Ja si pred vanoci koupil v ramci experimentu pero Lamy Logo. Prestoze jsem s nim zkousel v obchode psat, tak me nakonec doma prekvapilo, jak ma tlustou stopu. Holt neco jineho je cmarani na papir ve stoje, a neco jineho kdyz si potom clovek doma sedne, a zkusi si neco napsat. Da se s nim sice psat vzhuru nohama (coz ani nevim, jestli je oficialni rozhrani), potom ma dobrou sirku stopy, ale zase inkoust netece tak dobre. Zvazuju, ze bych na druhy pokus zkusi koupit neco, co mi vic sedne, ale zase pisu pomerne zridka, takze to pero se u me asi neamortizuje...

ADAMBERNAU: A s tvou ztrátou hluboce soucítím. Mě zase přijde, že všechno, co někde vyzkouším, má strašně tvrdej hrot, což zase unavuje ruku mě :) Nevím, jak bych si zvykal.

ADAMBERNAU: Díky, žes to tu odpanil :)

Já jsem na Watermany asi moc velká socka. Parker je pro mě chleba s máslem. Ale máš pravdu v tom, že to s nima není vždycky jednoduchý. Když jsem si před lety pořídil Frontiera, tak jsem si hrot musel postupně doladit, aby mi sedl. Teď už mi to u pera "střední třídy" přijde divný, dělat takový věci ...

Píši rád pery.

Kdysi jsem měl takového pěkného Watermana (moc pěkná kombinace černé a zlaté - na model si přesně nevzpomenu). Na poměry této značky to ale bylo spíš takové "obyčejnější". Bohužel jsem si ho, blbec, položil na desku stolu. Jak na potvoru z metru spadlo přímo na hrot.

Teď píšu obyčejnějším Parkerem a je to jak přesednout z nějakého auta vyšší střední třídy (např. Superb) do nějakého lidovějšího vozítka nižší střední třídy (např. Octavie): horší hrot (tlustší čára), více námahy při psaní, lehčí, hůře vyvážené.

Stále ale lepší než propiska.