• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    přihlásit se
    registrace
    ztracené heslo?
    SAKJA_PANDITAJaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
    VANEK
    VANEK --- ---
    VANEK: A ovšem též:

    Lež, zrada, křivda, vše, co poraní
    tvou lidskou pýchu a tvé lidské chtíče,
    vše, proč se smějí, vše, čím pohaní,
    to všechno mine jak prásknutí biče.

    Jak pírko je, čím jiný zatížil.
    Vždy vzchopíš se, byť prvou ranou zmámen.
    Jen to, čím ty jsi jiným ublížil,
    na tobě leží jako těžký kámen.

    (Viktor Dyk: Zápas Jiřího Macků; 1916, kritické 1949)
    VANEK
    VANEK --- ---
    1 odpověď+1
    Jab'ka tíží větve jabloně,
    na keřích se zabarvují hrozny.
    Usednu si, hlavu nekloně.
    Kdo chce říci, že je život hrozný?

    Nehaňte mi zářijový den,
    neříkejte, žár že jeho slabý.
    Neříkejte: život ukončen.
    Nemluvte mi: přišlo léto babí.

    Babí léto, jestli znamenáš
    ruce chabé, hlavu, jež se kloní,
    slabé srdce jsi-li, slabá páž:
    Jiří Macků ze statku tě honí.

    Babí léto, jsi-Ii únava,
    která patří s touhou v půdu země,
    okov-li tvá nitka utkává:
    babí léto, nesmíš nikdy ke mně!
    VANEK
    VANEK --- ---
    [...]
    "Co chtěl bys ještě?" zeptají se.
    Chviličku váhám. Potom řeknu:
    "Někomu chybět. Tak mu chybět,
    jak chybí mi pár mrtvých přátel,
    s kterými jsem si rozuměl
    jako syn s otcem a strom s lesem.
    A jak má matka, pár let pochovaná,
    chybí mé sestře a ženě a mně
    a někdy dětem. Jak pořád slyšíme
    její řeč, smích a průpovídky
    a vzpomínky na ty, kteří chyběli jí.
    Jak čekáme dál, že přijde. To bych chtěl."
    [...]
    Antonín Přidal​ (1935–2017): Dohoda s třemi neznámými (Zpovědi a odposlechy, 2015)
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    +2
    Don’t Hesitate
    by Mary Oliver

    If you suddenly and unexpectedly feel joy,
    don’t hesitate. Give in to it. There are plenty
    of lives and whole towns destroyed or about
    to be. We are not wise, and not very often
    kind. And much can never be redeemed.
    Still, life has some possibility left. Perhaps this
    is its way of fighting back, that sometimes
    something happens better than all the riches
    or power in the world. It could be anything,
    but very likely you notice it in the instant
    when love begins. Anyway, that’s often the
    case. Anyway, whatever it is, don’t be afraid
    of its plenty. Joy is not made to be a crumb.
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    +1
    VANEK
    VANEK --- ---
    Lay your sleeping head, my love,
    Human on my faithless arm;
    Time and fevers burn away
    Individual beauty from
    Thoughtful children, and the grave
    Proves the child ephemeral:
    But in my arms till break of day
    Let the living creature lie,
    Mortal, guilty, but to me
    The entirely beautiful.

    Soul and body have no bounds:
    To lovers as they lie upon
    Her tolerant enchanted slope
    In their ordinary swoon,
    Grave the vision Venus sends
    Of supernatural sympathy,
    Universal love and hope;
    While an abstract insight wakes
    Among the glaciers and the rocks
    The hermit's carnal ecstasy.

    Certainty, fidelity
    On the stroke of midnight pass
    Like vibrations of a bell,
    And fashionable madmen raise
    Their pedantic boring cry:
    Every farthing of the cost,
    All the dreaded cards foretell,
    Shall be paid, but from this night
    Not a whisper, not a thought,
    Not a kiss nor look be lost.

    Beauty, midnight, vision dies:
    Let the winds of dawn that blow
    Softly round your dreaming head
    Such a day of welcome show
    Eye and knocking heart may bless,
    Find the mortal world enough;
    Noons of dryness find you fed
    By the involuntary powers,
    Nights of insult let you pass
    Watched by every human love.
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    Ukryl bych tě
    za koně či mohylu

    Ale kde by se pak
    ukryli ti dva?

    Ukryl bych tě
    až za Dnipro do stínu

    Ale kde se ukryjí
    vody Dnipra?

    Ukryl bych tě

    Ale kam?
    A za koho?

    Možná do hrudi své
    Za neklidné srdce

    Ukryl bych tě
    vprostřed nebe
    Za Boha

    Ale nebe a Bůh

    Ti se ukryjí
    kde?
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    I waited to grow up —
    not patiently,
    and far longer than I ever thought
    i would.

    I paid prices
    that now feel unnecessary,
    spent coins of time and innocence
    on things that didn’t matter.

    I waited to grow up
    because I thought I had to know more
    before I could live.

    And I'm grown now
    at this very moment,
    I know everything —

    and let me tell you,
    it kind of sucks
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    +6

    Dylan Thomas
    Do not go gentle into that good night



    Do not go gentle into that good night,
    Old age should burn and rave at close of day;
    Rage, rage against the dying of the light.

    Though wise men at their end know dark is right,
    Because their words had forked no lightning they
    Do not go gentle into that good night.

    Good men, the last wave by, crying how bright
    Their frail deeds might have danced in a green bay,
    Rage, rage against the dying of the light.

    Wild men who caught and sang the sun in flight,
    And learn, too late, they grieved it on its way,
    Do not go gentle into that good night.

