• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    ANNONKA: Tak tady je :)

    Velikonoční nádivka:

    10 rohlíků nakrájet na kostičky
    10 syrových vajec
    1/2kg uzeného masa
    1/2kg vepřového masa
    1/4kg hovězího masa (nemusí být)
    sůl
    pepř
    kopřivy a jiné bylinky - bršlice, pažitka, jarní cibulka....

    Maso uvaříme, nakrájíme, bylinky spaříme a posekáme. Rohlíky nakrájíme a zvlhčíme vývarem z masa, přidáme nakrájené maso a posekané bylinky. Osolíme, opepříme a přidáme žloutky a vše spíše opatrně zamícháme rukou. Z bílků ušleháme sníh a zamísíme opatrně do dádivky. Pěkáč na husu vymažeme sádlem a vysypeme strouhankou. Pečeme spíše pomaleji do zlatova asi 1 hodinu.
    ANNONKA
    ANNONKA --- ---
    No a kde je babiččin recept na hlavičku?
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Boží hod velikonoční – první neděle velikonoční – 9. dubna 2023

    Velikonoce = Velká noc, kdy Kristus pán vstal z mrtvých, kdy se nám přerodí smrt opět v život.

    Tento den vládne nálada nového života a vzkříšení. Přičemž bychom měli rozjímat nad vděkem smrti. Nad životem a smrtí.

    Ráno můžeme jít do kostela na bohoslužbu a nechat si vysvětit mazanec či chléb, v některých kostelech se žehnání pokrmů dělá již v sobotu ráno.
    Požehnaný mazanec pak posnídáme společně s celou rodinou. Žehnání mazanci však můžeme udělat i sami doma s rodinou a to před jeho slavnostním nakrojením.
    Mazanec se tedy jí ráno k snídani.

    Dopoledne pečeme velikonočního beránka, jako symbol jara nebo Ježíše Krista. Beránek se peče v troubě, kde může hořet posvěcený oheň.

    Než se upeče můžeme nazdobit příbytek do jarních barev. Barvy Velikonoc jsou žlutá, modrá, červená, zelená (světlá až křilavá) a bílá.

    Oběd je bohatý, vyjadřuje hojnost, plnost a smyslupnost našeho života. Proto na našem stole nesmí chybět vše co je na jaře v přírodě k mání. Tradičně připravuje skopové. U nás je oblíbené s česnekem na bylinkách a červeném víně s domácími bramborovými knedlíky a
    špenátem s kopřivami. Neměly by chybět i vaječné pokrmy.

    Jen pozor, neměli bychom se přejíst.

    Odpoledne se ke kávě baští beránek, který se nakrojí se vzdáním úcty a křížovou modlitbou.

    Ať už si dáme skopové, jehněčí či kůzlečí maso k obědu či k večeři, o velikonoční neděli by nemělo chybět.
    Drůbež o Velikonocích nemá své opodstatnění, dříve jediná drůbež která na jaře běhala po dvorku byla chovná a vyváděla teprva mladé. Podobně to bylo s králíky. Kdež to beránci a kozlíci se museli sníst, aby nedělali neplechu ve stádě.

    Večer se peče velikonoční nádivka na pondělí s uzeným masem a kopřivami. Babička ji dělávala s trojím masem - kouskem hovězího, vepřovým a uzeným. Někde se jí nádivka k večeři o neděli, jinde až v pondělí k obědu. V každém kraji je zvyk kdy se jí nádivka trochu jiný. V Jižních čechách se velikonoční nádivce říká hlavička.

    Mimochodem chcete recept na nádivku od mé babičky?

    I výroba kraslic a pletení pomlázky má svůj čas. A ten nastává právě v neděli, aby byla vejce co nejčerstvější. Ženy s děvčaty spolu barví vejce a muži s chlapci pletou pomlázky, symboly života.

    Kraslice se barví všemi možnými veselými barvami a tradičními vzory, které jsou v každém kraji jiné. Barví se jak plná natvrdo vařená vejce symbolizující život, tak vejdumky – vejce vyfouknutá. Bílá a světlá nebarvená vyfouklá vejce symbolizují smrt. Plná vejce symbolizují život. Na tvrdo vařené kraslice slouží jako výslužka a vejdumky se ozdobí krásně a vesele prostřený stůl i případně strom v zahradě.
    Zdobení stromu v zahradě je však spíš německý zvyk.
    Vejce je symbol zrození. Nikdy neobdarováváme vyfouklými vejci – symbolem smrti.

    Já budu opět dělat vejce barvená přírodními barvami a malované voskem. Můžeme použít kurkumu na vejce žlutá, červenou papriku na oranžová ( světle oranžová se dají udělat i v cibuli), červené zelí na modrá, červenou řepu na růžová (ta mi nefunguje). Také borůvky se dají použít na modrá. Přírodní barvy, krom té cibulové jsou ale méně intenzivní a tak je dobré jimi barvit spíše bílá a světlá vejce.
    Letos budou i lupeňové, příroda je bujném rozpuku a je z čeho vybírat.
    A jak se dělají lupeňové? Na syrové vejce se přitisknou venku sesbírané bylinky, lístečky a kytičky a obalí se fáčem či starou punčochou. Pak se dají vařit asi na 10-15min do barevné lázně. Jako barva nám poslouží cibulové slupky.

    Pomlázka se splétá z 8 nebo ze 16 prutů, přičemž i ty mají svou symboliku, jakožto i pomlázka jako taková.

    A jak tento den vypadal za našich prababiček? Chcete-li, začtěte se.

    V tento velmi významný den ráno nikdo nezůstával ležet a všichni spěchali do kostela, přičemž hospodyňky s sebou braly bílý uzlíček, v němž byl uložen velikonoční mazanec, chléb, vejce, víno a v některých krajích už i velikonočního beránka pečeného v noci v posvěceném ohni.

    Boží hod velikonoční „To je ten den, který připravil Pán. Jásejme a radujme se z něho!“ zpívá se v kostelích a v chrámech.

    Všichni šli do kostela slavnostně vyšňořeni, ve městě v nejlepších šatech, na venkově v krojích a pan farář po bohoslužbě světil víše zmíněné pochutiny, které si pak ženy odnesly domů. Tam se uložily doprostřed vyzdobeného stolu. Hospodář ještě svěcenému jídlu požehnal křížem a ukrojil k snídani nebo před obědem každému po krajíčku mazance a dal každému po vejci.

    Na Chodsku se kus posvěceného jídla jedl v kostele vstoje. Pak kdokoli přišel do stavení, dostal kus z posvěceného jídla, ať to byl žebrák nebo vrchnost.

    Na Šumavě se věřilo, že vzpomeneme-li si na toho, s kým jsme jedli na Boží hod svěcený mazanec, vždy najdeme cestu domů.

    Ve východních Čechách obětoval hospodář kus svěceného mazance, vína a vajec zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá a pitná voda.

    Na Kravařsku se konali jízdy na koních s kříži do polí.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    V noci z Bílé soboty na Boží hod velikonoční

    Dle staré tradice se právě tuto noc slaví slavnost svěcení ohně.

    Dle křesťanské liturgie je to noc Vzkříšení nebo-li vigilie. Zapaluje se veká svíce od posvěceného ohně. Událost se koná v noci z Bílé soboty na neděli, kdy Kristus pán vstal z mrtvých.

