• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    21. března - první jarní den - jarní rovnodennost

    Dnes jsme si prožili první jarní den doslova zalitý sluncem. Pažitka už na zahrádkách raší, stejně jako mnoho jarních květinek.

    První jarní den byl velice oslavován, byl pro naše předky velmi důležitý - přišlo jaro a končila zima. Kolem tohoto data připadá smrtná neděle a vynášení Morany - zimy. Datum smrtné neděle je posuvný jako celé velikonoce a závisí na prvním jarním úplňku, loni nám vyšla dlouhopo prvním jarním dnu, letos je hned následující neděli. První jarní den závisí na postavení slunce.

    Tento den vyrazíme do přírody s přírodní nádobou a mlékem a nakrmíme bytosti. Misku ze dřeva, kůry či jiného do přírody patřícího materiálu naplníme mlékem a položíme ji na nerušené místo, poděkujeme všem bytostem, že tu pro nás jsou. Krmení bytostí zopakujeme ještě na Velký pátek.

    Astronomicky nám začal první jarní den 20. března 2023 ve 22 hodin a 25 minut.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Družebná neděle – 4. neděle postní - 19. března 2023

    V tento den se mají lidé spolu družit a sdílet spolu čas.

    Máme již polovinu půstu a tak si můžeme dopřát tučnější pokrm, třeba dobrou tučnou rybu a polévku s drožďovými knedlíčky.

    Rozhodně si naplánujeme návštěvu - buď my pozveme někoho na oběd nebo někdo nás.

    Může se upéct i něco sladkého, kupříkladu tradiční český jablečný závin jakožto úctu naší zemi.
    Nebo můžeme upéct koláče družbance, jako to dělali v některých krajích naši předkové. Jsou to velké koláče z kynutého těsta, které se mažou světlým i tmavým mazáním a říká se, že se mazání druží (většinou to byl tvaroh a povidla nebo tvaroh a mák).
    Vybereme si a upečeme pouze jeden druh sladkého pokrmu, abychom vyjádřili stále trvající půst.

    Tradičně se v některých krajích podával "pálenec" se "suchou kůrkou", rosolkou a pivem. I my si můžeme tento den dopřát jednu sklenku něčeho lehkého, kupříkladu vína (1-2dcl), či jedno pivo (0,5l).
    Pálenec je pečený máčený hrách sypaný cukrem a pepřem. Suchou kůrkou se označují na sucho opečené rohlíky. Pálenec na suchou kůrku se nepřipravoval jen doma ale i v hospodách.

    Na družebnou neděli se mají lidé družit a tak krom návštěv se za našich prababiček dělalo pár krásných zvyků:

    Zejména chasa a dítka tuto možnost plně využívala, neboť celý půst se chodilo jen do školy a domů. Chlapci a děvčata se hromadně sešli, každý přinesl raneček jídla a i koláč a společně jej pojídali a bavili se.

    Družebná se nazývá jak od slova družit, tak od slova družba. Tento den je vyhrazen mládencům, jež chtějí na Pomlázku jít žádat o ruku dívky. Budoucí ženich jde s družbou do chalupy budoucí nevěsty a dohadují se námluvy. Tento akt byl spojen s mnoha zvyky. Jedním bylo pohoštění pučálkou ženicha, ta se podávala v talíři s vidličkou. Znalý ženich vyčkal, až mu byla předložena lžíce, pustil-li se do pučálky vidličkou, sklidil smích.

    Na Chodsku tento den končili přástky určitou zábavou, které se říkalo Spouštědlo. O spouštědle se dívky a ženy staraly, aby bylo dost rosolky, pálence a „suché kůrky“ a muži a mládenci aby bylo dost piva.

    Této neděli se také říká Středopostní, Růžová, Růžebná, Družbadlná.

    Středopostní proto, že tato neděle byla pomyslným středem postního obdobdobí.

    Růžová nebo Růžebná proto, že se tento den v Římě světí Zlatá růže.

    Na družebnou neděli se lidé mají družit, tak se družme :)..

    Recept na koláče je stejný jako u černé neděle. Recept na jablečný závin neboli štrůdl je v každé rodině jiný - rodinný, osvědčený. Podělte se s námi o dobré recepty nebo mám napsat ten náš? :)

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Kdyby někdo chtěl tipy na postní jídla a má Facebook, tak vzniklo album, kam postupně přidávám jídla, některá i s recepty.

    https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1160888607347200&type=3
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Kýchavá neděle – 3. neděle postní - 12. března 2023

    Tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za zdraví a vůbec na podporu našeho vlastního zdraví. Proto je vhodné tento den využít k rozjímání a modlitbám. Jak jsem již zmiňovala v článku "Doba postní..." modlitba je stará jako lidstvo samo. Jak jinak bychom vyjadřovali svá přání?

    Za uzdravení ostatních nemocných se modlíme v jiný postní den.

    K obědu se tradičně může uvařit pórková polévka a šlejšky (šišky) v opražené strouhance a celerový salát.

    Kýchání je Boží dar, neboť skrze kýchání se nám harmonizuje tělo i mysl a možná se k nám na okamžik přiblíží i duše. Naši předkové říkali, že kýchl třikrát po sobě, toho navštívila svatá trojice - Otec, Syn a Duch svatý. Také se říká, že kýchnutí čistí hlavu.
    „Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“ říkávali ještě naše prababičky a pradědečkové. Říká se, že toto sousloví vzniklo zřejmě ve středověku, kdy řádily smrtelné kýchavé mory. Žádný záznam jsem o tom zatím ale nenašla. Dnes už uslyšíme tuto reakci málo kdy. Zato slýcháváme "Je to pravda!" a i díky tomuto sousloví lépe dojdeme k tomu proč jsme kýchli.

    Naši předci se za své zdraví modlili na kýchavou neděli, kdy je pro takové modlitby doba nejvhodnější.

    Také se vztahuje k tomuto dni pár starých pověr:
    Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
    Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
    A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali na kýchavou neděli různé bylinky, které podporovaly kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák, ale sama nevím jestli takhle vynucené kýchnutí platí :) .

    Víte že mor je české slovo označující epidemii?


    Recepis:

    Bramborové šlejšky

    3/4 kg vařených brambor
    10g soli
    2 vejce
    2 lžíce octa
    100g krupice
    podle potřeby asi 150 - 200g hrubé mouky
    na obalení 120g strouhanky
    rostlinný olej nebo máslo (mimo půst je lepší sádlo)

    Na vál rozstrouháme studené brambory, zasypeme solí, krupicí, moukou a rychle zapracujeme s vejci a octem v pevné těsto. Vyválíme delší válečky, z nich odkrajujeme kousky asi 2x4cm, které zakulatíme v šišky. Vaříme je čtyři minuty ve slané vodě, odcedíme drátěným cedníkem a hned dáváme do pekáče, v němž jsme osmažili strouhanku. Potřásáním pekáčem šišky obalíme. Před podáním je ještě zapečeme v troubě.

    Strouhanku je možno přisladit medem či moučkovým cukrem. Kdo nemá rád strouhanku podává šišky s mletým mákem, medem a máslem.

    Po staročesku šišky zapečeme nebo osmažíme do křupava a poléváme povidlovou omáčkou - domácí povidla si můžeme udělat na podzim bez cukru.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    J. Břízová - Nová kuchařka

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pražná neděle - druhá neděle postní - 5. března 2023

    Název dostala od postního pokrmu, který se tento den tradičně připravuje a to je pražmo. Pražmo jsou máčená a pražená nedozrálá nebo klíčená obilná zrna vetšinou ječná nebo žitná. Z pražma po té připravuje polévka jménem praženka.

    Tradičně se k obědu připravuje praženka nebo oukrop a šoulet, tedy česneková polévka a zapékaný hrách a kroupy s česnekem. K tomu jako desert podáváme jablkový kompot.

    Můžeme připravit pražmo. Namočíme žito přes noc a po té zcedíme, propláchneme je a vylijeme vodu a necháme v lehce pootevřené sklenici naklíčit. Proplachujeme 1-2x denně vodou. Zrna můžeme klíčit i přímo ve studené vodě, ale musíme 2x denně měnit vodu, aby nezahnila. Máčíme či klíčíme 2-3dny i déle. Po té žito necháme okapat a spíše pomaleji opražíme do křupava na pánvi a solíme, můžeme opepřit. Pražíme na sucho nebo na oleji. Je to výborné. Lze takto připtavit i jiná obilná zrna, třeba pšenici.

    K večeři si můžeme dát rybu, která symbolizuje pokoru půstu a připravenost naslouchání.

    Na pražnou neděli se muži scházeli v hospodě a rokovali o úrodě a obilí a kolik čeho kdy kdo zasadí, aby bylo dobře nebo probírali obchod či plány do nadcházejícího roku. Nu, a při té příležitosti si dali panáka režné, či jiného alkoholu který se pálí z obilí, čímž zároveň vzdali úctu obilí, úrodě a zemi.

    A ženy, „aby vydržely rokování mužů“, se sešly v některé chalupě a daly si panáka rosolky nebo likéru. Na pražnou neděli je to tradičně likér ořechový.
    Rosolka je sladký alkohol - většinou v alkoholu nakládané lesní ovoce přiměřeně doslazované medem či cukrem. Rosolky byly i trnkové. Rosolka však dostala název od rosnatky. Úplně původní rosolka se totiž připravovala právě z rosnatky okrouhlolisté - masožravé rostliny. Tehdy se u nás vyskytovala bežně, dnes je velmi ohrožena. A rosolka se stala tak oblíbená, že se název vžil, ikdyž už s rostantkou nic společného.

    Neměli bychom se však opít, neboť je půst a střídmost proto popijeme pouze symbolicky. Opít se v tento den nevyplácí.
    Pití alkoholu v tuto neděli, samozřejmě není povinnost a můžeme se dále alkoholu zříci, myslím že tělo bude raději.

    I když si v o neděli můžeme dát panáka alkoholu, maso se nejí, proto se připravuje ryba, která je tradičně považována za postní pokrm a ne za maso (obsahuje jiné bílkoviny a lépe stravitelná než maso viz článek o půstu).


    Ostatně úctu zemi v tento den by měl dát každý, i když nemá pole, protože všichni jíme chléb a všichni užíváme plody země.


    Na Brtnicku se této neděli říkalo černá a pekly se velké koláče slazené medem, které měly dvojí černé mazání – mák a povidla.
    Také by měli být do této neděle vymeteny všechny komíny.


    Recepisy:

    Oukrop (česneková polévka)

    1,2l zeleninového vývaru nebo vody
    8 stroužků česneku
    25-50 g krup
    1 lžička majoránky
    2 bobkové listy (nemusí být)
    1 lžíce oleje
    sůl
    pepř

    2-3 krajíce žitného chleba a 1 lžíce másla nebo oleje na krutony

    Na oleji orestujeme kroupy, a po té velmi krátce česnek bud pokrájený na plátky nebo prolisovaný. Zalijeme vývarem nebo vodou, osolíme, opepříme, přidáme koření a vaříme do změknutí krup.

    Chléb na krutony pokrájíme na kostičky a osmahneme na tuku do zlatova.

    Kroupy můžeme použít vařené z přípravy na šoulet, pak polévku vaříme cca 15minut.

    Česnek můžeme přidat až téměř na konec utřený nebo prolisovaný.

    Mimo půst použijeme místo oleje sádlo, můžeme přidat i osmahnutou slaninu na kostičky.


    Šoulet

    250 g hrachu
    200 g krup
    2 ks cibule
    2 stroužky česneku
    4 lžíce oleje
    majoránka
    mletý černý pepř
    sůl
    tuk na vymazání

    Hrách propláchneme a namočíme ho asi na 4 hodiny do studené vody. Vyměníme vodu, uvaříme doměkka a scedíme. Kroupy hodně propláchneme, vsypeme do většího množství osolené vody a také je uvaříme doměkka. Kroupy občas promícháme, protože mají tendenci se chytat na dno hrnce. Uvařené kroupy scedíme, zchladíme studenou vodou a necháme okapat.

    Mezitím očistíme cibuli a česnek. Česnek prolisujeme a cibuli nakrájíme nadrobno. Na pánvi rozpálíme olej a cibuli pomaleji osmažíme dozlatova.

    Kroupy promícháme s hrachem, přidáme česnek, podle chuti směs osolíme, opepříme, přidáme majoránku a smaženou cibulku. Mimo půst můžeme místo oleje použít sádlo nebo špek.

    Pekáček vymažeme máslem nebo olejem, rozetřeme do něj směs a zapečeme v horké troubě. Přibližně 190 °C do zlatova.


    Rychlý jablkový kompot z čerstvých jablek

    oloupaná a na 1/4 pokrájená jablka
    skořice
    hřebíček
    voda
    trocha cukru nebo medu nebo syrupu ke slazení (dobrý je třeba rýžový, čekankový)

    Vložíme jablka do hrnce a zalijeme vodou tak akorát.

    Vložíme koření v celku a osladíme, vaříme asi 10minut do poloměkka, můžeme dochutit citronovou šťávou.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    Ježek Brtnický - povídání o vsi
    Vařeni.cz - upravený recept
    Roman Vaněk - upravený recept na česnekačku
    Rodinná kuchařka

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    DIABOLUS: upravený a lehounce rozšířený článek, protože v předchozím byly chyby:

    Doba postní nebo-li období 40 denního půstu
    aneb proč v 21. století držet tradiční půst

    Mnoho lidí se mne ptá proč. Proč držet půst v dnešní době. Dovolte mi tedy menší pojednání.

    Jarní půst má dávnou tradici, jde ruku v ruce s cykly přírody, naším tělem i duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici přejalo a dalo by se říci, že díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

    Předem bych chtěla říci, že 40 denní půst neznamená hladovění. Základem je v tomto půstu vynechat maso a alkohol. Mohou se však jíst ryby, obojživelníci a korýši, které tradice nepovažuje za maso a opravdu se jinak a mnohem rychleji tráví.

    Po fyzické stránce se nám otevírá každé jaro příležitost očistit tělo a vytříbit jídelníček, vypozorovat které potraviny našemu tělu vyhovují a které nikoliv. Po duševní stránce pak urovnat si myšlenky, srovnat se a vytvořit plán na následující rok. Je však třeba toto dělat vědomně.
    S plánováním započatého roku se pojí i druhá postní neděle, kdy naši předkové rokovali na téma co kdo zaseje, co se vytvoří, co je třeba udělat.

    Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Bílou sobotou včetně, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a z tradice se nepočítá jako postní den. I tak se o postních nedělích nepřejíme, nejí se maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
    Půst držíme tedy 6 dní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou sladké koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme více mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. S dodržováním postních nedělí půst mnohem rychleji uteče.

    Pro tělo je tedy postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Je dobré v tomto období tělu ulehčit, neboť nám pak dává prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).

    Jak to udělat?

    Tělu hodně ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, a to i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Dobré jsou bylinky, které čistí játra, třeba ostropestřec mariánský. Také první kopřivy jsou výtečné. Vynecháme sádlo a lůj, nejíme velké množství soli a prefabrikované potraviny s éčky. Zkusíme vařit a jíst opravdové potraviny, jak je trefně nazvala Margit Slimáková.

    Maso a masné výrobky (tedy i veškeré uzeniny a šunky) můžeme nahradit rybami. Jak jsem již zmínila ryba se v rámci půstu nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, obsahuje jiné bílkoviny, tělo ji jinak zpracovcává, obsahuje omega 3 mastné kyseliny a další látky, je však důležitá rozmanitost. V tradici symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

    Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučinu, žervé, tvaroh, farmářské sýry,...) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť obsahují velké množství soli a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům doporučuji se vyhnout.

    Snažíme se nekupovat dovozovou zeleninu a ovoce. Je z husta rychlená, velmi hnojená a často nepřiměřeně drahá. Prospěje nám za, která je tradičně dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Zelenina, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, ideálně česká, takže převážně kořenová, zelí, brambory, kadeřávek a další. Z ovoce pak zejména jablka. Ideální je kysané zelí a i jiná kvašená zelenina (na internetu najdete pod pojmem pickles), která obsahuje mnoho prospěšných látek z mléčného kvašení. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, usušit, zamrazit či naložit nebo zkvasit tu vypěstovanou v Čechách. Když nemáme moznožt skladovat, je lepší koupit mraženou zeleninu, která se mrazí v sezoně a prý obsahuje více vitamínů. Pokud máme to štěstí a vlastníme kus země, je možné i takzvané zimní pěstování, kdy se zelenina vysadí srpnu do konce sezony naroste a sklízí se až přes zimu. O tomto způsobu pěstování hezky informuje youtube kanál Plodná zahrada.

    Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je již zmíněné tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Pro zajímavost 100g domácího kysaného zelí nám pokryje denní dávku příjmu vitamínu C. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, mnoho firem přidává do zelí konzervanty a umělá sladidla, která naopak zatěžují organismus.

    Po vzoru našich předků můžeme vynechat cukr a sladit jen o nedělích, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené ovoce a další.

    K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží už více jak 500 let a tak tu poměrně zdomácněly, ale rozhodně to s nimi nepřehánějme. Tradičně se v českých zemích místo citronu používaly kdoule. Kdo má v blízkosti kdouloň, využije její ovoce lépe než citron.

    Dříve se jedla hodně žitná a ovesná mouka, žitný chléb a pšenice byla spíše sváteční záležitostí o nedělích a to celoročně. Mělo to praktickou stránku, žito mnohem méně podléhá při skladování hořknutí a jiné degradaci narozdíl od pšenice. V dnešní době nás bude více zajímat, že žito obsahuje mnohem méně lepku a tím ulevíme tělu. Celožitný kvasový chléb je tedy o půstu dobrá volba. Pečivo kynuté nebo chceteli fermentované kvasem je pro tělo mnohem lépe ztravitelné než rychlé kynutí droždím. Nejvýhodnější je si jej péct doma a chovat kvásek. Kdyby někdo chtěl mohu poskytnout recept na žitný chléb i kvásek.

    Neměly by se v tomto období pít ve velkém množství ani čerstvé ovocné šťávy a džusy.

    Pokud jsme již v půstu zběhlí, můžeme se vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Rýže zhusta obsahuje těžké kovy a arsen. Je to způsobeno zatíženou půdou v Asii na které se pěstuje. Pokud máme rádi rýži používejme v půstu italskou, dobře propranou ve vodě. V Itálii se pěstuje více druhů rýže, nejznámější je asi Arborio, kulatozrnná rýže a mléčná rýže.

    Místo rýže můžeme vařit bulgur – lámanou tvrdou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, je to taková česká "rýže".
    Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražmo, polévky, žitný chléb, kysané zelí a od 18. století také brambory. Fantazii se vsak meze nekladou 🙂.

    Také se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu. Mohu poskytnout recept.

    Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od pravého čaje.

    Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná. U malých dětí nevynecháváme maso, je důležité pro jejich vývoj.

    Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.

    I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje. Nepleťme si však abstinenční příznaky s tím co tělu nesedí. Děje se tak hlavně u vynechání kofeinu, cukru a většího množství sacharidů. Cukr je pro naše tělo opravdu jako droga. Za 14dní se však tělo srovná do normálu.

    Je na každém z nás které potraviny vynechá. Člověku, který drží půst poprvé bude chybět i maso, proto pro první půst doporučuji vynechat pouze maso a alkohol.

    Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl žitný chléb ke kterému se přikusovalo kysané zelí.
    Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku nebo kaši a večer vařené zelí s chlebem či bramborem. V zámožnějších rodinách se oběvovaly na postních stolech ryby a raci.
    Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.

    V mnoha krajích se o půstu nejedly ani vejce. Slepice zhusta v zimě méně nesou a vejce se schovávala na zadělání těst a na Velikonoce.


    Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak zároveň i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
    Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu.
    Když už jsme u modlitby - víte, že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?

    V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to, co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nemáme nějakou závislost nebo jestli nás hmota příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými můžeme v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere a jak letošní půst pojme.
    Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, ducha, těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho, co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.

    Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu, televizi, dlouhému času na internetu a i četbě knih s příbehěm a jinou realitou. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou chceme vnímat.
    Půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.

    Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme za potravu, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Jedno bez druhého prostě nejde.

    Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

    Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.
    Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím si neděle vyhradit na tradice a zvyky. Opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budete mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.

    Půst je obrovská příležitost se něco nového naučit a změnit.


    Něco málo historie:

    O půstu se nesměli zpívat světské písně, nesmělo se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích.

    U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky (předení přízí) probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy nebo pracovaly v tichosti. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.

    V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se v mnoha krajích během celého půstu nosila černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. Pravidelně se chodilo do kostela na mše a bohoslužby. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je "navíc" zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.

    Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
    Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc a jara.

    V mnoha rodinách se kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.
    Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Jinde se hrnce a rendlíky velice důkladně myli a drbali. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo pouze o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

    Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

    Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo. Tak období půstu dobře ubíhá, ale o tom až v samostatných článcích k jednotlivým nedělím.

    Krásný a příjemný půst.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Plodná zahrada - http://www.plodnazahrada.cz/
    Fermentujeme - https://www.facebook.com/profile.php?id=100057173182043

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Černá neděle - 26. února 2023 - první neděle postní

    První neděli postní se říká nejčastěji černá, ale také pučálka nebo fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná, která je později) dle kraje.

    Tento den tradice velela dospělým ženám se obléknout do černého smutečního šatu. Vyjadřovala se tím úcta k tomuto dni a celému půstu. V dnešní době již nemusíme oblékat smuteční šaty, ale zvolíme vlastní způsob projevu vážnosti.

    Celý tento den by se měl vést v úctě, spíše tichosti v usebrání a rozjímání. Můžeme jej také strávit v modlitbách nebo manuální prací, při které budeme dbát na to, abychom byli v klidu a v přítomnosti. Vypneme si kupříkladu hudbu a pracujeme v tichosti. Dříve většinou hospodyně v tento den pečlivě poklízely a připravovaly postní pokrm pučálku.

    Pučálka se připravuje tradičně k obědu. Je to pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se nechává máčet předem aspoň dva dny. Voda se pravidelně mění (aspoň 2x za den) a tak by pučálka neměla nadýmat.
    Připravuje se solí a pepřem pražením v rostlinném oleji. Dříve se používal se často lněný olej. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej, neboť je půst a živočišné tuky nepoužíváme.
    Pučálku je také možno připravit i na sladko s medem, což chutná zejména dětem.
    Pokud někomu nevyhovuje pučálka, udělá si jakýkoli pokrm z hrachu, ať už je to třeba polévka či hrachová kaše. Můžeme použít různé druhy hrachu, i římský (cizrna).

    Černá neděle se také nese ve jménu postních preclíků. Ty se zadělávají z pšeničné mouky nebo špaldy, vaří se a pak hustě posypou solí a mákem a dopékají se v peci nebo troubě. Dole najdete recept na preclíky bez vaření. Pečou se buď v sobotu večer, nebo o neděli.


    V krajích kde se nepekly preclíky, kupříkladu na Jihlavsku, se pekly koláče mazané černým mazáním a to buď makovým nebo povidlovým. Recept též najdete níže.

    S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli - liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděly. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se umýt, pomodlit a hledat preclíky.
    Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek.
    Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. postního týdne a na Zbirovsku až na 4. postní neděli.

    Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

    A proč samometná? Jak název napovídá se v sobotu i v neděli se velmi smýčilo, takže nelenit a pracovat! :)

    Recepis na koláče:

    České koláče

    asi 1/4 l mléka
    30g droždí
    80g cukru
    500g hladké mouky
    špetka soli
    3 žloutky
    vanilka
    citrónová kůra
    100g másla
    tuk na potření plechu, 2 bílky na potření koláčů
    Nádivka: povidlová, maková

    Z poloviny vlahého mléka, droždí, lžíce cukru a několika lžic mouky připravíme řidší kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem, vlijeme vykynutý kvásek, přidáme ve zbytku vlahého mléka rozmíchané žloutky, vanilku, citrónovou kůru a vlahý tuk. Zaděláme vláčné těsto, nechám je zkynout na teplém místě. Pak rozdělíme na kousky o váze asi 40 - 50g, které zakulatíme v ruce do kuličky a dáme na pomaštěný plech. Do kousku hadříku zabalíme a zavážeme raneček mouky a takto vzniklou kuličkou vytlačíme do každého kousku těsta volný střed, do něho dáme nádivku. Úzké kraje koláčů povlažíme bílkem. Koláče necháme krátce zkynout. Pak je vkládáme do předehřáté trouby a asi za 30minut (dle velikosti) je upečeme. Hotové můžeme pocukrovat.


    Recepis na preclíky:

    350g hladké mouky (špaldy)
    80g oleje
    200ml mléka i méně dle mouky
    2 špetky cukru
    10g droždí
    2 velké špetky soli
    vejce na potření
    mák na posypání

    Rozděláme kvásek z droždí, trochy vlahého mléka, cukru a trochy mouky. Zaděláme těsto a necháme zkynout. Válíme hady a tvoříme preclíčky, necháme mírně nakynout, mažeme vejcem, posypeme mákem a pečeme do zlatova na 180°C.

    Dobrou chuť :)



    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Kuchařská kniha - J. Břízová

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Stručný přehled postních a velikonočních dnů pro rok 2023:

    Popeleční středa
    22. února - zahájení půstu, tradičně se peče žitný chléb

    Pytlový čtvrtek
    23. února - ač již půstu dojídají se potraviny zbylé od masopustu

    Černá neděle
    26. února - první neděle postní, vaří se pučálka či jiný pokrm z hrachu, mohou se péct koláče s černým mazáním nebo slané preclíky

    Pražná neděle
    5. března - druhá neděle postní, vaří se oukrop (česneková polévka s kroupami) a šoulet (hrách a kroupy zapečený s česnekem), můžeme doplnit o jablkový kompot. Můžeme připravit pražmo nebo praženku, muži mohou jít rokovat s ostatními muži a popít panáka režné či jiné pálenky z obilí, ženy mohou popít panáka rosolky, můžeme však dál držet očistný půst a alkohol opět vynechat

    Kýchavá neděle
    12. března - třetí neděle postní, vaří se kupříkladu pórková polévka a bramborové šišky sypané strouhankou k nim celerový salát, provádíme motlibu za uzdravení (nás samých)

    Družebná neděle
    19. března - čtvrtá neděle postní, můžeme si dobřát lehký aperitiv, vaří se tučnější jídlo třeba polévka s drožďovýmim knedlíčky, ryba s bramborem a jablkový závin, družíme se s rodinou či s přáteli u společného oběda a sdílíme s nimi své zkušenosti z půstu a povídáme

    První jarní den
    20. března - krmíne bytosti mlékem

    Smrtná neděle
    26. března - pátá neděle postní, vaříme bramborovou polévku, bosáky s kysaným zelím a cibulkou a ovocný salát, vynáší se Morana (Smrt), poslední termín setí osení (lépe však 10 dní před květnou nedělí)

    Květná neděle
    2. dubna - šestá a poslední neděle postní, vaříme zeleninovou polévku, fazolky na smetaně s bramborem a vločkové či máslové sušenky (ideálně doma připravené), učiníme procházku do přírody, světí se kočičky, zdobí se s nimi nedělní stůl, z tradice si ženy obléknou něco nového

    Svatý týden:
    Modré pondělí - 3.4. - zdobíme stůl zvrostlým zeleným osením a ozdobíme jej, dáváme úctu nebi a počasí, děkujeme za život

    Šedivé úterý - 4.4. - hospodyňky poklízí a připravují vše potřebné na pečení a barvení vajec, děkujeme za smrt

    Škaredá středa - 5.4. - den, kdybychom se neměli mračit, budeme naslouchat a pozorovat

    Zelený čtvrtek - 6.4. - vaříme zelené pokrmy, oslavuje život, sílu, jídlo, člověka, odlétají zvony do Říma, myjeme se ráno studenou vodou, pečeme jidáše s medem na pátek, uspořádáme slavnostní večeři - večeříme rybu a chléb, popijeme vodu jako přípitek a na závěr sklenku červeného vína

    Velký pátek - 7.4. - přísnější půst, neryjeme a nepřesazujeme květiny, krmíme bytosti mlékem, k obědu pojíme jidáše pečené o zeleném čtvrtku a bramboračku, odpoledne provádíme modlitbu za uzdravení bližních (i planety Země), pečeme mazance (ale nejí se!), k večeři připravíme kupříkladu brambory na loupačku s máslem a mlékem nebo s tvarohem a cibulkou

    Bílá sobota - 8.4. - poslední den půstu - ráno se omyjeme ve studené vodě, vaříme slavnostní oběd, nudle s mákem, nebo flelky s houbami, oblékneme si bílé šaty, pánové bílou košili, u oběda zapálíme bílou svíci, jdeme ven uctít vodu a nabrat si do nádoby živou vodu z pramene/studánky, večer se provádí rituál svěcení ohně

    Velikonoční neděle - 9.4. - ráno se snídá svěcený mazanec, pečeme velikonočního beránka, vaříme bohatý oběd - skopové se špenátem a pokrmy s bylinkami, vaječné pokrmy, učiníme jarní výzdobu, muži splétají pomlázky, ženy barví kraslice, pečeme velikonoční nádivku na pondělí

    Velikonoční pondělí - 10.4. - červené - den nejslavnější z velikonoc, den radosti, muži i ženy se krásně ustrojí, muži a chlapci jdou na koledu s pomlázkou, ženy a dívky rozdávají vajíčka a pentle, pomlázka končí ve 12:00, k obědu je mnohde velikonoční nádivka, mohou se připravovat boží milosti, velikonoční kynutý věnec a mandlový mazanec

    Toto je pouze stručný výtah, více se dozvíte později v jednotlivých článcích, krásný půst a velikonoce.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pytlový čtvrtek – 23. února 2023

    Pytlový čtvrtek je druhý den velikonočního půstu.

    Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
    Tomu co nezbylo nic, drží půst i tento den.

    Takže na pytlový čtvrtek dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu! Vždyť nás čeká první posní neděle.

    Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Popeleční středa - 22. února 2023

    Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

    Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března. Na popeleční středě závisí délka a konec Masopustu.

    Letos je to 22. únor, který připadl na Popeleční středu a zahajuje 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

    V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy - můžeme se najíst do syta jen jednou za den.

    Dnes je pro nás důležité, že v tento den a po celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol, omezuje se cukr a kofein. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, bulgurem, pohankou nebo lehkou rybou. Rybu totiž půst nepovažuje za maso a v půstu se jíst může. Vhodné je také kysané zelí s chlebem po vzoru našich předků.


    Popeleční středa, den popelce.

    Spalují se svěcené větvičky jívy - kočičky (ratolesti), z předešlých Velikonoc. Popel z nich se nazývá popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." a dělali to podobně i naši dávní předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob.

    Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.
    Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

    Říká se, že kdo tento den bude péci chléb, tomu při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.


    Jak jsme si řekli, popeleční středa je prvním dnem půstu.
    Půst držíme proto, abychom odlehčili tělu i duši a měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl.
    Postní období není hladovění a trýznění těla, ale prostor pro to, kdy můžeme zjistit, které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho, nepřejídáme se.
    Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat a budeme z něho mít radost, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama. Přímo k půstu jsem připravila zvláštní článek, ten ale až příště.

    A ještě pár lidových zvyků:

    Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

    Říká se, že ten kdo se o popeleční středě napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

    Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.

    Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí...


    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Masopustní úterý – 21. února 2023

    Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého masopustu, na Moravě řečeného fašank nebo také ostatky, jinde karneval.
    Je to právě ten den, kdy do ulic vyjdou maškary s muzikanty a zastavují se po staveních a hrají a zpívají. Dříve to byl den sváteční, nikoli pracovní. V dnešní době se pochůzky maškar přesouvají spíše na sobotu nebo neděli.

    Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje sama a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.
    Koblihy symbolizují slunce a hojnost. Proto toto typicky české plněné smažené pečivo ke konci masopustu neodmyslitelně patří – jako vítání slunce. Koblihami také odměňujeme maškary, jež nám do domu přináší veselí a zábavu a poděkujeme jim, než odejdou o dům dál.

    Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem nebo kobyla, jinde moučný nebo matka či šašek s bičem, který odhání všechny, kteří nejsou v maskách a chtěli by se k průvodu přidat. Všude se ale maškary s muzikanty zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají několik písní a předvedou i nějakou scénku nebo kolečko. Ve městech se zastavení nedělají a většinou se dělá průvod na náměstí nebo k hospodě, kde se pak tančí a veselí.
    Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti často neměl pevné stanovy. Maškary v tento den mohou opravdu téměř cokoliv. Nadruhou stranu každá maškara má přesná pravidla co dělá a jaký má v průvodu úkol a v některých místech má pravidla i průvod a vše je spjato se symbolikou, na níž je každá ves hrda.
    Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené i jiné dobroty, dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
    V tento den se také často sehrávalo masopustní divadlo.

    Každopádně průvod masek se má zastavit u každého domu ve vsi a má být veselý a s muzikanty či alespoň zpěváky mají rozdávat veselí a zábavu za níž dostanou odměnu.

    Masky s průvodem nakonec dorazí do hospody, kam se sejdou i ostatní lidé krásně oděni na poslední tancovačku před postním obdobím. Ta trvá, ale pouze do půlnoci. Jakmile hodiny odbijí půlnoc, či ponocný zatroubí (je pár obcí v naší krásné zemi, kde ponocného opět mají), všichni se musí poslušně rozejít domů spát a hospodský zavře.

    V mnoha krajích se před půlnocí dělá obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojí i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělá se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdyby se nemělo tančit ani hrát. Basa s černou pentlí jde na 40dní do komory. Tento zvyk se drží do dnes a je velice krásný.

    O půlnoci totiž začíná první postní den – Popeleční středa.


    Recepis - masopustní úterý

    Nu a protože k masopustnímu úterý neodmyslitelně patří koblihy, tak vám sem napíši vyzkoušený recepis na domácí kobližky.

    Budeme rádi, když se s námi podělíte i o své ozkoušené recepty.

    Domácí koblihy jednoduché

    30g másla
    30g cukru popřípadě medu
    3 žloutky
    asi 1/3 mléka
    30g droždí
    500g hladké nebo polohrubé mouky - můžeme použít i celozrnnou - doporučuji dát 1/2 na 1/2 s bílou moukou, jinak jsou koblihy příliš hrubé
    špetka soli
    citrónová kůra
    2 lžičky rumu (můžeme dát i více)

    Na náplň asi 200g zavařeniny
    Na smažení je v recepisu 1 a 1/2 kostky pokrmového tuku. Můžeme raději použít slunečnicový či řepkový olej. Nejlepší jsou ale na sádle.

    Tuk s cukrem utřeme do pěny a postupně přidáváme žloutky. Mezi tím si necháme zkynout kvásek z části vlahého mléka, droždí, trošky cukru a mouky na teplém místě.
    Kvásek přidáme ke žloutkové pěně a střídavě přidáváme mouku a zbylé vlahé mléko. Dále přidáme sůl, nastrouhanou citrónovou kůru a rum.
    Dobře zpracujeme vláčné těsto, zakryjeme je čistou utěrkou a dáme kynout na teplé místo asi na 1/2 až 3/4 hodiny.
    Vykynuté těsto dáme na vál a lehce je válečkem vyválíme na asi 1,5-2 cm vysokou placku. Z té vykrajujeme hrníčkem nebo skleničkou (můžeme použít i větší kulatou formičku) kolečka.
    Na polovinu koleček poklademe lžičkou zavařeninu. Dbáme, aby byla zavařenina jen uprostřed kolečka, jinak se nám nebude chtít slepit. Poklademe kolečky bez zavařeniny a dobře prsty spojíme. Znovu vykrojíme a pokládáme na pomoučněnou nahřátou utěrku vrchní stranou dolů. Kobližky pak přikryjeme nahřátou utěrkou a necháme asi 1/2 hodiny kynout. Mezi tím je otočíme.
    Koblihy klademe do nahřátého tuku vykynutou stranou dolů a smažíme po obou stranách do zlatova.
    Z tohoto množství je asi 20-25 koblih.

    Šťastné počínání a dobrou chuť.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    Kuchařka - Břízová

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Masopustní pondělí –20. února 2023

    V pondělí ráno se vyspává po nedělním tancování, ti otrlejší pokračují v tanci i přes pondělí.

    Na mnoha místech se v pondělí odpoledne pořádá tzv. mužovský bál. Je to tancovačka pouze pro ženaté a vdané, svobodní do tance nesmí. Ti se vyřádili v neděli a teď se mohou jen dívat.
    Je to velice praktické, krom toho, že manželé mají prostor pro tanec, protože o neděli dávají přednost mladým, má to i druhý velice praktický význam - všechna svobodná děvčata a jinoši vědí, kdo již je zadán a kdo ještě ne.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Masopustní neděle - taneční – 19. února 2023

    Po tučném čtvrtku následuje pátek a sobota plná příprav na slavnou neděli. Nakládá se maso na neděli, škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje na nedělní a pondělní zábavu a připravují se masky a maškary na masopustní úterý - poslední masopustní den. Dříve se od neděle do úterý nechodilo do práce.


    Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.

    K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem a je výtečná.

    Této neděli se také říká taneční, a to proto, že již po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se, a hlavně tančilo, kolikráte až do časných pondělních hodin.

    I my dnes bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

    Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
    Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

    Krásný masopust!


    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Tučný čtvrtek - 16. února 2023

    Tučný či tlustý čtvrtek nebo-li "tučák" předznamenává konec masopustu s velkými tanečními zábavami a počátek střídmého postního období před Velikonocemi.

    Na Tučný čtvrtek by každý měl být doma s rodinou a užívat si dobrého jídla a piva.
    Tradičně každá hospodyně připraví k obědu vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím. Před jídlem se pomodlíme a poděkujeme vepříkovi za to, že jeho život nebyl marný.
    K tomuto českému lahodnému pokrmu podáváme pivo jako úctu čtyřem živlům.

    A protože se tento den netancuje, měl by každý pojíst tolik vepřového co snese a pak si dá šlofíka.

    Pokud nemůžeme býti doma na tučný oběd, uděláme slavnostní večeři.

    V pátek se tráví a v sobotu se připravujeme na slavnou masopustní neděli, pondělí a úterý plné radovánek, tance a masek. Hospodyně v sobotu nakládají hovězí maso na neděli, kdy se vaří tradiční svíčková omáčka s knedlíkem.

    V některých krajích se přesunulo masopustní veselí jen na sobotu a neděli, ale přípravná sobota zaplněná škrobením a žehlením krojů a krásných masek, přípravou ozdob a dobrého jídla pak chybí a masopust se stává poněkud hektický. Je třeba tak toto připravovati již v týdnu nebo víkend předešlý.

    Doporučuji však se i o víkendu za masopustními taškařicemi vypravit třeba do blízké vesnice a popít a pojíst něco masopustních dobrot..


    Recepis - tučný čtvrtek

    Dovolím si připojit recepis na výtečné nadýchané a poměrně rychlé bramborové knedlíky.


    Bramborové knedlíky z horkých brambor

    3/4 kg vařených brambor
    10g soli
    50g krupice
    250g hrubé mouky
    1 vejce - pokud je hodně malé přidáme jeden žloutek

    Brambory uvaříme a ještě teplé je na válu rozmačkáme válečkem či šťouchadlem na brambory. Osolíme, přidáme krupici, mouku a když vychladnou tak aby se vejce nesrazilo, spojíme s vejcem.
    Z těsta tvoříme menší knedlíky. Já dělám 4 válečky, lze udělat 2 větší knedlíky nebo menší kuličky.
    Vkládáme je do vroucí dobře osolené vody. Pokud jsou menší vaříme asi 13min, pokud větší cca na 15min.
    Jestli je knedlík dobře uvařený, zjistíme rozkrojením v půli.

    -> Těsto zpracováváme co nejrychleji - řídne
    -> stejné těsto můžeme použít i na plněné knedlíky uzeným či zelím, ale přidáme do těsta vejce na víc (místo žloutku)
    -> lze je připravit i z brambor předem vařených ve slupce, jen je třeba je najemno ustrouhat

    Jistě v každé rodině se předávají osvědčené recepty na knedlo zelo vepřo a tedy chcete-li se podělit o ty své, velice rádi je uvítáme. My máme nejraději pomalu pečené na kmíně a česneku.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
    Ladislava Paterko - Naše tradice (tradice s platností dnešního času)
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu (sbírka zvyků cca před 100 lety)..
    Rodinná kuchařka

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý Valentýn – 14. února


    Ač se to na první pohled nezdá, i oslava svatého Valentina k naší zemi a historii patří, byť v jiné formě.


    Dnešní podobu svatému Valentýnu dal defakto americký papírník, jehož podnik počal upadat za vlivu silné konkurence a on měl geniální nápad - papírové Valentinky, přáníčka zamilovaných. Udělal kampaň a lidé na konci 19. století z tohoto nápadu byli tak nadšení, že se téměř okamžitě na americkém kontinentě ujal a posílání krásných barevných Valentinek se stalo obrovsky populární a rozšířil se tak do celého světa. Postupem času vzniklo to, co vídáme zejména v obchodech dnes. Tento pan továrník měl ještě pár dalších nápadů ohledně jiných svátků, ale ty se již tolik neujaly a tak je nemáme v povědomí.


    V naší krásné české kotlině jsou zmínky o oslavě svatého Vantýna již za vlády Karla IV., avšak zvyk to byl pouze místní, většinou tam, kde bylo místo spojeno nějakým způsobem se svatým Valentýnem. Mnohem známější a všemi místy v zemi oslavovaný byl totiž svatý Řehoř, jež se slavil 12. února a oslavy jeho dnes prakticky vymyzely.

    Oslavy svatého Valentina u nás měly místně různý ráz i zvyklosti. Všechny kraje, kde se slavil ale propojovala základní myšlenka a to, že žena má být ženou ve své ženskosti a křehkosti a muž mužem ve své mužské podstatě a rytířskosti a všichni k sobě mají být slušní, milí a galatní. Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě slušní.

    A i dnes by to měl být den úcty, slušnosti, vlídnosti i lásky.

    Ženy se v teto den čančaly, aby podtrhly svoji ženskost a muži nechtěli být pozadu a taktéž se pěkně strojili. Lidé si brávali nejlepší šaty, chodili na procházky a zamilovaní se obdarovávali zejména hubičkami.
    Mnohde, pokud ještě nebyl půst, který je posuvný, se dělaly tancovačky nebo plesy ve jménu zamilovaných a sv. Valentýna.

    Neodmyslitelně poslední století i k českému sv. Valentýnu patří květiny.
    Každý muž totiž ví, že ženu nejvíce potěší právě květinou. I kdyby to měla být ta nejmenší kytička.

    Za dob Karla VI. se jistě zamilovaní neobdarovávali květinami, pokud nebyly vyrobené z rozličných materiálů. Nicméně vím, že ve 14. století často muži chtěli vyniknout v trubadúrství a skládali pro své dámy zamilované verše a písně.

    Vzájemné odarovávání malými dárečky byl u nás v hlubší historii spíše místní zvyk.
    Většinou tam kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu, se pořádala pouť (průvod a trh), které se účastnili zejména mladí a zamilovaní a předávali si často perníčky.

    I dnes se pouť pořádá a to třeba v Příboře nebo na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentina.
    Letos bude pouť zamilovaných ke svatému Valentinu na Vyšehradě již tuto sobotu 11.2. 2023 a to od 10:00 do 16:30.


    S přáním krásného Valentýna Přátelé českých tradic :)


    Zdroj: Ladislava Paterko - přednášky a semináře
    https://www.kudyznudy.cz/akce/pout-zamilovanych-ke-sv-valentinu-na-vysehrad

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Hromnice - 2. února

    Hromnice byly a jsou důležitým dnem. Jsou dnem pro první přivolání jara.

    Přivolávání jara naši předkové věnovali mnoho sil a vzniklo tak mnoho rituálů a zvyků. Jedním z nich je svěcení bílých svící - hromniček. Prvně se hromnička zapaluje při první jarní bouřce. Zapálením tak prosíme o ochranu sebe, domu i úrody před bouřkou, blesky a krupobitím. Je zvykem dávat zapálenou hromničku do okna. Okna se při bouřkách vždy zavírala, aby lidé nepřivolávali hromy a blesky. Hromničky se také dávali do ruky nebožtíkům, aby měla duše světlo při cestě na onen svět.

    Tento den je také významný tím, že se děkuje za budoucí úrodu zemi. Poděkovat by měli opravdu všichni, nejen ti, co vlastní polnosti. Jíme všichni a všichni využíváme darů země.

    Od tohoto dne vyčkáváme první jarní zahřmění, prvního posla jara.

    Muži by při prvním zahřmění neměli zapomenout nadzvednout ženu, aby se jich celý rok držela mužská síla.

    Na Hromnice o hodinu více - Proč? Protože opravdu na tento den vychází prodloužení dne od slunovratu o celou hodinu.
    Také se ale říká - na hromnice půl krajíce a půl píce - lidé si dobře uvědomovali, že zima bude ještě dlouhá a že musí šetrně zacházet s potravinami i s krmivem pro zvířata. Také se pomaličku blíží jarní 40ti denní půst.
    Praví se, že je-li na Hromnice krásné jasné počasí a svítí-li sluníčko bude zima trvat ještě minimálně 6 neděl. Je-li sychravo, mlha, sněží, či je jinak ošklivo jaro přijde dříve.
    Pranostik je pro tento den povícero...

    Na Hromnice uklidíme Betlém, pokud jsme to již neučinili o Třech králích.

    A ještě pár starých zvyků od našich předků:

    Na Hromnice se nemá nic šít, protože jehly přitahovali "posly boží" - blesky.
    Nemělo by se tančit - říkalo se, že člověk by pak zemřel bez světla.
    Také se dříve na hromnice už přivolávalo jaro první slavnostní orbou, kdy se pentlemi ozdobil pluh i tažné zvíře a prý se i políval/křtil nebo spíše světil pálenkou (tedy už jen ten pluh nikoli zvíře).

    V křesťanské liturgii připadá na den 2.2. Očištění panny Marie nebo najdete tento den také jako Uvedení Páně do chrámu.

    Uctívání dne Hromnic ale sahá až ke starým Slovanům a četla jsem zmínky, že je to ještě starší záležitost než Keltská. Oslavoval se oheň a bohyně Brighit. Ta byla bohyní slunce a ohně a na její počest a také na ochranu domu se tento den zapalovaly malé ohníčky před domem. Tento zvyk prý v některých krajích přetrval až do 19.století. Křesťanství navázalo na tuto bohyni sv. Brigitou Irskou, která je mimo jiné patronkou Irska a malé ohníčky před domem se v podobě svící přesunuly do domu.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Masopustní období - od Třech králů do 21. února 2023

    Masopust začíná po vánocích, tedy po Třech králích a končí Masopustním úterým, které je posuvné. Letos připadá na 21. února, pro zajímavost - loni to bylo až 1. března. Na 22.února 2023 tedy vyšla Popeleční středa, první postní den v jarním 40ti denním půstu.

    Masopust nebo postaru Masopusť je čas ještě před jarním půstem. Masopusť z "maso pusť nebo opusť" je vlastně příprava na opuštění konzumace masa, které nastává při jarním půstu, kdy se maso a masné výrobky nejí vůbec. O masopustu se naopak masa jí hodně.

    Je to období zabíjaček a hodování, plesů, bálů a zábavy. Zabíjačky měly dříve dokonce obřadní nádech, ale vše formou žertů a radosti. Provinilý vepřek byl kupříkladu souzen hospodářem, jež předčítal vepřův ortel. Pak se výsledné zabíjačkové pochutiny posílaly po sousedech, aby každý ochutnal od každého a hodnotilo se, kdo má lepší jitrnice či tlačenku.
    Zabíjačky měly i praktický důvod. Bylo třeba zredukovat zvířata, aby do konce zimy zbylo dost zásob a nebylo strávníků na víc. Nechávala se jen zvířata do chovu, na mléko, vejce a do potahu. Také se v zimě lépe uchovávalo maso delší dobu a déle se nekazilo.

    Máme před koncem masopustu tradiční tučný čtvrtek, kdy se má pojíst vepřového masa a popít piva co kdo snese.

    K Masopustu však patří i masopustní šišky a koblihy, které hospodyně smaží a plní je povidly či ideálně domácí marmeládou. Dříve bylo zvykem smažit koblihy na přepuštěném másle či v sádle a dávaly se i jako výslužka maškarám. Koblihy mají svoji obřadní úlohu jako symbol slunce, hospodář je vynášel i jako obětinu do svých polí, aby byla dobrá úroda.
    Koblihy - symbol slunce smažíme na Masopustní úterý, které celý masopust uzavírá.

    Masopust by měl být plný zábavy, tance a dobré nálady.
    Proto právě v tomto období veselosti máme plesovou sezonu. Nemusíme tak myslet na dlouhou zimu a na chmury tohoto období, ale zaměstnáváme hlavu přípravami na plesy či jiné společenské zábavy. Z tradice jen tanečním zábavám v masopustu se může říkat ples či bál.

    Masopust je obdobím družení.

    Takže si vyražte na ples či bál, připravte se na nějaké to vaření v rámci tradic a hlavně ať vás provází dobrá nálada.

    Následujících článcích se dozvíte více o jednotlivých tradičních masopustních dnech (na úplném konci masopustu) a nezapomeňme se bavit a mít dobrou náladu...

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zajímavé doplnění Třech králů ze stránek https://www.facebook.com/ceskezvyky

    PŘEDVEČER TŘÍ KRÁLŮ, SVĚCENÍ VODY A KŘÍDY (5.1.)
    Celý den a nejvíce pak večer před svátkem sv. Tří králů míval ráz slavnostní, v chrámech se světila voda a křída. K těmto věcem si lidé přidávali také „bobky“ (vavřínové plody), který byl nastrkán v soli, dále světili síru, česnek a svíčky. Všechny tyto věci kromě svíček, používali v domácím léčení lidí i dobytka. Ve farním kostele, ve zvláštní velké nádobě byla svěcená voda. Každý přinesl ve své nádobě vodu čistou, kterou vylil do vody svěcené a pak si z ní nabral do své nádoby. Když si hospodář nebo hospodyně z kostela přinesli posvěcenou vodu, nejprve se jí každý napil, aby byl chráněn před zimnicí. Pak se nalila do kropenky, upevněné obyčejně při dveřích. Zbylá voda z předešlého roku se vylévala na ohniště.
    Po modlení nad svěcenou vodou si vzal sedlák trochu vody do džbánu a zhotovil si ze slámy štětičku. Vykropil celou světnici, půdu, sklep, spižírnu a chlév. Tím se stalo, že celé stavení bylo rázem zbaveno obtížného hmyzu a lidé v něm bydlící byli obrněni proti každému pokušení. Když se vše vykropilo, odešel hospodář na pole, které také pokropil a pomodlil se za hojnou úrodu. Štětičku zanechal na poli. Na Chodsku se žehnali svěcenou vodou každodenně, ráno i večer, když odcházejí z domova, když se dítě narodilo a též když zemřel někdo ve stavení. Také každý nový kus dobytka se pokropoval, podobně jako první fůra sena i obilí. Svěcený bobek byl dobrý na různá bolení.
    Někde ostatní vodu svařili a uschovali pro rozličnou potřebu. Svěcenou vodu však nebylo zapotřebí svařovat, poněvadž podle lidové víry vydrží prý celých sedm let, aniž by ztrácela na chuti, nebo snad zahnívala. Kde býval hospodář příliš vzdálen od kostela, mohl si posvětit vodu sám. Tuto vodu musel načerpat přesně o půlnoci před Třemi králi a říkat příslušnou pobožnou průpověď, když ji přinášel do světnice.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Tři králové - 6. ledna

    6. ledna se přicházejí poklonit tři králové Ježíškovi - Kašpar, Melichar a Baltazar. S nimi příchází i konec Vánoc.


    Je to tedy důžežitý den pro hospodyňky a hosdpodáře - uklízíme vánoční výzdobu. Vánoce nám nedělí po Třech králích definitivně končí a tak by se měla poctivě sklidit veškerá vánoční výzdoba. Jen betlém má vyjjímku a může se nechat déle až do Hromnic. Konec vánoc nám otevírá další tadiční období - Masopust a do něj již vánoční výzdoba nepatří.

    Odstrojíme stromeček a spálíme jej. Pokud nemáme možnost, můžeme jej odvést do kompostárny nebo věnovat do útulku pro zvířátka. Je třeba tam ale zavolat, jestli je chtějí. Pro zvířátka musí být stromek opravdu důkladně odstrojen, aby si zvířata neublížila a nesežrala třeba kus staniolu nebo háček. U nás se stromek rozřeže a použije se jako chvojí na kytičky a zbytek se spálí.
    Pálí se i adventní věnec.

    Jediné co necháme z výzdoby až do dalších vánoc je jmelí. Bude nám přinášet štěstí do domu po celý rok, až jej na Štědrý den opět vyměníme za darované z lásky či od přátel a staré do Tří králů spálíme.

    I konec vánoční doby bychom měli prožít v kruhu rodinném a naplánovat si společný oběd je-li víkend, či večeři když Tříkrálový den vyjde na den pracovní. Měli bychom si popovídat o tom jak jsme prožili celé vánoční svátky a třeba se něco zajímavého dozvědět nebo probrat věci, které se nám nelíbili a příští rok je vylepšit. Je dobré si tyto poznatky zároveň zapsat, neboť rok je dlouhý a většinu do roka zapomeneme.

    Tříkrálový den je také ideální k vytvoření předsevzetí a rozhodování o věcech na tento rok, nebesa jsou nám totiž v tento den výjimečně nakloněna.

    A ještě trochu historie, folklóru, lidových zvyků a pár typů:

    Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř, také se používala k balzamování těl.

    Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B+ a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B+ a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před zlými silami. Kadidlo a uhlík, svěcená voda, svěcená křída, tedy očista všemi živly a nápis zajistí ochranu a očistu domu.

    Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

    Tři králové také chodívali na koledu sami, původně je představovali mladíci, později starší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

    Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

    Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostými lidmi pro jejich výpravnost.

    Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí a je to škoda. I byt v paneláku si zaslouží očistit a ochránit.
    Nicméně můžeme si maličko popoci sami. Kadidlo a myrhu i křídu můžeme sehnat v některých orientálních obchůdcích, či krámech s církevními potřebami a aspoň jednu tříkrálovou píseň zná asi každý.
    Místy však chodí tříkrálová sbírka na charitu a tři králové jsou poženáni v kostele a nosí si svěcené křídy. Jen už je často musíte pozvat, protože v mnoha místech nechodí všude.

    V hodně mětech se pořádají tříkrálové průvody.

    Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten prý první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
    Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky, podobně jako na štědrý den.
    Ráno na Tři krále se dívky omývaly sněhem, aby měly bělostnou pleť.
    Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
    Napití se svěcené tříkrálové vody prý chránilo před nemocemi.

    A trocha z historie:
    Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B+) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Nový rok - 1. leden

    Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. A protože je Nový rok dnem svátečním, tak bychom jej měli prožít svátečně a dle krásné české tradice.

    Ráno posnídáme Vánočku, kterou jsme si schovali ze Štědrého dne. Ti co neslaví Silvestra doma, si ji nezapomenou vzít s sebou, aby aspoň symbolicky byli s rodinou.

    Na Nový rok celý den vládne krásná čistá jiskřivá nálada a abychom si ji řádně užili, měli bychom míti všude čisto a vyvětráno a na to máme ráno a dopoledne. Hospodyňka nezapomene, že stejně jako na Štědrý den nesmí viset prádlo a nepere se.

    Ani tento den neděláme předsevzetí, to uděláme až po Třech králích (6. ledna).

    Pěkně se oblékneme, abychom podpořili sváteční náladu.

    Tradičně se dělá rodinný oběd.
    K obědu se podává čočka s uzeným nebo ovarem, abychom měli hojnost celý rok. Čočka symbolizuje bohatství a hojnost, čuník hojnost a štěstí. Vegetariáni si k čočce dají pouze kyselou okurku. Můžeme doplnit o čočkovou polévku nebo jinou kromě drůbeží. Na Nový rok se nepodává peří - drůbež ani vejce, aby nám neulétlo štěstí a peníze od rodiny. Také se nepodávaly ryby, aby štěstí neuplavalo.

    Odpoledne strávíme v příjemném rozjímání s rodinou, můžeme oblažit tělo a jít na procházku.

    Šťastný nový rok, plný lásky, tradic a víry v dobro :)

    Zdroj: přednášky a semináře Laďka Paterko - kniha Naše tradice
    sepsala Barbora Orságová
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam