• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatá Barbora – 4. prosince

    Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat je krásný a něžný.

    Vyjdeme si nařezat třešňové větvičky - barborky. Ty doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den, čeká nás v příštím roce samá radost. Tato tradice nás vede ještě blíže k očekávání a my sledujíce jestli větvičky vykvetou či nikoliv naplňujeme tak advent.

    Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měly vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi - většinou perníčky, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily do světnice a uctivě pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům.

    Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovaly nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

    Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce. Každopádně vykvetly-li větvičky svobodnému děvčeti na Štědrý den, znamenalo to, že se zadá.


    A jen tak pro zajímavost:
    Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi a jako pomocnice v samotě

    Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

    Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

    Toť o svaté Barboře a barborkách..

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – Naše Tradice (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc a ostatních tradic v dnešní době)
    Životopisy svatých - Catholica
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    První adventní neděle – 3. prosince 2017

    Celý tento den a následující týden se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme uklizeno, tak se do toho o první adventní neděli s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou vánoční výzdobu. Když to v neděli nestačíme, nevadí. Máme na to celý následující týden.

    Na domovní dveře zavěsíme adventní věnec, který je ze slámy, jež symbolizuje slunce a slunovrat. Ten můžeme přizdobit dle svého.

    Na stůl položíme adventní věnec se čtyřmi svícemi.

    I podoba adventního věnce je nám tradicí dána.
    Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí, to symbolizuje věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř adventních neděl a přicházejícího světla a tradičně se dávají do kříže jako jsou světové strany. Svíce v kříži měly i praktický význam. Dříve svíce nebyly tak tvrdé a mnohem snáze se rozehřívaly teplem, proto byly na věnci co nejdále od sebe.

    Tradiční barvy českých vánoc a tedy i svící jsou: Fialová, růžová, červená, tmavě zelená, bílá, zlatá a stříbrná. Každá z barev má svou symboliku, kterou krásně shrnula paní Sůvová ve své knize Naše Tradice.
    I barvy stuh volíme v těchto barvách.

    Modrá, žlutá a ostře zelená (křiklavá zelenkavá) jsou barvy jara, patří k Velikonocům, oranžová zas k podzimu a proto pro Vánoční zdobeníú nejsou příliš vhodné.

    Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Můžeme použít ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořici, badyán, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky, i skleněné foukané ozdoby, jmelí nebo cokoliv co nás napadne a souvisí s vánocemi. Co si dáme na svůj věnec je pouze a jen na nás.

    Svíce na adventním věnci se zapalují po vyjití první hvězdy, tedy večer.

    Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost a zapalujeme ji s úctou k domovu a národu.

    Další výzdoba příbytku je opět jen na nás, jak to kdo cítíme, jak se nám to líbí. Někomu stačí střídmé, jiný má rád trochu přeplácané.
    Vánoční stromeček se zdobí až na Štědrý den dopoledne a zdobí jej muž - hlava rodiny. Proč? To se dozvíte v článku o Štědrém dnu.
    Můžeme už vytáhnout Betlém, ale zatím zcela bez postav. Ty přibývají postupně až do Štědrého dne a až tehdy se dává do Betléma svatá rodina, andělé a nakonec Ježíšek. Betlém se uklízí až koncem doby povánoční tedy o neděli po Třech králích. O Betlému bude samostatný článek.

    Pro zajímavost:
    Křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Můžeme to vyřešit tak, že dáme bílé svíce a dolů na ně navážeme barevné mašličky, nebo se použijí různě barevné svíce.

    Nenechejme si však týden uplynout, máme celý týden na to, abychom se zamysleli co pro nás znamená domov a národ, jaký k němu máme vztah. Další nedělí a týdnem se nám totiž otevře další téma na rozjímání.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře + kniha Naše Tradice...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Vánoční svátky – Advent

    Advent je velice důležitá součást Vánoc. Ostatně vánoční období se skládá ze tří částí - Adventu, Vánoc a doby povánoční. Bez dodržení Adventu se Vánoce stávají hektické, nervózní a vůbec si je neužijeme. Necháme se snadněji pohltit shonem a stresem z toho, že nám něco chybí, něco nestíháme. Přitom česká tradice nás obdařila čtyřmi týdny, ve kterých najdeme čas na klidné prožití celých vánočních svátků.

    Vánoce tedy včetně adventu a doby povánoční trvají šest neděl. Čtyři týdny advent, jeden týden Vánoce a jeden týden doba povánoční. Toto období je plné mnoha zvyků a budeme činit úkony, jež nám pomohou být v přítomnosti a tradici si krásně vychutnat a pokud budeme poctiví a trpěliví, pak můžeme prožít pravé kouzlo vánoc. Z mé zkušenosti je třeba být trpělivý i několik vánoc, ne vše se na poprvé povede, ale rozhodně to stojí za to.

    Slovo Advent znamená příchod.

    Adventní období je čas očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, příchodu spasitele, vítezství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování svědomí, ale také období střídmosti. Právě střídmost v jídle i radovánkách nám pomáhá být sami u sebe a s rozjímáním.
    Adventní období přímo vybízí učit se práci s časem a k práci na sobě samých.

    Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Půst se ovšem netýkal masa, ale spíše radovánek. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se ale nesly ve střídmém duchu. Jinak lidé trávili čas doma se svou rodinou a chystali se na Vánoce.
    Nemusíme tedy nejíst maso a dělat očistnou kůru, jak je tomu před Velikonocemi, ale střídmostí a lehkostí bychom se měli řídit a kupříkladu se nepřejídat.

    Tento čas patří domovu a rodině.

    Symbolem celého adventu je adventní věnec.
    Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem.
    Jak má vypadat adventní věnec se dozvíte hned v následujícím článku.

    K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
    Smyslem adventního kalendáře je odpočítávání dní k tomu štědrému. Každý den večer se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček. Používají se do dnes i adventní svíce - vysoká svíce označená 24 číslicemi a každý večer se svíce zapálí a zhasí.
    Velice pěkně o tom je pojednáno zde: http://www.ceske-tradice.cz/trad…/…/advent/adventni-kalendar

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře + kniha Naše tradice
    internetové stránky www.ceske-tradice.cz
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    25. listopad - Svatá Kateřina

    Na svatou Kateřinu se konají poslední kateřinské tancovačky a zábavy a úplně poslední posvícení. Ty měly na starosti ženy a byly to ženy jež si vybíraly s kým budou tancovat.

