmě čistota. Takže zahodíme kalhoty a vezmeme si sukni či šaty, necháme doma pohorky a vezmeme na své ladné nožky střevíčky, či jinou elegantní obuv dle počasí. Také je pěkné si na hlavě vyrobit nějaký účes.
Mladé dívky dbají toho, aby nevypadaly jako do větru, neboť tak vypadajíc, by žádného kvalitního jinocha dozajista nezaujaly. Nezapomínáme na vybrané chování a úsměv.

Muž se taktéž vymydlí a vhodně ustrojí, aby na ženu dobře působil, a chová se způsobně. Zachází se ženou jako s dámou (a to nejen s tou svou) a chová se dle rytířských pravidel. Snaží se v sobě najít rytířské kvality, stejně jako se žena snaží v sobě najít ženskost a lehkost. Neznamená to, že si na schůzku se svou milou obleče brnění, nýbrž to, že se rytířské cnosti bude snažit obsáhnout.

Neodmyslitelně k českému sv. Valentýnu patří květiny.
Každý muž totiž ví, že ženu nejvíce potěší právě květinou. I kdyby to měla být ta nejmenší kytička.

Jiné obdarovávání zamilovaných vzájemně malými dárky byl pouze místní zvyk a většinou tam kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu, tam se pořádala pouť (průvod a trh), které se účastnili zejména mladí a zamilovaní.

I dnes se pouť pořádá a to na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentýna.


A já jsem pro, aby se se tento náš český způsob slavení svatého Valentýna vzkřísil. Jak by bylo pěkné, kdyby aspoň jeden den v roce se všichni lidé na ulicích usmívali a zdravili, byli k sobě slušní a uctivý. Kdyby ženy byly aspoň jeden den v roce dámami, muži gentlemany a všichni byli jako ze škatulky.


Letos nám vyšel svatý Valentýn do Masopustu a tak neváhejte se dobře najíst, popít a třeba protancovat celou noc.



Dnes se spíše setkáváme s komerční "masáží", která s myšlenkou slušnosti a rytířskosti nemá už moc společného.
Valentýnky, přáníčka a srdíčka se k nám dostaly z Ameriky.
A jak to v Americe vlastně všechno vzniklo? To jeden papírenský továrník začal mít hluboko do kapsy, konkurence rostla, pohledy se málo posílaly a prodávaly, a tak usilovně přemýšlel jak vydělat peníze. Tu dostal báječný nápad – posílání zamilovaných valentinek na sv. Valentýna. Udělal kampaň a lidé na konci 19. století z tohoto nápadu byli tak nadšení, že se téměř okamžitě na americkém kontinentě ujal. Postupně z toho vzniklo to, s čím se setkáváme dnes – přeslazená srdíčka, plyšáčci. Tento pan továrník měl ještě pár dalších nápadů ohledně jiných svátků, ale ty se již neujali a tak je nemáme v povědomí, i tak si přišel na hezkých pár milionů dolarů.

Ten náš český Valentýn je s poněkud hlubším posláním, nemyslíte?


S přáním krásného Valentýna Přátelé českých tradic :)

Zdroj: Ladislava Sůvová - přednášky a semináře.

PERTAKOIN: Hromnice přímo nasedají na Imbolc

DIABOLUS: Jeden ze starých názvů svátku (snad keltský) je Imbolc a ohníčky před domem a svíčky v oknech mi připomínají tradici, kdy se těmito světly značí cesta čerstvě narozené Vesně (pro kterou se o Imbolcu také vaří kaše, stele postýlka a připravují dárky), aby trefila do tepla a v bezpečí přečkala zbytek času, kdy ještě vládne Morana. Aby měla kde nabrat síly v pravý čas Moranu svrhnout a převzít vládu. Asi to není úplně přesné, takhle tu tradici chápu já a za zdroj mám pouze kamarády, kteří tyto svátky slaví.

Hromnice - 2. února

Hromnice byly a jsou důležitým dnem. Je to den pro první přivolání jara.

