kdyby to aspoň začalo po nějaké pořádné pařbě s hlavou v bednách, ale to ne, to patnáct let nevadilo (já vím já vím, asi se to střádalo) a angína a štres najednou zapne alarm a mozek zapomene vypnout..

hmm a je normální, že se to furt mění? Základ je to elektrický syčení, ale poslední dny mám v jednom uchu i tón a jsem z toho pěkne v p...i, tón mě znervózňuje daleko víc než šum a hlavně, jak si mám na to zvyknout když je každou chvíli nějaká novinka?
Všechny ty vyšetření mě teprve čekají, na všechno jsou šílený čekací lhůty, chci změnit ORL, neb moje vypouští perly typu "co se děje za bubínkem nelze zjistit, nashle" a byť tuším, že mě stejně nic zázračně nevyléčí, tak třeba by mohla aspoň projevit snahu vyloučit léčitelné stavy..
Jsem z toho fakt špatná, každý den jsem ráda že jsem přežila a ráno je to tam zas a zas a zas, panické stavy už nemám, jen totální demotivaci a marnost.. měla jsem spoustu plánů a teď mi všechny připadají absurdní a zbytečné..

je to tak, prvni mesice jsou des. ja mam elektriku v obou usich a ze zacatku to bylo peklo, ale byl jsem delsi dobu v zahranici a nemohl jsem s tim nic moc delat. po navratu jsem zkusil vse - barokomora, fyzioterapie, ginkgo biloba, betaserc, zmena zivotospravy, ja nevim, co jeste, ale vim, ze jsem vycerpal vsechny moznosti. merili mi a testovali opravdu vse a vse naprosto v poradku, i sluch mam naopak perfektni, jen k tomu mam neco extra (bzuceni), coz je nejspis zapricineno hudbou a stresem, ale bzuci mi teda fest.

od ty doby nenosim sluchatka, spunty mam vzdy pri sobe a jsem opatrnejsi. spanek asi dela hodne, je potreba byt celkem v klidu a ta zivotosprava asi taky pomuze.. ja si na to po roce a pul taky moc nevzpomenu. ted je to tezky, ale casem si zvyknes a bude to ok. mne to docela i pomohlo se nad sebou zamyslet, ono to telo fakt neni uplne nekonecny :)

KAIRRA: no prvních pár měsíců je fakt nejhorších, pak už si pomalu začneš zvykat. Mě nejvíc začné pískat, když si čtu tohle forum :)
Jinak usínám při hudbě (potichu) a jesti máš tři děcka, tak určitě není složité přes den odvézt pozornost jinam.

já mám tinitus asi 15 let, a ikdyž se mi zřejmě zhoršuje, a pravděpodobně trochu i sluch, tak stále slyším docela dobře (ťuk ťuk)

obecně nejvíc mě uklidňujou příběhy přesně jak ty vaše: "ani si nevzpomenu". Prostě nechci aby mi to tak zabíralo mozkovou kapacitu, mám tři děti, práci, spoustu koníčků a tohle je fakt jak u bláznů na dvorečku, zvenku musím vypadat že slyším duchy z hor, jak se furt zasekávám..

takže čaune :)

je možné, že jsem tinitus měla vždycky a jen jsem ho přechodným zhoršením při angíně začala vnímat a už neodešel?

stačil mi zatím týden a už si hledám psychiatra, zvlášť po pročtení toho, jak nikomu nic reálně nepomohlo..

Klasika, přes den dobrý (když se zrovna neužírám myšlenkou, že to tam na pozadí stejně furt je, i když to přebíjí jiné zvuky), usínání silou vůle a nejhorší ráno, kdy se to zapne a připadá mi to nejsilnější.. Mám teda takovej papiňák, po alkoholu nebo únavě ještě hluboký zvonění - to jsem po teda třeba při větším opití měla co se pamatuju a dneska mě dokonce probudil sen, že začalo pískání a skutečně bylo, naštěstí ráno už není, jen zase "syčák".
Ale ta stokrát ztracená naděje, když to něco přehluší a pak zase nic, to jak se člověk dřív těšíval unavenej do postele a teď se bojí..
A přitom dost věřím tomu, že velká část je jen chyba mozku, že věnuje pozornost něčemu co třeba není až tak nenormální, ale on to vyhodnocuje hrozně negativně.

tak mi řekněte, má vůbec cenu začít ta nekonečná kolečka po doktorech, aby mi nakonec řekli - joo matko, to to vaše divoké mládí, zvykněte si? Dá se zvyknout tak, že člověk žije jako předtím, bez neustálé tísně a kontroly a la "je tam ještě"? Otvírání internetových diskusí plných chudáků před sebevraždou nebyl dobrej nápad.