    Svatou Kateřinou, nám počíná předadventní čas. Je to poslední čas, jež bychom měli věnovat velkému gruntu, abychom důkladně vyčistili byt či dům a mohli na první adventní neděli v uklizeném a vyčištěném domě od všeho špatného zapálit první svíci na adventním věnci a celý advent rozjímat a v klidu se věnovat tradičním úkonům a zvykům a pořádek již jen udržovat.

    Myje se a čistí úplně všechno co nás napadne.

    Umyjeme okna, naleštíme nábytek i zevnitř, vypereme záclony a závěsy, umyjeme lustry, oprášíme obrazy, vymeteme všechny pavučiny, vydrhneme podlahu. Pokud máme celoplošné koberce necháme je vyčistit a pokud ty solitérní pěkně je venku vyprášíme plácačkou nebo je odneseme do čistírny. Také se drátkují a voskují parkety. A nesmíme zapomenout vydrhnout od shora dolů kuchyň i koupelnu a učiníme mnoho dalších prací, abychom mohli důstojně očekávat a přivítat Ježíška.

    Tento úklid se nedělá jen proto, aby bylo všechno hezké a čisté, ale také, abychom pročistili i sami sebe a vzduch kolem sebe. Rozhýbeme síly v domě, které měsíc ležely a tím rozproudíme dech domova a pocítíme odměnu za dobře vykonanou práci.

    To vše děláme tento týden proto, abychom později během Adventu nešíleli a v klidu si jej užili. Během Adventu nás čeká spousta jiné krásné práce, ke kterým již velký úklid nepatří..

    Pozor první adventní neděle je letos až 3. prosince 2017. Již mnohokrát jsem se setkala se špatným datem a to dokonce i v kalendářích. Poslední adventní neděle totiž vychází přímo na Štědrý den a letos nám tak poslední adventní týden chybí.


    O starých zvycích na svatou Kateřinu se dozvíte zde: http://www.ceske-tradice.cz/tradice/podzim/sv.katerina/_zobraz=sv.-katerina---zvyky-a-obyceje .


    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    internetové stránky ceske-tradice.cz
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    17. listopad - státní svátek

    Připomenutí událostí ze 17. listopadu 1939 a 17. listopadu 1989


    17. listopad 1939 - 17. listopad 1989 - 17. listopad (Český rozhlas)
    17. listopad 1939 - 17. listopad 1989 - 17. listopad (Český rozhlas)
    http://www.rozhlas.cz/17listopad/listopad/_zprava/645308

    Myslím, že není moc co dodávat (v textu článku jsou obsaženy mluvené záznamy).....

    (Z technických důvodů nebylo možné přidat článek dříve, děkuji za pochopení)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý Martin – 11. listopadu

    Posvícení na svatého Martina patří mezi nejznámější v České zemi. Všechna posvícení se začnou slavit v den kdy má světec svátek a o nejbližší následující neděli se udělá posvícenská hostina.

    Martinské posvícení se koná nejen tam kde je kostel nebo kaple zasvěcená sv. Martinu, ale i po celé naší zemi, protože patří mezi poslední posvícení před adventním půstem a žádný z našich předků si nenechal ujít tučnou husičku a martinské veselení.

    K martinskému posvícení neodmyslitelně patří pečená martinská husa a martinské rohlíčky, kterým se taktéž říká rohy či podkovy sv. Martina. A pro zajímavost o „tučnú hus“ žádali žáci již v 15.století.


    Husa je vždy pečená, buď nadívaná nádivkou nebo častěji jablky , u nás s hřebíčkem a badyánem.
    Husa se podává k obědu.
    Její porcování u stolu dříve podléhalo tradici. Kupříkladu křídlo dala hospodyně čeledínovi, aby celý rok „lítal“ a nezahálel.

    Proč se peče právě husa má své opodstatnění. Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.
    Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil a v den jeho památky pykají za svoje provinění na pekáči.

    Pečení hus právě na Martina má i praktickou stránku. Husy jsou ideálně tučné a vykrmené a mají před nastávající zimou to nejkvalitnější prachové peří, ze kterého jsou ty nejlepší polštáře, peřiny a duchny a nejlépe se škubou. Z dlouhých brk se vyrábí mašlovačky.

    Martinské rohlíky se pečou zahnuté a plněné. Svatý Martin měl prý nevlastní matku, která ho chtěla otrávit. Tak když pekla rohlíky, dala do jednoho jed. Aby ho potom poznala, tak ten s jedem zahnula. Když je pak upekla, byly všechny zahnuté.
    Jiná legenda říká, že jsou to proměněné podkovy koně sv. Martina, který tak pomohl chudým, aby měli co jíst.

    Českým zvykem je, že děvče upeče velký martinský rohlík plněný povidly či mákem a obdaruje jím svého milého, tento zvyk drží i hospodyně a obdarovávají hospodáře.

    Martinské rohlíky se dávaly v některých krajích jako výslužka čeledi, která odcházela ze služby. Jinde byla čeleď obdarována velkými buchtami plněnými povidly nebo mákem.

    Také se ale říká: „Radost Martina je hus a džbán vína!“
    K tomuto dni patří i Martinské víno. Jedná se o mladé víno, první, které se může ochutnat po vinobraní. Do té doby víno zraje a říkává, se že kdo jej dříve ochutná, tomu se víno nepovede. Na svatého Marina tedy 11. 11. se víno může ochutnat až v 11:11 a pak popíjet jak je libo, nejlépe k huse nebo jiným pochoutkám.



    V místě kde je kostelík zasvěcen svatému Martinu, se ráno koná Martinská pouť, také se tento den dělaly první velké jarmarky a dobytčí a výroční trhy. Každopádně ve všech krajích se jde ráno do kostela na Martinskou mši. Ke svatému Martinu také nesměli chybět koledníci, jedna dochovaná koleda je zmíněna níže.

    Dříve se drželo posvícení přesně na svatého Martina a nejbližší následující neděli se pak říkalo hrubé hody.


    Na svatého biskupa Martina
    milý hospodář a jeho družina
    husy jedí, víno k tomu pijíce
    štědrého Martina chválíce
    páni, žáci a kněží se radují
    neb se jim koledy přibližují.
    Pacholci a dívky svobodu mívají
    a u jiných pánův se zjednávají.
    (Selská pranostika z roku 1710)

    A teď něco k těm výše zmiňovaným úředním úkonům:

    Den svatého Martina byl tradiční čas, kdy čeleď opouštěla sjednanou jednoroční službu, dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu s hospodářem stávajícím. (Měli to naši předci ale zařízené, že? Všichni se museli snažit, aby měli dobrou pověst a byli pilní, neboť jinak by si museli hledat jiné místo, na druhou stranu hospodář si musel pilné čeládky hledět, jinak by mu utekla jinam).

    Toho dne se velmi slavilo. Existují četné záznamy o rozpustilostech i výtržnostech, prováděných „martiníky“. V řádu města Prahy, vydaném císaře Rudolfem II. roku 1598, se píše: „Strany pak Martinkův, kteří obyčej mají, ze všech krajin při sv. Martině dosloužíce, do Prahy se obraceti a zdeť v zahálce zůstávati: na to taky úředlníci pozor míti budou, aby jich šenkýřové nepřechovávali“.

    Ke dni svatého Martina se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi, které obec najímala a platila. Zvláště osoba pastýře se pečlivě zvažovala, protože to musel být muž zkušený, vždyť se mu svěřoval všechen obecní dobytek. Zároveň se od něj požadovalo, aby uměl léčit, někdy iY| trochu čarovat, musel se vyznat v počasí a řadě dalších věcí. Za svou službu dostával pastýř obvykle ubytování v obecní chalupě - pastoušce. Kromě toho měl sjednánu mzdu, kterou dostával v penězích i naturáliích, náleželo mu několik strychů obilí, pár věrtelů hrachu a později i brambory. Měl povoleno držet si vlastní kravku na mléko, pro niž dostával píci, či do správy obecní louku, stejně jako k vyživování obecního býka a kance na plemenitbu. Od hospodářů dostával předem dohodnutou odměnu, za každý pasený kus, poplatek za připouštění a měl povoleny koledy (obchůzky po vsi).

    S přijetím pastýře se spojovala oslava, která se nazývala Bejkova svatba či Martinská sýpka. Bylo obvykle povinností pastýře vystrojit pro hospodáře a radnici hostinu s pečenou husou a pivem. Pokud hospodáři přijali pozvání, bylo to dobré znamení, protože pastýř mohl téměř s jistotou počítat, že s ním smlouvu obnoví i pro další rok. Jinde se hostina připravovala tak, že každý z hospodářů nasypal pastýři dohodnutou míru obilí. Tomu to aktu se neříkalo jinak než Sypání. Protože však byli sedláci furianti, přidal každý něco nad míru, aby sousedům ukázal, že mu na troše nezáleží. Tak se nasypalo mnohem více, než náleželo pastýři. Jeho díl se pečlivě odměřil a ze zbytku se udělala hostina.
    Jinde pastýř zabil vepře, nadělal jitrnic a jelit, zabil 2 berany a 4 husy. Ponocný přidal husu, hajný taktéž. Na hostinu mohl přijít každý, kdo Sypal, akorát si musel přinést vlastní lžíci, vidli a nůž.

    K tomuto dni ale patřila i koleda a koledníci. Již ze 14. století je dochována česky psaná martinská koleda, s níž chodili koledovat nejen chudí žáci, ale i kanovníci a dokonce i městský kat.

    Zde jedna kterou zaznamenal pan Zíbrt ve svých spisech:
    Z koled žákovských však nejznámější koleda o sv. Martině jest psána úplně po česku. Poslechneme tedy žákovskou martinskou koledu a martinskou proti-koledu:

    1. Svatého Martina
    všeliká rodina
    dnes ščedrost zpomíná
    beze všeho statku
    vesele s čeládku.
    Tučnú hus, hus, hus,
    tučnú hus, hus, hus,
    tučnú hus jí, vino pie,
    beze všeho smutku.

    2. Ale my školníci,
    podobní pacholíci,
    malí i velicí,
    v škole když sedíme,
    vesele zpieváme,
    nebť nás nutie veselé,
    toho netajíme.

    3. Protož dnes vesele
    v dobré ščedré voli,
    vědúc vaše mysli,
    k vám sme zavítali,
    abychom dar vzali,
    bychom dusnost chudoby
    tudy zapudili.

    4. Račtež darovati,
    majíc na paměti
    svatého štědroty,
    abychom v radosti
    podle vašie cnosti
    tučnú hús upečenu
    mohli s vámi jiesti.

    5. Ale vy bratří milí,
    mějtež na paměti
    svatého ščedrotu
    Martina rytieře
    nynie v této mieře:
    nechcete-li husi dáti,
    dajte dva penieze.

    6. Ač nás darujete,
    odplatu vezmete
    v království nebeském,
    s Bohem tam bydlíce,
    s ním se radujíce
    a na veky s anjeli
    amen zpievajíce.

    Protože každá rodina má svůj osvědčený recept na nejlepší husu, zde pouze recepis na martinské rohlíky. Budeme rádi když se o své recepty s námi podělíte. My připravujeme pomalu pečenou husu nadívanou jablky s hřebíčkem a badyánem, kořeněnou kmínem a solí.


    Recepis na martinské rohlíčky:

    1/2 kg polohrubé bílé mouky
    6 dkg cukru
    sůl
    citrónová kůra
    1/3 l mléka
    2 dkg droždí
    14 dkg vlahého másla
    4 žloutky
    tuk na potření plechu
    1 vejce
    vanilkový cukr

    na nádivku povidla nebo maková nádivka

    Do mísy prosejeme nahřátou mouku s cukrem a solí a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Zaděláme vzešlým kváskem z jedné třetiny mléka, droždí, části cukru a mouky. Přidáme vlahé máslo a žloutky. Vypracujeme hustší těsto a necháme zkynout. Na vále rozválíme těsto na tlustší placku, ze které krájíme trojhránky. Do každého dáme trochu nádivky a pečlivě svineme v rohlíky. Do nádivky je dobré přidat trošku rumu. Klademe na pomaštěný plech ve tvaru podkov. Povrch ovlažíme rozšlehaným vejcem a necháme ještě asi 20 minut kynout. Pak je upečeme v předehřáté troubě do zlatova a horké sypeme vanilkovým cukrem.

    Doporučuji udělat si vlastní vanilkový cukr smícháním vanilkového lusku - vyjmeme semínka - a cukru ve sklenici a i s luskem necháme provonět alespoň dva dny, ideálně však týden a déle.

    Zdroj:
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    internetové stránky ceske-tradice.cz
    Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka + kuchařka M.D. Rettigová..
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Po dušičkovém období nám nastává čas posledních posvícení a příprav na Advent

    Vřele doporučuji hodpodyňkám nechť si naplánují úklid tak, aby jim nezasahoval do krásného klidného období adventního očekávání. První adventní neděli máme letos až 3.prosince, adventní období totiž letos máme o jeden týden kratší, poslední adventní neděle je zárověň Štědrým dnem.

    Neboť jak víme, na 1. adventní neděli má být již naklizeno, abychom měli čas a klid na adventní náladu, zdobení, zvyky a úkony a nezdržovali se velkým smýčením a mytím oken.