    Grave men, near death, who see with blinding sight
    Blind eyes could blaze like meteors and be gay,
    Rage, rage against the dying of the light.

    And you, my father, there on the sad height,
    Curse, bless, me now with your fierce tears, I pray.
    Do not go gentle into that good night.
    Rage, rage against the dying of the light.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    +1
    Milostná píseň


    Světlé světy jsou tvé oči.
    Ptáčkové tvé pohledy.
    Něžná třepetání šátků při
    loučeních.

    V tvých úsměvech jsem lehal
    jak v rozkolébaných člunech.
    Tvé malé příhody jsou
    hedvábné.

    Pořád bych se na tebe díval.

    /wernisch, frc/
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    +1
    ...
    a já vím, že není březen
    to jen den je jako bílý čáp
    rozpažený nad jezerem
    a bílé peří na vlnách

    a že život není jeden
    ale každý má jen malou část
    a málo je dnů nad jezerem
    s bílým peřím na vlnách
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    +3
    Danielle Coffyn

    If Adam Picked the Apple


    There would be a parade,
    a celebration,
    a holiday to commemorate
    the day he sought enlightenment.
    We would not speak of
    temptation by the devil, rather,
    we would laud Adam’s curiosity,
    his desire for adventure
    and knowing.
    We would feast
    on apple-inspired fare:
    tortes, chutneys, pancakes, pies.
    There would be plays and songs
    reenacting his courage.

    But it was Eve who grew bored,
    weary of her captivity in Eden.
    And a woman’s desire
    for freedom is rarely a cause
    for celebration.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Může bejt prázdnej celej dům,
    však na polici měj vždy rum!
    Může ti doma chybět mouka,
    může ti doma chybět pepř,
    však flaška na tě musí koukat
    z police vždycky, to mi věř!

    /imj/
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    ALLEN GINSBERG
    NESTÁRNI / III (sb. Slovy a dechem)

    Vyzáblé paže, měkká kolena
    osm křížků, řídké šediny
    tvář kostnatější než kdykoli předtím -
    hlava nachýlená, oči otevřené
    tu a tam slyšel, co se povídá -
    Četl jsem otci Wordsworthovo Zvěstování nesmrtelnosti
    "... oblaky slávy přicházíme
    od boha, který je naším domovem..."
    "Krásné," řekl, "ale není to pravda."

    "Když jsem byl ještě chlapec, měli jsme dům
    na Boyd Street v Newarku - vzadu
    byla velká prázdná parcela porostlá trávou
    a křovím
    Toužil jsem poznat, co je za tím houštím.
    Když jsem byl starší, obešel jsem blok
    a zjistil jsem to -
    byla tam fabrika na lepidlo."
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    +1
    Ode on Intimations of Immortality from Recollections of Early Childhood
    William Wordsworth

    There was a time when meadow, grove, and stream,
    The earth, and every common sight
    To me did seem
    Apparelled in celestial light,
    The glory and the freshness of a dream.
    It is not now as it hath been of yore;—
    Turn wheresoe’er I may,
    By night or day,
    The things which I have seen I now can see no more.

    The rainbow comes and goes,
    And lovely is the rose;
    The moon doth with delight
    Look round her when the heavens are bare;
    Waters on a starry night
    Are beautiful and fair;
    The sunshine is a glorious birth;
    But yet I know, where’er I go,
    That there hath past away a glory from the earth.
    ELSINOR
    ELSINOR --- ---
    Die Lorelei
    Heinrich Heine

    Ich weiß nicht, was soll es bedeuten,
    Daß ich so traurig bin;
    Ein Mährchen aus alten Zeiten,
    Das kommt mir nicht aus dem Sinn...
    POWEROFSTYLE
    POWEROFSTYLE --- ---
    -1
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    Jestli mi Pán Bůh dá
    naposled navázat nit,
    nechci nic ztratit,
    potichu korálky rozsypané
    nazpátek na ni soukat.
    Jestli mi Pán Bůh
    ještě jednou
    tohleto všechno dá.
    Má matka byla švadlena
    moje sestra tká gobelíny
    chce to jen znovu navázat
    osnovu
    přehodit přes ni útek
    být pokorný
    DELIRIUM
    DELIRIUM --- ---
    +3
    Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
    zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
    zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
    Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
    aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
    aby se zavřely. Poproste rozpadání,
    aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
    Smrt mlčí před verši.
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    Jak ten hlas, co se z hrobu dere ven.
    tak dnes u tvé hlavy
    zaskřípá můj hlas do šera tvých stěn,
    zlý a pronikavý.

    Jen ty se v duši opít smíš tou hrou,
    hrou mé mandoliny,
    tou písní krutou, písní lichotnou,
    ty a nikdo jiný.

    Zazpívám o tvých očích z onyxu,
    o sršícím jasu,
    o Lethe tvého klína, o Styxu
    havraního vlasu.

    Jak ten hlas, co se z hrobu dere ven,
    tak dnes u tvé hlavy
    zaskřípá můj hlas do šera tvých stěn,
    zlý a pronikavý.

    A chvály na tvé tělo vyloudím,
    co jen budu moci,
    na tělo, v jehož vůních najdu rým
    na bezesné noci.

    Zazpívám, jak je pod tvým polibkem
    k udušení lehko,
    jak mě tvá něha mučí nocí, dnem.
    Anděli můj! Děvko!

    Jen ty se v duši opít smíš tou hrou,
    hrou mé mandoliny,
    tou písní krutou, písní lichotnou,
    ty a nikdo jiný.

    (z Prvního zpěvu Jobovy noci od F. Hrubína)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam