to je taková radost, když se začíná topná sezona. člověk vyžene pavouky z hořáků, dopustí do okruhu vodu, kerá se přes léto bůhví kde ztratila a zapálí ten poetický věčný plamínek. nechá ohřát vodu, odvzdušní radiátory, dopustí vodu a pozoruje ručičku na expanzce jak pomalu klesá. oběhne všechny radiátory, odvzdušní to ještě jednou, dopustí na požadovaný tlak a pozoruje, jak ručička klesá. velmi překvapeně se vydá prozkoumat většinu potrubí, co je dostupná, nikde nic neteče, ani radiátory netečou, dyť sem to přece všecko prošel. no tak to člověk projde ještě jednou a když ve studiu, kde je nejvíc elektrického harampádí a veškerý hudební vercajk stoupne na totálně prochcaný koberec, tak mu to zapálí. z ventilů ani spojů nic neteče, to už přece jednou kontroloval, ale zvuk zurčícího lesního pramínku dává jasně najevo, kde je průser. najednou člověkovi docvakne, kam asi přes léto zmizela ta voda. prostě prorezl radiátor uplně nejvíc v místě, kam se vůbec nedá dostat. má to cenu svařovat? nemyslím si. takže nová topná sezona začíná!