    Slavnost se odehrává v naprosto zhasnutém kostele, kde stojí lidé očekávající příchod Světla, vnesení Svíce zapálené od svěceného ohně hořícího před kostelem, přičemž se třikrát zpívá Světlo Kristovo. Svíce připomínající Světlo Kristovo, Světlo života přináší do potemnělého kostela farář, který pak předává toto světlo, připalujíce svíce lidem kolem sebe, Ti pak posílají světlo svým sousedům a tak se za chvíli rozzáří celý kostel plný velikonočních svící, kterým se říká paškál.
    Jinde je zvykem, že lidé stojí před kostelem, a připalují si svíce vcházejíce do kostela.
    Je to noc proměňující se v den, smrt v život. Je to připomínka toho, kolik se po příchodu Krista změnilo, toho že vždy je naděje.

    Tato noční bohoslužba, vigilie, začíná na Bílou sobotu, ale připisuje se k neděli, protože dle straré zvyklosti, která se v tradicích zachovala, začíná nový den již v předvečer dalšího. Zmrtvýchvstání Kristovo probíhalo dle tradice za nedělního úsvitu.

    Svíce jako taková nese sama osobě velkou symboliku, také proto z našich životů i přes elektřinu nezmizela. Světlo svíce symbolizuje život, bílá svíce pak naději, čistotu a očistu.
    A my si můžeme živel ohně a toto svěcení symbolicky připomenout zapálením bílé svíce.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Křesťanská liturgie

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Bílá sobota – 8. dubna 2023

    Bílá sobota je posledním dnem půstu, takže ještě vydržte, v neděli na Boží hod velikonoční si dáme jehněčí, či skopové maso.

    Ráno na bílou sobotu se umyjeme studenou vodou a zejména ženy polknou studenou vodu z pramene, aby byla dobrá komunikace v rodině.

    Je to poslední ráno co chodí děti s řehtačkami, protože na Bílou sobotu se vrací zvony z Říma.

    Děti chodí na koledu a za řehtání, tedy dobře odvedenou práci, dostávají nemalovaná syrová vajíčka. Z nich pak hospodyně v neděli upeče beránka a ty co zbudou nazdobí pro koledníky na pondělí. Vajíčka se tradičně barví v neděli, aby byla co nejčerstvější.

    Někteří chlapci a muži vyrazí na proutí na pomlázku, jiní až v neděli. Po tom co dojdou domů, upraví proutí a spletou pomlázku. Každý muž by měl mít svou, vlastnoručně upletenou a hlavně živou. Je to symbol života, proto nemá být stará a suchá.

    Na bílou sobotu se chodí ke studánkám a pramenům, je to jediný den v roce, kdy jsou všechny studánky a prameny léčivé. Voda se pak během roku používá na různé neduhy a zejména na teploty u dětí.
    Voda, kterou si ten den naberete do čisté skleněné nádoby a budete ji uchovávat v temnu, se celý rok nezkazí a je léčivá. Máme to podloženo i odbornými rozbory udělanými v den odběru vody a po roce. Nádoba však musí být opravdu čistá, ze zkušenosti bylo-li ve sklenici mléko, může se voda zkazit (výrazně zapáchá). Dobré je pro jistotu láhev vyvařit, ale není to nutné.
    Pokud vodu z předchozího roku nevyužijete k léčení, můžete ji s poděkováním popíjet při půstu každé ráno nebo s ní zalít květinky. Bylo by neuctivé ji vylít do kanálu.
    Zdislavin pramen na Lemberku je léčivý celoročně, ale na bílou sobotu má největší sílu. Lemberskému pramenu sv. Zdislavy se též přezdívá České Lurdy.

    Ať je jakékoli počasí měli bychom jít o přírody a dát úctu studánkám, pramenům a vodě a přát si její dostatek.

    Tento počin souvisí s proslulým otvíráním studánek, které se odehrává v některých krajích až o Letnicích.
    Pouze čisté a svobodné dívky mohly účastnit tohoto obřadu. Šly ke studánce a za zpěvu písní ji celou vyčistili, vylily a vzdaly jí úctu, přály si dostatek vody.
    Děvčata byla slavnostně v krojích ustrojena a byla to pro ně veliká čest, jedna z dívek byla královnička s květným věncem na hlavě a pentlemi. Při čištění jí ostatní děvčata pentle přidržovala a zpívala radostné písně a říkala říkadla věnovaná jen a jen studánce. Královničkou byla většinou nejšikovnější místní dívka. Pak družice (družičky) královničce sejmuly věneček a vhodili jej do studánky jako obětinu. Nakonec se zpěvem nabraly vodu do džbánu.

    Toto otvírání studánek se dělo dle místa v různý čas, vlastně se mi nepodařil najít nějaký celistvý termín. Objevují se tři a to první jarní den, Bílá sobota a Letnice.

    Dnes může takto slavnostně přistoupit ke studánce každý a vzdát jí úctu, ale čistit by ji měly ženy s čistým srdcem. Ovšem když žen není a studánka je ladem myslím, že je lepší když jí vyčistí kdokoliv. Nepečované studánky velice rychle zanikají a vysychají, a i když nevyschnou, nemají pitnou vodu.
    Pro zajímavost jen na území matičky Prahy máme evidovaných asi 130 pramenů a studánek, ale z toho pouze asi 48 je nějakým způsobem udržovaných a z toho ne všechny jsou v dobrém stavu a jsou pitné.

    K obědu si dáme čočkovou polévku a jako hlavní chod nudle s mákem nebo fleky s houbami. Doplníme o mrkvový salát.


    A něco z liturgie a lidových zvyků:

    Tento den si připomínáme vzkříšení.

    Na bílou sobotu se neslouží mše ani bohoslužby s výjimkou posledního pomazání a svátosti smíření. Po setmění se slaví vigilie.
    Světí se oheň před kostelem, který se zapaluje křemeny.

    Hospodyně již ráno nerozdělávaly oheň nebo jen uhasily. Večer se vzaly polínko, které přiložily do ohně před kostelem, který se světil. Posvěcený oheň, většinou formou svíce či lucerny, si pak přinesli domů a roztopili jím pec či kamna. Z tohoto zvyku lze usoudit, že se na bílou sobotu zřejmě dříve nevařilo a navařilo se den předem, protože svěcení ohně a slavnost vigilie se odehrává až po setmění večer ze soboty na neděli, kdy Kristus pán vstal z mrtvých. Posvěcený oheň si i dnes můžeme donést domů třeba tzv. paškálem – velikonoční svící. A také právě proto se peče velikonoční beránek, symbol beránka Božího, až v neděli dopoledne, protože v peci, kamnech či plynové troubě hoří svěcený oheň.

    V Brtnických starších záznamech se objevuje článek, kdy byl také zachován zvyk „Vynášení Pámbíčka“. Tehdy se nesla soška Panny Marie a kříž z kostela průvodem na mostě na rynku – bylo to procesí k odehnání moru (epidemií). Proč se tento zvyk jmenoval Vynášení pánbíčka a kdy bylo od něho ustoupeno se nepodařilo zjistit.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Velký pátek – 7. dubna 2023

    Ráno vstáváme časně a po probuzení si omyjeme studenou vodou obličej, abychom byli zdraví. Tak činili naši předkové a měli bychom tak činit i nadále.
    Protože zvony mlčí, tak ráno děti vyběhnou a oznamují ranní klekání řehtačkami.

    Celý den by se měl nést v duchu smutku, mlčení a rozjímání.
    Nezapomínáme, že smutek je součást života, a že nemusí být negativní.

    Drží se asi nejpřísnější půst z postního období, podobně jako na popeleční středu a zelený čtvrtek. Ten kdo chce přísný půst dodržet a nemá namáhavou práci, může tento den pouze pít vodu popřípadě k ní přikusovat chléb.
    Kdo se nechce přísně postit, připraví si k obědu dobrou bramboračku. Ta se tradičně připravuje na Velký pátek v Čechách a jedí se jidáše mazané medem pečené na Zelený čtvrtek.
    Ten kdo jidáše s medem pojí, bude zdráv po celý rok, musí to být však jidáše doma dělané.
    Rozhodně bychom se neměli přejíst.

    Pečou se mazance, je to jakýsi obřad patřící k Velkému pátku. Nechají se vychladnout a zabalí se do čisté utěrky a uloží se do špajzky. Mazanec se jí až v neděli na Boží hod velikonoční, kdy se ráno vezme do kostela posvětit nebo jej posvětí celá rodina u slavnostního stolu, potom jej hospodář nakrojí a posnídá se.

    Ve čtyři hodiny odpoledne je čas na modlitbu za uzdravení bližních. Můžeme se modlit za uzdravení všeho i naší planety.

    Na Velký pátek se otvírá země, takže se v ní nesmí rýt, nesmí se s ní hýbat a to ani na Bílou sobotu, jinak bychom zneuctili zem a bylo by zle. Nesmí se nic sázet, plít a tak podobně. Nesmí se ani lézt po skalách. Je svátek Země.
    Probouzí se hora Blaník na ochranu Českého národa, ta se však nesmí rušit. Proto ji rušit nebudeme a na horu Blaník půjdeme jindy než v tyto sva dny.

    Tento den bychom měli jít na procházku do okolní přírody a pozdravit bytosti, které v ní žijí. Měli bychom je uctít mlékem a tak si na procházku nezapomeňme vzít misku z přírodního materiálu, ideálně vyřezané z kůry, a mléko a dejme ji na nějaké nerušené místo. Krmení bytostí se provádí i na první jarní den.

    Večer opět děti vyběhnou s řehtačkami a oznámí večerní klekání, které je v šest večer.
    Klekání dostalo název od pokleknutí. Když se ráno, v poledne a večer rozezněli zvony, tak lidé poklekli a počali se modlit modlitbu Anděl Páně. I děti tedy chodí s řehtačkami ráno a večer v některých místech i v poledne.

    K večeři si dáme brambory na loupačku s máslem a mlékem nebo s tvarohem a jarní cibulkou.


    A něco lidových zvyků a historie:

    Říkalo se, že by se nemělo prát prádlo, abychom jej nenamáčeli do krve Ježíše Krista.
    Tento den si totiž připomínáme smrt Ježíše Krista. Byl odsouzen, ukřižován i pohřben.

    Bible o této události mluví ve čtyřech evangeliích, které se čtou v takzvaných pašijích. Z tohoto čtení vznikly Pašijové hry.
    Pašijové hry mají dalekou historii, z počátku se hrály s loutkami. Po té začali hrát pašijové hry lidé, lépe řečeno klérus. Představovat Ježíše Krista mohl jen farář a pravděpodobně pro pannu Marii též vybírali duchovní osobu. Dnes pašijové hry hrají většinou nadšenci pro znovu objevení tohoto zvyku.

    Na připomínku Ježíšovy smrti se konají bohoslužby od tří hodin odpoledne, protože ve čtyři hodiny letního času, tedy ve tři hodiny zimního, byl Ježíš ukřižován. Výzdoba kostela je chudá, bez květin a svící na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a smutek podtrhávají mlčící zvony.

    Tam kde se předlo, se na Velký pátek spřádaly tzv. pašijové nitě. Těmi se pak pár stehů udělalo na košili a nositel tak byl ochráněn před zlými duchy. Tam kde se tkalo, se vyráběla pašijová látka a ještě ten den se ušila košile, ta prý ochránila majitele před bleskem.

    Dříve čeledíni vyháněli za rozbřesku koně do řek a potoků, aby se koním vyhnula nemoc.
    Děvčata ráno chodila a stírala rosu, aby byla chráněna před sluncem.

    I tento den děti honily Jidáše.

    Dokonce prý vycházejí na souš i vodníci, kteří se pak v okolí řek prohánějí na koních. 2 dny před Božím hodem velikonočním.
    Byl to prý den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní. Nezasvěcení však nevědí proč.

    Na Kladensku se tradičně jedla čočka, aby se lidí drželi peníze.

    Na Bydžovsku se nemělo tento den nic půjčovat, protože se věřilo, že s půjčenou věcí se dá čarovat.


    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zelený čtvrtek – 6. dubna 2023

    Zelená barva symbolizuje odpuštění a přijetí a celý cen se nese v tomto duchu.
    Je to den oslavy života, člověka, jídla a síly.

    Ráno si omyjeme obličej studenou vodou nebo nohy rosou, abychom byli zdrávi.

    Protože se drží přístější půst, ráno by se nemělo snídat. Pokud přeci jen chceme snídat, dáme si něco lehkého se zelenými bylinkami.

    K obědu se dle tradice mohou jíst jen zelené věci.
    Kupříkladu špenát, kopřivy, zelený hrách, pučálka, zelí, první saláty, listy a bylinky, také můžeme udělat kopřivovou polévku nebo kopřivový "špenát". Pojíme pokrmů postních a očistných. Samozřejmě nejíme maso a nepijeme alkohol.
    Bylo zvykem jíst jen jedno syté jídlo za den (tzv. půst újmy), na zelený čtvrtek to byla slavnostní večeře. K obědu se také připravovala bylinková polévka z prvních bylinek.

    Odpoledne pečeme Jidáše a nemělo by se pracovat.
    Jedná se o obřadní kynuté pečivo, které by mělo mít podobu provazu. V různých krajích se tvarem liší, ale symboliku mají všechny stejnou.
    Ty se pak mažou medem, ale pozor! Jí se až na Velký pátek k obědu. Pečou se pro Jidáše, aby se mohl večer oběsit.

    Celkem novým zvykem v pivovarnictví je vařit v tomto období zelené pivo.

    Na zelený čtvrtek večer utichnou všechny zvony, říká se, že zvony odlétají do Říma.
    Aby se vědělo kolik je hodin, tak se klekání ráno a večer (místně i v poledne) ohlašuje řehtačkami, klapačkami a i klapacími trakaři. To hodně baví děti, s řehtačkami obcházejí celou ves a ráno na bílou sobotu dostávají od hospodyň bílá syrová vajíčka jako odměnu, že dobře čas ohlašovaly.
    Zpět zvony přiletí až na Bílou sobotu večer.
    Na Znojemsku obcházeli s řechtačkami pouze chlapci a jinoši.


