MAESTRO_007: Já jsem říkal to samé taky. Ale pak jsem si vzpomněl, že když jsem za mlada závodně sportoval, tak jsme dvakrát do roka museli ke sportovnímu lékaři, kde mi změřil objem plic, VO2max, průběh tepu atd. V týmu bylo dalších 10 lidí, kteří měli plus mínus stejnou výkonnost, díval se na nás (a radil nám) trenér a chodil jsem k fyzioterapeutovi. Když jsem pak po letech začal běhat, tak jsem říkal to samé - nechci se furt měřit, chci si zaběhat pro radost, chci si někdy jen tak vyjet do anaerobní zóny, abych si zvýšil trénovanost apod. Ale tenhle přístup má problém v tom že velice rychle narazíš na strop toho, co si schopný vycítit. Kolikrát prostě nevím, jestli jsem na tom špatně protože na mě leze nějaké nachlazení, jestli jsem unavený nebo jestli se mi prostě jenom nechce apod. Taky ne vždy vím, co bych měl jít trénovat (objem, aerobní základ, anaerobní intervaly, nebo jestli bych měl odpočívat atd.), abych se zlepšoval. Taky když sportuju sám tak nevím, jestli běžím rychle nebo pomalu. Tohle všechno hodinky krásně řeší (já mám konkrétně Garmin) - fungují jako takový sportovní lékař, trenér a tréninkový deník. Já sám třeba nepoznám, že mám ještě moc laktátu ve svalech na to, abych dneska uběhl 10 km ve standardním tempu a měl bych raději běžet pomalejším tempem jenom 7 km. Navíc mě dobře motivují tím, že mi řeknou, že jsem dneska třeba zaběhl nejrychlejší kilometr apod. Já jsem změnil názor, dá se běhat bez hodinek a dá se taky běhat bez bot. Ale cílem je, aby mě to bavilo a mě baví to, že se zlepšuju objektivně, ne jenom pocitově.