Tomu naši předkové věnovali mnoho sil a vzniklo tak mnoho rituálů a zvyků. Jedním z nich je svěcení bílých svící - hromniček. Prvně se hromnička zapaluje při první jarní bouřce. Zapálením tak prosíme o ochranu sebe, domu i úrody před bouřkou, blesky a krupobitím. Je zvykem dávat zapálenou hromničku do okna. Okna se při bouřkách vždy zavírala, aby lidé nepřivolávali hromy a blesky. Hromničky se také dávali do ruky nebožtíkům, aby měla duše světlo při cestě do nebe.

Tento den je také významný tím, že se děkuje za budoucí úrodu zemi. Poděkovat by měli opravdu všichni, nejen ti, co vlastní polnosti. Jíme přeci všichni.

Od tohoto dne vyčkáváme první jarní zahřmění, prvního posla jara.

Muži by při prvním zahřmění neměli zapomenout nadzvednout ženu, aby se jich celý rok držela mužská síla.

Na Hromnice o hodinu více - Proč? Protože opravdu na tento den vychází prodloužení dne od slunovratu o celou hodinu.
Také se ale říká - na hromnice půl krajíce a půl píce - lidé si dobře uvědomovali, že zima bude ještě dlouhá a že musí šetrně zacházet s potravinami i s krmivem pro zvířata.
Praví se, že je-li na Hromnice krásné jasné počasí a svítí-li sluníčko bude zima trvat ještě minimálně 6 neděl. Je-li sychravo, mlha, sněží, či je jinak ošklivo jaro přijde dříve.
Pranostik je pro tento den povícero...


Na Hromnice uklidíme Betlém, pokud jsme to již neučinili o Třech králích.


A ještě pár starých zvyků od našich předků:

Na Hromnice se nemá nic šít, protože jehly přitahovali "posly boží" - blesky.
Nemělo by se tančit - člověk by pak zemřel bez světla.
Také se dříve na hromnice už přivolávalo jaro první slavnostní orbou, kdy se pentlemi ozdobil pluh i tažné zvíře a prý se i políval/"křtil" pálenkou (tedy už jen ten pluh nikoli zvíře).


V křesťanské liturgii připadá na den 2.2. Očištění panny Marie nebo najdete tento den také jako Uvedení Páně do chrámu.

Uctívání dne Hromnic ale sahá až ke starým Slovanům a četla jsem zmínky, že je to ještě starší záležitost Keltská, nicméně se týkal oslavy ohně a bohyně Brighit. Ta byla bohyní slunce a ohně a na její počest a také na ochranu domu se tento den zapalovali malé ohníčky před domem. Tento zvyk prý v některých krajích přetrval až do 19.století. Křesťanství přirozeně navázalo na tuto bohyni sv. Brigitou Irskou, která je mimo jiné patronkou Irska.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

Masopustní období 9. ledna - 28. února 2017

Masopust začíná po vánocích, tedy pondělím po Třech králích a končí Masopustním úterým, které je posuvné. Letos připadá na 28. února. Masopust máme letos dlouhý a můžeme si jej užít :).

Setkala jsem se s tím, že mnoho lidí si zaměňuje pojmy a jarnímu postnímu období říkají masopust. Ovšem tak to není, masopust je čas před jarním půstem. Masopust z "maso pusť nebo opusť" je vlastně příprava na opuštění konzumace masa, které nastává při jarním půstu, kdy se maso a masné výrobky vůbec nejí. O masopustu se naopak masa jí hodně.

Je to období zabíjaček a hodování. Zabíjačky měly dříve dokonce obřadní nádech, ale vše formou žertů a radosti. Provinilý vepřek byl kupříkladu souzen hospodářem, jež předčítal vepřův ortel. Pak se výsledné zabíjačkové pochutiny posílaly po sousedech, aby každý ochutnal od každého a hodnotilo se, kdo má lepší jitrnice či tlačenku.
Zabíjačky měly i praktický důvod. Bylo třeba zredukovat zvířata na zimu, aby do konce zimy bylo dost zásob a nebylo strávníků na víc. Nechávala se jen zvířata do chovu, na mléko, vejce a do potahu. Také se v zimě lépe uchovává maso delší dobu.

Máme v masopustu tradiční tučný čtvrtek, kdy se má pojíst vepřového masa a popít piva co kdo snese.

K Masopustu však patří i masopustní šišky a koblihy, které hospodyně smaží na másle či sádle a plní je povidly či ideálně domácí marmeládou. Dříve bylo zvykem smažit koblihy na bukvicovém oleji i na přepuštěném másle či v sádle a dávaly se i jako výslužka maškarám. Koblihy mají svoji obřadní úlohu jako symbol slunce, hospodář je vynášel i jako obětinu do svých polí, aby byla dobrá úroda.
Koblihy - symbol slunce smažíme na Masopustní úterý, které celý masopust uzavírá.


Masopust by měl být plný zábavy, tance a dobré nálady.
Proto v tomto období máme plesovou sezonu. Nemusíme tak myslet na dlouhou zimu a na chmury tohoto období, ale zaměstnáváme hlavu přípravami na plesy či jiné společenské zábavy. Z tradice jen tanečním zábavám v masopustu se může říkat ples.

Masopust je obdobím družení.


Takže připravte se na nějaké to vaření v rámci tradic a hlavně ať vás provází dobrá nálada.


Následujících článcích se dozvíte více o jednotlivých masopustních dnech...

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...

Nový rok - 1. leden


Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. A protože je Nový rok dnem svátečním, tak bychom jej měli prožít svátečně a dle krásné české tradice.


Ráno posnídáme Vánočku, kterou jsme si schovali ze Štědrého dne. Ti co neslaví Silvestra doma, si ji nezapomenou vzít s sebou, aby aspoň symbolicky byli s rodinou.


Na Nový rok celý den vládne krásná čistá jiskřivá nálada a abychom si ji řádně užili, měli bychom míti všude čisto a vyvětráno a na to máme ráno a dopoledne. Hospodyňka nezapomene, že stejně jako na Štědrý den nesmí viset prádlo a nepere se.


Ani tento den neděláme předsevzetí, to uděláme až po Třech králích (6. ledna).


Pěkně se oblékneme, abychom podpořili sváteční náladu.


Tradičně se dělá rodinný oběd.
K obědu se podává čočka s uzeným nebo ovarem, abychom měli hojnost celý rok. Vegetariáni si k čočce dají pouze kyselou okurku. K obědu se nepodává peří - drůbež, aby nám neulétlo štěstí a peníze od rodiny.


Odpoledne strávíme v příjemném rozjímání, můžeme oblažit tělo a jít na procházku.




Zdroj: přednášky a semináře Laďka Sůvová - mnohem více se dozvíte v knize Naše tradice....

svatý Silvestr - 31. prosince

Na svatého Silvestra bychom měli chytnout radostnou a bláznivou náladu, tak nejlépe oslavíme příchod nového roku.

Tradice praví, že zásadně NEDĚLÁME novoroční předsevzetí! Nesplnění jeho by se obrátilo proti nám.
Předsevzetí učiníme nejdříve na Tři krále, kdy již máme čistou mysl a máme celý týden na to, abychom si předsevzetí dobře rozmysleli.

Silvestr je od toho aby se slavilo, takže slavme, pijme, hodujme, o půlnoci na přípitek nezapomeňme a prskavku či ohňostroj zapalme. Pijme tak, abychom na Nový rok (1.1.) mohli hezky a bez bolehlavu prožít sváteční den..

Zdroj:
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře a kniha Naše tradice

Na Štěpána - 26. prosinec

Den kdy se dávají drobné dárečky a chodí se po návštěvách.
Obdarováváme ty blízké se kterými jsme nemohli být na Štědrý den.
Hospodyně obdarovává rodinu šupinou ze štědrovečerního kapra, jež umisťujeme do peněženky, aby v ní držely penízky.

Je to den obdarovávání.

Dříve to byl čas koledy, což plně souvisí s obdarováváním. Obdarovávalo se mincí nebo sladkostmi.

Je pocta obdarovat. Ten kdo na Štěpána upřímně s radostí obdaruje, má radost celý příští rok.

Nic nešijeme ani nevyšíváme, abychom si nerozpíchali vztahy.

Také se říká na Štěpána není pána. To proto, že vrchnost přijímala všechny kdo je přišel navštívit a i naopak. Byl to den, kdy se smazávaly staré dluhy a zášti.

Tradičně se jí něco z české kuchyně, docela se v posledním století na stolech v tento den zabydlela husa nebo kachna. My letos budeme mít svíčkovou. Nicméně ať již pojíme cokoliv, dbáme na to, abychom se nepřejedli a nepřepili, protože jen tak si dle tradice zajistíme zdraví na příští rok...


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

Boží hod Vánoční - 25. prosinec

Ráno vstáváme až za světla a vůbec nic neděláme, ani nesteleme, abychom správně uctili tento den.

Ráno můžeme posnídat vánočku.

Až tento den se má jíst dle tradice cukroví, protože na Štědrý den se nemáme přejíst.

Nepřijímáme žádné návštěvy a není vhodné ani na návštěvy chodit. Na to máme následující den.

K obědu si dáme zbylou krmi od štědrovečerní večeře, protože se tento den nevaří.

Nešije se ani nezachází s jehlami, aby se nerozpíchaly vztahy a nezašila se paměť.

Můžeme jít na procházku nebo do kostela nebo si číst či koukat na pohádky pěkně zachumlaní v peřině. Je na každém jak bude odpočívat se svojí rodinou.

Je to den všech hospodyněk neboť mají volno a povinně lenoší.

Ten kdo dobře v tento den odpočívati bude, ten celý rok bude zdráv..


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře (více se dozvíte v knize Naše tradice)....

Štědrý den – 24. prosince

Štědrý den je slavný a velký den.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici, pocítí kouzlo vánoc.

Na Štědrý den je přesně dáno co má provádět žena a co muž.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno se probudíme a dni vzdáme úctu tím, že se postíme. Celé dopoledne nejí a drží se přísný půst. Tedy nesnídáme.
Nevstáváme dříve než za světla, abychom nerušili probouzení dne.

Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dcery pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Mezi tím co tatínek instaluje stromek do stojanu za jásotu dětí, maminka upeče štrůdl k obědu. To je tradiční český hlavní a jediný chod k obědu na Štědrý den, neboť je plněn jablky, ořechy a ty jsou uctěním českého národa a země. Jablka a ořechy proto nezapomeneme dát i na mísu, která bude zdobit jeden z rohů štědrovečerního stolu. Při obědě nezapomeneme poděkovat zemi za to, že náš živí.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, štrůdlu nepojí a vydrží se postit až do slavnostní večeře. Jak spatřit prasátko naleznete v knize Naše tradice, prozradím jen že jej hledáme venku, přitom nemusíme odcházet z domova.
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého Štědrého dne, nezapomeneme hodně pít vodu.

V poledne hospodyně trpělivě začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese silnou symboliku.

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to předkrm. Symbolizuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou a mastí se sádlem. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den odpočatá, chuťově lepší a hospodyně v kuchyni nevypustí duši.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.

Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později a podával se černý kuba. Zejména v chudších krajích a drsných horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo nemohl mít rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.
Na štědrovečerní stůl ale nepatří maso, je to totiž postní den a také proto se jí ryba a ne maso. Také je důležité se na Štědrý den nepřejíst, dodržujeme střídmost v jídle jako po celý advent. Kdo se na Štědrý den nepřejí, bude se těšit dobrému zdraví celý rok.

Hospodyně také připraví domácí punč, který se horký podává společně s vánočkou po půlnoční mši nebo pozdní procházce zimní krajinou či městem.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku. Muž je hlavou rodiny, jejím živitelem a proto je mu dovoleno symbol bohatství a hojnosti v podobě vánočního stromku ozdobit. Vyjadřuje tím svoji štědrost a vztah k rodině, proto si svého díla váží a dává si něm záležet. Tím že dá na stromek řetěz, vzdává hold soudržnosti rodiny.

Když tatínek dozdobí stromek, ováže nohy slavnostního stolu řetězem jako symbol soudržnosti a aby se rodina zase sešla. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize. Proto si na tento čas dáváme pozor! Je velmi jednoduchý recept, na to abychom si nezkazili příjemnou náladu.
Necháme vše ležet, ale opravdu vše a ihned jak udeří třetí hodina a jdeme se projít. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera. Nebo si jde tatínek lehnout, případně ochutnáme punč, který máme připravený až se vrátíme z půlnoční.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla dříve nerozsvěcíme, abychom nerušili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Hospodyně sama prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Šupinu z kapra dle tradice hospodyně rozdává až na Štěpána. Je-li lichý počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera:

Chléb a sůl, umisťuje se do jednoho rohu stolu s nožem ostřím ke chlebu. Chléb je Boží dar a nesmí na stole chybět.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka.

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, symbol Božího světla.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl.
Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně k ruce hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. A je to muž, který nakrmí na štědrý den všechna domácí a hospodářská zvířata.

Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo a pití k ruce hospodářově a pod stromečkem dárky (případně dárky nachystané pro dětičky od Ježíška), pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto si odskočíme před večeří.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.

Modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má svůj význam. Mimochodem modlitba není "výmyslem" křesťanství a církve. Modlitba nás jako lidstvo provází od počátku, jak jinak bychom vyjadřovali své tužby a přání?

Jako aperitiv podáváme víno, abstinenti mají čistou vodu. Můžeme pronést přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a můžeme hodovat.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, ovšem nejíme ji! Jíme ji později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční nebo nám vyhládne zpíváním koled. Kus k snídani si schováme na Nový rok.


Poté někdo nepozorovaně zazvoní, čímž oznámí příchod Ježíška a my můžeme poprvé vstát od stolu. Kolik krásy a radosti a dojetí v nás vyvolá rozsvícený vánoční stromeček s dárky.
Dárky rozdává vždy nejmladší člen rodiny.

Tak dárky máme rozbalené, poděkovali jsme z celého srdce a teď přichází chvíle na věštění budoucnosti.

Jablka rozkrajujeme abychom věděli budeme-li do příštích vánoc zdraví.
Skořápky se svíčkami pouštíme od středu mísy abychom zjistili zdali někam pocestujeme a jak daleko.
Pantoflem u vstupních dveří hází svobodná děvčata, aby zjistila zdali se zadají, vdají nebo zůstanou ve stejných poměrech.
Ještě se zabýváme litím vosku či olova nebo svobodné dívky běháním okolo chalupy...

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci, v tento čas můžeme vyslovit dobře promyšlené přání. Po půlnoci dostává svůj prostor zlo. To už jsme na cestě domů a pak doma a nikam nechodíme a po vypití punče a zakousnutí vánočky se zachumláme a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Ještě více podrobností a zajímavostí se dozvíte v knize Naše tradice od Ladislavy Sůvové, kterou vřele doporučuji.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše tradice..

Rybí polévka, kapr a obchůzka Lucií - 23. prosinec

Den před Štědrým dnem zabíjíme kapra a připravujeme z něj rybí polévku a porce na obalování. Na konci článku naleznete pár typů.

Také je to poslední termín pro přípravu bramborového salátu a je dobré si připravit těsto na štrůdl, který se podává na Štědrý den k obědu - pokud nedržíme úplný půst.

Pokud jsme to již neučinili, přichytáme si výzdobu na štědrovečerní stůl a zkontrolujeme výzdobu vánočního stromku - hlavně světýlka.

Večer si nezapomeneme vyžehlit sváteční šaty a hospodyňky zástěru.

Právě v podvečer Štědrého dne chodívají Lucie po staveních a trestají ty, jež nemají příbytek jako ze škatulky.

"Lucky" chodily 23. prosince na večerní obchůzku po staveních, jak v Čechách tak na Moravě.
Byly oděny do bílých prostěradel a spodniček, přes obličej měly různé škrabošky nebo pomoučněný obličej. V Čechách to byl nejčastěji velký bílý zoban s otvory pro oči. Chodily aspoň dvě. V jedné ruce košík nebo koště a v druhé peroutku, častěji však husí křídlo, jež jedna měla zaprášené hladkou moukou. Tím testovali ve stavení, zda má hospodyně v předvečer Štědrého dne dobře naklizeno a všude utřený prach. Neměla-li, byla potrestána. Pokud bylo vše v pořádku druhá Lucka pohladila všechny pomoučněným křídlem po tváři a z košíku vytáhla něco malého dobrého pro děti, třeba jablíčko nebo oříšek.

A jak to bylo s juliánským kalendářem?(Převzato ze Severních listů - prosinec 2001)

Papež Řehoř VIII., který v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas, podle níž se mělo číslování dnů posunout o 10 dnů dopředu. A to proto, aby se vyrovnalo zpoždění juliánského kalendáře za „astronomickým“. Jak je všeobecně známo, astronomický rok netrvá 365 dní, ale o něco více. Proto se každé čtyři roky vkládá přestupný 29. únor, obdobně ani každý kulatý stý rok nebývá stejně dlouhý. Prostě stále něco přebývá nebo se nedostává. Původně používaný kalendář Juliánský s těmito odchylkami nepočítal a proto se „zpožďoval“. Nový kalendář byl sestaven bratry Liliovými a na počest papeže Řehoře, který jej uvedl v používání, se nazývá gregoriánský. Počítal už s délkou dne 365 dnů, 5 hodin, 49 hodin a 16 vteřin (což je mimochodem hodně přesné a od hodnoty „tropického roku“, který považujeme za přesný my, se liší o pouhých 30 vteřin). V Čechách jsme měli takto pokrokový kalendář mezi prvními, už v 16. století. Pomineme-li země, kde používají na náš vkus poněkud exotické kalendáře (japonský, čínský, islámský, židovský a řadu dalších), je do dnešní doby několik křesťanských států, kde se gregoriánský kalendář neujal. Jde o země, které nemají papeže příliš v lásce a tak nikdy neuznaly jeho „novoty“ – země, kde je většina lidí vyznání řecko-katolického nebo pravoslavného. Připomeňme jen známý případ Velké říjnové revoluce, která byla v listopadu.

A teď slíbené typy na polévku a kapra:

Mám typ na polévku od rybáře, který nesnáší rybinu stejně jako já.
Kapra vykucháme, já stahuji z kůže, odřežeme všechny ploutve a hlavu. Kapra odřežeme od páteře a žeber. Zbydou nám dva filety a kostra se zbytkem masa. Kostru uvaříme v osolené vodě s kořením, případně kořenovou zeleninou. Vedle v hrnci si na másle zpěníme cibulku a osmahneme pokrájenou zeleninu. Zalijeme čistou vodou, zeleninovým vývarem nebo pokud trochu rybiny nevadí, vývarem z kostry. Osobně dávám zeleninový doma dělaný vývar, pokud máte jen kostku je lepší čistá voda.
Maso z kostry obereme a vložíme do polévky, okořeníme dosolíme a máme hotovo. Pokud máme rádi v polévce vnitřnosti z kapra, ty osmažíme vedle na másle a po té vložíme do polévky.

A ještě typ z jižních Čech na úpravu kapra, aby nebyl cítit po bahně:
Z kapra si vytvoříme porce, které budeme na štědrý den obalovat a smažit. Já mám ráda menší. Porce nasolíme a vložíme do misky. Kapra v misce zalijeme mlékem tak, aby byly všechny porce potopené. Můžeme zatížit talířkem. Takto necháme kapra aspoň přes noc. Před obalováním kapra od mléka opláchneme a osušíme. Již nemusíme solit, pokud jsme zvyklí solit spíše méně.

A poslední typ od Blatenské ryby - kterak upravit kapra tak, aby byl bez kostí? Tady je starší, ale srozumitelný návod jak vykuchat a vykostit kapra: http://www.blatenskaryba.cz/index.php?page=filetovani_kapra (nutno kliknout na jedno z barevných okének s odkazem)
Takto připravený kapr, ale musí mít kůži, neboť ta drží maso pohromadě po prořezání kostí.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice
Severské listy - prosinec 2001...

Pečení Vánočky - 22. prosinec

22. prosince se tradičně peče vánočka. Každá rodina má jistě svůj osvědčený recept, který si předává z generace na generaci.

Vánočka by měla být doma pečená, ne kupovaná, aby měla to správné kouzlo a obsahovala v sobě soudržnost a pospolitost.
Vánočka se dle tradice slavnostně nakrajuje po štědrovečerní večeři, ale jí se prvně až s punčem po tom, co se navrátíme z půlnoční mše či noční procházky a vyhládne nám.

Hospodyně peče vánoček tolik, co je členů rodiny. Každý člen rodiny by si měl nechat kousek vánočky k snídani na Nový rok, aby si pojistil štěstí.
Když dáme vánočku do čisté vyžehlené utěrky a do pytlíčku či chlebníku do větrané špajzky, za okno, na balkon nebo na verandu tak, aby na ni nesvítilo sluníčko, tak nám do 1.1. vydrží, neztvrdne ani nezplesniví.


Zdroj: Ladislava Sůvová - Naše tradice.

Zimní slunovrat - 21. prosince 2016

Zimní slunovrat je oslavou slunce a světla. Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.

Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to mrzet.

Slunovrat letos nastává 21. prosince 2016 v 11:45 hodin.


Zdroj:
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře

Čtvrtá adventní neděle – 18. prosince 2016 - zlatá

A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli. Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátelé, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, anděly a svaté.

Tuto adventní neděli také zveme Zlatou a na Zlatou neděli mají všichni obchodníci otevřeno aspoň dopoledne. Dávají nám příležitost pořídit vše potřebné na Štědrý den a svátky.


Je pravý čas na to, vyslat modlitbu díků.

I koledy vznikly jako oslavné a děkovné písně. A my si je pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli na Štědrý den tu správnou atmosféru. Koledy, dle tradice, mohou poprvé zaznít až vyjde první hvězda na Štědrý den a doprovází nás až do Tří králů.

Večer tedy zapálíme svíci za domov a národ, druhou za rodinu a přátele, třetí s úctou sami k sobě a poslední - čtvrtou s úctou k Bohu a bytostem které nám pomáhají každým dnem.

K poslednímu adventnímu víkendu také patří Betlémské světlo - plamínek, dovezený z Betléma přes Vídeň až do naší země. Viz předchozí článek.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Sůvová – přednášky a semináře (více o 4. adventní neděli se dozvíte v knize Naše tradice)
Betlémské světlo | „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1, 5)
Betlémske světlo – Pokoj ve mně – pokoj s tebou
Betlémske světlo – Pokoj ve mně – pokoj s tebou
http://www.betlemskesvetlo.cz/.

Betlémské světlo - 17. prosince

Pěkným poměrně novým zvykem je Betlémské světlo.

To se slavnostně přenáší z věčného světla hořícího v jeskynní kapli v Betlémě, kde se narodil Ježíš Kristus a pak se pomalu šíří celou Evropou v lucernách.

Na čtvrtou adventní sobotu je Betlémské světlo rozváženo za spolupráce Českých drah a Skautů do celé republiky, aby pak na Štědrý den bylo rozneseno do kostelů, domovů důchodců, nemocnic, hospiců a rozdáno sousedům, přátelům, rodinám, osamělým lidem… Prostě všem, komu chceme udělat radost maličkým dárkem, spojeným s úsměvem a ujištěním, že nejsou ve světě sami.

Betlémské světlo | „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1, 5)
Domů - Betlémske světlo
http://www.betlemskesvetlo.cz/app/rozvoz.html