• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAKJA_PANDITAJaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
    Je tu plno podobných klubů - nálada vyjádřená obrázkem.. Nálada popsaná vlastními slovy, nálada v textu písně, ale v souvislosti s básněmi jsem tu nic nenašla.
    Můžete psát jak tvorbu vlastní tak cizí, známou či neznámou, to je na vás.

    Název básně a autora uvítám.

    A to je asi vše.

    Hezké čtení.
    rozbalit záhlaví
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    BAILAMARCIA: ajo, tak díky, anthony
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    ODJINUD: Mno... jakože vod ní. Myslim, že to (teď/už) nikde nemá.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    BAILAMARCIA: vodkaď to máš?
    MYKO
    MYKO --- ---
    (zkoušim překládat poezii)

    Konec léta s hlavou v oblacích
    / Christopher Kennedy

    Léto mělo hlavu v oblacích. Zdálo se nekonečné a my se jím nechali přesvědčit o vlastní nesmrtelnosti. S tím, co muselo nevyhnutelně přijít, jsme se začali smiřovat, když modrá obloha zešedla, zmatněla a dostala perleťový nádech. Rozkřiklo se to. S otevřenou náručí jsme přijali změnu. Pár z nás se rozhodlo proměnit ve stromy. Někteří napodobili nebe. Stovky se sešly, aby vytvořili lán uvadajících slunečnic, s hlavami skloněnými k neplodné zemi. S chladným nočním vzduchem jsme hádali, kdy asi přijde mráz. Diskutovali jsme o možnosti znovuzrození, a to nám připomnělo naše děti, které, jak jsme doufali, budou pokračovat po nás. Věděli jsme, že budou. Věděli jsme, že bereme konec léta příliš vážně. Slyšeli jsme je, jak se smějí ve svých domech, jako by změna ročních dob byla ta nejpřirozenější věc.
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    paliativní péče /anthony/

    Anthony.

    anthony jak jsi to vůbec dokázal
    nechals mě na té lavičce
    jako spráskanou kyticí růží
    vyfackovanou jasmínem
    anthony
    ještě teď vyčesávám z vlasů květy

    a v plicích zbytkovej střelnej prach
    pokaždé když kýchnu
    svět přede mnou zahoří
    anthony

    pot cos mi nechal na horním rtu
    nemizí
    a když se opravdu zakousnu
    cítím tě
    anthony

    neboj se o mě
    vím že jednou obejmu realitu
    tak jako ropa kopíruje vodní hladinu
    ale zatím-
    drolí se mi nehty
    lámou se o vzduch
    když do něj kreslím kola
    naprázdno

    láska je navěky
    jen jména se promění
    můj krásný
    Anthony.

    (Andrea Jarošová.)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Proč myslíte že jsem sem zapad
    Abych vás bavil ani nápad
    Půjčte mi vývrtku
    A běžte klidně chrápat

    Martin Liška, z posmrtně vydaný sbírky s nádhernym názvem Rum je cezený slunce
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    KRUTÝ MEČI

    Krutý meči rozdělení. Tneš uprostřed palčivé
    trýzně, svým ostřím přetínáš nejskrytější tepny,
    mou duši mučíš tak, že by to ani Dante nemohl
    vystihnout. Jen tíživá bolest zůstává. Nemůžeme
    žít, ani se nadechnout, vláčeni polní cestou
    k hřbitovnímu kříži.

    /františek lízna, jak jen teskná je noc, řádky jsem nechal podle knihy, páč je to víc punk/
    MYKO
    MYKO --- ---
    Ghost in the Land of Skeletons
    Christopher Kennedy

    For Russell Edson

    If not for flesh’s pretty paint, we’re just a bunch of skeletons, working hard to deny the fact of bones. Teeth remind me that we die. That’s why I never smile, except when looking at a picture of a ghost, captured by a camera lens, in a book about the paranormal. When someone takes a picture of a spirit, it gives me hope. I admire the ones who refuse to go away. Lovers scorned and criminals burned. I love the dead little girl who plays in her yard, a spectral game of hide and seek. It’s the fact they don’t know they’re dead that appeals to me most. Like a man once said to me, Do you ever feel like you’re a ghost? Sure, I answered, every day. He laughed at that and disappeared. All I could think was he beat me to it.
    PHRASE
    PHRASE --- ---
    Pánové
    věčně skeptičtí a přezíraví
    kteří své smutky vážete do kytek
    a znáte už život nazpaměť
    jako verše svých kultivovaných přátel
    upozorňuji vás tohleto není
    přípitek pro vás
    na vaše zdraví
    Pasáci poezie
    Koštéři metafor
    To není pro vás
    to co tu dávám do placu
    To pro skutečné lidi které jsem poznal
    budu teď chvíli dělat
    paňácu
    Toto jsou verše pro zedníka Petra
    který mne naučil dělat s lopatou
    a dělit se o chleba a cigarety
    Pro dědu - socana
    ani v smrti nebyl bohabojný
    na památku mé tety
    která sedm let od rána do rána
    čekala
    až se ten její vrátí z vojny
    Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být
    Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát džez
    toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
    Pro betonáře Albertýna Vidím ho jako dnes
    říká: "Nikdy nespi s holkou kterou nemáš rád"
    Pro Mistra z Rybárny - poznal Paříž
    Josephinu Bakerovou
    a hlad
    Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
    trubku plnou vzlyků
    Pro prodavače červených a žlutých limonád
    v kiosku na Perštýně
    Pro krásnou ženu která strávila své mládí v Ravensbrücku
    pro její předčasné vrásky
    Pro jednoho malíře jeho šašky a krasojezdkyně v černém flóru
    Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky
    Pro slepého kamelota Večerní Prahy z pasáže Světozoru
    Pro holky tančící charleston ve sklepě na Národní třídě
    Pro párkáře Karla pro jeho ruku hnijící někde u Madridu
    Pro Modiglianiho a Parkera - oba umřeli v bídě
    Pro vousatého Fidela který řekl: "Demokracie - to je rozdat
    zbraně lidu"
    Pro rudoarmějce zabitého u nás 10. května
    tisíc devět set čtyřicet pět
    a pro tu dívku s plavým copem které se nevrátí z takové dálky
    Pro všechny kdo ve svých rukou nesou
    tento krásný ztřeštěný
    a jediný
    svět
    a pomáhají mu přes klatby papežů a sliny velkozlodějů
    přes všechny strejčkovské demokracie
    mory
    a války


    Václav Hrabě - Prolog
    HONZAVINS
    HONZAVINS --- ---
    Ve stinu duhy

    - ve stinu duhy rostl jsem
    • ve stinu duhy byla ma zem

    - kde darilo se vsem, ja trpel stale
    • kde vsechno kvetlo, ja uvadal malem

    - ve stinu duhy jsem uvadal
    • ve stinu duhy zivot nezvladal

    - beznadej s bolesti tam podavaji si ruce
    • me pri pohledu na to, svira se srdce

    - ve stinu duhy ja zil svou nocni muru
    • ja ale nespal, ja stale byl vzhuru

    - zmena musi prijit to vedel jsem jasne
    • chtel jsem znat navod, jak citit se stastne

    - vtom naskytl se mi pohled na blankytne nebe
    • mimo stin duhy, ja spatril jsem Tebe

    - od te chvile, zmenil se muj svet cely
    • ja pral si jedine, byt vice smely

    - mimo stin duhy jsem zacal zit jinak
    • muj zivot se zmenil, ja nebyl uz prizrak

    - s Tebou po boku ted citim se lip
    • a v srdci svem citim Amoruv sip

    - ve stinu duhy uz neziju vic
    • stinu duhy jsem se oprostil a Tobe chci rict

    - stin duhy se ztraci, jdu pomalu dal
    • stin duhy se ztraci a ja nejdu sam.

    Ma vlastni tvorba... :)
    MARI
    MARI --- ---
    Mezzotinta ticha
    šplhá ke kořenům
    a slova prostě
    nejsou.

    Co bylo, je,
    otázka, co bude, není,
    a jablko opustilo strom.

    Utonulé myšlenky
    probouzí se,
    bezbarvé tělo má tajuplnost
    v dlaních.

    Na nic nečekáš,
    jen bezesvětlo vidíš,
    chce se ti křičet? ...
    Děkuješ.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    má věčnost jiná není
    než to co žiji dnes
    za stotisíc let snění
    si nevymyslím vřes
    kdybych jej nebyl viděl
    rukama nebyl bral
    víc bych tě nelíbal nikdy
    kdybych tě nepoznal
    člověk jen jednou je na světě
    a toto jednou je věčně
    nic neuteče jen hlupáci
    si počínají spěšně

    /ještě kousek bondyho, ze zbytků eposu :-P/
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    chtěl jsem napsat krásné věci
    zmoh se jen na řeč zvířecí

    /bondy, tuším že je to z trochu delší básně, ale nemám ho teď po ruce, tož sorry/
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    je mi
    je mi na nic
    potřebuju
    se svlažit

    /začátek básně o janě z arku od patti smith, plusmínus, zpaměti, netuším čí překlad, nepamatuju knihu/
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    SITUACE

    I

    Křehká
    Jako tón
    Když tříští
    Křišťál
    O pohár zapomnění
    Víš o mně
    Nebo nevíš
    Když já tě cítím
    Až do dna buněk
    Až na dno

    (E. Válková)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    mám pár dní volna
    povyrážím si na papíře
    vidím tě všude kde nejsi
    a na těch málo bodech kde jsi byla

    /kousek šebka, plusmínus, zpaměti/
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    za čely ďáblů
    gabriel pleska


    má milá za čely ďáblů
    na vraném ještěru má milá
    má milá vraný ještěr

    je víc než jisté že v tomhle pekle
    je ještě jedno peklo
    mnohem větši a mnohem horší

    zatím spí svinuté
    SAKJA_PANDITA
    SAKJA_PANDITA --- ---
    Jaroslav Seifert

    Píseň o lásce

    Slyším to, co jiní neslyší,
    bosé nohy chodit po plyši.

    Vzdechy pod pečetí v dopise,
    chvění strun, když struna nechví se.

    Prchávaje někdy od lidí,
    vidím to, co jiní nevidí.

    Lásku, která oblékla se v smích,
    skrývajíc se v řasách na očích.

    Když má ještě vločky v kadeři,
    vidím kvésti růži na keři.

    Zaslechl jsem lásku odcházet,
    když se prvně rtů mých dotkl ret.

    Kdo mé naději však zabrání
    - ani strach, že přijde zklamání -,

    abych nekles pod tvá kolena.
    Nejkrásnější bývá šílená.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Tělo
    Visí na duši
    Jako na věšáku
    A mění se
    V něco beztvarého
    V koutě
    Život je to
    Co není ve filmu
    Každý den
    Několikrát
    Bitva
    Když ne s démonem
    Alespoň s býkem
    A ten býk
    Jsi také ty

    /Eva Válková, sbírka Hodina vlka/
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Povídali jsme si dnes poprvé s panem Lopatkou o tom
    že volnost svoji cítíme jen když píšeme
    přičemž pan Lopatka dodává
    že nepíše už šestý rok

    /kousek bondyho/
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    poslyš, ale za nocí sovích a zlých
    náruč
    k luně nerozvírej

    /kousek básně "okno se houpe jako moudré lodě" jejíhož autora se mi nepodařilo vypátrat.. ne že bych se teda zvlášť snažil, dál si to pamatuju jen útržkovitě a nechce se mi hledat kde to mám zapsaný, pardonnez/
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam