SWITCHMAN: Svislé linie stavby svírají pravý úhel se základnou. Při (profesionálním) snímání architektury platí obvykle uzus, že vertikální linie by neměly být perspektivně deformovány. Aby se tak nedělo, používá se v lepším případě speciální technika (fotoaparát nebo objektiv umožňující naklonění optické roviny takovým způsobem, aby předmětová rovina a rovina objektivu mohly být rovnoběžně s vertikálními liniemi stavby), nebo v horším případě dodatečná postprodukce, při které se zpětně provede "restituce" sbíhajících linií. Problém je, že když se stavba na fotografii srovná pomocí výše popsaných postupů dokonale, dochází poměrně často k tomu co popisuješ – v podstatě optickému klamu kdy oku připadá že se stavba směrem nahoru rozšiřuje, přestože je na objektivně na snímku dokonale rovná. Z toho důvodu se v praxi většinou stavby na fotografiích nenarovnávají dokonale, ale jen na cca 90–95 %, tedy tak, aby vertikální linie nebyly skutečně rovnoběžné. Je to něco jako když umístíš bod do přesného středu pole – bude ti připadat že je o něco níž než uprostřed a proto se v takových případech objekty, které mají působit vystředěně, umisťují lehce nad střed.