    Nejslavnostnější je však večeře. Krásně se ustrojíme a přichystáme čistý a krásně prostřený, ne však přezdobený stůl. Pokud nemáme zelenou barvu v oblečení, aspoň ji máme na slavnostním stole, třeba ve formě ubrousků, nezapomeneme na bílou svíci. Při prostírání pamatujeme, že je stále půst a máme vnímat pokoru.
    Součástí večeře je chléb – symbol 4 živlů a všedního života, dále ryba jako symbol celého postního období a pokory a voda jako přípitek, která symbolituje čistotu.
    Na závěr popijeme pohár červeného vína, jež je symbolem smrti a znovuzrození. Připíjí se na dobré vztahy a pospolitost. Pohár červeného vína je jednak připomínkou poslední večeře Páně a zároveň symbolem nového života. Tento pohár by měly popít i těhotné ženy, jimž v tento výjimečný den nijak neublíží. Měl by to být pohár pouze jeden (1-2 dcl), aby se zachovala úcta k tomuto rituálu, půstu a Svatému týdnu. Takže zbytek vína vložíme do lednice, kde na nás počká až na neděli.

    Může to být po staru i jeden malý pohárek medoviny. Ten oslavoval jaro, život a včely jako nositelky medu, dříve prakticky jediného sladidla, které lidé měli.

    Hlouběji o tomto slavném dni nalezne v knize Naše tradice od Ladislavy Paterko.


    A něco lidové moudrosti a zapomenutých zvyků:

    Mezi lidmi se říkalo, že při znění posledních zvonů by měl člověk v kapse zachrastit penězi, aby se ho držely.

    Na zelený čtvrtek se hospodářům doporučuje zasít len a hrách, protože co na Zelený čtvrtek zasadíme, to dobře prospívá.

    Také se má vykropit svěcenou vodou dům, aby se ochránil před zlými silami a čarodějnicemi. Svěcená voda musí být přinesena v novém nepoužívaném hrnečku.

    V tento den je Sedmikráska zvláštní něžné kvítečko, které podle starých pověr prý přivolává lásku. Může přivolávat i ztraceného milence, ale když je prý sedmikrásek příliš, pak přinášejí utrpení a bolest, protože prý oznamují, že budou umírat děti. Podle starého přísloví našich babiček: „jak je teho moc, to mřu děcka“, což v dnešní moderní době úplně neplatí.

    Na zelený čtvrtek se mělo před východem slunce zatřást se stromy, aby se urodilo větší množství ovoce.

    Nemělo se nic půjčovat, aby nás nikdo neuhranul.

    Hospodyně vstávaly časně ještě před východem slunce, aby zametli dům, smetí pak museli odnést na křižovatku cest nebo za humna, aby se v domě nedržely blechy a jiná havěť. Někde se tlouklo paličkou o hmoždíř, aby se vyhnaly myši.

    Kdo snědl před východem slunce chléb namazaný medem, ten byl celý rok uchráněn před uštknutím hada a popícháním od včel.
    V Orlických horách se házel krajíc namazaný medem do studny, aby studna byla celý rok zdravá a měla hodně vody.
    Těch zvyků bylo opravdu hodně a myslím, že jsem jich ještě hodně nenašla.

    V poledne a večer se na určitém místě ve vsi shromažďovaly děti, hoši i děvčata. V čele zástupu šel chlapec, který měl řehtačku a představoval Jidáše. V jiných krajích večer děti vybíhaly z kostela a ten kdo vyběhl jako první byl Jidáš, jinde to byl zrzavý chlapec.

    Něco z liturgie:
    Konají se pandělinky - ranní pobožnosti podobné rorátům před Vánoci. Začínají se už před čtvrtou ráno, jinde až po čtvrté odpoledne, podle toho jak se kde probouzí jaro.
    Tento den je také dnem, kdy lidé mají jít ke svaté zpovědi, aby večer při slavnostní bohoslužbě mohli jít ke svatému přijímání.

    Zelenou barvu najdeme i v liturgii, na tento den si kněží oblékají zelené roucho. Zřejmě pro připomenutí Getsemanské zahrady a také proto, že je zelený čtvrtek dnem odpuštění a v tento den církev a i dříve v dobách pohanských společenství předků, přijímá zpět hříšníky. Říká se, že se uschlé větve zase zazelenají.

    Na Zelený čtvrtek si připomínáme poslední večeři Páně, tedy poslední večeři Ježíše Krista s Apoštoly. Byla to chvíle, kdy Kristus ustanovil tajemství eucharistie, tradici svatého přijímaní a myl apoštolům nohy. Poté odešel Ježíš Kristus do Getsemanské zahrady na modlitby, tam byl zajat vojáky a odveden. Jidáš jej za 30 stříbrných zradil, „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ – vytkl Ježíš Jidáši jeho čin v zahradě Getsemanské, když právě polibkem ukázal příchozím vojákům, který z mužů je Ježíš. Ježíše tak vojáci odvedli a zoufalý Jidáš se ještě té noci oběsil.
    Proto se lidé na Zelený čtvrtek chodívají modlit do zahrady a líbají zem na památku Ježíše Krista klečícího a modlícího se v zahradě a na důkaz úcty k matce zemi a k Bohu.

    Tak tedy pečme jidáše a oslavujme život :).

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Jiří Mačuda - Od Hromnic až do Tří králů

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Škaredá středa - 5. dubna 2023

    V tento den si prožijeme, že život má pestrost. Že do něj patří vše, zrada i přátelství. Že vše je jen náš úhel pohledu, jak věci přijímáme, jak se k nim stavíme.

    Budeme naslouchat a pozorovat.

    Název škaredá dostala od Jidáše, který se na Ježíše Krista škaredil, žaloval a zradil.
    Lidové moudro praví: Kdo se na škaredou středu bude mračit a škaredit, ten se bude mračit každou další středu v roce.


    Jedná se o první nábožensky významný den Svatého týdne, proto se ve většině publikací a spisů o tradici a zvycích objevuje ve svatém týdnu jako první až škaredá středa, i když předchozí dny jsou neméně důležité.


    Také se jí říkalo Sazometná, Černá, Smetná a to proto, že máme vysmýčit komíny. Kdo totiž na škaredou středu dobře komín vymete, vyžene i zlé duchy z domu.


    A ještě něco od našich předků:

    V některých krajích si lidé přinesli do kostela polínko dřeva. Před kostelem je pak opálili na hranici Jidáše. Doma z něho pak nadělali loučky, tedy tenké třísky na zátop. Louček se pak o Velké neděli zapichoval společně se svěcenými kočičkami z květné neděle do rohů polí, aby byla dobrá úroda. Velikost ratolestí a louček měla svá pravidla.

    Pilné hospodyně v tento den stloukaly máslo a pak jej přepuštěné přinesly do kostela na svícení.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Šedivé úterý – 4. dubna 2023

    Ráno poděkujeme za to, že věci jsou tak jak jsou a že je takové přijímáme.

    Podobně jako jsme na Modré pondělí děkovali za Život, o šedivém úterý děkujeme za Smrt.

    Tomuto dni vládne krásná melancholická nálada. Všechno jakoby zešedne a na takovou náladu je nejlepší práce. Proto nám tradice zasvětila šedivé úterý úklidu.

    Hospodyňky mají za úkol odevšad vymést pavučiny a vysmýčit.
    Hospodáři poklidí zahradu, dílnu a zkontrolují dům.

    Ráno se chodívá na mši.

    Tomuto dni se prý v některých krajích říkalo žluté - kde ale nevím.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Modré pondělí - 3. dubna 2023

    Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti.

    Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly.

    Na stůl dáme zelené osení jako poděkování přírodě.

    Děkujeme za Život.

    Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly v minulosti vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba. Ráno se chodívá na mši.

    V některých krajích se mu prý říkalo i žluté, ale nenašla jsem konkrétně ve kterých. Není to zrovna v tom Vašem?

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý týden 3. dubna - 10. dubna 2023

    Svatým týdnem nebo také Pašijovým či Velkým nastává čas velikonoc.
    Můj drahý muž tomuto týdnu říká barvený, neboť téměř každý den v týdnu má přidělenou nějakou barvu.
    Velikonoce začínají Modrým pondělím a končí v poledne na červené Velikonoční pondělí.

    Nesou se v duchu zmrtvýchvstání, zároveň jsou plné ženství, plodnosti a života. Připomínají ženský cyklus, který trvá sedm a půl dne, podobně jako Velikonoce.
    Každý den si projdeme jinou náladou, každý den uctíme něco jiného. Můžeme se v tento čas přiblížit svému nitru.

    Je to poslední týden čtyřicetidenního půstu. Týden, který je vyhrazen velkému úklidu.
    Bílíme, vymetáme komíny, pucujeme okna, drhneme podlahy, vápnem bílíme chlévy, všude se zametá, natírá, velebí. Uklízí se zahrádky, sází se nebo naopak se v některé dny nesmí sázet, seká, hrabe. Připravují se nové šaty.
    Až když je vše připraveno ženy barví vajíčka, pečou, muži pletou pomlázky - ale na to tradice pamatuje v konkrétní dny a tom si povíme později.

    V tomto týdnu na sobě nosíme něco bílého jako symbol světla a nového života.

    O celých velikonocích nevyvolávejme žádné konflikty a hádky. Nesváry z nich pak trvají celé roky.

    Každý den tohoto týdne má svůj název, své tradice a obyčeje. Postupně budou přibývat jednotlivé dny, abychom mohli Svatý týden krásně prožít s tradicemi, zvyky a rituály.


    Pro zajímavost Svatý týden z pohledu křesťanství a historie:

    Svatý týden se slaví na památku Kristova utrpení, jeho těžké cesty ke smrti.
    Slovo pašije pochází ze slova pasus, což v latině znamená utrpení.
    Pašijový se mu říká také proto, že na Květnou neděli přijel Ježíš Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, kde spolu se židovským národem slavili Paschu, hebrejsky Pesach – nejdůležitější židovský svátek.

    Tento svátek má ovšem daleko starší tradici. Dočetla jsem se, že pochází z pradávných dob od nomádských kmenů, kteří při příchodu jara obětovali mladého beránka. Byl to rituál, při němž se krev používala na ochranu proti zlým duchům. Krví se natíraly k tomuto účelu tyče stanů, v nichž nomádi žili.* Maso pak společně upekli na otevřeném ohni a snědli je.
    Další zprávy o beránčí krvi souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil všechny prvorozené syny Egypťanů, vyhnul se pouze domům Hebrejců, kteří měli dveře označené krví beránka.
    * Toto natírání krví mělo ještě další praktický důvod a to ochranu dřeva před škůdci a trouchnivěním. Dalo by se říci, že to byla ochrana v obou rovinách. V našich krajích se ze stejného důvodu natíraly dřevěné části stavení krví hovězího dobytka.

    Před velikonocemi se konávají ranní pobožnosti, kterým se říká pandělinky. Dle kraje se konají v různou dobu. Tam kde již je jaro v plném rozpuku, se konají už ve čtyři ráno, aby lidé mohli pracovat na polnostech a nic nezanedbali. Kupříkladu v Pošumaví touto dobou často leží ještě sníh a tak se tyto pobožnosti konají až na čtvrtou hodinu odpolední.
    Ráz veškerých náboženských obřadů je v tomto týdnu spíše truchlivý.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pro zajímavost:

    Mezi postní jídla patří i krupicová kaše, tak tady něco málo o ní.


    Krupicová kaše je velice starý pokrm, který má celkem zajímavou historii. Staletí se vařila tato kaše polévaná medem jako obřadní pokrm, který se připravoval o významných svátcích.
    Přerod v jídlo považované za dětské a obyčejné prodělala až ve 20. století.
    V půstu ji připravujeme tedy spíše v neděli.

    Naše praprababičky ji polévaly medem a sypaly perníkem nebo skočicí. Podávala se též s povidly sypaná mákem nebo skořicí nebo polévaná muzikou. Někdy se polévala i máslem.
    Sypat krupičnou kaši kakaem je až záležitost poměrně nová a s grankem se začala podávat až v roce 1979.


    Na krupicovou kaši potřebujeme:

    1 litr mléka
    100g krupice nebo jemné krupičky
    špetku soli
    med
    skořici nebo strouhaný perník, případně povidla

    Krupici vsypeme do poloviny studeného mléka a necháme hodinu až dvě stát dle jemnosti krupice. Po té přivedeme k varu zbylé mléko, přidáme špetku soli, pokud chceme krupičku sladkou tak lžíci medu, vlijeme namočenou krupici a přivedeme k varu a na mírném plameni pomalu vaříme a stále mícháme do zhoustnutí asi 10 minut.
    Kaši rozdělíme do misek či talířů a ochutíme třeba perníkem a medem.

    Namáčení krupice není již obvyklé, ale krupice pak lépe měkne, méně tvoří hrudky a je mnohem lépe stravitelná.

    Nechť se vám kaše zdaří, dobrou chuť.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Květná neděle - 6. neděle postní - 2. dubna 2023

    Poslední postní neděle nám otevírá poslední postní týden a nazývá se Květná. V Čechách se jí také říká Květnice, na Moravě Květnica, v Jižních Čechách to je neděle Beránková a na Horácku Palmová.

    V tento den se světí kočičky – kocánky, bahníře, barušky – větvičky jívy. Předpokládá se, že svěcení ratolestí je mnohem starší zvyk než je křesťanství a to jej převzalo a díky tomu se tato krásná pradávná tradice uchovala.
    Křesťanství vnímá svěcení ratolestí jako připomínku Kristova vstoupení do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali palmovými listy a doslova mu jimi stlali cestu, kterou přijížděl na oslu. Pro zajímavost, na tomto popisu se shodují všechna evangelia.

    Celá květná neděle se nese ve veselém slavnostním duchu a uctíme úrodu a zemi.

    Pěkně se po ránu ustrojíme do čistých hezkých šatů, ženy si vždy na tuto neděli oblékaly nové šaty nebo nějaký nový kus oblečení, aby celý rok kvetly.

    Dáme si brzkou snídani a jdeme na procházku do přírody. Tam s poděkováním a úctou ustřihneme větvičky jívy - kočičky. Nezapomínáme přitom, že jívy jsou první potravou pro včelky.
    Ti co chodí do kostela, jdou na ranní mši a nechají si kočičky farářem posvětit. V některých kostelech je zvykem, že větvičky vykvetlé jívy obstará farář, vysvětí je, a pak si je každá rodina odnese z kostela domů. Určitě si ještě uděláme procházku kvetoucí, pomalu se zelenající přírodou a načerpáme sílu přicházejícího období.

    Doma pak připravíme stůl k poslednímu postnímu nedělnímu obědu, dáme na něj kočičky a prostřeme jej ještě střídmě bez velikonočních ozdob.

    K obědu můžeme podávat zeleninovou polévku a zelené fazolky na smetaně s brambory. Jako dezert podáváme domácí vločkové nebo máslové sušenky upečené v sobotu.

    Těšíme se na to, že po květné neděli nám nastává poslední postní tzv. svatý týden plný tradic.


    A ještě něco starého lidového moudra:

    Kočičky s úctou zapíchnuté v kříž za svatým obrázkem nebo za křížem budou celý rok ochraňovat náš domov i úrodu.

    Na květnou neděli se nesmí nic péct, aby se nezapekly květy na stromech a bylinách a nebylo by ovoce a úrody.

    Hospodář zapíchne dvě větvičky kočiček křížem do pole s poděkováním za dobrou úrodu.

    Na květnou neděli by se člověk měl hezky ustrojit do nových šatů, aby celý rok kvetl.

    Také se tento den dříve vymetala obydlí zelenými ratolestmi, aby se vymetla veškerá neřest, nemravnost a zhýralost.

    Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela jedovatina.

    Také se k tomuto dni vztahuje jeden kouzelný příběh:
    Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.

    Svěceným kočičkám se také přisuzovala zázračná moc k léčení různých nemocí. Říkalo se, že ten kdo spolkne 1-3 kočičky v celku, nebude trpět celý rok bolestmi v krku. Nebo ten kdo si přetře oči kočičkami a řekne: „Kočičky, kočičky aby neboleli vočičky“ nebudou ho bolet oči po dlouhý čas.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Osení

    Nyní nastává ten správný čas na zasetí osení, pokud si jej chcete vypěstovat sami.

    Je poděkováním přírodě.

    Trvá mu přibližně 10 dní než vyklíčí a povyroste a proto jej sejeme aspoň 10 dní před modrým pondělím, aby nám na modré pondělí zdobilo stůl.

    Potřebujeme: ječmen, zem, květináč a misku.

    Do květináře dáme zem, asi 5-8cm, mírně ji přitlačíme a pečlivě posypeme semínky. Semínka by neměla být na sobě, aby neplesnivěla, pouze hustě vedle sebe. Zasypeme je vrstvou zeminy asi 1-2cm tlustou. Tu opět jemně přitlačíme.

    Celé dílo opatrně, ale pečlivě zalijeme.

    Dáme na světlé a teplé místo, tak nám bude osení rychle klíčit.

    Zem udržujeme stále vlhkou, aby nepřeschla, ale zároveň nepřelíváme - netvoříme bažinku - aby nám semínka neshnila.

    Abychom urychlili klíčení, dáme semena před výsadbou na jeden den do teplé vody - ne vařící! Tak nám osení dříve vyroste.
    Nebo můžeme klasicky připravený květináč umístit nad topení pod oknem, tak nám osení rychleji naklíčí a poroste. Bedlivě hlídáme aby nepřeschlo.

    Osení přijde na stůl již na Modré pondělí.

    Pozor na nekvalitní kupované substráty, obsahují plísně a velice rychle se taková sadba zaplísní.

    Přeji Vám úspěch v pěstování a krásné osení na velikonočním stole.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Smrtná neděle - 5. neděle postní - 26. března 2023

    Název smrtné neděle napovídá, že se právě tuto neděli vynáší smrt - Morana, symbol zimy a přináší Líto, symbol jara. Tradice vynášení a topení či pálení Morany je prastará a sahá daleko do předkřesťanských dob. A i když se církev snažila tuto tradici vyhladit - máme o tom záznam kupříkladu z roku 1366, byla pro lid tak důležitá, že se nám zachovala až do dnešních dob a jsou stále místa v zemi, kde se drží nepřetržitě.


    K snídani si nemusíme dávat nic či si můžeme dát po vzoru našich předků chléb a kysané zelí nebo kupříkladu chléb s pažitkovou pomazánkou.

    Oběd by měl být střídmý a zároveň sytý. Vhodná je bramborová polévka a bosáky s kysaným zelím a opraženou cibulkou. Místo dezertu můžeme vyrobit třeba ovocný salát. Nejspíše se nepeklo žádné typické pečivo, alespoň jsem je zatím neobjevila, neboť se vynášela Morana a uklízelo se. Také je o smrtné neděli přísný zákaz pít alkohol.

    V mnoha místech se podává hrachová kaše nebo pučálka místo bosáků.
    Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože máme stále půst, nebudeme jídlo mastit sádlem, ale máslem či rostlinnými oleji, kupříkladu řepkovým, lněným či slunečnicovým a nemastíme moc.



    Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je moc pěkná a plná lidových zvyků i folkloru.

    Je to den kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka, Smrtolenka – je to den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přináší a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, se přináší Líto.

    Ale abychom to vzali pěkně popořadě.

    Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně.

    Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.

    Mládenci a děvčata se sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu - Moranu. V mnoha místech, zvláště na Moravě, to byla záležitost dívčí, či žen neprovdaných. Určitě u toho nesmí chybět děti a zvědavě pokukovat jak se Morana vyrábí. Děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně obléknou tuto loutku. Dříve to byly i kusy kroje. Nazdobí jí také pentlemi a pouchami a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Pouchy jsou vyfouklá vejce, na Moranu se používala bílá, méně i hnědá. Vyfouklá vejce symbolizují smrt - proto se na Velikonoce neobdarovává vyfouklými vejci, ale plnými symbolizujícími život. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky. Oblečení se většinou sundávalo před "usmrcením" Smrtky, pokud ale bylo staré a potrhané, tak se nechalo.


    Když je vše uchystáno jde se na oběd, kterým je v mnoha krajích sladká či slaná pučálka nebo víše uvedená jídla či jiné typicky postní střídmé pokrmy.

    Odpoledne se sejdou děvčata a chlapci s dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany byla v mnoha místech záležitost dívčí. Někde, zvláště v Čechách, chlapci Moranu nesli a děvčata je doprovázela a zpívala k tomuto určené písně nebo říkadla. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, tam se Smrt zakope - pohřbí. Před vhozením do vody, či pohřbením se smrtka zapálí.

    Vynášení Morany je úkon, kdy se loučíme s dlouhou zimou. Je třeba vnést do vsi jaro. Symbolem jara a přicházejícího slunce a tepla je Líto.
    Je to poražený mladý napučený stromek nebo, když není zeleného stromku, smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami či kraslicemi. Líto přináší do vsi děvčata za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházejí s ním celou vesnici a koledují. A všichni, děti i dospělí se radují, že zima je pryč a přichází jaro. Při tomto radování, ale nezapomínáme, že je smrtná neděle a že se nesmí pít alkohol.

    Smrtná neděle v říkadlech:
    Smrt plave po vodě, nové líto k nám jde s červenými vejci, žlutými mazanci.
    Přišlo jaro do vsi, kde jsi, zimo, kde jsi?Byla zima mezi náma a včil už je za horama. Hu, hu, hu, jaro už je tu!
    Smrt nesem ze vsi, nový líto do vsi: buďte páni veselí s červenými vejci, s žlutými mazanci.
    Smrt, smrt ze vsi, daleko ode vsi. Co nám léto přinese? Obilíčko zelené a vajíčko červené.

    Celé obřady se neobejdou bez slavnostního odění a také krásných slavnostních lidových krojů.

    Protože máme v republice poměrně dost vesnic, kde se tato tradice obnovila a některé, jež ji souvisle dodržují, doporučuji vřele udělat si výlet do některého z těchto míst a účastnit se vynášení Morany. Také můžeme navštívit některý ze skanzenů, kde se tyto oslavy udržují ve starém duchu.
    Je to moc krásné a uctivé loučení se se zimou a vítání jara a je se opravdu na co dívat.

    A ještě pár místních zvyklostí:
    Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
    Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.
    Na Znojemsku se příprava Morany odehrávala již v předstrihu, neboť obchůzka dívek začínala již za kuropění, přičemž se děvčata zastavila u každého stavení a zaspívala či zarecitovala příslušné verše, a končívala polednem. Po té dívky vystrojili společnou hostinu vykoledovaných pochutin. Dříve to byly zejména nekvašené placky „nekesánke“ s povidly a smažená vejce, později často bábovka.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    Jiří Mačuda - Od Hromnic až do Tří králů

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    21. března - první jarní den - jarní rovnodennost

    Dnes jsme si prožili první jarní den doslova zalitý sluncem. Pažitka už na zahrádkách raší, stejně jako mnoho jarních květinek.

    První jarní den byl velice oslavován, byl pro naše předky velmi důležitý - přišlo jaro a končila zima. Kolem tohoto data připadá smrtná neděle a vynášení Morany - zimy. Datum smrtné neděle je posuvný jako celé velikonoce a závisí na prvním jarním úplňku, loni nám vyšla dlouhopo prvním jarním dnu, letos je hned následující neděli. První jarní den závisí na postavení slunce.

    Tento den vyrazíme do přírody s přírodní nádobou a mlékem a nakrmíme bytosti. Misku ze dřeva, kůry či jiného do přírody patřícího materiálu naplníme mlékem a položíme ji na nerušené místo, poděkujeme všem bytostem, že tu pro nás jsou. Krmení bytostí zopakujeme ještě na Velký pátek.

    Astronomicky nám začal první jarní den 20. března 2023 ve 22 hodin a 25 minut.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Družebná neděle – 4. neděle postní - 19. března 2023

    V tento den se mají lidé spolu družit a sdílet spolu čas.

    Máme již polovinu půstu a tak si můžeme dopřát tučnější pokrm, třeba dobrou tučnou rybu a polévku s drožďovými knedlíčky.

    Rozhodně si naplánujeme návštěvu - buď my pozveme někoho na oběd nebo někdo nás.

    Může se upéct i něco sladkého, kupříkladu tradiční český jablečný závin jakožto úctu naší zemi.
    Nebo můžeme upéct koláče družbance, jako to dělali v některých krajích naši předkové. Jsou to velké koláče z kynutého těsta, které se mažou světlým i tmavým mazáním a říká se, že se mazání druží (většinou to byl tvaroh a povidla nebo tvaroh a mák).
    Vybereme si a upečeme pouze jeden druh sladkého pokrmu, abychom vyjádřili stále trvající půst.

    Tradičně se v některých krajích podával "pálenec" se "suchou kůrkou", rosolkou a pivem. I my si můžeme tento den dopřát jednu sklenku něčeho lehkého, kupříkladu vína (1-2dcl), či jedno pivo (0,5l).
    Pálenec je pečený máčený hrách sypaný cukrem a pepřem. Suchou kůrkou se označují na sucho opečené rohlíky. Pálenec na suchou kůrku se nepřipravoval jen doma ale i v hospodách.

    Na družebnou neděli se mají lidé družit a tak krom návštěv se za našich prababiček dělalo pár krásných zvyků:

    Zejména chasa a dítka tuto možnost plně využívala, neboť celý půst se chodilo jen do školy a domů. Chlapci a děvčata se hromadně sešli, každý přinesl raneček jídla a i koláč a společně jej pojídali a bavili se.

    Družebná se nazývá jak od slova družit, tak od slova družba. Tento den je vyhrazen mládencům, jež chtějí na Pomlázku jít žádat o ruku dívky. Budoucí ženich jde s družbou do chalupy budoucí nevěsty a dohadují se námluvy. Tento akt byl spojen s mnoha zvyky. Jedním bylo pohoštění pučálkou ženicha, ta se podávala v talíři s vidličkou. Znalý ženich vyčkal, až mu byla předložena lžíce, pustil-li se do pučálky vidličkou, sklidil smích.

    Na Chodsku tento den končili přástky určitou zábavou, které se říkalo Spouštědlo. O spouštědle se dívky a ženy staraly, aby bylo dost rosolky, pálence a „suché kůrky“ a muži a mládenci aby bylo dost piva.

    Této neděli se také říká Středopostní, Růžová, Růžebná, Družbadlná.

    Středopostní proto, že tato neděle byla pomyslným středem postního obdobdobí.

    Růžová nebo Růžebná proto, že se tento den v Římě světí Zlatá růže.

    Na družebnou neděli se lidé mají družit, tak se družme :)..

    Recept na koláče je stejný jako u černé neděle. Recept na jablečný závin neboli štrůdl je v každé rodině jiný - rodinný, osvědčený. Podělte se s námi o dobré recepty nebo mám napsat ten náš? :)

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Kdyby někdo chtěl tipy na postní jídla a má Facebook, tak vzniklo album, kam postupně přidávám jídla, některá i s recepty.

    https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1160888607347200&type=3
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Kýchavá neděle – 3. neděle postní - 12. března 2023

    Tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za zdraví a vůbec na podporu našeho vlastního zdraví. Proto je vhodné tento den využít k rozjímání a modlitbám. Jak jsem již zmiňovala v článku "Doba postní..." modlitba je stará jako lidstvo samo. Jak jinak bychom vyjadřovali svá přání?

    Za uzdravení ostatních nemocných se modlíme v jiný postní den.

    K obědu se tradičně může uvařit pórková polévka a šlejšky (šišky) v opražené strouhance a celerový salát.

    Kýchání je Boží dar, neboť skrze kýchání se nám harmonizuje tělo i mysl a možná se k nám na okamžik přiblíží i duše. Naši předkové říkali, že kýchl třikrát po sobě, toho navštívila svatá trojice - Otec, Syn a Duch svatý. Také se říká, že kýchnutí čistí hlavu.
    „Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“ říkávali ještě naše prababičky a pradědečkové. Říká se, že toto sousloví vzniklo zřejmě ve středověku, kdy řádily smrtelné kýchavé mory. Žádný záznam jsem o tom zatím ale nenašla. Dnes už uslyšíme tuto reakci málo kdy. Zato slýcháváme "Je to pravda!" a i díky tomuto sousloví lépe dojdeme k tomu proč jsme kýchli.

    Naši předci se za své zdraví modlili na kýchavou neděli, kdy je pro takové modlitby doba nejvhodnější.

    Také se vztahuje k tomuto dni pár starých pověr:
    Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
    Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
    A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali na kýchavou neděli různé bylinky, které podporovaly kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák, ale sama nevím jestli takhle vynucené kýchnutí platí :) .

    Víte že mor je české slovo označující epidemii?


    Recepis:

    Bramborové šlejšky

    3/4 kg vařených brambor
    10g soli
    2 vejce
    2 lžíce octa
    100g krupice
    podle potřeby asi 150 - 200g hrubé mouky
    na obalení 120g strouhanky
    rostlinný olej nebo máslo (mimo půst je lepší sádlo)

    Na vál rozstrouháme studené brambory, zasypeme solí, krupicí, moukou a rychle zapracujeme s vejci a octem v pevné těsto. Vyválíme delší válečky, z nich odkrajujeme kousky asi 2x4cm, které zakulatíme v šišky. Vaříme je čtyři minuty ve slané vodě, odcedíme drátěným cedníkem a hned dáváme do pekáče, v němž jsme osmažili strouhanku. Potřásáním pekáčem šišky obalíme. Před podáním je ještě zapečeme v troubě.

    Strouhanku je možno přisladit medem či moučkovým cukrem. Kdo nemá rád strouhanku podává šišky s mletým mákem, medem a máslem.

    Po staročesku šišky zapečeme nebo osmažíme do křupava a poléváme povidlovou omáčkou - domácí povidla si můžeme udělat na podzim bez cukru.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
    J. Břízová - Nová kuchařka

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pražná neděle - druhá neděle postní - 5. března 2023

    Název dostala od postního pokrmu, který se tento den tradičně připravuje a to je pražmo. Pražmo jsou máčená a pražená nedozrálá nebo klíčená obilná zrna vetšinou ječná nebo žitná. Z pražma po té připravuje polévka jménem praženka.

    Tradičně se k obědu připravuje praženka nebo oukrop a šoulet, tedy česneková polévka a zapékaný hrách a kroupy s česnekem. K tomu jako desert podáváme jablkový kompot.

    Můžeme připravit pražmo. Namočíme žito přes noc a po té zcedíme, propláchneme je a vylijeme vodu a necháme v lehce pootevřené sklenici naklíčit. Proplachujeme 1-2x denně vodou. Zrna můžeme klíčit i přímo ve studené vodě, ale musíme 2x denně měnit vodu, aby nezahnila. Máčíme či klíčíme 2-3dny i déle. Po té žito necháme okapat a spíše pomaleji opražíme do křupava na pánvi a solíme, můžeme opepřit. Pražíme na sucho nebo na oleji. Je to výborné. Lze takto připtavit i jiná obilná zrna, třeba pšenici.

    K večeři si můžeme dát rybu, která symbolizuje pokoru půstu a připravenost naslouchání.

    Na pražnou neděli se muži scházeli v hospodě a rokovali o úrodě a obilí a kolik čeho kdy kdo zasadí, aby bylo dobře nebo probírali obchod či plány do nadcházejícího roku. Nu, a při té příležitosti si dali panáka režné, či jiného alkoholu který se pálí z obilí, čímž zároveň vzdali úctu obilí, úrodě a zemi.

    A ženy, „aby vydržely rokování mužů“, se sešly v některé chalupě a daly si panáka rosolky nebo likéru. Na pražnou neděli je to tradičně likér ořechový.
    Rosolka je sladký alkohol - většinou v alkoholu nakládané lesní ovoce přiměřeně doslazované medem či cukrem. Rosolky byly i trnkové. Rosolka však dostala název od rosnatky. Úplně původní rosolka se totiž připravovala právě z rosnatky okrouhlolisté - masožravé rostliny. Tehdy se u nás vyskytovala bežně, dnes je velmi ohrožena. A rosolka se stala tak oblíbená, že se název vžil, ikdyž už s rostantkou nic společného.

    Neměli bychom se však opít, neboť je půst a střídmost proto popijeme pouze symbolicky. Opít se v tento den nevyplácí.
    Pití alkoholu v tuto neděli, samozřejmě není povinnost a můžeme se dále alkoholu zříci, myslím že tělo bude raději.

    I když si v o neděli můžeme dát panáka alkoholu, maso se nejí, proto se připravuje ryba, která je tradičně považována za postní pokrm a ne za maso (obsahuje jiné bílkoviny a lépe stravitelná než maso viz článek o půstu).


    Ostatně úctu zemi v tento den by měl dát každý, i když nemá pole, protože všichni jíme chléb a všichni užíváme plody země.


    Na Brtnicku se této neděli říkalo černá a pekly se velké koláče slazené medem, které měly dvojí černé mazání – mák a povidla.
    Také by měli být do této neděle vymeteny všechny komíny.


    Recepisy:

    Oukrop (česneková polévka)

    1,2l zeleninového vývaru nebo vody
    8 stroužků česneku
    25-50 g krup
    1 lžička majoránky
    2 bobkové listy (nemusí být)
    1 lžíce oleje
    sůl
    pepř

    2-3 krajíce žitného chleba a 1 lžíce másla nebo oleje na krutony

    Na oleji orestujeme kroupy, a po té velmi krátce česnek bud pokrájený na plátky nebo prolisovaný. Zalijeme vývarem nebo vodou, osolíme, opepříme, přidáme koření a vaříme do změknutí krup.

    Chléb na krutony pokrájíme na kostičky a osmahneme na tuku do zlatova.

    Kroupy můžeme použít vařené z přípravy na šoulet, pak polévku vaříme cca 15minut.

    Česnek můžeme přidat až téměř na konec utřený nebo prolisovaný.

    Mimo půst použijeme místo oleje sádlo, můžeme přidat i osmahnutou slaninu na kostičky.


    Šoulet

    250 g hrachu
    200 g krup
    2 ks cibule
    2 stroužky česneku
    4 lžíce oleje
    majoránka
    mletý černý pepř
    sůl
    tuk na vymazání

    Hrách propláchneme a namočíme ho asi na 4 hodiny do studené vody. Vyměníme vodu, uvaříme doměkka a scedíme. Kroupy hodně propláchneme, vsypeme do většího množství osolené vody a také je uvaříme doměkka. Kroupy občas promícháme, protože mají tendenci se chytat na dno hrnce. Uvařené kroupy scedíme, zchladíme studenou vodou a necháme okapat.

    Mezitím očistíme cibuli a česnek. Česnek prolisujeme a cibuli nakrájíme nadrobno. Na pánvi rozpálíme olej a cibuli pomaleji osmažíme dozlatova.

    Kroupy promícháme s hrachem, přidáme česnek, podle chuti směs osolíme, opepříme, přidáme majoránku a smaženou cibulku. Mimo půst můžeme místo oleje použít sádlo nebo špek.

    Pekáček vymažeme máslem nebo olejem, rozetřeme do něj směs a zapečeme v horké troubě. Přibližně 190 °C do zlatova.


    Rychlý jablkový kompot z čerstvých jablek

    oloupaná a na 1/4 pokrájená jablka
    skořice
    hřebíček
    voda
    trocha cukru nebo medu nebo syrupu ke slazení (dobrý je třeba rýžový, čekankový)

    Vložíme jablka do hrnce a zalijeme vodou tak akorát.

    Vložíme koření v celku a osladíme, vaříme asi 10minut do poloměkka, můžeme dochutit citronovou šťávou.

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
    Ježek Brtnický - povídání o vsi
    Vařeni.cz - upravený recept
    Roman Vaněk - upravený recept na česnekačku
    Rodinná kuchařka

    sepsala Barbora Orságová
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam