Přes tu hromadu hejtu kterej jsem na DayZ nakydal musím uznat, že jednu věc ta hra umí výborně. A to "psát" příběhy. Dneska jsem se rozhodl vyběhnout si od trejdra z kumyrny někam na sever, trochu si prohlédnout mapu a podívat se do míst, kde jsem už dlouho nebyl. Můj orientační smysl dosahuje ovšem hodnot spíše záporných a tak jsem objevil posed s loveckou bundou, půl hodiny bloudil abych si na ten samý posed s tou samou bundou vylezl znova. Běžím dál a začíná padat tma, chvíle před restartem. Najednou blízko slyším vlčí vytí a tak beru do hrsti poslední špetku odvahy a do ruky M4 s 60 ranným zásobníkem. Než padne první vlk vystřílím v panice všechny náboje do M4 a vzhledem k tomu, že jsem pořád nedostal do ruky přebíjení dalších zásobíků z hotbaru přehazuju na M24 s pěti nábojema ve schránce. Takticky vždy vyčkávám až vlk zaútočí a pak mu noscope prdnu jednu nemířenou jeho směrem. Mám víc štěstí než rozumu, asi posledních pár kapek a poslední dva náboje do pušky když padne konečně třetí vlk a zbytek smečky se dává na útěk..
Třesoucíma se rukama se obvážu a v záchvatu vzteku z utaveného tlumiče si aspoň stáhnu kožku z jedné mrtvolky chlupáče a teď si ji hrdě nosím v inventáři, minimálně než mi dojde místo v batohu....
Ty chvíle klidu kdy se to podobá walking simulátoru ty silně ojedinělé souboje opravdu dost bohatě vynahrazují. Je to určitě zapamatovatelnější než nekonečná přestřelka v jiných hrách.