    Zároveň nás zanedlouho čeká jedno z největších a nejoslavovanějších posvícení v naší zemi. Budeme péct martinskou husu a rohlíčky. Svatého Martina je 11. listopadu, ale martinské posvícení se většinou odehrává v neděli po svatém Martinu, aby byl na husičku, rohlíčky a následné trávení klid....
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    DIABOLUS: Pár poznámek ke slanému těstu na kosti.

    Těsto jsem vyzkoušela, nedávala jsem do něj vůbec cukr krom dvou kostek na kvásek, naopak jsem dala 10g soli. Těsto bylo slané akorát. A další vychytávka, po zakomponování másla do těsta a dalším rozvalování se začlo trhat. Těsto jsem dala minimálně na hodinu do lednice, nakynulo i v lednici. Pak šlo válet bez problémů i překládat. Výdledek je výtečný.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Dušičky (Památka zemřelých) - 2. listopadu

    2. listopadu slavíme Památku zemřelých, lidově dušičky.

    Ráno na dušičky se konají bohoslužby a světí se svíce. Stále se místy konají tiché slavnostní průvody na hřbitov, kde se lidé hromadně pomodlí a pak zdobí rodinné hroby květinami, věnci a svícemi.

    I když nechodíme do kostela, navštívíme hrob našich předků a vzdáme jim úctu.
    Řádně hrob očistíme. Položíme věnec a živou květinu jako vzpomínku na ně a připomínku toho do jakého rodu patříme. Zapálíme svíci - světlo duši na onom světě.
    Tiše zavzpomínáme na zemřelé a můžeme připojit vlastní modlitbu..

    Rozžehnout svíčku doma za zemřelé blízké bychom měli, i když z nějakého důvodu nemůžeme hřbitov navštívit nebo když jsme navštívili hřbitov v jiný den.

    Na dušičky se peče zvláštní pečivo "dušičky", podobně jako na svátek všech svatých se pečou "kosti svatých".

    Je zadělávané mlékem, plněné povidly nebo mákem a má mít kosočtverečný či čtverhranný tvar. Jedná se o těsto kynuté, místní zvyk však může velet i jiné. Tím se dříve obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudáci. Dnes jimi můžeme podarovat příbuzné či sousedy.
    Recepis najdete na konci článku.

    Na večer rozžehneme svíce v okně podobně jako na svátek Všech svatých. Svíce symbolizují zažehnání věčné temnoty.

    Pokud máme hrobů několik a do setmění bychom je nestihli obejít, využijeme k tomuto úkonu ještě předchozí den - svátek Všech svatých. Stále více se však přesouvá navštěvování hřbitovů na nejbližší víkend.

    Na dušičky po setmění nejlépe zůstaneme doma, neboť se propojují dva světy. Doma si pak naši předci u světla svící vyprávěli různé dušičkové povídání. Těch příběhů bylo spousta, zde jeden příběh od Pelhřimova:

    (opsáno z www.ceske-tradice.cz)
    „Věřilo se, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. V Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci probudila. Měsíc tu noc svítil tak jasně a milá kmotra si myslela, že je již ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“. Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází na bohoslužbu pozdě a tak se rychle usadila do lavice a sklopila oči. Po chvilce se rozhlédla kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že jsou to sousedé po smrti. V tom jí šťouchla nedávno zemřelá tetička ze sousedství a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle z kapličky odešla. Kmotra poslechla a ráno, po té co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky.“

    „Na dušičky pamatujme,
    z očistce jim pomáhejme,
    budou na nás vzpomínat,
    až my budem umírat..
    V dušičkový večer
    rozžehneme svíčky,
    modlíme se tiše
    při nich za dušičky.
    Poslední již svíce
    zvolna dohořívá,
    za duše, jichž nikdo,
    nikdo nevzpomíná.“

    Protože tohoto dne prožíváme úkony spojené s uctěním předků, měla by se jej účastnit celá rodina. Je to dobrá příležitost na vzpomínání na blízké. Naskýtají se nám vzácné chvíle k vyslechnutí prababiček, pratetiček a jiných nejstarších členů rodiny o tom jak co bylo. Tímto nasloucháním si můžeme ucelit obraz o našich předcích a prohlédnout si stará alba a vědět, kdo jaký byl a co si v životě nesl za břímě, či radost. Vězte, že je tradicí znát šest generací svých předků. Važme si času stráveným s našimi nejstaršími. Nevíme, jestli příští dušičky za ně nebudeme zapalovat svíce.

    Něco z historie:

    Úctu a vděčnost svým předkům projevovali lidé od nejstarších dob. V těch dobách se to činilo v kruhu rodinném, kdy se rodina sešla a vzpomínala a vařila se většinou velká hostina. Výroční vzpomínka spojená s veřejnou slavností se objevila až v roce 998 ve francouzském reformním klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se svátek rozšířil do dalších zemí a ve 14. století zdomácněl i v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zemřelo tolik lidí, mají kněží povoleno tento den sloužit za zemřelé i tři mše.

    V českém prostředí však tato vzpomínková slavnost není jedinou. Také v květnu se vzpomínalo na zesnulé při svátku, který se konal okolo 13. května.

    A ještě jednu zajímavost: I u nás, podobně jako v anglosaských zemích, se lidé oblékali na dušičky do kostýmů a obcházeli ves zpívajíce a říkajíce říkadla za koledu. V kostýmech nesměla chybět smrtka, kašpárek s bičem a další typické české postavy. Tyto obchůzky se děli v Podkrkonoší, ale jistě bude více míst kde taková koleda probíhala. Bohužel již na začátku minulého století témeř vymizela. Zdroj této informace je zde: https://www.ceske-tradice.cz/…/podz…/dusicky/tradice-dusicek

    Recepis na Dušičky:

    1/2 kg polohrubé mouky
    špetka soli
    8 dkg cukru
    citrónová kůra
    3 dkg čerstvého droždí
    1/4 l dobrého mléka
    4 žloutky
    10 dkg másla
    asi 10 dkg másla na potření

    Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Mouku zaděláme vzešlým kváskem z části cukru, mouky, droždí a vlahého mléka. Vykynutý kvásek přilijeme k mouce. Zpracujeme vláčné těsto a necháme zkynout. Vykynuté těsto rozdělíme, vyválíme plát, vykrajujeme rádlem či nožem čtverce či kosočtverce do páru. Na jeden z nich dáme povidla či makovou náplň, přiklopíme druhou stranou a znovu vykrojíme podobně jako u koblih. Klademe na pomaštěný plech nebo pečící papír. Na plechu hojně pomastíme máslem a v předehřáté troubě pečeme do zlatova.

    Zdroj:
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře a kniha Naše tradice
    internetové stránky ceske-tradice.cz
    Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svátek Všech svatých - 1. listopadu

    Na svátek Všech svatých vzpomeneme na zemřelé jež vstoupili na nebesa jako svatí a blažení nebo chcete-li osvícení. Můžeme navštívit místní sochu či pomníček a ozdobit jej květinami a zažehnout svíci.

    Pečeme tradiční pečivo ve tvaru kostí tzv. kosti svatých. Dělají ze sladkého nebo slaného kynutého těsta. Tvarují se do zkřížených hnátů nebo jednotlivých kostiček.

    Po setmění zapálíme bílou svíci za všechny svaté a umístíme ji do okna. Můžeme zapálit i více svící a mohou hořet celý den.

    Recepisů na kosti svatých je mnoho a v každém kraji je trochu jiný. Vybrala jsem dva, ale budu ráda když se podělíte o jiné.

    Recept na sladké kosti:

    1/2 kg polohrubé mouky
    špetka soli
    8 dkg cukru
    citrónová kůra
    3 dkg čerstvého droždí
    1/4 l dobrého mléka
    4 žloutky
    10 dkg másla
    asi 10 dkg másla na potření

    Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Mouku zaděláme vzešlým kváskem z části cukru, mouky, droždí a vlahého mléka. Vykynutý kvásek přilijeme k mouce. Zpracujeme vláčné těsto a necháme zkynout. Z vykynutého těsta tvarujeme kosti a klademe na pomaštěný plech nebo na pečící papír. Na plechu hojně pomastíme máslem a v předehřáté troubě pečeme do zlatova.

    Recept na slané kosti:

    necelý 1/4 l mléka
    2 dkg čerstvého droždí
    2 kostky cukru
    1/2 kg polohrubé mouky
    sůl
    3 žloutky
    5 dkg cukru
    10 dkg másla
    tuk na potření plechu
    bílky na potření pečiva

    Z poloviny mléka, droždí , cukru a trošky mouky uděláme kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí, přidáme kvásek a v mléce rozmíchané žloutky. Zpracujeme hustší těsto, až se tvoří puchýře. Pak těsto rozválíme na tenkou placku, pokryjeme lístky másla , složíme do tvaru obálky, pak na tři díly do sebe a vyválíme. Toto překládání opakujeme asi třikrát. Necháme chvíli odpočinout a tvarujeme zkřížené hnáty či samostatné kostičky. Klademe na pomaštěný plech nebo pečící papír, pomažeme bílky a necháme 1/2 hodiny kynout, pak v předehřáté troubě pečeme do zlatova.

    Druhý recept vyzkoušený nemám, je mi trochu divné ve slaném pečivu 50g cukru navíc ke dvou kostkám, inu vyzkouším a uvidíme.

    Zdroj:
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka..
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    GIOMIKY: BTW:
    ... Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých. Svátek Všech svatých se slaví v dnech, kdy Keltové oslavovali konec roku, svátek Samhain, v noci z 31. října na 1. listopadu. ... [1]

    [1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1i%C4%8Dky

    It is widely believed that many Halloween traditions originated from ancient Celtic harvest festivals, particularly the Gaelic festival Samhain [2]

    [2] https://en.wikipedia.org/wiki/Halloween
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    DIABOLUS:

    Jak jsem koupil, tak prodavam. Na kazdy pad to mam ze serialu o Kosmu. Vzpomnel jsem si na to pri tvem postesknuti.
    ...
    Pro Kelty a Druidy na Britskych ostrovech mely Plejady svuj vyznam pro lov zvirat.
    Za noci, kdy dosahly o pulnoci nejvyssiho bodu se verilo, ze se po zemi potuluji duse mrtvych.
    Tato noc se povazuje za puvod svatku, ktery se drive jmenoval Samhain. Nyni Halloween.
    ...
    Among the Ancient Celts and Druids of the British Isles, the Pleiades were believed to have a haunting significance.
    On the night of the year that they reach the highest point in the sky at midnight, the spirits of the dead were thought to wander the Earth.
    This is believed to be the origin of the holiday once known as Samhain, now called Halloween.
    ...
    [1] Cosmos: A Spacetime Odyssey (2014) s01e08 Episode Script, https://www.springfieldspringfield.co.uk/...p?tv-show=cosmos-a-spacetime-odyssey-2014&episode=s01e08
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    GIOMIKY: To jsem nevdela. To me zajima. Neslo by o tom pojednat sireji?
    GIOMIKY
    GIOMIKY --- ---
    DIABOLUS: Oboje je to zalozeno na tom, ze pas Oriona nejvys na nebi v ramci celeho roku. Ale souhlasim, ze je v tom bordel.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Budu muset provést malou korekci původního receptu uvedeného v článku Sv. Havel.

    Je možné, že dříve byla mouka vlhčí a nepotřebovala tudíž více zavlažit. Těsto je v tomto poměru moc tuhé. Lepší je dát pouze 50dkg mouky a můžeme dát o 2 vejce navíc. Těsto vyjde na cca 20 hnětynek do menších forem.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Po oslavě vzniku První republiky nás čeká Svátek všech svatých a Dušičky.

    Zde si dovolím malou vsuvku o Halloweenu, byť se nejedná o naši tradici.

    Všimla jsem si, že lidé mají trochu "guláš" mezi Halloweenem a Dušičkami a často je spojují či zaměňují, i když se jedná o úplně jiný svátek. Zřejmě je to také tím, že se na regálech v obchodech objevuje hallouweenské zboží a možná i tím, že lidé zřídka vědí, co všechno v sobě česká dušičková tradice skrývá.

    Halloween se slaví 31. října v předvečer Svátku všech svatých a jedná se o ryze anglosaský svátek, který podléhá jiným pravidlům i bytostem než naše Dušičky 2. listopadu.

    Halloween vznikl z pohanských zvyků severu, kdy se oslavují božstva z „Jiného světa“ – obětní bohové, kteří v tento den umírají a čekají na své znovuzrození. Tento den a zejména tato noc byla vhodná pro věštby a vytyčování nové cesty. Byl to konec keltského roku - Samhain.
    Dušičky prapůvodně nasedají, podobně jako Halloween, na Samhain, což byl nejen nový rok, ale i mimo jiné svátek duchů, mrtvých a smrti. Jenže oba svátky se vyvíjely v jiném tradičním prostředí. Hodně ve zkratce Samhain v anglosaských zemích dostal podobu Hallouweenu, Samhain ve slovanském prostředí dostal podobu slovanské oslavy a následně dušiček, přičemž místně se jejich podoba mírně liší.

    Halloween je velmi starý svátek, který má svůj původ v Irsku, Skotsku, Walesu. Odtud se pak s přistěhovalci dostal do Ameriky, kde velice zdomácněl a dalo by se říci, že ten Halloween jak ho vnímáme dnes je americká verze nikoli ta úplně původní.
    Podle bájí vycházeli na Halloween duchové nebožtíků z hrobů. Aby se jim lidé ubránili, nosili masky a převleky. Zároveň uhasili všechny ohně, aby jejich domovy zůstaly utajeny, někdy pro posílení ochrany upalovali na hranici ty, které považovali za posedlé zlým duchem. Dnes už se nikdo neupaluje, ale pověry trvají stále. Symbolem Halloweenu je dutá dýně s otvory pro oči a ústa, jež zevnitř osvětluje svíce. Dýně se však začaly vydlabávat až v Americe, původně vydlabávali lampy z tuřínu. Tato lampa má zahánět zlé duchy. Říká se jí „Jackova lucerna“. Jack byl velice zhýralý muž a když si pro něj přišel ďábel, tak ho Jack obelstil, i přesto ale musí do skonání věků obcházet temnotou a svítit si svíčkou ukrytou ve vydlabaném tuřínu či dýni. To jen pověst ve zkratce.

    Je to svátek vskutku krásný, ale s Českou zemí a jejími bytostmi nerezonuje. Mimochodem víte, že v určitých oblastech se na dušičky nosili masky i u nás? Činilo se tak hlavně v horách, masky však měly svéráznou českou formu a určitě mezi maskami nesměla chybět smrtka. A i u nás se na o dušičkách vyprávěly a vyprávějí strašidelné příběhy a historky. Více o dušičkách v příslušném článku.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Den vzniku samostatného Československa - 28. října - státní svátek

    Jak jsem se již zmiňovala minule, označení státní svátek nám neříká jen to, že nejdeme do práce a máme volno, ale také, že bychom měli tento den prožít slavnostně a v úctě.

    28. říjen roku 1918 byl pro naši zem velice významným dnem. Vznikl samostatný stát, osvobodili jsme se od Rakouska-Uherska a celá zem oslavovala svoji První republiku. Tento den se významně zapsal do našich dějin, a proto se ustanovil 28. říjen státním svátkem, kdy se nikde nepracuje, aby jsme mohli opět oslavit svobodu své vlasti.


    Nezapomeneme vyvěsit vlajku, pěkně se oblékneme a uspořádáme slavnostní rodinný oběd, abychom uctili naše předky a naši krásnou zem. U oběda či odpoledního kafíčka si povyprávíme co a jak bylo a povíme dětem jak vznikala naše zem a proč je právě tento den pro nás tak významný a plný úcty a proč se tak čančáme. A třeba zalistujeme ve starých knihách a kronikách. Však rodina je základ státu :).

    Dříve se oslavovalo nejen ve svátečním odění, ale také v krojích. Nejednou krojované družiny z celé republiky jeli oslavovat tento den do hlavního města k Pražskému hradu a tancem a zpěvem se radovali a náš první prezident Tomáš G. Masaryk je nadšeně pozoroval. Vyvěšovali se vlajky a trikolory, všude v ulicích bylo veselo.


    O každém státním svátku se vyvěšují české vlajky a zástavy.

    To jak se vyvěšuje česká vlajka a jak se zachází se znaky české státnosti máme přesně dáno zákonem č. 352/2001 Sb.
    Ve stručnosti vlajky se vyvěšují následovně - v 16:00 pracovního dne předcházející státnímu svátku a snímají se v 8:00 následujícího pracovního dne.

    Zde připojuji zajímavý odkaz na článek z Českého rozhlasu, který pojednává o situaci naší země v roce 1918, kdy končila první světová válka a o vzniku První Československé republiky. http://www.radio.cz/cz/static/vznik-ceskoslovenska-28-rijen-1918/index
    Dále si pak dovolím připojit článek z téhož zdroje, který pojednává, proč právě usedli do vlády první Československé republiky ti konkrétní lidé.

    Radio Praha - Jaké byly osudy "mužů 28. října"?
    Jaké byly osudy "mužů 28. října"? | Radio Praha
    Jaké byly osudy "mužů 28. října"? | Radio Praha
    http://www.radio.cz/cz/rubrika/special/jake-byly-osudy-muzu-28-rijna

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Český rozhlas
    Sbírka zákonů ročník 2001
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    sv. Havel - 16. října

    Příští týden nás čeká svátek sv. Havla a s ním spojené havelské posvícení jež následuje v neděli.

    Havelské posvícení je také známo jako císařské. To proto, že se císaři Josefu II. nelíbilo, že v každém místě se slaví posvícení jindy. A protože se lidé o posvícení navštěvovali a při té příležitosti obchodovali a pracovní morálka velice trpěla, chtěl císař posvícení sjednotit právě na sv. Havla. Což se opravdu stalo v roce 1787, kdy vydal nařízení o jednotném posvícení první následující neděli po sv. Havlu. V mnoha krajích se ovšem posvícení pouze přibralo jako další příležitost k oslavám a slavilo se dvoje posvícení - Havelské nebo-li císařské a "naše posvícení".

    Proto se Havelské posvícení do dnes slaví v mnoha krajích naší krásné země. Ke každému posvícení patří dobré jídlo, pití a zábava.

    V jižních Čechách nesmí o posvícení chybět posvícenské hnětynky nebo také hnětýnky. Hnětýnky jsou dvou druhů, vykrajované a lité. Jedná se o lité těsto do malých forem, jež obsahuje mnoho másla, cukru a vajec. Hnětynka se totiž nekouše, hnětynka se rozplývá. Každý kout jižních Čech má svá specifika na zdobení hnětynek a i každá rodina si je zdobí po svém. Všeobecně se dá říci, že jsou polévané cukrovou polevou s různými příchutěmi a zdobeny sněhovými, cukrovými nebo marcipánovými barevnými ozdobami jež mají povětšinou podobu různých kytiček a lístečků. Každoročně se také v mnoha místech jižních Čech vyhlašuje soutěž o nejkrásnější hnětynku a opravdu se jedná doslova o umělecká díla k zakousnutí. Nicméně jedná se o tak nákladný kus pečiva, že se peče opravdu jen o posvícení.

    Recepis:

    Posvícenská hnětynka

    •70 dkg polohrubé mouky
    •50 dkg másla
    •50 dkg cukru moučka (osobně dávám mnohem méně cukru, ale my nemáme rádi příliš sladké pokrmy a pečivo)
    •6 vajec
    •2 lžíce rumu nebo jedna lžíce ustrouhané citronové kůry a šťávy

    Utřeme žloutky s cukrem a máslem. Postupně přidáme mouku, sníh z bílků a rum nebo citron. Vznikne polotuhé těsto, kterým pomoci lžíce naplníme vymazané a moukou vysypané formičky. Těsta dáváme méně na prostředek a více do stran formičky.
    Pečeme ve vyhřáté troubě zhruba 15 - 20 minut asi při 200°C (dle trouby a druhu formiček). Zda jsou upečené, zjistíte pomocí špejle.

    Po vychladnutí polijeme čokoládovou nebo citronovou polevou a zdobíme podle fantazie. Lze použít ozdoby na hnětynky (ty se dají v jižních Čechách koupit okolo posvícení dokonce i v trafice), lentilky, barevnou rýži, marcipán nebo si vyrobíme vlastní zdobící hmotu a z ní různé tvary.

    Na zdobení potřebujeme bílek a jemně prosetý moučkový cukr. Velice často se přidával i škrob, ale protože se dnes moučkový cukr bez škrobu (proti hrudkující složka) prakticky nedá sehnat, tak již škrob nepřidáváme. Potom hmotu rozdělíme na části a každou jinak obarvíme potravinářským barvivem. Doporučuji ty přírodní a tekuté. Pokud barvu v prášku, musíme ji předem rozmíchat v trošce vody. Pak se hmota plní do zdobících pytlíků a zdobíme buď rovnou na hnětynky, nebo ozdoby vytváříme na povoskovaném či pečícím papíře a pak přenášíme do ještě měkké polevy na hnětynkách.

    Velice baví zdobení hnětynek děti, podobně jako perníků v adventu.

    Kupované ozdoby pro zajímavost vypadají takto: https://www.toprecepty.cz/fotky/recepty/0030/hnetynky-81267-1920-1080.jpg

    A domácí zdobení třeba takto: http://www.regionalni-znacky.cz//upload/products/16/vokrojova-hnetynka-s02.jpg

    a takto vypadá kombinace obojího: http://horazdovice.charita.cz/res/archive/005/000710.jpg

    Méně časté, ale v některých místech velmi oblíbené, jsou vykrajované hnětynky, ale na ty je zase jiný recept.

    Samozřejmě o posvícení nesmí chybět ani dobré pivo jako křen a vydatná pečínka, většinou to je kachna nebo jiná drůbež, neboť husy se tradičně zabíjí až na sv. Martina - to jsou nejtučnější, mají nejvíc prachového peří a dobře se škubou.

    Na Vysočině kupříkladu o posvícení dělali i zabíjačku a častým posvícenským pokrmem byly jitrnice a samozřejmě posvícenské koláče.

    Zdroj:
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    internetové stránky ceske-tradice.cz
    obrázky: internet
    Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka + kuchařka M.D. Rettigová..
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Posvícení

    V Čechách posvícení, na Moravě hody, ve Slezsku krmáš.

    Posvícení od slova posvěcení se slaví na počest posvěcení kostela nebo místa. Při posvícení se tedy obnoví posvěcení kostela nebo místa ke kterému se celé posvícení vztahuje. A protože je každý kostel zasvěcen jinému světci nebo byl vysvěcen v jinou dobu, tak se posvícení v každé vsi i městě slaví v jiný čas.

    Jsou ale posvícení která jsou tak oblíbená a důležitá, že se slaví po celé zemi. Kupříkladu na svatého Václava nebo svatého Martina.

    Pouť se slaví na počest patrona nebo důležitého místa. Je to rozjímavé putování k místu, které je zasvěceno svatému či jde o nějaké významné místo. Tam se dělají duchovní obřady a pak následuje radování, pohoštění, trh, zábava a kolotoče.

    Posvícení a pouť jsou tedy dvě rozdílné věci a většinou se slaví pouť na počest patrona kostela a posvícení na výročí posvěcení kostela v jinou dobu. V mnoha místech však tyto dva úkony splynuly a slaví se zároveň.
    U nás v jižních Čechách a i v dalších krajích se slaví pouť dle kostela a Havelské posvícení. To zavedl císař Josef II. jako jedno společné posvícení po celou zem. Jak to nakonec s Havelským posvícením dopadlo se dočtete v následujícím článku.

    Součástí posvícení jsou dobré pokrmy, tance a radování. Typické jsou v Čechách posvícenské koláče, v jižních Čechách hnětynky a na Moravě vdolky. Pečou se z vybrané mouky, dle místního receptu a podle krajové zvyklosti se zdobí.

    K posvícení nesmí chybět zlatá pečeně a dobré pití. Jedná se převážně o různou drůbež, husy se ale pečou až na svatého Martina, kdy jsou pěkně tučné a dobře opeřené. K pečeni se podávají domácí knedlíky a sladké či kyselé zelí. V Čechách se pije převážně pivo, ale tam kde vinohrad, tak víno. Na Moravě je to naopak. Každé místo má i další odlišnosti i podle toho jakému světci je posvícení určeno. Na svatého Martina se místo koláčů v mnoha místech pečou martinské plněné rohlíčky - podkovy (recepis bude u článku o Martinském posvícení).

    Zvykem je posvícení slavit na svátek světce, ale nejčastěji nejbližší následující sobotní večer, neděli a pondělí (které se kuli práci již prakticky nedodržuje). Nejdůležitější je však nedělní slavnostní oběd a pak zábava.

    A jak to vypadalo dříve?
    Velkým a již hodně starým zvykem bylo v neděli časně ráno tzv. Odsouzení kohouta. Hoši ve vsi "ukradli" v hospodářství kohouta a pak jej nesli přes celou ves, mezi tím se vytvořil průvod. Jeden z hochů byl kazatelem a na návsi, za velkého veselí přihlížejících, kohouta odsoudil. Ten se pak sťal šavlí nebo podřízl a následně slavnostně upekl. Na Moravě se v pondělí pro změnu stínala hlava beránkovi.

    Něco málo o posvícení v různých regionech: http://www.ceske-tradice.cz/tradice/podzim/posviceni-a-hody/_zobraz=posviceni-v-regionech


    Recepis na koláče:

    České posvícenské koláče

    asi 1/4 l smetany nebo dobrého mléka
    30g droždí
    80g cukru
    500g hladké vybrané mouky
    špetka soli
    3 žloutky
    vanilka
    citrónová kůra
    100g másla
    máslo na potření plechu, 2 bílky na potření koláčů
    Nádivka: tvarohová, povidlová, maková, ořechová, apod.

    Z poloviny vlahého mléka, droždí, lžíce cukru a několika lžic mouky připravíme řidší kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem, vlijeme vykynutý kvásek, přidáme ve zbytku vlahého mléka rozmíchané žloutky, vanilku, citrónovou kůru a vlahý tuk. Zaděláme vláčné těsto, nechám je zkynout na teplém místě. Pak rozdělíme na kousky o váze asi 40 - 50g, které zakulatíme v ruce do kuličky a dáme na pomaštěný plech. Do kousku hadříku zabalíme a zavážeme raneček mouky a takto vzniklou kuličkou vytlačíme do každého kousku těsta volný střed, do něho dáme nádivku. Úzké kraje koláčů povlažíme bílkem. Koláče necháme krátce zkynout. Pak je vkládáme do předehřáté trouby a asi za 30minut (dle velikosti) je upečeme. Hotové můžeme pocukrovat.



    Následující posvícení slavené v mnoha krajích zároveň je Havelské, kde bude recepis na hnětynky a pak velké Martinské u toho si pro změnu řekneme něco o pečení hus.


    Zdroj:
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
    internetové stránky ceske-tradice.cz
    Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka + kuchařka M.D. Rettigová.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý Václav – 28.9. – Den české státnosti

    Svátek svatého Václava byl pro naše předky velice významný a i my bychom jej měli náležitě ostavit a uctít.

    Tento den je tak význačným svátkem, že se slaví po celé České zemi bez rozdílu krajů.
    A není divu, svatý Václav je nejvýznamnější patron a ochránce České země a to minimálně od poloviny 10. století, kdy počaly vznikat první zapsané legendy. Ale teď ke zvykům.

    Na svatého Václava se konají slavnostní mše, zasvěcené České zemi a svatému Václavu, konají se i lidové veselice, posvícení a do dnes se udržela i tradiční velká pouť svatého Václava a to na mnoha místech v zemi. Největší se koná ve Staré Boleslavi a návštěva hrobu svatého Václava v tento den je i dnes velmi vyhledávaná.

    Míním slovo pouť v původním slova smyslu. Tedy rozjímavé putování na významná místa týkající se světce, kterému byla pouť určena, při němž se zpívají povznášející písně, rozjímá se a kouká se uctít důležitost onoho dne. Po doputování poutníků ze svatého místa je náležitě vítají Ti, co na pouť jít nemohli, a pokračuje se veselím na trzích, v hospodách a tancovačkách a také na atrakcích.

    Svatý Václav je světcem, kolem kterého se ve vážných dobách a významných situacích shromažďuje český národ.
    Proto Josef Václav Myslbek vytvořil krásné sousoší ochranitelů České země, na němž pracoval přes 30 let a které stojí na Václavském náměstí od roku 1912. Vysochal pět patronů České země, nejvýznamnějšího svatého Václava na koni, pod nímž stojí svatá Anežka česká, svatá Ludmila, svatý Prokop a svatý Vojtěch.
    Zde pod pomníkem 21. srpna 1968 setrvávaly skupiny mladých lidí, kteří se zakrvácenými prapory a nápisem na pomníku "Jsme svobodný národ" manifestovali proti okupaci tzv. spojeneckých vojsk. V listopadu 1989 zde byla vítaná opět svoboda. Sem směřovali a směřují poutě pro vzdání úcty svatému Václavu a českému národu.
    Pod sochou svatého Václava na Václavském náměstí se také každoročně konalo v tento den velké setkání Čechů.

    Svatý Václav je vzorem čestného panovníka, starého původního křesťanství (nikoliv církve) a svatosti. Jeho život i smrt svědčí o tom, že zdravý život národa spočívá na vzdělanosti a mravnosti s živým vztahem k tradicím národa a jeho země.

    "Buďme hrdi na svůj národ, připomeňme si hrdost a lásku k naší zemi, připomeňme krásu vlastní domoviny, vzdejme úctu naší vlasti a žijme tradicemi. To je záchrana našeho národa. Nehleďme na okolnosti, začněme každý sám u sebe, jen tak se dá ovlivnit mnohé."

    Zde pro zajímavost počáteční slova známého chorálu, jehož vznik sahá až do 12. století:
    "Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.
    Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě. Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave, Kriste eleison. …“


    A co znamenal tento den pro naše předky?

    Den svatého Václava byl důležitým dnem i v hospodářském roce. Protože obilí již je pod střechou, seno se slámou ve stodole a téměř sklizené sady, tak v některých krajích tímto dnem končila služba čeledi a uzavíraly se smlouvy pro následující rok. Ovšem dost často se uzavírání nových smluv odbylo až na svatého Martina.

    V kopcovitých krajích končila obvykle pastva na salaších a stáda se vracela do níže položených chlévů ve vsi, aby byl dobytek na zimu pěkně v teple. Od svatého Václava také bylo povoleno pást dobytek i na strništích, úhorech a dalších místech, kde se přes rok pást nesmělo.

    Na Plzeňsku se toho dne odbýval svátek čeledi. Čeledíni a děvečky volili na návsi chudého krále, chudou královnu a dvořany. Náležitě se vyšňořili a králka s králem dostali koruny z pozlaceného papíru zdobené barevnými pentlemi. Jejich průvod pak došel se zpěvem a hudbou ves a prosil hospodáře ve staveních o výslužku. Hospodyně jim dala většinou vajíčka a chléb a občas i kus pečínky. Čeleď krásně poděkovala, popřála hospodáři s hospodyní hodně štěstí, dobrou úrodu a pracanty v příští rok, a pokračovala k dalšímu stavení. Tak obešli celou ves. Večer se pak z výslužky uspořádala společná hostina v hospodě.
    Toho dne se také v některých místech sporadicky konala poprava kohouta, která se jinak konala o masopustu.

    Po tomto významném dni čekala lid ještě jedna důležitá věc. Po svatém Václavu se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Ta se platila povětšinou v naturáliích.


    Jak jsem již předeslala svatý Václav je patron České země - Čech, Moravy i Slezka. Je ale také patronem míru, sládků a vinařů.
    Jeho atributy jsou dva andělé, hrozny a klasy, korouhev či kopí s praporem, orlice, kníže na koni, štít a zbroj..

    A aby povídání bylo úplné je nutno připomenout, že se na svatého Václava vyvěšuje státní vlajka..

    Zdroj:
    Ladislava Sůvová – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    internet - encyklopedie svatých
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam